Ãvodnà foto: Mexico City, Palacio Nacional. Mural by Diego Rivera, History of Mexico, Wolfgang Sauber
Karl Marx ovlivnil události stejnÄ jako myÅ¡lenà mužů a žen vÃce, než se to povedlo jakémukoli intelektuálovi v modernÃch dÄjinách. Důvodem pro to nenà pÅedevÅ¡Ãm atraktivita jeho pojetà a metodologie, ale fakt že Marxova filozofie byla institucionalizována ve dvou nejvÄtÅ¡Ãch zemÃch svÄta, v Rusku a ÄÃnÄ, a také v mnoha jejich satelitech. V tomto smyslu Marx pÅipomÃná svatého Augustina v 5. až 13. StoletÃ, který mÄl zásadnà význam pro formovánà stÅedovÄkého kÅesÅ¥anstvÃ. Jeho vliv byl vÅ¡ak mnohem konkrétnÄjÅ¡Ã, neboÅ¥ onen druh osobnà diktatury, který Marx plánoval, pozdÄji s nepÅedstavitelnými následky pro lidstvo opravdu uskuteÄnili tÅi jeho následovnÃci-Lenin, Stalin a Mao Ce-tung, vÅ¡ichni vÄrnà marxisté. On a jeho práce byly âvÄdeckéâ, ostatnà nikoliv. Myslel si, že naÅ¡el vÄdecké vysvÄtlenà lidského chovánà v historii, podobné DarwinovÄ teorii evoluÄnÃho vývoje. Názor, že marxismus je vÄda, a to vÄda taková, jakou žádná jiná filozofie nikdy nebyla a být nemůže, se stal souÄástà obecné teorie států, které založili Marxovi následnÃci, tak že se stal prvkem výuky vÅ¡ech pÅedmÄtů na jejich Å¡kolách a univerzitách. Tento názor proniknul i do nemarxistického svÄta, protože intelektuály a zvláštÄ akademiky fascinuje moc, identifikace marxismu s masivnà fyzickou autoritou, která pokouÅ¡ela mnohé uÄitele, aby vpustili marxistickou âvÄduâ do svých oborů, jako je ekonomie, sociologie, historie a geografie. Pokud by býval vyhrál boj o stÅednà a východnà Evropu Hitler, a ne Stalin, a tak zÃskal moc nad velkou Äástà svÄta, nebylo by divu, že by zdánà akademiÄnosti zÃskaly nacistické doktrÃny, jako je napÅÃklad rasová teorie, které si také dÄlaly nárok na to, že jsou âvÄdeckéâ, a že by pronikly na univerzity po celém svÄtÄ.
Vojenské vÃtÄzstvà vÅ¡ak zajistilo, že pÅevážila marxistická, a ne nacistická vÄda. Karl Marx nebyl vÄdec, ale uÄenec, neboÅ¥ se nezabýval metodou peÄlivého vyhledávánà a vyhodnocovánà důkazů. UÄenci byla totiž i Åada jeho pÅedků. Otec Heinrich Marx byl právnÃk. PůvodnÄ se jmenoval Hirschel ha-levi Marx, byl synem talmudského uÄence a rabÃna, potomkem slavného rabÃna Eliezera ha-Leviho z Mnichova. Marxova matka Henriett Pressborcková byla dcerou rabÃna, mezi jehož pÅedky také patÅili významnà uÄenci a mudrcové. Marx se narodil 5. kvÄtna 1818 v tehdy pruském TrevÃru jako jedno z devÃti dÄtÃ, jediný syn, který se dožil stÅednÃho vÄku, sestry se vdaly za inženýra, knihkupce a právnÃka. Otec byl liberál popisovaný jako âpravý Francouz 18. stoletÃâ. Po pruském dekretu z roku 1816, který zakazoval Židům, aby zastávali vyššà postavenà v oboru práva a medicÃny, se Heinrich stal protestantem a 26. srpna 1824 nechal pokÅtÃt svých Å¡est dÄtÃ. V patnácti byl Marx konfirmován a na urÄitou dobu se zÅejmÄ stal horlivým kÅesÅ¥anem. Chodil do bývalé jezuitské koleje, pak od vÃry odpadl a nastoupil na univerzitu v Bonnu. Odtud pÅeÅ¡el na BerlÃnskou univerzitu, tehdy nejlepšà na svÄtÄ. Nikdy se k židovstvà nevrátil, ani neprojevil zájem o židovské záležitosti. Vyvinuly se vÅ¡ak u nÄho rysy talmudského uÄence: sklon shromažÄovat obrovská množstvà poloviÄatÄ vstÅebaných materiálů a plánovat encyklopedické práce, které nikdy nedokonÄil, zniÄujÃcà opovrženà vÅ¡emi nevzdÄlanci, extrémnà asertivita a popudlivost pÅi jednánà s ostatnÃmi vzdÄlanci. Celé jeho dÃlo je vskutku v podstatÄ komentáÅ, kritika pracà ostatnÃch vÄdců v jeho oboru.
