Jak se Kosovo stalo živnou půdou pro Islámský stát

Zdroj: The New York Times, Autor: Carlotta Gallmayová, Překlad: Robert Nerpas, Úvodní foto: Kosovo Ferizaj 2008/Angela Hennig 

Tajná sdružení založená Saúdy a extremističtí klerikové přetvořili kdysi tolerantní muslimskou společnost na hnízdo extremismu

Každý pátek se pouze několik metrů od sochy přátelsky mávajícího Billa Clintona shromáždí stovky mladých mužů s plnovousem, pokleknou a začnou se modlit na chodníku před improvizovanou mešitou v bývalé prodejně nábytku.

Mešita je jednou z tisíce modliteben vybudovaných za peníze vlády Saúdské Arábie. Je jim přičítáno, že zde 17 let po intervenci vedené Spojenými státy, která osvobodila malé Kosovo od srbského útlaku, šíří wahhábismus, konzervativní ideologii, dominantní v Saúdské Arábii.

Od té doby – a hodně často pod dohledem amerických představitelů – změnily saúdské peníze a vliv tuto kdysi tolerantní muslimskou společnost na okraji Evropy na hnízdo islámského extremismu a zásobárnu džihádistů.

Kosovo dnes, podobně jako zbytek Evropy, čelí hrozbě radikálního islámu. Během posledních dvou let policie identifikovala 314 Kosovanů — včetně dvou sebevražedných atentátníků, 44 žen a 28 dětí, kteří odjeli ze země a přidali se k Islámskému státu. Je to nejvyšší počet na obyvatele v Evropě.

Kosovští vyšetřovatelé uvádějí, že byly radikalizováni a zverbováni skupinou extremistických kleriků a tajných sdružení, financovaných Saúdskou Arábií a dalšími konzervativními arabskými zeměmi v Perském zálivu s využitím obskurních, nepřehledných sítí darů od charitativních organizací, jednotlivců a ministerstev.

„Propagovali politický islám,“ říká Fatos Makolli, ředitel kosovské protiteroristické policie. „Utratili hromadu peněz na jeho propagaci pomocí různých programů, především pro mladé, zranitelné lidi, a přivezli množství  wahhábistické a salafistické literatury. Přivedli tyto lidi blíže k radikálnímu politickému islámu a výsledkem je jejich radikalizace.“

Po dvouletém vyšetřování policie obvinila 67 osob, vzala do vazby 14 imámů a zakázala 19 muslimských organizací za protiústavní činnost, podněcování nenávisti a nábor pro teroristy. Někteří byli nedávno odsouzeni až na deset let vězení.

Je to ohromující obrat země s 1,8 mil. obyvatel, která donedávna patřila k nejvíce proamerickým muslimským společnostem na světě. Poté, co byli Američané v roce 1999 v čele několikaměsíčního bombardování Srbska, které vedlo k nezávislému Kosovu, vítali je zde jako osvoboditele. Po válce řídili Kosovo úředníci OSN a pomáhaly jim americké jednotky. A přijeli také Saúdové. Přivezli miliony eur na pomoc chudé, válkou rozvrácené zemi. Avšak tam, kde Američané viděli šanci na vytvoření nové demokracie, Saúdové viděli novou zemi pro šíření wahhábismu.

„Nemáme důkazy o tom, že by nějaká organizace přímo platila lidem, aby šli do Sýrie,“ říká Makolli. „Problém je, že podporovali ty, kteří propagovali násilí a džihád jménem ochrany islámu.“

Dnes má Kosovo více než 800 mešit, z nichž bylo 240 vybudovaných po válce, a ty jsou dnes obviňovány z toho, že se podílejí na indoktrinaci mladé generace wahhábismem. Jsou součástí toho, co moderní imámové a místní politici označují za dobře promyšlenou, dlouhodobou strategii Saúdské Arábie přetvořit islám dle jejího obrazu, a to nejen v Kosovu, ale po celém světě.

