Ravensbrück


Úvodní foto: Bronzeplastiken vor der ehemaligen Lagermauer in der Mahn-und Gedenkstätte im ehemaligen KZ , Deutschland, Nina Volare

Vzpomínka na minulost, aktuální dnes i v budoucnu

Táborem Ravensbrück prošlo 120 000 žen a dětí, 20 000 mužů a 1 000 mladých dívek. Byli zde uvězněni příslušníci 20 evropských národů, Židé, Romové i Sinti. Tisíce jich tu zahynulo v důsledku nemocí, lékařských experimentů, včetně postižených a práce neschopných. V plynové komoře bylo zavražděno 5-6 tisíc vězňů a vězenkyň. Nacisté zde zřídili i krematorium.

V roce 2011 vyšla v českém překladu kniha Margarete Buber-Neumannové „Zajatkyní Stalina a Hitlera – Svět v temnotě.“ Tato předválečná členka Komunistické strany Německa, po druhé provdaná za předního německého komunistu Heinze Neumanna, líčí v této pozoruhodné knize svůj osud nejdříve jako vězenkyně Stalina a poté Hitlera.

Po vítězství Hitlera v roce 1932 se po nějakém čase dostali manželé Neumannovi do tehdejšího Sovětského svazu. Bohužel přišli v období čistek v 30 letech. Heinz Neumann byl zatčen a v roce 1937 je Sověti popravili. Důvod byl prostý – již v 30. letech se názorově nepohodl nejen se Stalinem, ale i předním německým komunistou Ernstem Thälmannem. M. Buber-Neumannová pak byla zatčena v roce 1938, strávila nějaký čas ve známé moskevské věznici Butyrce a po té skoro dva roky v gulagu v Karagandě. Během tohoto pobytu se tato silná žena přesvědčila o farizejství komunistickému systému. Není mým cílem líčit hrůzy, které v tomto gulagu prožila. Ještě větším prozřením pro ni bylo, když ji sovětské orgány na základě tzv. Paktu Ribbentrop-Molotov předaly v Brestu-Litevském orgánům nacistického gestapa.

z větší části ve své knize líčí svůj pobyt v koncentračním táboře Ravensbrück. Nezmiňuje tam bezprostředně lidické ženy, které tam byly odvezeny po vypálení Lidic 10. června 1942, ale se zaujetím líčí svoje přátelství k Mileně Jesenské, předválečné spisovatelce, přítelkyni Franze Kafky a též bývalé člence KSČ, která stejně jako M. Buber-Neumannová poznala farizejství komunistické propagandy. Paní Buber-Neumannová např. líčí, jak se při příjezdu se setkala se stalinistickými českými komunistkami, které chtěly slyšet její dojmy z komunistického ráje, a ona jim řekla, že tábor Ravensbrück je proti gulagu ráj. Do konce pobytu se jí pak vyhýbaly. I byla hrdinná žena, která byla s těmito stalinistkami stále ve střetu. Tyto české komunistky před Milenou Jesenskou pomlouvaly Margarete Buber-Neumannovou, že je trockistka. Bývalý zpravodajský důstojník František August ve své knize „V zajetí temna“ uvádí, že komunistka uspíšila smrt Mileny Jesenské, které měla podávat stravu po její těžké operaci, ovšem tato verze není nikým jiným potvrzena. V knize paní Buber-Neumannové je zmiňován i předválečný člen KSČ, později vyloučený, novinář Záviš Kalandra, který se s Milenou Jesenskou dobře znal. Ravensbrück přežil, aby ho však v roce 1950 ve známém procesu s Miladou Horákovou čeští komunisté popravili. Pozoruhodné je podle M. Buberové-Neumannové i hodnocení Stalinovy a Hitlerovy diktatury: „Hitlerova i Stalinova diktatura prokázaly, že moderní průmysl umí s otroky výborně pracovat, hlavně když nejsou zábrany využívat do úmoru lidské síly a zároveň nepanují obavy z materiálových nákladů. Ruské koncentrační tábory byly stejně jako ty německé zřízeny za účelem isolace nepřátel státu, jelikož ovšem oba systémy lidskými jedinci opovrhovaly, sáhly v kritické situaci k otrockému vykořisťování. Příznačné je i líčení autorky, jak se k německým komunistkám chovaly komunistky z jiných zemí. S nadšením přijaly heslo o vině celého německého národa a německé komunistky se neodvažovaly obhajovat. Nikdo si nepoložil otázku, kdo jako první bojoval proti Hitlerovi a kolik tisíc německých politických vězňů položilo své životy v káznicích a koncentračních táborech.

Mimo Mileny Jesenské píše velmi dobře M. Buber-Neumannová i o mladé české medičce Ince. Ta se aktivně a obětavě podílela na léčení nemocných vězenkyň, jejichž zdravotní stav byl ve stále se zhoršujících podmínkách v Ravensbrücku beznadějný. Další vězeňkyní byla lékařka Dr. Zdeňka Nejedlá-Nedvědová (dcera Dr. Zdeňka Nejedlého), která se do Ravensbrücku dostala z Osvětimi a jejíž portrét a hodnocení visí v infocentru jmenovaného tábora spolu s řadou hrdinných žen z různých zemí včetně Mileny Jesenské. Dr. Nejedlá-Nedvědová se velice angažovala i po konci války. Později, provdaná Kojzarová, byla tvrdou odpůrkyní vstupu okupačních vojsk v roce 1968 na protest vystoupila z komunistické strany a zemřela v zapomenutí.

Příběh Margarete Buber-Neumannové ukazuje nejen hrůznost nacistického režimu, ale jasně dokládá zločinnost a nesmyslnost komunizmu. Tato hrdinná žena po 2. světové válce tvrdě odsuzovala oba totalitní systémy a aktivně proti nim vystupovala. Je politováníhodné, že ještě v dnešní době mnoho lidí naší společnosti vzpomíná na minulost a že existuje světový názor (jehož představitelka je třetí největší politickou stranou v novodobém českém státě), který byl založený na násilí a který lámal člověka svými symboly. Za 12 let nacizmu zahynulo přes 60 milionů lidí (včetně 2. světové války). Za dobu komunizmu od roku 1917 až do roku 1989 kolem 100 milionů.

The following two tabs change content below.
Bohumil Řeřicha

Bohumil Řeřicha

Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.