PenÃze podle Marxe jsou žárlivým bohem, vedle kterého žádný bůh existovat nemůže. PenÃze pokoÅujà vÅ¡echny bohy, které lidstvo má, a mÄnà je ve zbožÃ. Jsou sobÄstaÄnou âhodnotouâ vÅ¡ech vÄcÃ. Proto obraly celý svÄt, svÄt lidà i pÅÃrodu, o jejich vlastnà hodnotu. PenÃze jsou odcizenou podstatou lidské práce a existence. Ta ÄlovÄku dominuje a on se jà klanÃ. Židovský bůh byl sekularizován a stal se bohem celého svÄta. Žid podplatil kÅesÅ¥ana a pÅesvÄdÄil ho, že âzde dole na nÄj Äeká jediný osud â stát se bohatÅ¡Ãm než jeho sousedéâ a âsvÄt je smÄnárnouâ. Že politická moc se stala âotrokemâ moci penÄz. Proto ÅeÅ¡enà bylo ekonomické. âŽid-finanÄnÃkâ se stal âuniverzálnÃm protispoleÄenským prckem souÄasnostiâ a k tomu, aby se Žid stal pÅijatelným, bylo tÅeba zruÅ¡itâpÅedbÄžné podmÃnky, âzákladnà pÅedpokladâ onoho druhu penÄžnÃch aktivit, které ho stvoÅily. Skoncujte s židovským pomÄrem k penÄzům a Žid a jeho náboženstvà i zkažená verze kÅesÅ¥anstvÃ, kterou vnutil svÄtu, zmizÃ. âPokud se náš svÄt vymanà ze âsmlouvánà a penÄzâ, a tedy ze skuteÄného a praktického židovstvÃ, osvobodà sám sebe.â
BÄhem tÅà let (1844-1846) rozpracoval Marx tento názor do podoby zralé filozofie. Tehdy se rozhodl, že prvkem zla ve spoleÄnosti, hybnou silou lichváÅské penÄžnà moci, od které se odvrátil, nebyli jen Židé, ale buržoasnà tÅÃda jako celek. Použil Hegelovu dialektiku. Na jedné stranÄ tu byla moc penÄz, bohatstvÃ, kapitál, nástroje buržoasnà tÅÃdy. Na stranÄ druhé byla nová spásná sÃla, proletariát. Podle Marxe sestává revoluce ze dvou prvků: âHlavou emancipace je filozofie a proletariát je srdcem.â Proto intelektuálové vytvoÅà elitu, generalitu, dÄlnÃci budou pÄšáky.  âProletariát vykonává rozsudek, který si soukromé vlastnictvà vyslovilo nad sebou samým tÃm, že stvoÅilo proletariát, stejnÄ jako vykonává rozsudek, který si nad sebou vynesli zamÄstnanci vytváÅenÃm bohatstvà pro ostatnà a bÃdy sami pro sebe. Pokud proletariát zvÃtÄzÃ, vůbec to neznamená, že se stane absolutnà podobou spoleÄnosti, protože zvÃtÄzà pouze tehdy, když zlikviduje sám sebe a svůj protÄjÅ¡ek. Pak proletariát a jeho urÄujÃcà protivnÃk, tedy soukromé vlastnictvÃ, vymizÃ.â
O finanÄnictvà a průmyslu psal Marx celý život, ale lidi, kteÅà byli spojeni s tÄmito obory, znal jen dva. JednÃm byl jeho holandský strýc Lion Philips, úspÄÅ¡ný obchodnÃk, zakladatel pozdÄji rozsáhlé Philips Electrical Company, jehož názory na kapitalistický proces mohly být velmi zajÃmavé, pokud by se ovÅ¡em Marx namáhal a zajÃmal se o nÄ. Ten se vÅ¡ak se strýcem radil jen jednou, a aÄkoliv navÅ¡tÃvil Philipse ÄtyÅikrát, vždy se jednalo o ÄistÄ osobnà rodinné penÄžnà záležitosti. Tou druhou zasvÄcenou osobou byl sám Engels. Ale Marx Engelsovo pozvánÃ, aby ho doprovázel na návÅ¡tÄvÄ pÅádelny, odmÃtl a je známo, že nikdy v životÄ nevkroÄil ani do mlýna, dolu Äi na jiné průmyslové pracoviÅ¡tÄ, i když pozdÄjšà marx-leninská âfilozofieâ prohlaÅ¡ovala, že âjediným kriterium pravdy je praxe.