Diplomatické depeše Saúdské Arábie, zveřejněné na WikiLeaks v roce 2015, odhalily systém financování mešit, islámských center a duchovních vzdělaných v Saúdské Arábii , který je rozšířen v Asii, Africe a Evropě. Jen v New Delhi je na výplatní listině saúdskoarabského konzulátu 140 muslimských kazatelů.

S následky několikaletého obracení na víru kazateli vyškolenými v Saúdské Arábii se potýkají rodiny v celém Kosovu.  Některé dcery odmítají podat ruku mužským příbuzným nebo s nimi mluvit. Někteří synové se připojili k džihádu. Náboženské hlídky vyhrožují násilím – nebo se jej dopouštějí – vůči vědcům, novinářům a politikům. Balkán, historicky zlomová linie Evropy, se ještě pořád léčí z etnických válek devadesátých let. Ale, jak varují umírnění imámové a místní politici, už teď je nakažen novou nesnášenlivosti.

Zásadní přeměny Kosova a samotného základu jeho společnosti jsou příběhem desetiletí trvajících globálních ambicí Saúdské Arábie šířit svou tvrdou verzi islámu, bohatě financovaného a systematicky aplikovaného včetně hrozeb a zastrašování ze strany jeho stoupenců.

Přijíždějí misionáři

Poté, co v roce 1999 skončila válka, přivítal Idriz Bilalli, imám centrální mešity v Podujevu, veškerou pomoc, jaká se objevila. Podujevo s přibližně 90.000 obyvateli v severovýchodním Kosovu bylo poměrně prosperující město se středními školami a malými podniky v oblasti obklíčené zemědělskou půdou a lesy. Bylo známé svými silnými muslimskými tradicemi v zemi, kde lidé dlouhodobě brali náboženství na lehkou váhu.

Po desetiletích komunistické vlády, kdy bylo Kosovo součástí Jugoslávie, se volně stýkali muži a ženy, školy byly smíšené a dívky nosily závoje jen velmi zřídka. Srbské polovojenské síly přesto vypálily 218 mešit. Bylo to součástí jejich války proti etnickým kosovským Albáncům, z nichž 95 % jsou muslimy. Imám Bilalli potřeboval na obnovu pomoc.

Když se po válce v Podujevu objevili dva přibližně 30 až 40letí imámové, Fadil Musliu a Fadil Sogojeva, kteří absolvovali magisterské studium v Saúdské Arábii, a nabídli finance na organizaci letních náboženských kurzů, Bilalli souhlasil a nabídl svou pomoc. Imámové patřili k cca 200 obyvatelům Kosova, kteří po válce využili možnost získat stipendium ke studiu islámu v Saúdské Arábii. Mnozí z nich se vrátili jako zapálení misionáři.

Žáci pod vedením imáma Musliu začali brzy praktikovat rigidní způsob modliteb, cizí umírněným islámským tradicím této části Evropy. Bilalli tento vliv zpozoroval a notně zneklidněl. „Do naší společnosti přichází wahhábismus,“ uvedl v nedávném interview. Sám koncem 80. let studoval univerzitu v saúdskoarabské Medíně a jako studenta jej varoval kosovský profesor před kulturními odlišnostmi wahhábismu. Pochopil, že jde o kampaň obracení na víru prosazovanou Saúdy.

„První věc, kterou udělají wahhábisté, je to, že se soustředí na členy naší kongregace, kteří chápou islám v tradičním kosovském pojetí, jak jsme tady na něj zvyklí po celé generace, a snaží se toto jejich pojetí změnit,“ říká. „Jakmile je dostanou z tradiční kongregace, začnou je bombardovat radikálními myšlenkami a idejemi. Hlavním cílem jejich činnosti je vytvořit mezi lidmi konflikt. Ten pak vytváří rozdělení, poté nenávist a ta může vyvrcholit tím, k čemu došlo v arabských zemích, tedy k válce kvůli proti sobě stojícím idejím.“

