Co pronesl Stalin 19. 8. 1939

[wc_spacing size=”40px”] Zdroj: Tomáš Krystlík: Co v českém dějepisu chybí, úvodní foto: Execution of Communist Prisoners in the Garden of the Wellcome, photo wellcomeimages.org [wc_spacing size=”10px”]
Tumba de Joseph Stalin, Moscú, Rusia, foto Benjamín Núñez González
Tumba de Joseph , Moscú, Rusia, foto Benjamín Núñez González

Zápis Stalinova projevu ve francouzštině byl nalezen ve Zvláštním archivu Svazu sovětských socialistických republik pod archivačním číslem F.7/op.1/d 1223 a zveřejněn v roce 1994 v ruském překladu v časopise Novyj mir.

Tento zásadní projev pronesl členům politbyra KSSS a čelním představitelům Kominterny o dalším směřování SSSR.

„Otázka války nebo míru vstupuje pro nás do kritické fáze. Pokud uzavřeme smlouvu o vzájemné pomoci s Francií a Velkou Británií, zřekne se Německo Polska a bude hledat „modus vivendi“ se západními velmocemi. Válka bude odvrácena, ale poté mohou události nabrat pro SSSR nebezpečný spád. Pokud přijmeme návrh Německa na podepsání smlouvy o neútočení, samozřejmě přepadne a vstup Francie a Anglie se stane nevyhnutelným. Západní Evropa bude vystavena vážným nepokojům a krizím. Za těchto okolností můžeme doufat, že zůstaneme mimo válečné dění a vstoupíme do války, až to bude pro nás výhodné. Zkušenosti za posledních dvacet let nám ukazují, že v mírové době nemá komunistické hnutí šanci zesílit natolik, aby mohlo uchopit . Diktatura takové strany je možná pouze v důsledku války. Teď se jednoznačně rozhodněme. Musím přijmout německý návrh, britskou a francouzskou misi odeslat zdvořile domů. První výhoda, kterou můžeme získat, je zabrání Polska až po Varšavu, včetně ukrajinské Haliče. Německo nám poskytne úplnou volnost jednání v Pobaltí a nebude ani nic namítat proti návratu Besarábie do Sovětského svazu. Je připraveno přenechat nám sféru vlivu v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku. Nejistou zůstává tato otázka u Jugoslávie.

Zároveň však musíme předvídat důsledky, k nimž by vedlo jak vítězství, tak porážka Německa. V případě porážky bude nevyhnutelně následovat sovětizace Německa, jako naprosto nevyhnutelná, a vytvoření komunistické vlády. Nesmíme však zapomenout, že sovětizované Německo bude ohroženo, nevznikne-li vlivem porážky v krátké válce. Anglie a Francie budou disponovat ještě dostatečnou silou, aby se dokázaly zmocnit Berlína a zabránily vzniku sovětského Německa. A my nebudeme s to přijít našim německým bolševickým soudruhům v Berlíně na pomoc. Náš úkol tedy spočívá v tom, aby Německo pokud možno vedlo vedlejší válku s cílem, aby se Anglie a Francie vyčerpaly a oslabily natolik, že již nebudou s to ohrozit sovětské Německo. se bude držet zásady neutrality, vyčkávat až přijde vhodný okamžik, a poskytne dnešnímu Německu pomoc – dodá mu suroviny a potraviny. Je samozřejmé, že naše pomoc musí být limitována, abychom tím neublížili ekonomice a neoslabili armádu.

Zároveň musíme vést aktivní komunistickou propagandistickou kampaň, a to zvláště v britsko-francouzském bloku, a hlavně ve Francii. Musíme se připravit na válečný stav, že komunistické strany v těchto zemích budou muset přerušit legální činnost a přejít do ilegality. Je jasné, že tato činnost si vyžádá mnoho obětí, ale naši francouzští soudruzi na to nebudou hledět. Jejich úkolem bude v prvé řadě rozklížení a demoralizace armády a policie. Pokud se to podaří, bude sovětské Německo zabezpečeno a navíc se tím podpoří sovětizace Francie. K uskutečnění těchto plánů je nezbytné, aby válka trvala co nejdéle. K tomuto cíli musíme zaměřit všechny síly, které v západní Evropě a na Balkáně máme.

