Trump chce zničit politiku


Úvodní foto: I don’t like Hitler’s new look. Anti-Trump protester in London, photo by Alisdare Hickson

Americký historik Timothy Snyder se zpětně dívá na Trumpův první rok v úřadě. Obává se, že americký prezident nemá v úmyslu nic menšího, než vyvolat .

Dne 8. listopadu 2016 byl Donald. J. Trump zvolen čtyřicátým pátým prezidentem USA. Od té doby štěpí duše. Zatímco jeho přívrženci stojí neúnavně při něm, jeho výsledky v průzkumech veřejného mínění jdou ke dnu. Žádný jeho předchůdce v Bílém domě nebyl rok po uvedení do úřadu tak nepopulární. Profesor východoevropských dějin a výzkumu holocaustu na univerzitě v Yale, 48 letý Timothy Snyder, ve své knize Tyranie, v níž představuje svých 20 lekcí odporu, se ani slovem nezmiňuje o prezidentovi, a přece nejde o nic jiného. Snyderova bilance po jednom roce několika slovy: otřesné, ale ještě je naděje.

Z nedávného rozhovoru Süddeutsche Zeitung s Timothym Snyderem:

K volebnímu vítězství Donalda Trumpa došlo již před více než rokem. Přesto stále vyvolává diskuse. Proč?

To má více důvodů. Časový cyklus normální vlády probíhá asi takto: nejdříve člověk vyhraje volby, pak zformuje vládu a zkouší sliby více či méně uskutečnit. Politika je každodenní pokus a každodenní ztroskotání na cestě k utváření budoucnosti a hledání řešení problémů. U tohoto prezidenta je ale všechno jinak. není zainteresován na budoucnosti, nezajímá ho ani Amerika a ani možnosti řešení problémů.

Co chce Trump?

Vstává časně ráno a zkouší zosnovat či vyvolat spory. Svými fiktivními problémy a pseudokonflikty chce odvést pozornost obyvatelstva. Nechce nic vědět o politice, protože právě politiku chce zničit. To je červená niť, která se táhne jeho prvním rokem.

Příklad, prosím.

V prosinci mluvil o tom, že si člověk v USA nemůže přát „krásné vánoce“, což byl totální nesmysl. Trump tento problém vytvořil, mluví o zuřící politické korektnosti a sugeruje, že křesťanské hodnoty jsou v Americe v úpadku. Současně rozdmychává strach před přibývající „muslimizací“, která ale vůbec neprobíhá. Rozdmychávat emoce, v tom je dobrý.

Proč to dělá?

Protože chce dát svým podporovatelům pocit, že jejich chování obětí je oprávněné. „Všichni vás chtějí uchvátit, všichni venku vás loví,“ hřímá Trump. Důležité u něj je, že se všechno přesouvá do kulturní roviny. Vnucuje tak lidem, že politika už nemůže nic zachránit, protože příkopy jsou příliš hluboké. Z lidí s rozdílnými názory dělá nepřátele, kteří chtějí za každou cenu zabránit tomu, aby protistrana přišla k moci. V Trumpově světě nejde o obsah, nýbrž stále jen o dobro a zlo a o to, aby popuzoval jedny proti druhým. Extrémní rozštěpení v této zemi prospívá jen jednomu – Donaldu Trumpovi. On chce oslabit demokracii a udělá pro to všechno. Na konci cesty, kterou se vydal, stojí konec demokracie.

To zní jako velice poplašná zpráva. K demokracii patří právní stát a instituce, které mají v USA dlouhou tradici a drží moc prezidenta v šachu. V roce 2017 k tomu došlo vícekrát. Zákaz vstupu na území USA visí u soudů, k tomu má prezident na krku Federální úřad pro vyšetřování.

