Kdo byl Džamál Chašukdží


Úvodní foto: Jamal Khashoggi in March 2018, (c)April Brady, Wikimedia Commons

Jak byl antisemitský islamista po svém zavraždění posmrtně povýšen na liberála

15 mužů se saudskými diplomatickými pasy přistálo v Istanbulu ve dvou soukromých letadlech. Jejich konvoj limuzín dorazil na saúdský konzulát krátce před Džamálem Chašukdžím. Právě tam bude Chašukdží zabit, jeho tělo rozřezáno na kusy, limuzíny odjedou… Jestliže to bylo na objednávku saúdského panovnického domu, byla to jedna z nejveřejnějších vražd tajné služby v historii, provedená v zemi, kterou není možné jmenovat jako spřátelenou. Byla by to enormní demonstrace moci anebo ještě více hloupost.  List Washington Post zveřejnil Chašukdžího poslední komentář s obzvláštním uznáním: „Tento sloupek perfektně odhalil jeho oddanost a vášeň pro svobodu v arabském světě. Svobodu, za kterou zřejmě dal život.“ Padl v boji za právo a svobodu? Jak tomu tak často je, věci nejsou na Blízkém východě tak jednoduché, jak se navenek jeví.

Islamista v liberální masce a přítel bin Ládina
Před svým exilem v USA, který si sám zvolil, byl Chášukdží jedním z nejvlivnějších mužů Saudské Arábie. V mediálním prostředí královské říše, v které bez povolení panovníkova domu nevyšel ani řádek, se Chášukdží stal jednou z nejznámějších osobností země a blízkým důvěrníkem v roce 2015 zemřelého krále Abdulláha a korunního prince Mohammada bin Salmana. Podle New York Times měl mimořádné konexe, vypadalo to tak, že tento tichý muž znal v posledních třiceti letech každého, kdo měl co do činění se Saúdskou Arábii. Vzestup Chašukdžího začal s jeho přátelstvím s Usamou bin Ládinem v dobách džihádu Afghánců proti Sovětskému svazu. Usamovu smrt litoval se slovy: „Před chvíli jsem se plačící zhroutil se zlomeným srdcem kvůli tobě, Abu Abdulláhu (jedno ze jmen bin Ládina). Byl jsi krásný a udatný v těch krásných dnech v Afghánistánu, předtím, než tě zdolala vášeň a nenávist.“ Chášukdží se již v dřívějších letech během své kariéry ve službách monarchie připojil k Muslimskému bratrstvu a skrýval svůj osobní sklon k elektorální demokracii a politickému islámu podle představ Muslimského bratrstva. Byť se později na setkáních bratrstva přestal podílet, setrval při jeho konzervativní, islamistické a často protizápadní rétorice, kterou mohl prosazovat anebo skrývat podle toho, s kým chtěl uzavřít přátelství.

Ukaž mi tvé přátele a já ti řeknu, kdo jsi!
Podle časopisu Haaretz byl Chašukdží blízkým přítelem Assama Tamimiho, vášnivého a neúnavného podporovatele hnutí Hamas. Tamimi žije v Londýně a moderuje vysílání v arabském televizním vysílači Al-Hiwar.  Opěvuje v něm „palestinské“ sebevražedné atentátníky a chválí Hamas jako „obránce pravdy“, kteří přinášeli oběti pro dobro všech muslimů. Podle Tamimiho je Hamas pravý zástupce palestinského lidu. Při jedné demonstraci požadoval „odstranění Izraele jako rakovinového nádoru.“ V rozhovoru s BBC potvrdil svou připravenost zemřít jako mučedník v boji proti Izraeli. Jako „mučedník“, tudíž sebevražedný atentátník. Právě s Tamimim strávil Chašukdží poslední hodiny před svým odletem do Turecka. „Boj proti Izraeli“ je podle listu Haaretz jádrem Chašukdžího islamistické agendy, obsahuje vášnivé ódy na Hamas, vystupuje proti „umírněnému islámu“ a propaguje mimo jiné učení Jusúfa Abdalláha al-Karadávího, jednoho z nejvlivnějších kazatelů nenávisti ve vysílači Al-Džazíra v Kataru. V roce 2004 vyzvalo 2 500 muslimských intelektuálů z 23 zemí v petici OSN, aby postavila „teology teroru“ před mezinárodní tribunál a zakázala jim podněcovat k násilí prostřednictvím náboženství. Jusúf al-Karadáví je v této petici jmenovitě uveden. Signatáři ho popisovali jako „šejcha smrti“. Rok předtím vyhlásil „fatvu“, která výslovně schvaluje „zabíjení těhotných izraelských žen a jejich nenarozených dětí, protože děti by mohly v dospělosti vstoupit do izraelské armády“. Muž, který dlouhá desetiletí sloužil jako důvěrník domu Saúdů, vášnivý podporovatel palestinského teroru, který byl úzce spřátelen s kazateli nenávisti, protagonista politického islámu Muslimského bratrstva, muslim, který vyznává islám, v němž je vyzýváno k vraždám těhotných Židovek a jejich nenarozených dětí, který vystupuje jako umírněný – to není zrovna portrét pokrokového liberála, který dal život za svobodu. Džamál Chašukdží nebyl ani liberál, ani pokrokový, nikdy jej nezajímal model pluralistické demokracie. Jeho cílem bylo vymazání Izraele z mapy a zřízení islámské teokracie s „demokratickými prostředky“.