â JeÅ¡tÄ vÃce zarážà Marxovo nepÅátelstvà vůÄi ostatnÃm revolucionáÅům, kteÅà takovou zkuÅ¡enost mÄli â tj. vůÄi dÄlnÃkům, kteÅà se stali politicky uvÄdomÄlými. Takové lidi Marx potkal poprvé v roce 1845, když byl na krátké návÅ¡tÄvÄ v LondýnÄ a navÅ¡tÃvil schůzi NÄmeckého dÄlnického vzdÄlávacÃho spolku. To, co uvidÄl, se mu nelÃbilo. PÅÃtomnà byli vÄtÅ¡inou kvalifikovanà dÄlnÃci, hodináÅi, tiskaÅi, Å¡evci. Jejich vůdcem byl lesnà dÄlnÃk. Byli to samouci, muži disciplinovanÃ, vážnÃ, dobrého chovánÃ, velmi usedlÃ, usilujÃcà o zmÄnu spoleÄnosti, ale umÃrnÄnà co do praktických kroků, které ke zmÄnÄ mÄly vést. NesdÃleli Marxovy apokalyptické vize a hlavnÄ nemluvili jeho akademickou hantýrkou. Marx jimi opovrhoval, nepovažoval je za vÃc, než revolucionáÅskou âpotravu pro dÄlaâ. Vždy dával pÅednost stÅedostavovským intelektuálům, jako byl on sám. Důvodem tohoto chovánà byl ÄásteÄnÄ intelektuálnà snobismus, ÄásteÄnÄ skuteÄnost, že muži znalà skuteÄných podmÃnek v továrnách byli naklonÄni mÃrným, progresivnÃm zmÄnám. Na základÄ svých znalostà zastávali skeptický postoj k apokalyptické revoluci, o které Marx tvrdil, že je nejen nutná, ale zcela nevyhnutelná.
NÄkteré z Marxových nejjedovatÄjÅ¡Ãch útoků byly vedeny právÄ proti mužům tohoto typu. KrejÄovský uÄeÅ Weitling byl chudý nemanželský syn pradleny, který neznal ani jméno svého otce. Pouze tvrdou pracà a samostatným vzdÄlánÃm zÃskal mezi nÄmeckými dÄlnÃky množstvà pÅÃvrženců. Marx ho âsoudil,âže by mÄl trvat na âsprávnostiâ doktrÃny a potlaÄit jakýkoli typ sebevÄdomého dÄlnÃka bez filozofického vzdÄlánÃ, které Marx pokládal za nezbytné. Jeho útok na Weitlinga byl mimoÅádnÄ agresivnÃ. Prohlásil: âWeitling byl vinen tÃm, že agitoval bez teoretického podkladu. To lze bez problémů dÄlat v Rusku, âkde můžete založit úspÄÅ¡né odbory s hloupými mladÃky a apoÅ¡toly. Ale v civilizované zemi, jako je NÄmecko, si musÃte uvÄdomit, že bez našà doktrÃny se niÄeho dosáhnout nedá.â Pokud se pokusÃte ovlivÅovat dÄlnÃky, zvláštÄ dÄlnÃky nÄmecké, bez masy teorie a jasných vÄdeckých idejÃ, pak jenom hrajete prázdnou a bezzásadovou propagandistickou hru.âWeitling mu odpovÄdÄl, že âse nestal socialistou proto, aby nÄkoho pouÄoval o teoriÃch vymyÅ¡lených mezi ÄtyÅmi stÄnamiâ, že právÄ on mluvà za živé dÄlnÃky a nepodÅÃdà se názorům pouhých teoretiků, kteÅà majà daleko k utrpenà svÄta opravdové práce. Jak potvrdil svÄdek, odpovÄÄ Marxe ânatolik rozÄilila, že tloukl pÄstà do stolu tak zuÅivÄ, až se tÅásla lampaâ. VyskoÄil, kÅiÄel a zuÅÃcà dlouho chodil po mÃstnosti sem a tam. Odsuzoval návrh nÄmeckého zemÄdÄlského reformátora Kriegeho, který se usadil ve Spojených státech a chtÄl dát každému rolnÃkovi 160 akrů veÅejné půdy. Podle Marxe je nutné zemÄdÄlce zÃskávat pÅÃsliby půdy, ale jakmile se stane socialistická spoleÄnost skuteÄnostÃ, půda bude spoleÄným vlastnictvÃm.
