Bohatý svět musí změnit stravovací návyky


Úvodní foto: Vue Depuis La Ferme Urbaine, photo Laure Dau

Jídelníček bohatých zemí není stálý, ani zdravý. Především musíme redukovat náš enormní příjem masa a kalorií. Bude to dobré nejen pro životní prostředí, nýbrž i pro naše tělesné a duševní . Všude ve všech průmyslových státech bez ohledu na specifické rozdíly a rozdílné tradice a zemědělské suroviny se prosadil jednotný stravovací model, jehož hlavní znaky jsou:

– zemědělství s enormní spotřebou energie, hnojiv a pesticidů

– mocné potravinářské komplexy, které přinutily lidi přestat vařit, což je i jeden ze znaků nové kulinářské kultury, nabízejí spotřebitelům polotovary a hotová jídla. Jejich všudypřítomné výrobky jsou „zušlechťovány“ chemickými přísadami a aromatickými látkami

– mimořádně široká, globalizovaná na ročních obdobích a geografických podmínkách nezávislá nabídka potravin

– silně změněné , které se do takové míry globalizovaly, že se staly na celém světě podobné

Naše nové stravovací návyky charakterizují tři faktory. Za prvé došlo ke změně výběru rostlinných a živočišných proteinů. Proti jednoznačně zmenšené spotřebě obilných a zeleninových produktů stojí značně stoupající spotřeba mléčných a masných výrobků. Např. výroba masa se od roku 1980 světově zdvojnásobila a stoupla z 136,8 milionů tun na 253,4 v roce 2005. V rozvojových zemích se dokonce ztrojnásobila ze 47 na 144,4 milionů tun.

Za druhé se dramaticky zvýšila spotřeba tuků a cukru. Rafinováním obilí, oleje, cukru ztratily potraviny velký podíl jejich hodnotných nedílných složek, mezi jiným vitamíny, minerálie a vlákniny, jako druhotné rostlinné látky podporující zdraví. Tento způsob výživy, který přejímá více a více rozvojových zemí se nedá rozšířit na všechno obyvatelstvo světa, protože jednoduše nedostačují plochy k pěstování. Silným nárůstem obyvatel světa se zmenšila plocha pro pěstování na hlavu z 0,24 ha v roce 1950 na dnešních 0,12 ha. Pokud se situace s půdou bude vyvíjet i dál nepříznivě, zmenší se na 0,08 ha do roku 2050. Produktivita zemědělství se v uvedeném čase sice rovněž silně zvýšila, přesto zmenšování využitelných ploch pro pěstování má hrozivý vývoj. K náhradě stejného množství rostlinných proteinů živočišnými je potřeba 3x až 5x více zemědělské půdy a stejně tak i více energie. Zatím je celosvětově nutné pro výkrm masných zvířat v průměru potřeba 40 % sklizeného obilí. V USA je tento podíl dokonce 70 %, v Indii proti tomu jen kolem 2 %.

Tzv. západní je spoluzodpovědný za zvýšení výskytu mnoha nemocí. Chybná výživa má souvislost s nadváhou, cukrovkou, nemocemi srdce a krevního oběhu, žlučníkovými kameny, dnou, zubním kazem a některými druhy rakoviny. Např. ministerstvo pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitelů v Německu vyčíslilo náklady na ošetření nemocí, které jsou způsobeny chybnou výživou a nadváhou, na více než 70 miliard eur ročně. To je skoro třetina celkových nákladů na zdravotnictví. Podle údajů Světové zdravotnické organizace je 1,6 miliard lidí na světě s nadváhou, z toho 20 milionů dětí do 5 let života. V Evropě zemře ročně více než jeden milion lidí na následky obezity. Protiargument, že stále stoupající délka života ukazuje na dobrou výživu, je málo přesvědčující. Neboť to už nebude dlouho trvat, až se následky našeho životního stylu formované chybnou výživou, nedostatkem pohybu, ztíženým životním prostředím odrazí ve vyšších číslech úmrtnosti.

