Dopis z Aleppa

Včera mi – a předpokládám, že i mnoha jiným – dorazil na e-mail dopis MUDr. Samera Attara, amerického chirurga arabského původu. Je stručný a bez přemíry emocí podává obrázek dnešního Aleppa. Obrázek ne z pohledu politiků, stratégů či fanatiků moci, ale ze zorného úhlu člověka, který se v rámci možností snažil a snaží pomoci, a zároveň je svědkem nesnesitelného lidského utrpení, které si v naší části světa nedokážeme snad ani představit. Myslím, že dopis jednoznačně stojí za zpřístupnění těm, kteří nevládnou angličtinou, ale mají přesto zájem alespoň malým krůčkem přispět k výzvě k řešení této strašlivé situace. Není, samozřejmě, zaručeno, že tato snaha pomůže, ale za pokus, a jako další drobný kamínek do mozaiky úsilí každopádně stojí.

 

Milý Roberte,

Jsem americký chirurg a nedávno jsem strávil dva týdny ve východní části Aleppa, kde jsem pracoval v podzemní nemocnici. Byl jsem tam několikrát a pokaždé, kdy tam jedu, sestupuji do čím dál nižších hlubin pekla. To, co jsem viděl za dva týdny, je jen zlomkem toho, co musí Syřané vydržet den po dni každý den.

V celé Sýrii umírají nevinní lidé, ale v Aleppu dochází k masakrům téměř denně. Vrtulníky a letouny Ruska a režimu shazují bomby na civilisty, domy, školy, tržiště a . Výsledkem těchto náletů je zkáza, smrt, ničení a vysídlení v obrovském množství.

Zatímco já se vracím domů, zdravotníci a záchranáři, s nimiž jsem se tam setkal, každým dnem riskují své životy. Jsou tam také dobrovolníci z civilní obrany. Mají základnu jen pár bloků od nemocnice. Ale je jich už jen velmi málo. je jejich domovem a oni nikdy neopustí své sousedy.

Nemocnice, kde jsme pracovali, funguje ve sklepě a zvenčí je pomocí barelů a pytlů s pískem opevněná jako bunkr. Byla nálety zasažena tolikrát, že se nikdo neodváží využívat horní patra. Žádná nemocnice by neměla fungovat tímto způsobem. V červenci došlo v Sýrii k 43 útokům na nemocnice, což představuje jeden nálet každých 17 hodin.

Vždy po náletu zaplaví nemocnici pacienti, kteří potřebují lékařskou péči. Jeden vedle druhého na jedné posteli. Na podlaze potřísněné krví. Rozdrcené lebky. Rozervaná těla. Rozdrcené ruce a nohy. Mrtvé děti zabalené v tenkých bílých rubáších a poté rychle pohřbeny. Šok a hrůza se zde stává každodenní rutinou. Nezbývá vám nic, než se s ní smířit. Nemůžeme zachránit každého. Máme zde velmi omezenou pomoc, velmi málo léků a jen velmi málo krve k transfuzím. A rozhodujete o záchraně jednoho člověka na úkor druhého.

Netvrdím, že znám řešení syrské války. Lidé říkají, že to, co se děje v Sýrii, je složité.

Podle mého názoru, není nic složitého na tom, když dovolíte vládě, aby systematicky k smrti vyhladověla a vybombardovala statisíce lidí k smrti. To, že cílem bombardování jsou nemocnice, že jsou bombardování civilisté, to není řešení.

Apatie a nečinnost mezinárodního společenství také není řešením.

Zeptejte se kteréhokoli lékaře, kterékoli zdravotní sestry, kteréhokoli záchranáře na světě, co můžeme udělat, aby jim pomohli. Všichni řeknou totéž: „Přestaňte nás bombardovat barelovými bombami. Zastavte raketové útoky. Ukončete bombardování a hladovění obyvatel.“

Odpovědí není jen větší humanitární pomoc. Do řešení tohoto konfliktu se musí zapojit prezidenti a ministři. Bez mezinárodní veřejnosti a politické vůle se nestane nic.

Kde politici selhávají, my musíme jednat. Prosím, podepište se pod požadavek, aby ze syrského nebe zmizely ruské a syrské vládní letouny a jejich smrtící náklad.

Nebudeme-li jednat nyní, nezbude nám k záchraně ani jediná nemocnice.

 

Dr. Samer Attar
chirurg, dobrovolník Syrsko-americké lékařské společnosti a Aleppské lékařské rady

 Úvodní foto: Aleppo, Voice of America by Scott Bobb/commons.wikimedia.org

The following two tabs change content below.
Robert Nerpas

Robert Nerpas

Přebujelý zájem o dění kolem sebe a naivní a nereálná touha přispět k nápravě špatného. Výsledek? Angažmá všude možně a s tím spojené nestíhání. Milovník Asie a cizích jazyků. Po několika letech bezprostředního sousedství s buddhistickým klášterem a jeho obyvateli ovlivněn touto nádhernou filosofií, ovšem neschopen začlenit ji do svého praktického života. Výsledek? Mír v duši, shon a uspěchanost navenek. Miluje humor, včetně toho na svůj účet, ironii a smích
Robert Nerpas

Latest posts by Robert Nerpas (see all)