ObÄtà Marxových nejbrutálnÄjÅ¡Ãch antisemitských a rasistických výsmÄÅ¡ných útoků se stal Ferdinand Lassal, prvnà skuteÄnÄ významný nÄmecký sociálnà demokrat a organizátor práce. Nazýval ho âbaronem Icikemâ, âžidovským negremâ, â slizkým Židem, maskujÃcÃm se brilantinou a levnými cetkamiâ. Jeho tvar hlavy a kvalitu vlasů pÅirovnával k jeho ÄernoÅ¡ským pÅedkům. Z tohoto spojenà Žida a NÄmce na ÄernoÅ¡ském základÄ podle Marxe musel nutnÄ vzniknout âmimoÅádný bastardâ.
Podtext násilÃ, v marxismu vÅ¡udypÅÃtomný a stále zjevný v aktuálnÃm vystupovánà marxistických režimů, byl odrazem samotného autora. Marx prožÃval svůj život v ovzdušà extrémnà slovnà hrubosti, která opakovanÄ vybuchovala do divokých hádek a nÄkdy i do fyzického násilÃ. BÄhem studià na univerzitÄ v Bonnu Marxe zatkla policie za vlastnictvà pistole a málem byl kvůli tomu vylouÄen z univerzity. V univerzitnÃch archivech jsou doklady o tom, že se angažoval ve studentských konfliktech, bil se v souboji a byl pÅi nÄm ranÄn na oku. Jeho hádky vÅ¡ak mÄly jistý cÃl. S každým, s kým se sblÞil, se Marx hádal do té doby, dokud ho zcela neovládl. Mnoho Äasu strávil sbÃránÃm podrobných materiálů o svých politických soupeÅÃch a nepÅátelÃch a nemÄl žádné zábrany poskytovat je policii, pokud si myslel, že mu to nÄjak posloužÃ. Když to vyhovovalo jeho taktice, neodmÃtal násilà a dokonce ani terorismus. V proslovu k pruské vládÄ v roce 1849 vyhrožoval: âMy jsme nemilosrdnà a od vás nežádáme ani vindru. Až pÅijde Äas, nebudeme svůj terorismus skrývat.â NásledujÃcà rok rozeslal po NÄmecku âAktionplanâ, který zvlášť podnÄcoval k davovému násilÃ. Äas od Äasu byl ochoten podporovat atentáty. Kdyby se byl dostal k moci, urÄitÄ by byl rozpoutal obrovské násilà a krutosti. Ale do situace, kdy by mohl uskuteÄnit rozsáhlou revoluci, se samozÅejmÄ nikdy nedostal a jeho potlaÄovaná zuÅivost se tedy promÃtla do knih, v nichž je obsažen duch nesmiÅitelnosti a extrémnosti. Mnoho pasážà pak budà dojem, že je psal ve vzteku. Lenin, Stalin a Mao Ce-tung pozdÄji v praxi a ve velkém mÄÅÃtku uskuteÄÅovali právÄ ono násilÃ, které Marx choval ve své srdci a které z jeho dÄl ÄiÅ¡Ã. Pocity a názory jiných lidà Marxe nikdy moc nezajÃmaly, nestaral se o nÄ. Engels o jeho působenà v redakci Neue Rheinische Zeitung napsal: âMarx ÅÃdil zamÄstnance redakce prostÄ jako diktátor.â Agent pruské policie, který ho sledoval, poznamenal: âDominujÃcÃm rysem Marxova charakteru je neomezená ctižádost a láska k moci. Ve spoleÄnosti je absolutnÃm vládcem, nesnese odpor.â KoneÄný soud nad Marxem vynesl ruský anarchista Michail Bakunin: âMarx nevÄÅà v Boha, vÄÅà nejvÃce sám v sebe a každého donutÃ, aby mu sloužil. (Tak to vyžadoval od svých dcer i ženy). Jeho srdce nenà plné lásky, ale hoÅkosti, a je v nÄm málo sympatie k lidstvu.â
Epilog
Lenin, Stalin, Mao, tÅi osoby, které prakticky provedli násilÃ, jež ve své dobÄ nemohl použÃt Marx a jehož výsledkem byly desÃtky milionů nevinných lidských obÄtÃ.
