Jak se snažíme vyrovnat gender


Úvodní foto: Perpustakaan, Kuala Lumpur, Malaysia, CEphoto, Uwe Aranas

Otázka rovnosti mezi ženami a muži je dosud trochu choulostivé téma, které společnost rozděluje na tři skupiny: zatvrzelé muže, a skupinu mužů a žen, která nemá v zásadě problém s některými inovacemi, ale naopak je vítají.

Ve světě se v každé pohled na rovnost mezi ženami a muži značně liší. V České republice sice nepanuje žádný extrém, stále zde však dochází k momentům, kdy se zamýšlíme nad tím, jaké výhody a nevýhody nám přináší naše pohlaví. Ty se odrážejí od chování společnosti. Společnost preferující muže zákonitě utlačuje ženy, a kdyby tomu někde bylo naopak, utlačováni by byli muži. Jen si nemohu na žádný takový příklad vzpomenout. První, co mě napadá, jsou Amazonky a pak dívčí válka pod vedením Šárky.

Naše společnost se ale přece jenom vyvíjí. Pomalu, ale jistě, se lidé učí jednat mezi sebou férově, a i když ne všude, mezigenderová tolerance se zvyšuje. Stoupá i tolerance k homosexualitě. A to je ve směru smíření se s rovností mezi ženami a muži důležité. Dokud si společnost nezvykne na homosexuály, nemůžeme s úplnou rovností počítat. Jde o to, aby bylo s každým jednáno jako s člověkem bez ohledu na pohlaví a sexuální zaměření, protože to spolu souvisí.

Abychom byli schopni vytvořit takovou společnost, kde si budou ženy a muži rovni, musí se začít překopávat zaběhlé systémy v mateřských školách a základních školách. Některé jsou už tolerantnější, jiné ne. Mělo by úplně zmizet vtloukání do paměti dětem, co je výhradně pro dívky a co výhradně pro chlapce. Proč by si holky nemohly hrát s autíčky a proč by kluci nemohli jezdit s kočárkem? Proč by nemohly dívky na základních školách mít možnost vybrat si mezi dílnami a pěstitelstvím a stejně tak chlapci? Toto vštěpování blokuje nebo velmi vzdaluje moment, kdy by mohl člověk chápat, že jediný rozdíl mezi ženami a muži je ten od přírody.

Zatvrzelí muži
Zatvrzelí muži mají tyto společné znaky: žena je hloupá, nemůže rozumět tomu, čemu rozumí muži, je nesamostatná, musí vařit, prát, uklízet, starat se o děti. Zatímco muž chodí z práce rovnou na pivo, doma dělá zásadně jen „mužské” práce, čte sportovní stránky, na politiku nadává, ale málokdy jí rozumí, sympatie ze strany ženy vnímá jako sexuální pobídku a každá milejší interakce mu závratně zvyšuje sebevědomí.


jsou za jedno v tom, že jejich manžel je neschopný, hrozně se chová, je nepořádník, fláká se s kamarády, nikam s nimi nechodí, a když někdy ano, málokdy jsou oba spokojení. Tento postoj zaujímají ke všem mužům, běžně tvrdí, že „všichni jsou stejní”, žijí s pocitem ukřivděnosti. Buď nikam nechodí, nebo chodí na dvojku vína s kamarádkou někoho pomlouvat, zajímají se o showbyznys a vaření. Milé jednání ze strany muže většinou považují za podezřelé nebo naopak úžasné. Běžný je mindrák ze svého zevnějšku, ten vzniká pod tlakem sledovaného bulváru a soužitím se zatvrzelým mužem.

Smířené ženy a muži
Lidé, kteří se k sobě dokáží chovat společensky rovně, mají většinou širší rozhled, jsou zvídaví, dovedou spolupracovat a ve vztazích nepotřebují cítit nadřazenost z titulu pohlaví.

Každopádně chování lidí je individuální, vychází hlavně ze zkušeností, z výchovy doma a ve vzdělávacích institucích. Určitě je zásadní, jaký má člověk vztah se svými rodiči. To je první impuls, který nás vede k tomu, jestli budeme opačnému pohlaví důvěřovat.

Na každé se podepisuje také její historie. Nemalý vliv na chování lidí má politika, která je dalším faktorem, určujícím sociální cítění. Dlouhodobý režim nepodporující sociální cítění přinesl tradiční zvyky, které je někomu líto opustit, jiní berou změnu jako pokrok.

Svou roli sehrává také náboženství. Ačkoliv nevím, kde by bylo psáno, jak se mají ženy a muži chovat, církve a jiné náboženské instituty vytvořily precedenty, kterých se drží; jakákoliv změna pak s sebou přináší skandál.

V běžné se situace zlepšuje. Ale musíme být trpělivější, učíme se. Jen je zbytečné dělat kroky zpátky a zabraňovat vývoji inteligentní společnosti.