Prozkoumejme nyní druhou možnost, německé vítězství. Někteří jsou toho náhledu, že by to pro nás mohlo znamenat velké nebezpečí. Toto tvrzení je částečně pravdivé, ale bylo by chybou předpokládat, že nebezpečí je natolik bezprostřední a tak velké, jak si někteří představují. Pokud Německo zvítězí, vyjde z války vyčerpané natolik, že nebude nejméně 10 let schopno válčit. Prioritou Německa bude kontrola poražených států, Anglie a Německa, aby se tamní hnutí odporu umlčelo. Na druhé straně Německo zabere obrovská území a mnohá desetiletí pak bude vytíženo jejich využitím a nastolením německého pořádku. Je zřejmé, že Německo bude velmi zaměstnáno na jiném místě, než aby se obrátilo proti nám. Ještě jedna věc poslouží naší bezpečnosti – v poražené Francii komunistická strana velmi posílí.

Komunistická revoluce zde proběhne za všech okolností a my budeme moci využít této okolnosti, přijít Francii na pomoc a učinit z ní našeho spojence. Poté se všechny národy, jež se dostaly pod ochranu vítězného Německa, stanou našimi spojenci. Před námi leží široké pole působnosti pro rozvoj světové revoluce.

Soudruzi! Je v zájmu Sovětského svazu, vlasti pracujících, aby vypukla válka mezi Říší a kapitalisticko-anglo-francouzským blokem. Musí se učinit vše, aby se tato válka co možná prodloužila s cílem, aby se obě strany co nejvíce oslabily. A to je ten hlavní důvod, proč musíme souhlasit s uzavřením smlouvy, kterou nám nabízí Německo.“

 

Epilog:  Toto prohlášení vyvolalo řadu diskuzí o jeho pravosti. Pokud to však zveřejnil Novyj mir, pochybovat lze asi těžko! Jenže Hitler Stalina oklamal, a víme, co z toho vzniklo. Polovina Rusů včetně Putina v současné době tento pakt schvaluje!

Execution of a Chinese Prisoner by Beheading/wikimedia.commons
Execution of a Chinese Prisoner by Beheading/wikimedia.commons

Bývalý šéf rumunské špionáže Ion Mihai Pacepa  v knize Dezinformace – tajná strategie Ruska, jak zničit Západ, kterou napsal s Ronaldem J. Rychlakem, to píše jasně. „Existuje rozšířené přesvědčení, že největší škody Západu způsobily akce sovětské/ruské tajné služby, při nichž byly ukradeny přísné tajné informace, například atomové bomby. Není to pravda. Ty úplně nejhorší a často nenapravitelné škody působí svobodnému světu dezinformační operace Kremlu (jak to opět zažívá Západ v podání Putinovy hybridní války), jejichž cílem je změnit minulost. Přeměna Stalina z politického zabijáka, který jen v samotném Sovětském svazu zmasakroval více než 20 milionů nevinných lidí, v politického boha, jenž ovládal třetinu světa, vyvolala začátek nejen čtyřicet let trvající studené války, ale také největší podvod v dějinách, mezinárodní uznání marxismu a obdiv zabijáckých komunistických předáků!“

Úpravám minulosti lidí se v žargonu KGB říká „konstrukce“, což byla Stalinova dezinformační specialita. Kvůli těmto konstrukcím KGB je dnes pro ruské i západní historiky nesmírně obtížné posuzovat ruskou minulost.

V lednu 1934 byl XVII. sjezd sovětské komunistické strany oslavován jako „sjezd vítězný“. Kdo mohl předvídat, že ze 139 členů ústředního výboru této strany, zvolených na tomto kongresu, bude později falešnými konstrukcemi vytvořeno 89 „nepřátel lidu“, kteří budou odsouzeni stejným režimem, který je vychvaloval? Za kontrarevolucionáře bylo označeno dokonce 1108 z 1966 delegátů tohoto sjezdu a 848 jich bylo popraveno. V následujících letech byly za zrádce označeny a zabity miliony nevinných sovětských občanů a miliony dalších Rusů vycházely do ulic, aby tyto zrádce odsoudily a volaly po jejich hlavách. Po 2. světové válce exportoval Kreml svou černou magii klamu do nově vzniklých komunistických režimů ve východní Evropě. Klam, násilí a lež jsou dodnes součástí politiky Kremlu!