VladimÃr IljiÄ Uljanov-Lenin
21. Äervna 1918 pÃÅ¡e Lenin ZinovÄvovi:
âTeprve dnes jsme na ÃV uslyÅ¡eli, že v PitÄru (Petrohrad) chtÄli pracujÃcà odpovÄdÄt na vraždu Volodarského masovým terorem a že vy (nikoli osobnÄ Vy, ale pitÄrÅ¡tà obecnà mÄstÅ¡tà strážci) jste je zadrželi. RozhodnÄ protestuji! Kompromitujeme se, brzdÃme revoluÄnà iniciativu mas, která je plnÄ oprávnÄná. To je ne-mož-né! Teroristé nás budou mÃt za kus hadru. Doba je arciváleÄná. Je nutno podporovat energii a masovost teroru, obzvlášť v PitÄru, jehož pÅÃklad je rozhodujÃcÃ.â
9. srpna odesÃlá dva telegramy Fjodorovovi do NižnÃho Novgorodu:
âJe nutno napnout vÅ¡echny sÃly, vytvoÅit trojku diktátorů (Vy, Markin aj.) a ihned zavést masový teror, zastÅelit a vykázat stovky prostitutek, opilých vojáků, nÄkdejÅ¡Ãch důstojnÃků atd., neztrácet ani minutuâ¦Je nutno pracovat ze vÅ¡ech sil: masové bytové prohlÃdky, zastÅelit za drženà zbranÃ, masovÄ vystÄhovat menÅ¡eviky a kolÃsavce.â
Týž den telegrafuje Bošovi do Penzy:
âNutno zorganizovat zvýšenou ochranu z vybraných osob, zahájit nemilosrdný masový teror proti kulakům, popům a bÄlogvardÄjcům, podezÅelé zavÅÃt do koncentraÄnÃho tábora mimo mÄsto.â
Druhý den opÄt do Penzy:
âSoudruhům Kurajevovi, BoÅ¡ovi, Minkinovi aj. penzenským komunistům. Soudruzi! Povstánà kulaků v pÄti oblastech je nutno nemilosrdnÄ potlaÄit. Vyžaduje to zájem celé revoluce, teÄ totiž vÅ¡ude plane poslednà rozhodný boj s kulactvem. TÅeba mÃt vzor.
a) PovÄsit (bezpodmÃneÄnÄ povÄsit aby to lid vidÄl) pÅi nejmenÅ¡Ãm 100 známých kulaků, boháÄů, pijavic.
b) ZveÅejnit jejich jména
c) Zabavit jim vÅ¡echno obilÃ
d) UrÄit rukojmà podle vÄerejÅ¡Ãho telegramu. UdÄlat to tak, aby to lidé vidÄli na stovky verst a tÅásli se hrůzou.
Telegrafujte pÅÃjem a splnÄnÃ.
Váš Lenin
P.S.: NajdÄte lidi co nejtvrdÅ¡Ã.
VladimÃr IljiÄ Uljanov (Lenin), pÅedseda prvnà sovÄtské vlády po pÅevratu roku 1917. Obhájce masového teroru, násilÃ, diktatury proletariátu, tÅÃdnÃho boje a dalÅ¡Ãch genocidnÃch nelidských koncepcÃ. Organizátor bratrovražedné obÄanské války v Rusku a koncentraÄnÃch táborů, vÄetnÄ dÄtských. Neustále žádal popravy zastÅelenÃm, povÄÅ¡enÃm, veznÄnÃ. Je osobnÄ odpovÄdný za smrt milionů obÄanů Ruska. Podle vÅ¡ech norem mezinárodnÃho práva podléhá posmrtnému soudu za zloÄiny proti lidskosti. Tak jej zhodnotil Alexandr NikolajeviÄ Jakovlev, veterán Velké vlastenecké války, bývalý tajemnÃk ÃV KSSS, zakladatel hnutà Memorial, který svým nezmÄrným úsilÃm vrátil tisÃcům nevinnÄ odsouzených do Gulagu jejich Äest.