Od samého počátku se přijíždějící klerici snažil ovládnout Kosovské islámské společenství, což je organizace, která byla po celé generace strážcem tolerantní formy islámu, praktikované v regionu, uvádějí obyvatelé měst a politici. Kosovo bylo 500 let součástí Osmanské říše a jeho muslimové patřili k hanafistické škole islámu, tedy k tradičně liberální verzi, která akceptuje jiná náboženství. Avšak po celé zemi se najednou objevilo nové plemeno radikálních kazatelů v nových mešitách, často vystavěných za saúdské peníze. V některých případech byly zbourány staletí staré budovy včetně historické knihovny v Gjakově a několika 400 let starých mešit, svatyní, hřbitovů a dervišských klášterů, které wahhábistické učení považuje za modlářské. V Saúdské Arábii vyškolení imámové začali ze svých základen šířit principy wahhábismu: nadřazenost práva šaría, ideje o násilném džihádu a o takfirismu, který povoluje zabíjení muslimů považovaných za odpadlíky za nedodržování jejich výklad islámu. Umírnění imámové a vyšetřovatelé vysvětlují, že Saudskou Arábií sponzorované charitativní organizace často vyplácely mzdy a hradily režijní náklady a financovaly kurzy náboženství a výuku angličtiny a práce na počítači. Tato charitativní pomoc však byla často poskytována pouze za dodržení předem stanovených podmínek. Jak potvrzují aktivisté v oblasti lidských práv, rodiny dostaly stipendia pouze tehdy, když se účastnily modlení v mešitách, a ženy a dívky musely nosit závoje. „Lidé byli tak chudí, že se snad nenašel nikdo, kdo by se nepřipojil,“ vzpomíná Ajnišahe Halimi, politik, který prosazoval vyhoštění radikálního albánského imáma poté, co několik rodin vzneslo stížnost na obtěžování z jeho strany.

Hrozby zesilují

Během několika let od konce války začala starší generace tradičních kleriků čelit agresi ze strany mladých wahhábistů. Nejvážnější napětí paradoxně vzniklo v Gjilanu, východokosovském městě s cca 90.000 obyvateli, kde bylo na základně mírových sil OSN Camp Bondsteel rozmístěných cca 7.000 amerických vojáků. „Přišli ve jménu pomoci,“ říká Enver Rexhepi, umírněný imám z Gjilanu o arabských charitativních organizacích. „Ale jejich pomoc měla jiné pozadí a právě tady se začalo rozdělovat islámské náboženství.“  Vzpomíná na to, jak jej jednoho dne v roce 2004 ohrožoval jeden z nejagresivnějších mladých wahhábistů Zekirja Qazimi, bývalý student madrasy po dvacítce.

Imám Rexhepi měl ve své mešitě albánskou vlajku s dvouhlavým orlem, populární symbol boje Kosova za svobodu.  Avšak striktní muslimští fundamentalisté považují zobrazení jakéhokoli živého stvoření za modlářské. Qazimi vlajku strhl, Rexhepi ji vyvěsil zpět. „Dlouho to takto nebude,“ reagoval Qazimi nahněvaně. Za několik dnů unesli Rexhepiho maskovaní muži a v lese nad Gjilanem jej krutě zmlátili. Později z tohoto útoku obvinil Qazimiho, ale policejní vyšetřování k ničemu nevedlo.

O deset let později, poté, co se v roce 2014 dva mladí Kosované odpálili v sebevražedných útocích v Iráku a Turecku, zahájili vyšetřovatelé rozsáhlé šetření zdrojů šíření radikalismu. Qazimi byl zatčen, když se skrýval ve stejném lese. Na základě obvinění z podněcování násilí a náboru pro teroristickou organizaci jej nedávno soud poslal na 10 let ve vězení. Před svým zatčením se těšil obrovskému vlivu, založeném dle vyšetřovatelů na egyptských extremistech a sponzorech ze Saúdské Arábie a dalších zemích Perského zálivu.