Dům Saúdů je mafie

Secretary Pompeo Meets with Saudi Crown Prince Mohammed bin Salman, U.S. Department of State
Secretary Pompeo Meets with Saudi Crown Prince Mohammed bin Salman, U.S. Department of State

Ani mladý korunní princ Mohammad bin Salman, vlivný muž a možný budoucí vládce Saúdské Arábie, který je známý pod zkratkou „MBS“, neodpovídá západní představě liberálního vládce, byť jej média rády tímto atributem označují. Je nepochybně průkopníkem, který vede svou zemi hospodářsky do 21. století a politicky ji otevírá světu. Se západním pojetím demokracie nebo vůbec se sympatiemi pro svobodná občanská práva to však ani v nejmenším nemá co dělat. MBS osvobodil zemi jen od několika obzvláště absurdních náboženských pout, které stály proti jeho politickým a hospodářským zájmům. Samotné odstranění zákazu řízení žen má do roku 2030 přinést 90 miliard dolarů navíc do ekonomiky a přidat zemi na mezinárodní reputaci. Král Salman a MBS vládnou absolutisticky s maximální tvrdostí a nijak to změnit neplánují a nechtějí. Že se dnes smí v Saudské Arábii jít do kina, nemění nic na tom, že ti s kritickými hlasy budou bičovány, odpůrci zmizí za zdmi vězení a delikventi budou setnuti. Korunnímu princi a vládě hrozí dvojí nebezpečí: jednak zevnitř, od starých vahabistických vazeb kolem dřívějšího krále Abdulláha, od Muslimského bratrstva a mnoha Bratrstvu blízkých duchovních, z nichž mnohé nechal MBS v posledních dvou letech uvrhnout do vězení, a jednak zvenčí, z Íránu. Že jeden z nejintimnějších znalců režimu, s prominentními konexemi v království i za jeho hranicemi, ze zahraničí podporuje odpor Muslimského bratrstva proti královskému domu, museli Saúdové považovat za ohrožení. Přidejme k tomu blízký vztah Chašukdžího k Turecku, které nově v Sýrii spolupracuje s Iránem a které MBS spolu s Iránem a militantními extrémistickými skupinami označuje jako „trojúhelník zla“. Chašukdží či jeho turecká snoubenka Hatice Cengizová nepronesli nikdy jediné kritické slovo o Erdoganovi nebo jeho straně AKP. A jeho zásadní cíl, likvidace židovského státu, se ještě dále vzdálil díky strategickému sblížení Saúdské Arábie s Izraelem.

John Bradley srovnává v listě Spectator dům Saúdů s mafií a vypráví Chašukdžího život jako historii jednoho muže, který se připojil k mafii a jejím pravidlům. Princ bin Salman mu několik týdnů před zavražděním udělal tradiční kmenovou nabídku k usmíření a nabídl místo poradce, pokud se vrátí do království, což však Chašukdží odmítl. Možná to bylo smrtelné rozhodnutí, odpovídající pravidlu, že kdo se pokusí odejít, stává se postradatelným.

Konflikt Muslimského bratrstva a Saúdů
List „Haaretz“ ve svém článku přiznává: Nic neospravedlňuje vraždu novináře režimem, který kritizoval, a nehraje přitom žádnou roli, jaké názory zastával. Názory, které nejsou čisté, ani když se kosmeticky vyčistí. Kdo nyní obhajuje přehodnocení aktivit Muslimského bratrstva, podceňuje jeho charakter. To, že se chce demokratickým způsobem dostat k moci, nemění nic na jeho cíli, kterým je zřízení islámské teokracie, jejíž realita života by se jen marginálně odlišovala od nynější Saúdské Arábie. Podle západního pojímání nemá absolutní nadvláda většiny nad menšinou co do činění s liberální demokracií. Demokracie bez právního státu, která nechrání své občany – o občankách nemluvě – před násilím státu, není demokracií. „Když bude v jedné zoologické zahradě se 60 šelmami a 40 osly ředitel demokraticky svržen, hrozí pak později neštěstí, když se bude hlasovat o tom, „co bude k večeři!“

Absurdně také působí, když si na advokáta zavražděného novináře hraje zrovna Erdogan.  Celosvětové rozhořčení na vraždou Chašukdžího je pochopitelné. Dostává však nepříjemnou pachuť, když se ti samí lidé, kteří požadují sankce proti Saúdské Arábii, odvolávají na pakt s Iránem, nebo se vehementně zasazují za zrušení sankcí proti Rusku. Anna Politkovská a její kolegové jsou evidentně zapomenuti. V Rusku přišly v posledních 15 letech o život desítky novinářů, snad žádná z vražd nebyla vyřešena. S potenciálními vrahy se nepaktuje, psal na facebooku Wolfgang Kubicky. Ano, stejně pozdě… Případ Chašukdží je výzvou pro mezinárodní diplomacii. Pro volání po větší morálce v politice se nehodí. Neboť alternativou k islámské diktatuře Saúdů, kteří spolupracují se Západem, by byla islámská diktatura, kterou Západ všemi prostředky potírá. Někdy jsou věci jednoduší, než se zdají.

Nedávno prestižní časopis Time uveřejnil na první straně obálky fotografii zavražděného Chašukdžího jako novináře roku.

The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.