Josif VissarionoviÄ DžugaÅ¡vili (Stalin)
Tety váleÄného veterána Ilji NatanoviÄe pracovaly dlouhá desetiletà v podzemnÃm hnutà a již v roce 1917 byly zkuÅ¡ené revolucionáÅky. Jedna z nich pracovala v tajné revoluÄnà buÅce v Baku. Tam se setkala s mladým mužem, který si pozdÄji zvolil jméno Stalin. Jednou vyprávÄla jedna z nich Iljovi: âMuselo to být nejspÃÅ¡e v dubnu pÅed rokem 1904, když jsem se vypravila na výlet se skupinkou revolucionáÅů. NaÅ¡e cesta vedla podél Åeky rozvodnÄné tánÃm. Na malém ostrůvku uprostÅed proudu uvÃzlo malé telátko, zÅejmÄ právÄ narozené, jeÅ¡tÄ se sotva drželo na nohou. Soudruzi slyÅ¡eli jeho naÅÃkavý bekot i pÅes burácenà rozbouÅené Åeky, ale do proudu se nikomu nechtÄlo. Nikomu kromÄ GruzÃnce Koby. Strhl ze sebe rubášku a doplaval k ostrůvku. Vysoukal se z vody, postavil vedle telátka, pak poÄkal, až se vÅ¡ichni jeho pÅátelé budou dÃvat, a zlámal telátku nohy.â

Jak pÃÅ¡e Roj MedvedÄv ve své práci Stalin a stalinizmus, Stalin vyprojektoval maÅ¡inerii teroru a v letech 1936-1938 pÅekonal vÅ¡echny historické rekordy teroru politického. Podle vÄrohodných pramenů bylo v roce 1936 vyneseno 1.116 rozsudků smrti, v roce 1937 už 357.680. Ãdaje z roku 1938 neznám, ale s velkou pravdÄpodobnostà je možné odhadnout poÄet poprav na 200-300 tisÃc. Za tyto tÅi roky bylo z výluÄnÄ politických pÅÃÄin uvÄznÄno nejménÄ 5 milionů lidÃ. Popravy nabyly nebývalé intenzity v letech 1937- 1938. Jen v MoskvÄ bylo v nÄkterých dnech zastÅeleno na základÄ rozsudků soudů vÃce jak tisÃc lidÃ. V ústÅednà vÄznici NKVD na Lubljance zaregistrovali za 24 hodin na 200 poprav.â
K bývalému komunistickému vůdci Jugoslávie Milovanu Djilasovi:
âTato válka (2. svÄtová) je jiná než války minulosti. Každý, kdo obsadà nÄjaké územÃ, na nÄm zavede svůj spoleÄenský systém. Každý zavádà svůj systém tam, kam až dojde jeho armáda. Nemůže tomu být jinak.â
Stalin, organizátor masových represÃ, jež mÄly za následek miliony nevinných obÄtÃ, navázal na Leninovu zloÄinnou fyzickou likvidaci rolnÃků, inteligence a duchovenstva, vÅ¡ech âtÅÃdnÄ cizÃch elementůâ, vynalezl obrat ânepÅátelé liduâ, kteÅà pak byli likvidováni spolu s rodinami jako vinÃci nepÅipravenosti zemÄ na válku proti nacistickému NÄmecku. V důsledku toho zahynulo kolem 30 milionů lidÃ. Spolu s Leninem zavinil rozdÄlenà národů Ruska do znepÅátelených táborů, což zrodilo nepÅetržitou obÄanskou válku. Organizátor vybÃjenà ruského národa i dalÅ¡Ãch národů sssr. Podle vÅ¡ech norem mezinárodnÃho práva podléhá posmrtnému soudu za zloÄiny proti lidskosti,â hodnotà Alexandr NikolajeviÄ Jakovlev, který dále uvádÃ: âMá vlastnà mnohaletá zkuÅ¡enost z práce s rehabilitovanými obÄÅ¥mi politického teroru mi dovoluje tvrdit, že poÄet zavraždÄných z politických důvodů a zemÅelých ve vÄznicÃch za vÅ¡echny roky sovÄtské moci v SSSR dosahuje vcelku 20-25 milionů lidÃ. K obÄtem režimu nepochybnÄ patÅà i zemÅelà hladem, vÃce než 5,5 milionů v obÄanské válce a vÃce než 5 milionů lidà ve tÅicátých letech. Podle neúplných údajů pouze v Ruské federaci od roku 1923 do roku 1953 Äinil celkový poÄet odsouzených vÃce než 41 milionů⦠BolÅ¡evismus je mnohotvárné bÄsnÄnÃ, útoÄný protilidský jev. Mohl se objevit kdekoli. Ideovým základem bolÅ¡evismu byl marxismus nÄmeckého původu a anglické náplnÄ. BolÅ¡evický stát vzal ÄlovÄku svobodu, Äest, mravnost, dostatek. Dokonce i vÃru v Boha!
