Každé ráno má již od páté hodiny ranní tento podnik na rohu Žatecké a Kadaňské ulice v Podbořanech otevřeno, aby během dne servíroval někdy až 400 obědů, z drtivé většiny lidem manuální PRáCE. Aspoň tak jsem to několikrát osobně pozoroval. Je obdivuhodné, jak dokáží obsluhující ženy, konkrétně v tomto případě matka s dcerou, bez nějakého velkého zdržování nebo konfliktů plynule vydávat obědy a ještě se usmívat. V 15 hodin odpoledne musí být naprosto vyčerpané. Celý personál tohoto bistra má mojí hlubokou úctu. Zajímavé je i pozorovat přicházející řemeslníky všeho druhu, mezi nimi i známé, a vnímat určitý respekt, který k obsluhujícím mají.
Mezi lidmi manuální práce se pohybuji od svých 18 let (1962), byli to ošetřovatelé a ošetřovatelky prasat, krav, hovězího dobytka, kováři, zámečníci, zedníci, traktoristé, řidiči a řada jiných. V mnoha případech vykonávali velmi těžkou práci a já jsem obdivoval jejich fortel. Komunistický režim udělal jednu velkou chybu, když byl přesvědčen, že zdrojem hodnoty je práce. Ukazuje se to i v této době, kdy naše společnost vědeckotechnicky zaostává, což už v roce 1986 přiznal Michail Gorbačov slovy, že SSSR má vinu na zbrzdění vědecko-technického rozvoje Československa. Ve skutečnosti je zdrojem hodnoty lidská mysl, jedinečnost lidské individuality a její schopnost tvořit a vynalézat. Práce je základní potřebou člověka, aby mohl uplatnit svůj um, talent a rozvíjet svoje schopnosti, a ne nutností, ale radostí. Pamatuji si, jak dělníci v hospodě po práci zaníceně vyprávěli o své práci, jaké měly myšlenky, co by se dalo změnit, protože dennodenně byli vystaveni „praxi“, která je v podstatě hlavním kritériem pravdy. V mnoha případech nebyli vyslyšeni, protože jsme je řídili my, „THP“, středoškolští technici nebo inženýři, kteří v podstatě nikdy neseděli na traktoru, nekrmili prasata, nedojili krávy, nezdili anebo nedělali se železem – neměli jsme tu „praxi“, která je kritériem pravdy. Pamatuji, jak jeden vysoce postavený zemědělský THP prohlásil, že má raději 10 techniků než jednoho dělníka. Zaštiťování komunistů dělnickou třídou bylo jen farizejství, protože jinak by nemohlo dojít k situaci, že komunisté se stali „vyvolenými“. V podstatě odtržení komunistické elity od potřeb dělníka přispělo i k pádu komunizmu. První komunisté nechtěli ideologii, chtěli práci, chléb a svobodu. Byla to bolševicko-komunistická elita, která tento požadavek zadupala do země svojí nenávistnou ideologií. Bohužel i polistopadová doba postupně diskreditovala manuální práci způsobem, že se dnes divíme, že po skoro 28 letech nejsou řemeslníci. Pamatuji, že nejvíce to odnesli dělníci v zemědělství, kteří byli vystaveni velké nezaměstnanosti a museli si hledat práci, kde se dalo. Nikdo, žádná strana, ale v podstatě ani odbory, se za tyto mnohdy frustrované lidi vehementně nepostavili. Sociální demokraté, aby zvýšili zaměstnanost, nechali postavit tzv. montovny, kde sice mnoho lidí práci našlo, ale nedělali ji se zaujetím; museli vydělávat peníze, aby uživili sebe i rodinu, a přitom řada z nich měla různé profese. Po skoro dvaceti letech, kdy předtím nahradili zahraniční vedení opět čeští THP, kteří nikdy nestáli u strojů, stejně jako vedení potravinářských komplexů nikdy nesedělo u pokladny či nedělalo někde ve skladu, vyhlašuje sociální demokracie v této předvolební době „válku“ levné práci. Byla to však přece ona, která přehlížela skoro 20 let vývoje. Stejně podle mého názoru v řadě případu selhaly odbory, které byly i v dobách studené války jedinou oporou dělníků v zemích Západu, kteří si svoje naprosto zákonité požadavky vydobývali stávkami, a to bez toho, že by přitom šlo o jakoukoli ideologii.
Podobná situace, jako v současné době před našimi parlamentními volbami 2017, byla i ve Spojených státech před prezidentskými volbami v roce 2016. Nejde o to, že vyhrál populista Trump, ale také o to, že též v USA zapomněli Demokraté na lidi „manuální práce“, jako např. v oblasti tzv. „zrzavého prstence na východě USA od Ohia až k Novému Yorku, kde dříve stál těžký průmysl, hutě, válcovny, železárny. I oni před desítkami let ztratili práci, upadla jejich životní úroveň, ale i když 50 let volili demokraty, protože naslouchali tomu, co jim řekl odborový předák, nakonec se naštvali a volili Trumpa. Všichni, co k nim přijížděli, jim jenom slibovali.
Samozřejmě globalizace, vědeckotechnický pokrok přináší nové formy práce. Doba velkých fabrik je pryč, budoucnost mají obory s vysokou přidanou hodnotou práce, svět práce se musí vrátit k tomu základnímu, podporovat střední a drobné podnikání, podporovat jedinečnost, tvořivost a kreativitu lidské individuality. Lidé nechtějí žádné ideologie, chtějí slušně žít, být šťastní se svými rodinami. Stále platí práce, chléb, svoboda. Když vezmu Orwellovo myšlení z roku 1943, co potřebuje člověk: „mít suchou střechu nad hlavou, mít kde se vyspat, 3x denně se najíst, 8 hodin pracovat, 8 hodin spát a 8 hodin se věnovat rodině, zábavě a svým koníčkům.“ K tomu však musí dojít ke konsensu mezi vládní mocí a svobodnými občany. Občané nechtějí nic jiného, než aby jim vládní moc nalila čisté víno a aby k ní mohli pociťovat důvěru. A ne, aby kázala vodu a pila víno. Obávám se v této zjitřené době, že většina stran v předvolební kampani opět používá líbivá hesla, aby byla opět zvolena, snižuje se ke lžím, populismu, a opět to vyznívá tak, že strany voliče lákají, aby je další 4 roky absolutně ignorovaly. Žádná strana voliči nenabízí, „občane, my ti zajistíme mantinely, v kterých se můžeš svobodně pohybovat, budeme podporovat tvoje podnikání, abys mohl uplatnit svůj talent, omezíme byrokracii, decentralizujeme a prosadíme subsidiaritou skutečnou přímou demokracii v obcích a na krajích a budeme chránit tvoji politickou, občanskou a ekonomickou svobodu. Naopak, většina stran láká voliče na pro mnohé líbivé „občane, dej svůj hlas nám, my to uděláme všechno za tebe…“
V roce 2010 prohlásil jeden z kandidátů na starostu Podbořan, že vždycky budou „poražení vítězové“. Jistě, pokud to bral jako ty lidi „manuální práce“ a lidi pracující ve „vyšších sférách“. Historie nám však dokazuje, že když ti „vítězové“ z jakéhokoli důvodu na ty „poražené“ zapomenou, přicházejí revoluce, války a ve výsledku jsou jen samí poražení. Nezapomínejme, každá práce je úctyhodná, včetně té manuální!
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.