Vystavět právní stát je těžká a zdlouhavá záležitost – rozbít ho je velmi jednoduché. Učí nás to i historie. Trump pošlapává instituce. Je těžko představitelné, že by někdo jako Angela Merkelová řekl takové věci, jako často říká Trump. To by bylo v Evropě křiku. My jsme si však zde už na to zvykli, že náš prezident míří na soudce jen proto, že jsou mexického původu. Považujeme za normální, že bagatelizuje vměšování Ruska do voleb jako bezvýznamné a zpochybňuje práci svých vlastních tajných služeb. Čímž jsme se dostali k výchozí otázce, proč se natolik intenzivně zabýváme volbami. Protože FBI každý týden přináší nové poznatky o ruské aféře, nové informace, že něco probíhalo nezákonně. A postupně přivádí prezidenta do tíživé situace. Obávám, že o 8. listopadu 2016 (vítězství Trumpa) budeme mluvit ještě hodně dlouho.

Ve Vaší knize píšete o tyranii.

V USA ještě zatím máme, samozřejmě, demokracii, ale musíme si ji chránit. Lidé, narozeni na Západě po 2. světové válce, neznají nic jiného než mír, blahobyt a svobodu. Věří, že tomu tak bude i dál. Ale demokracie přicházejí a odcházejí. Kdo mi vytýká poplašné zprávy, tomu říkám: „Probuď se a podívej se z okna.“

Copak tam vidíte?

Patriot Prayer SF Counterprotest, photo by Pax Ahimsa Gethen
Patriot Prayer SF Counterprotest, photo by Pax Ahimsa Gethen

Člověk vidí, a nyní se dostáváme ke klíčovému bodu, velkou ekonomickou nerovnost, která vládne v této zemi a má vliv na demokracii. K tomu musím uvést několik čísel: od velké deprese v roce 1929 nebylo ještě nikdy bohatství rozděleno tak nerovnoměrně. Jediná země, která se umístila v této statistice před námi, je Rusko. Trump nemá na odstranění tohoto problému žádný zájem. Naopak. Jeho daňová reforma tento rozdíl mezi chudými a bohatými ještě zvětší. A nejen to: reforma se dotkne nemocenského pojištění, a protože deficit stoupá, začnou republikáni za nějakou dobu zdůrazňovat, že se musí zrušit také sociální pojištění. Jednou dosáhneme bodu, kdy demokracie nebude mít žádný smysl. Pro nikoho. Lidé na dolním okraji společnosti budou myslet, že už nic nepřináší, a obalí se zlobou a znechucením politikou. Lidé úplně nahoře už demokracii nepotřebují, protože žijí v jiných sférách.

Když Trump mluví o tom, že udělá opět Ameriku velikou, na který rok se historicky odvolává?

V této otázce spočívá velká tragičnost, neboť Američané si při poslechu této věty myslí na padesátá až osmdesátá léta, čas jejich dětství a mládí. Období, v němž se snížila nerovnost, vzrostla kvalita veřejných škol. Byl to čas silných odborů. Trump nechává lidi v této mylné víře, ve skutečnosti však dosahuje opak těchto časů. Rozbil odbory a zvětšil nerovnost.

Jak dlouho se Trump udrží v úřadu?

Nejsem žádný věštec.

Takže jinak: když skutečně nebude chtít řešit politické problémy, lidé to uvidí. Kdy se probudí jeho příznivci?

To záleží na tom, co všechno se bude dít ve světě. Od prvního dne čekám na to, že pro své účely využije nějaký teroristický útok nebo jinou katastrofickou událost. Ale s terorismem je to jenom jedna věc, neboť nejčastěji k němu dochází doma. Většina Američanů má při pomyšlení na terorismus v hlavě pouze islámské válečníky, a přitom týden co týden dochází k zastřelení jednoho Američana druhým. Je to také terorismus, ale s tím Trump nemůže bodovat, protože jako republikánský prezident musí bránit nošení zbraní. Na ruku by mu hrál pouze terorismus zahraniční.

Nesmíme ignorovat historii

Jak se změnil obraz Ameriky od doby, co je Donald Trump u moci?