Mao-Ce Tung
V roce 2005 vydala Jung Chang spolu se svým mužem Jonem Hallidayem knihu âMao. The Unknow Story.â PozdÄji vyÅ¡la v Äeském pÅekladu âMao, jak ho neznáteâ. Autorka byla sama kdysi Älenkou Rudých gard a jejà rodiÄe byli komunistiÄtà funkcionáÅi, pozdÄji uprchla z ÄÃny. Mao byl, jak uvádà ve své nÄkolikasetstránkové knize, krutý despota. âVidÄla jsem, jak byli lidé muÄeni, unášeni a celé rodiny rozervány. Jeho režim sázel na zastraÅ¡ovánà prostÅednictvÃm psychického násilÃ. DÄlal to, co nedÄlali ani Hitler nebo Stalin nedÄlali. MuÄil a vraždil lidi veÅejnÄ. Mao chtÄl, aby vÅ¡ichni vidÄli, Äeho je schopen, aby trpÄli ve strachu. Jeho soudruzi jej nenávidÄli, chtÄli ho odstranit, ale Rusové jej zase âinstalovaliâ. Byl egoistou bez hranic. Na konci 50 let 20. stoletà chtÄl udÄlat z ÄÃny vojenskou supervelmoc. ChtÄl vlastnit nejmodernÄjšà zbranÄ. Jaderné zbranÄ, ponorky, satelity, to vÅ¡echno chtÄl bÄhem 5 let. VážnÄ usiloval o nadvládu nad svÄtem. Protože vÅ¡ak byla ÄÃna chudá zemÄ a nemÄla co nabÃdnout, exportoval Mao miliony tun obilÃ. Vyvolalo to obrovský hladomor, kterému padlo v letech 1958-1961 za obÄÅ¥ 38 milionů lidÃ. Maa se to nijak nedotklo: âKdyž bude muset být pro moje cÃle obÄtována polovina ÄÃny, tak to tak bude.â V letech 1949-1976 pÅiÅ¡lo o život v pracovnÃch táborech a vÄzenÃch 27 milionů ÄÃÅanů. BÄhem kulturnà revoluce byly usmrceny 3 miliony lidÃ. Spolu s obÄÅ¥mi hladomoru to bylo 68 milionů ÄÃÅanů.â
Marxismus je stále živý
Existujà dvÄ skupiny lidÃ: jedna klade na sebe velké požadavky, hromadà povinnost na povinnost a smÄle nese na svých bedrech svoje poslánÃ, druhá skupina nechce od života nic, než ten život sám, žÃt pro ni znamená prostÄ existovat, nemÄÅit život žádným velkým cÃlem. StarovÄk od poÄátku Åecké filozofie, stÅedovÄk i humanitnà filozofie novovÄká patÅà do skupiny prvnÃ. Marx je pro skupinu druhou a zvÃtÄzil nejen mezi marxisty, nejen v Rusku, nýbrž je stále živý i v dneÅ¡nà dobÄ globalizace. Lidé se uÄà hledÄt s pohrdánÃm na doby, kdy se sebevláda, vÃra, služba, obÄÅ¥ pokládaly za samou podstatu života. Ideál rytÃÅský, gentlemanský, demokratický, ideál ÄlovÄka se svým svÄdomÃm, který se bál, jen aby na duÅ¡i zkázu neutrpÄl, který stál sám a sám a od zmateného svÄta se odvolával k vÄÄné pravdÄ, která nade vÅ¡Ãm zvÃtÄzÃ, a který v poslednà instanci v posluÅ¡enstvà pÅed Bohem rozhodoval o tom, co udÄlá a co neudÄlá, tento hrdina ducha je odhazován do starého haraburdÃ. Slova Husova âStojtež v poznané pravdÄ!