Koncert Red Hot Chili Peppers, 4. 9. 2016, Praha, O2 aréna

[wc_spacing size=”40px”] Úvodní i další fota: Autorka článku [wc_spacing size=”10px”]

Be fresh like a fish! Tričko s tímto logem nosil zpěvák Anthony Kiedis během současného turné a ačkoliv ho na pražském ě neměl, i tak se tohoto nápisu celá kapela držela a na stage byla ve svém živlu jako ta ryba ve vodě.

Pohled na kalifornské polonahé – to přichází vždy po prvních pár písničkách – bohy byl ale těžce vytrpěný odvážnou hrstkou fanoušků, mezi něž se hrdě řadím, která čekala na před O2 arénou už někdy od druhé odpolední. Ti nejfikanější si dokonce brali nafukovací matračky, aby těch několik hodin do večera prospali.

Výběr předskokanů se tentokrát podařil Red Hotům lépe než při jejich poslední návštěvě Prahy – losangeleská dvojka Deap Vally předvedla daleko živější výkon, než jejich „konkurenti“ v roce 2012 A. A. A. K., kteří spoléhali jen na techniku. Slečny byly milé a energické a navzdory jejich snaze o drsný souhlasím s popisem nejmenovaného fanouška: „Ony jsou prostě koťata.“

Čtvrt hodiny po osmé začali přicházet ve svém tradičním pořadí, kdy první povětšinou přichází bubeník Chad Smith a poslední nabíhá zpěvák Anthony Kiedis.

Skupina se rozhodla nenechat hned od první písničky jednu jedinou nit na tričku suchou a zahájila s temperamentní Can't Stop, během níž kotel skákal a hulákal jako o život, jen fanoušci na ochozech byli trochu slabší. Chilis nenechali žádného fanouška smutného, neboť hráli písničky nejen z nejnovějšího alba (Dark Necessities, Sick Love, Goodbye Angels, Go Robot a Dreams of Samurai), z alba předposledního (Factory of Faith), klasiky jako Californication či Under the Bridge, ale i raritky jako Nobody Weird Like Me a cover What Soul?.

Během písniček bylo poznat, že ačkoliv RHCP pořád milují vystupování naživo stejně jako před 33 , nové písničky je baví přece jen víc než ty, jež musí pro radost fanouškům hrát pořád. Ovšem i tak lítali po pódiu jako hadr na holi, Flea tancoval své klasické břišní tance a Anthony nám předváděl tanečky ve stylu kombinace jiu jitsu, breakdance a epileptického záchvatu a to celé prokládali vtípky. Dokonce i plachý kytarista Josh Klinghoffer se v mezidobí mezi jeho debutovým albem s RHCP I'm With You (2011) a současností naučil vystupovat sebevědoměji a v Praze to tentokrát pořádně rozjel, dokonce si řihnul krátké sólo.

Přes hodinu a půl dlouhá show měla několik fantastických chvil, na nichž měla zásluhu taktéž úžasně zpracovaná vizuální stránka – na strop byly nainstalované obří válečky, které se během celého koncertu posouvaly nahoru a dolů, měnily barvy a to vše bylo doplněné psychedelicky pestrobarevnými animacemi na obrazovkách. Pro mě osobně byl nejkouzelnější okamžik, kdy vyčerpaný Josh odezpíval a odehrál sólo a prohlásil „I can't breathe“ a Anthony mu odpověl „I'll breathe for you“. Tomu říkám týmový duch!

Když došlo na rádoby ukončení koncertu, dav se začal vehementně dožadovat přídavku a nakonec všichni rozsvítili baterky na mobilech, takže se dav rockových fanoušků promě na nedočkavé světlušky. Po čekání, jež se zdálo nekonečné, přišli Papričky zpátky na stage a Flea to vzal rovnou po rukou. A aby toho nebylo málo, při přídavkovém Give It Away vyběhl jeden akční fanoušek na pódium a na pár vteřin si zatrsal s kapelou, než byl brutálně odnesen bodyguardem.

Jistě, byly tam nějaké nepatrné chybky, Anthony si nepamatuje texty nebo si je libovolně mění, fanoušci na sezení povětšinou nehybně seděli a z dámy vedle mě tekl pot jako z tobogánu, ale proč kritizovat, když je na místě pochvala.

předvedli svou nejbarevnější a nejpozitivnější pražskou show a nabili dav energií. Co víc si od koncertu přát!