Kolem roku 2004-2005 si již saúdské peníze a v Saúdské Arábii vyškolení duchovní získali vliv v Kosovském islámském společenství. Kritici organizace říkají, že jeho vedení tiše tolerovalo posun směrem ke konzervatismu. Qazimi byl nejdříve jmenován do vesnické mešity a poté do mešity El-Kudus na okraji Gjilanu. Postavit se mu n odvážil téměř nikdo, dokonce ani jeho bývalý učitel Mustafa Bajrami, který byl v roce 2012 zvolen hlavou Gjilanského islámského společenství.

Mustafa Bajrami pochází z prominentní církevní rodiny – jeho otec byl prvním hlavním muftím Jugoslávie. Bajrami má doktorát z islámských studií. Přesto si vzpomíná, jak jeho žáci začali proti němu rebelovat, kdykoli se vyslovil proti wahhábismu. Brzy si uvědomil, že několik radikálních imámů dalších několik hodin po vyučování studenty vyučuje teze víry, lišící se od tradičních umírněných osnov. Zakázal přístup do mešity nad rámec oficiálních hodin modlení.

Nepřátelství vzrůstalo. Někdy během kázání zaznamenal pohrdavé gesto, jindy někdo nadával jeho manželce nebo zamumlal „odpadlík“ nebo „nevěřící“, když se míjeli. Vliv Qazimiho ve vesnici vzrostl tak nebezpečně, že místní obyvatelé požádali o jeho odstranění poté, co zakázal, aby si dívky a kluci podávali ruky. Avšak v Gjilanu jeho večerní hodiny nadále přitahovaly stovky mladých lidí.

„Postupovali na 100 % dle lekcí od Zekirji Qazimiho,“ řekl Bajrami v rozhovoru. „100 % a ideologickým způsobem.“

Extremismus se šíří

Mezičasem zintenzívnili svou práci také imámové, vyškolení v Saúdské Arábii.

V roce 2004 absolvoval Musliu, jeden z magisterských studentů z Podujeva, který studoval v Saúdské Arábii, a stal se imámem mešity v hlavním městě Prištině. V Podujevu založil místní charitativní organizaci s názvem Devotšmeria neboli Zbožnost, která prováděla náboženskou výuku a nabízela sociální programy pro ženy, sirotky a chudé. Financovala ji Al Waqf al Islami, saúdská organizace, která byla jednou z 19, jež nakonec vyšetřovatelé zakázali. Za vedoucího organizace jmenoval Musliu svého bratrance Jetmira Rahmaniho. „Tehdy jsem si uvědomil, že začíná něco, co nám nepřinese nic dobrého,“ říká Bilalli, umírněný duchovní, který s Rahmanim začal vyučovat. V roce 2004 mala organizace jádro složené z 20 wahhábistů. „To byl jen začátek,“ říká Bilalli. „Začali se množit.“

Bilalli zahájil horlivou kampaň proti šíření nepovolených mešit a wahhábistické výuky. V roce 2008 byl zvolen hlavou Podujevského islámského společenství a ve snaze o „odříznutí“ Devotšmérie zavedl náboženskou výuku pro ženy. Snažil se o potlačení extremistů, za což mu bylo vyhrožováno smrtí, a to včetně psaných výhrůžek v krabici na milodary v mešitě. Anonymní telefonát mu vyhrožoval, že on i jeho rodina prostě zmizí. „Každého, kdo jim oponuje, vidí jako nepřítele,“ říká Bilalli.

Obrátil se na vedení Kosovského islámského společenství, ale vzhledem k tomu, že bylo silně ovlivněno sponzory z arabských zemí Perského zálivu, nebyla mu poskytnuta žádná podpora.

Když Bilalli zformoval svaz stejně smýšlejících umírněných duchovních, Kosovské islámské společenství jej odvolalo z funkce. Jeho nástupce Bekim Jashari, stejně znepokojen vlivem Saúdů, pokračoval v boji.

„Strávil jsem deset let v arabských zemích a specializoval jsem se na sektářství uvnitř islámu,“ říká Jashari. „Je velmi důležité, abychom zabránili tomu, aby se do Kosova dostalo arabské sektářství.”