â nemajà v nové âfilozofiiâ smysl, protože jednánà lidské a pravda jest prý jedno a totéž, protože vlastnÄ nenà individuÃ, nýbrž jsou jen masy. Marxismus se od anglosaského liberalismu lišà tÃm, že jedinec se stává Älenem spoleÄnosti smlouvou, ve jménu které se pak podvoluje zákonům. V marxismu je jedinec jen nahodilým projevem pÅÃrody, národa, hospodáÅských podmÃnek. Z tohoto fatalismu vyrůstá v marxismu pÅesvÄdÄenà anarchistické, že duchovnà život jednotlivcův je pro spoleÄnost ânebezpeÄnýâ, pÅesvÄdÄenà lidské, vÃra, mravnà názory, historie, vůbec vÅ¡e, co jest podstaty ideové, musà být pÅÃsnÄ oddÄlováno od skuteÄného, dovoleného veÅejného života, jenž smà být jen hospodáÅský. Marxisté mÃsto diskuze provádÄjà agitaci, mÃsto argumentu násilà davu, mÃsto boje duchovnÃho, boj tÅÃdnÃ!
NejvÄtšà chyba, kterou marxisté udÄlali, spoÄÃvá v tom, že trpÄli nostalgià po teorii 19. stoletÃ, faleÅ¡né svým pÅesvÄdÄenÃm, že práce je nutnostà a zdrojem hodnoty. Ve skuteÄnosti zdrojem hodnoty a primárnà pÅÃÄinou ekonomického rozvoje je lidská mysl. Hlavnà omyl, kterému socialisté vÄÅÃ, spoÄÃvá v tom, že souÄasná chudoba může být odstranÄna spÃÅ¡e pÅerozdÄlovánÃm stávajÃcÃho majetku než utváÅenÃm nového bohatstvÃ. To je pÅÃÄinou stále kÅehké stability bývalých socialistických zemÃ, ale pÅedevÅ¡Ãm jednou z pÅÃÄin chudoby v nejen v Africe. Dalšà pÅÃÄinou je upÅednostÅovánà rovnosti pÅed svobodu, ÄÃmž se posiluje moc státnà administrativy, která tak trápà nejenom bývalé východnà zemÄ. NestaÄà mÃt jen demokracii, ale svobodu obÄanskou, ekonomickou i politickou, což je nutný pÅedpoklad k dynamicky se rozvÃjejÃcà ekonomice. KlÃÄ k ÅeÅ¡enà ekonomického rozvoje je tedy morálnÃ.
Marxismus zdaleka nenà vÄda o bÄdném údÄlu dÄlnÃků a komunizmus zdaleka nenà filosofie vlastnà proletariátu â marxismus je filosofie intelektuálů, která se zalÃbila nÄkterým frakcÃm proletariátu, a komunizmus této âvÄdyâ využil k dosaženà svého vlastnÃho cÃle â uchopenà moci. Sami dÄlnÃci nevÄÅili, že jsou vyvoleni pro spásu lidstva, chtÄli práci, chléb a svobodu.
Komunizmus je pokažená verze západnÃho poselstvÃ. Ponechává si z nÄj touhu dobýt pÅÃrodu a zlepÅ¡it údÄl chudáků, avÅ¡ak obÄtuje to, co bylo a je dušà nekoneÄného lidského dobrodružstvÃ: svobodné bádánÃ, svobodu diskuze, svobodu kritiky a svobodu volby.
Zdroje: Paul Johnson: Intelektuálové; Catherine Meridalle: Ivanova válka; Alexandr NikolajeviÄ Jakovlev: Rusko plné kÅÞů; Michael Novak: Filosofie svobody; Raymond Aron: Opium intelektuálů; Emanuel Rádl: Filosofie novovÄku.

Jeden z prvnÃch redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcÃch Kruhu pÅátel Äesko-nÄmeckého porozumÄnÃ, pÅÃtel Lidic.