Jak má vypadat alternativní model výživy? Jaká ekologická, ekonomická, ale také kulturní měřítka můžeme stanovit, aby naše potraviny byly nejen zdravější, chutnější, nýbrž i vyráběné v souladu se životním prostředím a omezeností přírodních zdrojů? Při všech úvahách je nutné také respektovat historické a etnické tradice. Vždyť Inuit žijící na kraji ledové pustiny se stále stravuje jinak než Středoevropan. K zemědělství a způsobu výživy našich předků nevede tak jako tak žádná cesta zpět. Když ale chceme skutečně mít naše stravovací návyky stálé, musíme nějaké změnit. Např. jíst méně masa, zříci se mimosezónních produktů, které musí za námi obletět polovinu světa, a vrátit se k původním, pokud možno regionálně produkovaným vysoce hodnotným potravinám. Např. letní zelenina pěstovaná v zimě – fazole a chřest spotřebují skoro 5 litrů nafty, cukety a rajská jablíčka „jen“ od 0,5 až 1 litr, vše vztaženo na 1 kg výsledného produktu.

Silné orientování se na rostlinou výživu neznamená, že bychom měli jako naši předkové jíst jednou za týden maso anebo žít o 600 gramech chleba a kaši z prosa. Návrat k lokálním nebo regionálním produktům v žádném případě neznamená zřeknutí se rozmanitosti anebo návrat k zemědělské soběstačnosti. Nastoupený směr však musí zastavit vzestup spotřeby masa, vajec, cukru a tuků, které přijímáme. Otázkou je, zda takovou změnu zvládneme, než nás k tomu donutí globální krize. Nedostatečné přírodní zdroje, voda, energie a zemědělská plocha nám jednou ukážou naše omezené možnosti. Příznačná je také malá odvaha vystoupit proti obezitě, byť shora uvedených 70 miliard ročně, které se vydávají v Německu na ošetření nemocí následkem nadváhy a chybné výživy, je alarmující.

Možná, že nadějí je Afrika, kde ještě existují plochy, které by mohly zajistit výživu pro stále se zvyšující počet obyvatel naší planety. Afrika potřebuje něco podobného, jako byl Marshallův plán, pomoc infrastrukturou, vzděláním, stroji, odborníky. Především však musí přestat způsob rozvojové pomoci, který je pro Afriku kontraproduktivní. Na začátku 60 let, když startovala rozvojová pomoc, byly cíly růst hospodářství a redukce chudoby. V posledních 50 letech přeteklo více než 2 biliony dolarů pomoci z bohatých do chudých zemí. Dnes si však stojí Afrika na tom hůře (až na výjimky) než před 50 lety. Tehdy žilo pod hranicí dvou dolarů 10 procent obyvatel dnes je to skoro 70 %. V posledních 30 letech klesá hospodářský růst o 0,2 % ročně. Rozvojová pomoc nepřinesla rozhodující – vytvoření pracovních míst. Navíc nemotivuje. Jednou z příčin je i to, že kolem 80 % peněz je použito pro jiné věci, než se předpokládalo. Velký podíl na tom mají zkorumpovaní diktátoři a nedostatečná kontrola. 60 procent afrického obyvatelstva je kolem 25 let věku a ti chtějí pracovat. Většina afrických zemích je agrárních. Evropa však místo toho, aby zrušila ochranu svého trhu, otevřela jej pro africké výrobky a omezila nesmyslné dotace do zemědělské nadvýroby, způsobuje tak obchodním embargem africkým zemím ztrátu stovek miliard dolarů ročně Každá kráva z EU je denně dotována 2,5 dolary. To je více, než má více než jedna miliarda lidí na jeden den.

Budoucností pro Afriku jsou genově modifikované rostliny, zelenými aktivisty odsuzované. Překážkou jsou však vysoké ceny osiv nadnárodních společností. I tyto společnosti mají podíl na neblahé situaci afrického zemědělství. Afrika nepotřebuje almužnu ale skutečnou pomoc. Pokud to Evropa nepochopí, zastoupí ji v Africe Čína.

 

The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.
Bohumil Řeřicha

Latest posts by Bohumil Řeřicha (see all)