[wc_highlight color=”blue”]Autor: Petr Bologov, zdroj: IntersectionProject[/wc_highlight]
[wc_spacing size=”10px”]Jaké hrozby může pro Rusko představovat pronikání tzv. Islámského státu do postsovětské Asie
Události, které se odehrály v polovině července v oblasti u jižních hranic Ruska – pokus o převrat v Turecku, zajetí rukojmích v Arménii a vraždy policistů v Kazachstánu – donutily Kreml k zamyšlení nad turbulencemi podél celé ruské hranice. Vezmeme-li v úvahu, že i západní hranice – pokračující boje na Donbasu a konflikty s NATO v Pobaltí – dávno přestala být zónou klidu, je poplach mezi ruským vedením plně pochopitelný. Ale přístup k Rusku směrem od Kavkazu není novým problémem a Moskva už si zvykla ho nějak řešit. A v konfliktech se západními sousedy je vinen především sám Kreml a svět je tu v mnohém závislý na jeho vůli.
Jiná je situace podél hranic s Kazachstánem – nejdelší pozemní hranici na světě. Tamní situaci Moskva nekontroluje, stejně jako nekontroluje proud gastarbeiterů, kteří po milionech přicházejí na ruské území z Uzbekistánu, Tádžikistánu, KYRGýZIE a v menší míře z Kazachstánu. Nárůst počtu konfliktů v tomto regionu spolu s migrační vlnou se může v budoucnosti odrazit v celém postsovětském prostoru – teroristickými činy, národnostními a náboženskými konflikty.
V současnosti zadržují autoritativní režimy centrální Asie (příznaky demokracie je tu možné zahlédnout jen u Kyrgýzie) růst islamistických nálad mezi vlastním obyvatelstvem jen s těžkostí, o čemž svědčí poslední teroristické činy v Aktjubinsku a Alma-Atě. A přitom ze sociálně ekonomického hlediska je právě Kazachstán nejúspěšnější republikou regionu a postavení Nursultana Nazarbajeva se dosud zdálo být neotřesitelné.
Některé z bývalých sovětských republik jako například TURKMENISTáN se už s vojenskou hrozbou islamistů přímo střetly. V minulém roce v bojích podél hranic s Afghánistánem zahynula více než desítka vojáků. Kdo napadl turkmenské území, zda TALIBAN nebo tzv. IS, není stále jasné. Ovšem v tomto případě hodnotit skutečnou úroveň nebezpečnosti útoku, vzhledem k absolutní uzavřenosti Turkmenistánu pro zahraniční sdělovací prostředky, je krajně složité a není vyloučeno, že obětí bylo mnohem více.
V Tádžikistánu, jehož hranice s Afghánistánem se už během sovětského období považovala za tu nejproblematičtější, dychtivost zastánců džihádu poněkud ochlazuje přítomnost 201. ruské vojenské základny. Její štáb je dislokován v Dušanbe, ale bojové útvary jsou předsunuty v Kuljabu a Kurgan-Tjubu – v hlavních směrech vedoucím od afghánské hranice. V minulém roce RUSKO posílilo tuto základnu bojovými vrtulníky.
Uzbekistán, který disponuje nejvíce bojeschopnou armádou v dané oblasti, kontroluje svoje hranice sám. Podél celé hranice s Afghánistánem v délce 137 km je tu postavena tzv. afghánsko-uzbecká bariéra, která je považována (po dělící linii mezi Severní a Jižní Koreou) za nejvíce opevněnou hranici na světě. Skládá se ze dvou linií ostnatého drátu pod napětím a minových polí. Téměř stejná linie odděluje Uzbekistán i od Tádžikistánu.
Ale zatímco se importu islamistů do postsovětských republik zatím daří bránit, útěky vlastních občanů do řad Tálibánu a tzv. IS jsou stále rozsáhlejší. Zvlášť příznačné jsou v tomto ohledu předběžné výsledky vyšetřování teroristického činu na istanbulském letišti 28. června letošního roku. Mezi zatčenými pro podezření ze spáchání tohoto zločinu, ke kterému se přihlásil IS, jsou občané Kyrgýzie a Tádžikistánu.
O tom, že mezi bojovníky tzv. Islámského státu jsou i lidé původem ze středoasijských republik, víme už dávno. Podle údajů z roku 2014 bojovalo v řadách islamistů v Iráku a Sýrii 250 občanů Kazachstánu, 100 z Kyrgýzie, 190 z Tádžikistánu, 500 z Uzbekistánu a 360 z Turkménie. V roce 2015 přeběhl z Tádžikistánu k IS velitel místního OMON, plukovník milice Gulmurod Chalimov, což způsobilo v Dušanbe značný poprask.
Je jasné, že skutečná čísla dnes nikdo nezná (podle údajů Mezinárodní krizové skupiny na počátku roku 2015 v řadách tzv. Islámského státu bojovalo od dvou do čtyř tisíc občanů asijských republik bývalého Sovětského svazu). Avšak jakákoliv čísla mohou být podhodnocena, zvlášť vezmeme-li v úvahu skutečnost, že ozbrojenci přicházející z postsovětského prostoru vytvářejí v řadách IS vlastní etnické útvary. Konkrétně Uzbekové zformovali v tzv. Islámském státu dva útvary. Lidé jsou verbováni prostřednictvím internetu a do Sýrie se dostávají hlavně přes TURECKO.
