„Podrobí naši demokracii takové zkoušce, jaké ji ještě nikdo nikdy nepodrobil“

Autor: McKay Coppins, zdroj: The Atlantic, překlad: Robert Nerpas, úvodní foto: Inauguration, U.S. Army photo by Pvt. Gabriel Silva

Proč má bývalý právník prezidenta Nixona John Dean obavy, že Trump bude jedním z nejvíce zkorumpovaných prezidentů v historii – a projde mu to.

Někdy začátkem loňského podzimu začal mít John Dean noční můry ohledně Trumpova prezidentství. Budil se uprostřed noci, rozrušený a znepokojený, a snažil se uklidnit se. „Nejsem z těch, kdo si pamatují podrobnosti ze snů,“ řekl mi v nedávném telefonátu ze svého domova v Los Angeles. „Jen vím, že byly tak špatné, že jsem se přinutil vstát z postele, abych se jich zbavil.“

Není mnoho lidí jako Dean, kteří by natolik důvěrně znali důsledky toho, když jde úřad amerického prezidenta do kopru. Jako právní poradce Bílého domu za vlády prezidenta Richarda Nixona od roku 1970 do roku 1973 byl klíčovou postavou v aféře Watergate. Pomáhal odhalit nejznámější politický skandál v moderní historii USA. Věnuje se mu i několik desetiletí poté, napsal několik knih a bezpočet článků na téma prezidentského zneužití moci.

V tyto dny je toto téma pro něj ještě více stresující než obvykle.

„Úřad amerického prezidenta ještě nikdy nebyl v rukou tak autoritářské osobnosti, jakou je Donald Trump,“ říká mi Dean, kterému je dnes 78 let. „Podrobí demokracii takové zkoušce, jaké ji ještě nikdy nikdo nepodrobil.“

Chvíli poté, co Trump složil inaugurační přísahu, předpokládají někteří jeho kreativnější kritici, že na obzoru se objevuje nixonovské Trumpa, zkorumpovaného nejvyššího velitele ozbrojených sil, díky jeho vlastní aroganci. Ale jsou-li proroctví ohledně Trumpova impeachmentu poněkud dramatické, Deanova vlastní předpověď ohledně dalších čtyř let je pravděpodobně mnohem pochmurnější. Nejenom, že je přesvědčen, že Trump bude horší než Nixon prakticky ve všem, ale navíc si myslí, že pravděpodobně mu to projde.

„Nemyslím si, že se Richard Nixon co i jen přiblížil k úrovni korupce, o níž již teď víme u Trumpa.“

Deanův téměř panický názor na nastupujícího prezidenta je z velké části zformován jeho lety v Nixonově Bílém domě. Říká, že u Trumpa pozoruje mnoho z nejnebezpečnějších rysů jeho bývalého šéfa – obsedantní pomstychtivost, reflexivní nepoctivost, vše požírající ambice, ale žádnou z tyto negativa vyvažujících kvalit Nixona.

„Míval jsem s Nixonem rozhovory mezi čtyřma očima, kdy jsem zaznamenal, že má své autoritářské tendence pod kontrolou,“ vzpomíná Dean. „Říkal: ‚Tohle nemohu nahlas říci‘, nebo ‚Tohle nemůže prezident udělat‘… Dean si myslí, že u Nixona fungoval pocit studu, který bojoval s jeho touhou po moci. U Trumpa se naopak zdá, že žádným takovým bojem netrpí.

Dean se obává, že tyto nekontrolované neo-nixonovské instinkty u Trumpa ještě více zesílí poté, co vstoupil do Oválné pracovny, v místě, kde její každý obyvatel po Nixonovi vždy nalezl nové cesty, jak rozšířit své pravomoci a umocnit svůj vliv. „ se, stejně jako většina prezidentů, nezbavil ani jedné z výkonných pravomocí, které zdědil,“ říká Dean. „Jen si počkejte, než Trumpovi a jeho štábu naplno dojde, jakou výjimečnou noc mají – to nebude jenom vzrušující, ale i nebezpečné.“ (Dean, který se nyní považuje za nezávislého, ostře kritizoval také George W. Bushe).

Ti, kdo doufají, že Trumpovo prezidentství skončí aférou typu Watergate, poukazují na obrovské množství skandálů, které jej následují do Oválné pracovny – od jeho údajných vazeb na Rusko až po potenciální střety zájmů, číhající v jeho obrovské síti podnikání. Dean souhlasí s tím, že „přináší s sebou do Bílého domu spoustu potenciálních problémů“ a jde ve svém hodnocení ještě dál: „Nemyslím si, že se Richard Nixon co i jen přiblížil k úrovni korupce, o níž již teď víme u Trumpa.“

Přesto je však k vyhlídkám, že by Trump čelil skutečné zodpovědnosti, zatímco je ve funkci, hluboce pesimistický. Za čtyřicet let od Nixonovy rezignace, říká Dean, byly instituce, které jsou určeny ke kontrole moci prezidenta – tisk, Kongres a dokonce i soudy, výrazně oslabeny a zbaveny vlivu jakousi plíživou stranickou paralýzou.

Obecněji řečeno, Dean věří, že američtí voliči přestali být citliví na politické skandály. Říká, že v letech bezprostředně po Watergate byli politici ve stavu vysoké pohotovosti a stejně na tom byla i veřejnost. Od té doby však kultura bdělosti natolik upadla, že dnes je téměř nemožné představit si tak závažný hřích nebo tak výbušné odhalení, že by to vedlo k odvolání prezidenta. „Trumpova kampaň je zajímavým měřítkem toho, jak vysoká je tolerance špatného chování veřejného činitele,“ říká s odvoláním na neslavně známé poznámky Trumpa na nahrávce z Access Hollywood. A to je pouze jeden z příkladů.

Připočtěte k tomu všemu současnou politickou realitu a je téměř jasné, že Trump ustojí jakoukoli bouři, která mu hrozí během jeho prezidentství,“ uvádí Dean. „Pokud nebude Trump představovat natolik obrovskou katastrofu, že se vzbouří veřejnost a změní uprostřed volebního období rovnováhu sil v Kongresu, je Trump v bezpečí.“

Dean si je nicméně méně jistý tím, jak bude vypadat na konci Trumpova volebního období. „Jsem optimista od přírody,“ řekl mi. „Ale přežít Trumpa jako prezidenta bude jako přežít přírodní pohromu.“