Amerika nemá žádnou zahraniční politiku, protože Donald Trump ministerstvo zahraničí oslabuje. Nechal zkrátit rozpočet, většina špičkových diplomatů odstoupila. Ale bez diplomatů nemůže člověk ve světě fungovat. Také ekonomicky to nedává žádný smysl, někdo přece musí zastupovat naše zájmy. Trump sice zdůrazňuje, jak silná a zdatná Amerika bude, ale z perspektivy zemí jako Nový Zéland, Austrálie, Vietnam anebo Jižní Korea to vypadá jinak. Ty denně sledují to, co dělá Čína.

Vaše kniha začíná větou: „Historie se neopakuje, ale můžeme se z ní učit.“ Srovnáváte dnešek s třicátými lety v Německu. Co přesně se z ní můžeme učit?

Američané si rádi myslí, že jsou vyvoleným národem. Myslí, že svoboda a demokracie jsou v naší DNA. Přesto nežijeme mimo dějiny. Mou knihou bych chtěl ukázat, že už před námi ztroskotali chytří lidé, že demokracie – jako v Německu – může zaniknout a lidé ztratí svá práva. Ukazuji, co se v historii stalo, protože to mi na této americké výjimečnosti vadí. Když jsme tak speciální, jak to naši politici stále zdůrazňují, vede to spíše k apatii a ústupu do soukromí, a to je fatální. Protože pak budeme stádo zvířat. Proti tomu píši!

Od nacionálního socialismu jsme ale dalece vzdáleni. Srovnávat Trumpa s Hitlerem je nesmysl.

Nesrovnávám to. Ani také nezdůrazňuji, že žijeme v těch samých časech.

Varujete.

Říkám, že nesmíme ignorovat historii. Musíme si uvědomit, že svět není černobílý, neexistují pouze tyto dvě možnosti, holocaust nebo totální svoboda. Fašismus není nutné charakterizovat jenom hákovými kříži a šesti miliony mrtvých Židů. Samotné srovnávání s Hitlerem je skutečně nesmysl. Ale považuji za důležité ukázat na slova Hitlera „Já jsem váš hlas“, která použil Trump ve své stranické řeči. Když Hitler mluvil o národu, také nemyslel všechny lidi, nýbrž jenom ty, které Trump dnes nazývá skutečnými lidmi, pravými Američany.  Takové signály jsou důležité, protože dnes ukazují na jednání muslimů a srovnávají je s „těmi“ židy, s tou nebezpečnou a integrovanou menšinou, která tehdy byla považována za globální ohrožení. Co byli židé v roce 1930, jsou muslimové dnes.

Je Trump fašista?

Trump může být psychopat, narcis, oligarcha nebo kleptokrat, to všechno může být výstižné, ale samotné označení neznamená nic. Musíme se přesněji podívat zpět. Fašisté měli v minulosti pod palcem skupiny mladých, kteří aktivizovali lidi, aby chodili do ulic, sloužili větším mýtům. Trump to ale nedělá. On mýty nevytváří. A přesto jsou zde znaky podobné fašistům: prokletí globalizace, pojetí oběti a pohádka, že nejmocnější země světa bude všemi vykořisťována. K tomu přidejme Trumpovy jasně rasistické tahy, když prohlašuje, že sportovci NFL jsou „zkurvysynové“, čímž přirozeně míní afroamerické atlety. Po dvou hurikánech, jednom v Texasu a druhém v Portoriku, řekl, že obyvatelstvo Portorika se s tím musí vypořádat samo. Neříká otevřeně, že jsou všichni líné, španělsky mluvící tmavé koblihy, ale je to schováno mezi řádky. První Trumpův rok je poznačen „šumy“ a tyto „šumy“ jsou jasně rasistické.

Knihu jste napsal týden po Trumpově volebním vítězství. Udělal byste to zase tak?