Existuje ještě další odhalený kanál pro dodávky rekrutů tzv. Islámskému státu a ten se dotýká přímo Ruska, protože verbování se odehrává na jeho území. Například v minulém roce vyšlo najevo, že se občan Uzbekistánu Muhammad Abdullajev, který přijel do Astrachaně za prací, nakonec ocitl v řadách islamistů v Sýrii.
Podle sdělovacích prostředků provádí verbování gastartbeiterů několik organizovaných skupin Čečenců, kteří agitují v ubytovnách migrantů. Verbují i na Urale a Dálném Východu – všude, kde gastartbeiteři pracují. V současné době je nenajdeme snad jen v některých nejsevernějších regionech. O úspěchu verbířů v Rusku a v zemích postsovětského prostoru mluví už třeba jen to, že ruština se stala v tzv. IS po arabštině téměř nejrozšířenějším komunikačním prostředkem.
Přičemž verbíři se nezajímají jen o “potravu pro děla”, to jest pouze o ty, kteří mohou bojovat se zbraní v ruce. Cílevědomě se věnují i lákání specialistů. Podle údajů uzbecké Služby národní bezpečnosti vyhledávají zejména IT specialisty a schopné pracovníky PR, které využívají pro propagandu islamismu. Zvou celé rodiny a nabízejí jim do začátku desítky tisíc dolarů.
A přece jsou odjezdy Uzbeků, Kazachů a Tádžiků jen zlomek problému. Mnohem nebezpečnější je návrat těchto lidí, už infikovaných virem džihádismu, zpět do vlasti. Pokud tedy nejde o návrat pod dozorem v rámci vyšetřování a soudu. Vždyť základní úvahy verbířů i těch, kdo nové vojáky vede do boje, se točí kolem konstrukce: “Až si vyděláte dost peněz, vrátíme se spolu s vámi k vám, do vaší země a zavedeme tam naše pořádky.” Nezávisle na budoucnosti tzv. IS na území Sýrie a Iráku představují občané republik centrální Asie vracející se s penězi a bojovými návyky z IS velkou hrozbu pro svou vlast.
Ve velké míře se to týká nejvlivnějších států regionu – Uzbekistánu a Kazachstánu. Prezidenti obou zemí nejsou nejmladší (Islamu Karimovovi je 78, Nursultanu Nazarbajevovi 76 let) a je možné očekávat jejich odchod. Změna moci stojící výlučně na diktátorských kvalitách obou lídrů povede k přerozdělení státních zdrojů, což vyprovokuje nárůst nestability. A v takové situaci se myšlenky chalífátu stanou značně přitažlivé pro obyvatelstvo unavené předchozí mocenskou zvůlí a korupcí.
Čím déle se oddaluje začátek boje proti tzv. IS v centrální Asii, tím větší nebezpečí z takového obratu událostí hrozí Rusku. Ať už by bylo na posílení základny v Dušanbe utraceno bůhví kolik peněz, Moskvě se stejně nepodaří postavit na hranici s Kazachstánem svou “zeď” v délce tisíce kilometrů.
Zato bude v samotném Rusku růst počet migrantů z Asie. Část z nich dostane povolení k trvalému pobytu, bude se k nim stěhovat příbuzenstvo. Diaspory se budou rozrůstat a vytvářet sociálně-ekonomické podmínky pro příchod dalších a dalších členů. Situace se bude rozvíjet podle francouzského scénáře, vždyť postsovětské republiky centrální Asie jsou v podstatě také bývalými koloniemi Ruska.
V samotné etnické a konfesní různorodosti není nic děsivého – to je jen zákon dějin. Problém je v tom, že zkušenosti Francie ukazují, že účinný nástroj pro boj s náboženským extremismem při takovém rozsahu migrace ještě nikdo nezná.
K roku 2030 bude podle prognóz každý pátý obyvatel Ruska muslim. Ostatně už dnes je podle údajů CIA podíl muslimů v Ruské federaci srovnatelný s tímto ukazatelem; zatímco ve Francii, která za poslední rok zažila několik velkých teroristických útoků, nepřevyšuje tento podíl 10 %. Rusko se již přiblížilo k hranici, za níž, v případě útoku tzv. IS proti němu, bude téměř nemožné situaci kontrolovat. Nic nového pro Rusy – něco podobného už zažili během 1. a 2. čečenské války. Tehdy Vladimir Putin sliboval “zničit všechny, koho je třeba” a podařilo se mu situaci nakonec zvládnout. A někoho přivedl k poslušnosti “cukrem”. Jako například současnou hlavu Čečenska Ramzana Kadyrova, který ještě před deseti lety “bojoval proti nám v lese”. Ale jaké metody použije Kreml proti lidem, kteří zažili spoustu bezpráví a chudoby u sebe doma nebo na stavbě v Rusku a kteří získali bohatou zkušenost v zabíjení pod vlajkou IS?
[wc_highlight color=”blue”]Překlad: Alena Zbořilová, úvodní foto: Registan square after sunset in Samarkand, Uzbekistan By Ekrem Canli[/wc_highlight]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.