Varšavský summit NATO: opožděné procitnutí

Autor: Marcel H. Van Herpen, zdroj: Intersectionproject 

Ve Varšavě začíná 8.7. 2016 summit . Autor v první polovině článku připomíná rozdíly mezi Severoatlantickou aliancí a Varšavskou smlouvou. Píše, že se v euforii po rozpadu Varšavské smlouvy začaly zaměřovat na Asii a stahovat se z Evropy. Zazněla dokonce úvaha o “Atlantickém svazu” zahrnujícím i předpokládané demokratické . Jiný návrh předpokládal “globální” úkoly pro NATO při šíření stability do světa. Evropané ale byli skeptičtí a reálnost jejich obav se ukázala, když uvízly v konfliktech v Iráku a Afghánistánu. Autor dále píše:

Na vrcholu studené války bylo v Evropě rozmístěno 420.000 amerických vojáků, nyní toto číslo pokleslo na 75.000. Obrat k Asii vyhlášený Obamovou administrativou v roce 2011 obavy Evropanů prohloubil. Když Hillary Clintonová mluvila o strategickém obratu k asijsko-pacifickému území, vznikl pocit, že to může negativně ovlivnit americké povinnosti ve vztahu k evropské bezpečnosti. Nejvíce zranitelné se cítily nové členské státy NATO. Ty tehdy získaly pocit, že Washington svou nabídkou Kremlu na “restart” vztahů tak brzo po válce v Gruzii podcenil neoimperialistické tendence putinského Ruska. Rok před gruzínskou válkou bývalá premiérka Ukrajiny Julie Tymošenková varovala, že “nelze dovolit Rusku využít precedent získání nezávislosti Kosova na Srbsku k podpoře separatistických hnutí v Abcházii, Náhorním Karabachu, Jižní Osetii, Podněstří, a tím více na Krymu, s cílem destabilizace národních vlád”. Tato vizionářská výstraha měla být vyslyšena, ale nebyla.

v Gruzii se stala pro Kreml začátkem rozsáhlého desetiletého programu vojenské modernizace v ceně 700 miliard dolarů. V tu samou dobu hlavní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) generál Breedlove byl z finančních důvodů donucen zrušit 45 procent společných cvičení s evropskými členy.

Zdálo se, jakoby USA a NATO zapomněly na lekce strategie Sun-C’, čínského stratéga ze 6. století před naším letopočtem, zatímco v ruských vojenských akademiích se jeho práce stále studují. Sun-C’ psal, že “nejlepší není ten, kdo ve stu bitev stokrát zvítězil, ale ten je nejlepší, kdo cizí vojska pokořil bez bitvy” – tato strategie byla Kremlem využita při záboru Krymu. Dál Sun-C’ psal, že “nejlepší válečnící minulosti se napřed zabezpečili proti možnosti vlastní porážky, až pak čekali na možnost porazit nepřítele” a že “nejlepší válečník je tak sto zajistit, aby nemohl být poražen, ale nemůže donutit nepřítele, aby se nechal porazit”.

Ve skutečnosti se stalo následující: v době, kdy putinské Rusko urychleně přezbrojovalo a zvyšovalo vlastní nezranitelnost, USA snižovaly přítomnost svých vojsk, nabízely “restart” a vyhlašovaly “obrat k Asii”. Většina evropských spojenců USA se nechovala lépe – vsadily na “mírové dividendy” – neustále zkracovaly své vojenské rozpočty. Z toho vyplývá, že ne Rusko, ale samotná Aliance učinila sama sebe zranitelnou. Procitnutí z euforie, které z logiky věcí mělo následovat po vojenské agresi v Gruzii, nastalo až po šesti letech – s anexí Krymu.

Těch šest promarněných let znamená mnoho. V kruzích Aliance lze zaznamenat pocity paniky kvůli zranitelnosti východního křídla NATO v Evropě (konkrétně v Pobaltí). Opatření, která se měla přijmout už před několika lety, například umístění mezinárodních rotačních brigád v pobaltských zemích, se teď uskutečňují ve spěchu. Bude to stačit k odrazení Ruska od útoku?

Rozsáhlá ruská cvičení “Západ” v letech 2010 a 2013 v podstatě nebyla ničím jiným než zkouškou útoku na pobaltské země. V roce 2015 byla obnovena 1. gardová tanková armáda, uskupení zformované v době druhé světové války a rozpuštěné v roce 1999. Tvoří ji 500-600 tanků, 600-800 obrněných vozidel pěchoty a 35.000 až 50.000 vojáků, tato armáda je podle televize ozbrojených sil RF Zvezda “je schopná nivelizovat hrozbu ze strany zemí Pobaltí”.

“Skutečně se Rusko připravuje k válce se zeměmi Pobaltí?” ptá se Vadim Štěpa. “Na Západě převládá mínění, že je to málo pravděpodobné, ale je třeba mít na paměti, že anexe Krymu a válka v Donbasu se ještě před třemi roky také zdála nemožná.”

Samozřejmě, pobaltské země jsou jako členové NATO chráněny pátým článkem Severoatlantické smlouvy. Proto před tím, než by Kreml udělal takový krok, musel by zvážit všechna obrovská rizika včetně možnosti ozbrojeného konfliktu s 28 západními státy, který by se mohl vymknout kontrole a vyprovokovat světovou válku. Jasné je jedno: nadcházející ve Varšavě musí zapracovat na chybách, kterých se Aliance nedávno dopustila.

Překlad: Alena Zbořilová, úvodní foto: NATO Ministers of Defense and of Foreign Affairs meet at NATO headquarters in Brussels 2010/U.S. Air Force Master Sgt. Jerry Morrison 

The following two tabs change content below.
FreeMagOne

FreeMagOne

Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.