Vladimír PUTIN a Donald TRUMP předstírají, že chrání obyvatelstvo před globalizací.
Co mají společného? Chápou společnost jako rodinu, kterou musí chránit. Pro německého politika Franka Schäfflera znamená tato představa především jedno: útok na svobodu a individualitu.
Donald Trump není žádný přítel svobody. Je naopak zástupcem „kolektivu“ nebo „kmenové společnosti“. Jak to formuluje Thomas Mayer ve své nejnovější knize „Pravidlo svobody a její nepřátelé“ s orientací na Fridricha Augusta von Hayeka, kde označuje návrat ke kmenové společnosti, která se orientuje na kmenového vůdce, jako největší útok na liberální společnost. KMENOVá SPOLEčNOST se už neorientuje na individuum, které zná ideál rovnosti před právem, nýbrž na ochranu jejích členů před vnějším nebezpečím. Nezáleží na zákonu, ale pouze celkově na blahu kmenové společnosti.
Takový politik chce koneckonců to, co funguje v rodině – lidskou blízkost a možnost přenést zajištění na větší jednotku, na stát. Trump v tomto ohledu není sám. Je na jedné lodi s Vladimírem Putinem. Oba sledují politiku silného muže, kteří předstírají, že ochraňují obyvatelstvo před nebezpečím globalizace, před nezaměstnaností a ztrátou identity. Také čínský prezident Si Ťin-pching má tyto sklony. Momentálně sice sází na globalizaci, avšak o něco vlažněji, ne proto, že by byl o jejích výhodách obsahově přesvědčen, ale proto, že dnes zemi obzvláště prospívá. Čínskému vedení nejde o poskytnutí svobody volby občanům země, ale o to, aby se Čína stala globální velmocí. Nejde tedy o individuum, ale o „kolektiv“.
Od „já“ k „my“
Při pečlivějším posouzení lze říci, že čínský model se vlastně hodí k ideologii socialismu. Socialismus chce plánovat společnost, jednotlivci nehrají žádnou roli, počítá se pouze celek. Tento konstruktivismus, schopnost umět společnost formovat, centrálně konstruovat, je přejímán kmenovou společností. Evropská odpověď na tuto kmenovou společnost, konkrétně opatrovnický sociální stát, tedy není skutečnou alternativou. Také totiž spočívá v pokusu vnucovat lidskou blízkost a zajištění státem. Těmi nejpopulárnějšími příklady jsou např. v Německu rodičovské příspěvky, mateřský důchod a peníze na výchovu dětí. Toto rozostření hodnot svobody je důvodem pro jejich úpadek. Jasnost ve fázi klasického liberalismu 18. a 19. století byla příčinou jejich převahy proti ostatním společenským systémům: orientace na jednotlivce a jeho individuální práva. Z toho se vyvinul kód (zákon) vlastnictví, kterým lze získat a převést právně zabezpečené vlastnictví. A z toho se pak vyvinul princip rovnosti před zákonem. Králové a knížata, nemluvě o vládách, nestáli nad právem, nýbrž mu byli podřízeni.
Úlohou státu bylo ochraňovat vnější i vnitřní bezpečnost. To pro liberální stát dnešního ražení nestačí. Koneckonců základních sociálních jistot se nechtěl vzdát ani Hayek. Obezřetnost, která je součástí politických systémů, ho přiměla, aby navrhl zavedení dvoukomorového parlamentu. Jedna komora měla vydávat zákony a druhá výlučně kontrolovat vládu. První by měla být obsazena ženami a muži, kteří měli životní zkušenosti a byli by voleni na delší časové období s tím, že by se museli méně snažit o své opětné zvolení a své pozice ve straně. Hayek chtěl politikům a vládám „nasadit institucionální pouta“, zabránit tomu, aby jejich moc postupně narůstala.
Pointa:
Řím, jak známo, také nevznikl v jednom dnu. Ovšem celý tento projekt stojí také na připravenosti dělat kroky a přijímat opatření i proti odporu ze všech stran. Intelektuální odvaha je k tomu cennější více, než tomu bylo kdy jindy. Z pohledu tohoto komentáře jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš v podstatě „kmenoví vůdci“, kteří svým nerespektováním LIBERáLNí DEMOKRACIE škodí této společnosti více, než si to ona dokáže připustit.
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.