Napsal jsem to tak, jak jsem to tehdy považoval za správné. Musel jsem něco udělat. Nechtěl jsem jednoduše jen sedět a mít „depku“! Jsem rád, že jsem to udělal. Protože člověk se jinak při tomto prezidentově „twitterowém bombardování“ cítí bezmocný.

Pocit, že něco musí udělat, má mnoho liberálních Američanů. Co jim doporučujete?

Koupit předplatné velkých novin Washington Post nebo New York Times. Nacházíme se ve fázi zvýšené investigativní žurnalistiky. Nejvíce toho, co víme o Trumpovi a co je skutečně relevantní, víme díky novinářům, kteří mají dnes možnost psát historii. Především noviny změnily způsob boje, ale ne v rovině mínění, to by bylo nudné, nýbrž v rovině faktů a pravdivého základu.

Kdo trvale informuje o Trumpovi, přistupuje na jeho hru, protože mu věnuje pozornost. Ignorovat ho také nejde. Co je ideální míra?

Jde tu méně o míru a více o způsob a zkušenosti. Novináři by měli zůstat u faktů a přestat spekulovat nebo vysvětlovat svět v úvodnících. Že může člověk u Trumpa vstoupit do „pasti“, je skutečně nebezpečí, které vzniká proto, že Trump je fiktivní charakter, ale zkoušet ho stále měřit s realitou, to se nepodaří.  Máme zde co do činění s druhem žánru.

To musíte rozvést.

Trump není ani úspěšný obchodník, hrál jen jednoho obchodníka v jedné americké televizní show. To ho už tehdy udělalo imunním proti útokům imunního, protože v podstatě hrál jen roli, a proto mohl říkat, co chtěl. Byla to všechno jen show. Podobně agitoval během voleb. Dovolil si věci, které by pro jiné kandidáty znamenaly jistý pád. Protože Trump rozšiřuje fiktivní prostor a reálný svět tak dalece, jak to jen je možné, vytlačuje, až se stává nedotknutelným. My, novináři a historikové jsme ale zástupci reality. My jsme před Trumpa postavili jeden na faktech založený svět, mávali mu před nosem jeho lžemi a špatným chováním. On přesto perlil. Protože už zase provokoval další skandál. Internet mu při tom pomáhá proto, že vše urychluje a naši pozornost rozmělnil na malé připomínky.

Trump twítuje v průměru sedmkrát denně: „Nikdo nemá více respektu pro ženy jako Donald. J Trump“, „Nikdo nevytváří práci jako já!“, „Nikdo tak hodně neochraňuje naši zemi jako já“, „Moje IQ je jedno z největších, a vy všichni to víte.“ Jak s tím budou budoucí historici zacházet?

Budoucí historici budou Trumpovy roky analyzovat, neboť fenomén Trump je mezinárodní. Odklon od globalizace, renesance nacionalismu je vidět v mnoha zemích. Zajímavé je, že dnes  nejsou žádní mezinárodní „leví“, nýbrž jen mezinárodní „praví“, od Trumpa přes Putina až k Erdoganovi. V budoucnu budou mít historici spíše potíže s porozuměním, proč jsme my, kteří všechno toto zažíváme, sledovali s takovým zájmem jeho „twíty“ namísto toho, abychom se soustředili na velké souvislosti.

Při vší kritice se musí přece také něco dobrého udát?

Miliony Američanů vyšli do ulic, aby protestovali, aby ukázali světu, jakou skvělou, otevřenou zemí Spojené státy doopravdy jsou. Rok 2017 z nás všech udělal aktivisty.

Epilog?

Jak příznačné a srovnatelné je chování Donalda Trumpa s českým prezidentem Milošem Zemanem. I on chce zničit politiku a demokracii v této již 100 let bloudící zemi. Staneme se i my, občané, aktivisty v naší zemi, stejně jako Američané?

The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.
Bohumil Řeřicha

Latest posts by Bohumil Řeřicha (see all)