Jashari zaznamenal několik drobných úspěchů. Zabránil imámovi Sogojevovi, který studoval v Saúdské Arábii, otevřít novou mešitu a zastavil vyplacení 20.000 eur z 24.000, kterou mešitě poslala saúdská charita Al Waqf al Islami. Založil také webové stránky Speak Now, aby kontroval lekcím wahhábistického učení. Z wahhábistických duchovních má takové obavy, že zásadně nedovoluje svému 19letému synovi samotnému navštívit modlení v mešitě.

Radikální imámové Musliu a Sogojeva stále ještě působí v Prištině, kde k modlitbám shromažďují davy mladých mužů, kteří civí na zahraniční reportéry. Sogojeva nosí tradiční roucho a pruhovanou čapku duchovního, ale jeho nově postavená mešita je nepřiměřeně moderní vícepodlažní budova. Na nedávném pátečním kázání vybavil svou kongregaci striktním a jasným seznamem toho, co dělat musí, a co nesmí. Ani jeden z imámů nemá, jak to tak vypadá, nouzi o finanční prostředky. Musliu v interview tvrdil, že je financován z místních darů, ale potvrdil také, že obdržel finance na vyučování náboženství od Saúdů. Říká, že jeho instrukce pro věřící nijak neprotiřečí kosovským tradicím. Zvýšení pobožnosti mezi mladými lidmi považuje poté, co Kosovo získalo svobodu, za přirozené. „Ti, kdo nejsou věřící a dostatečně nečtou, jsou v mírném šoku,“ říká. „Ale vše jsme koordinovali s ostatními duchovními, a vše je v souladu s islámem.“

Příklon k terorismu

Vliv radikálních duchovních dosáhl vrcholu během války v Sýrii, kdy velebili ctnosti džihádu a využívali projevy a rozhlasové a televizní rozhovory, aby naléhali na mladé lidi, aby odjeli do Sýrie. Qazimi, který byl odsouzen k deseti letům vězení, dokonce otevřel letní kemp pro své mladé následovatele. „Je povinností každého muslima, aby se zúčastnil džihádu,“ řekl jim na besedě, nahrávané na video. „Prorok Muhamed říká, že když má někdo možnost zúčastnit se džihádu a nevyužije ji, zemře ve velkém hříchu.“ Na další nahrávce apeluje: „Krev nevěřících je nejlepším nápojem pro muslimy.“

Vyšetřovatelé uvádí, že mezi jeho rekruty byli tři bývalí civilní zaměstnanci amerických dodavatelských společností v Camp Bondsteel, kde byly ubytované americké jednotky. Byl mezi nimi Lavdrim Muhaxheri, jeden z vůdců Islámského státu, který je zachycen na filmu, jak granátometem popravuje v Sýrii muže.

Po sebevražedných bombových útocích zahájily úřady rozsáhlé vyšetřování a zjistili, že saúdská charita Al Waqf al Islami podporuje sdružení založená duchovními jako Qazimi v téměř každém provinčním městě.

Al Waqf al Islami byl na Balkánu založen v roce 1989. Většinu jeho financování zajišťovala Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt a Bahrajn, uvedli v nedávných rozhovorech kosovští vyšetřovatelé.  Dodali, že nevysvětlené mezery v účetnictví prohloubily podezření, že skupina tajně financuje duchovní, kteří radikalizují mladé lidi.

Vyšetřovatelé z Kosovské jednotky finančního zpravodajství zjistili, že rukama Al Waqf al Islami, který měl kanceláře v centru Prištiny a 12 zaměstnanců, proteklo v letech 2000 až 2012 10 mil. eur. Téměř žádné doklady o výdajích však neobjevili. Více než 1 mil. eur byl použit na výstavbu mešit. Avšak 1,5 krát vyšší částka byla utracena na nespecifikované výběry hotovosti, což dle vyšetřovatelů mohlo znamenat i to, že se obohacovali zaměstnanci organizace. Pouze sedm procent rozpočtu bylo vynaloženo na péči o sirotky, kterou charitativní organizace vydávala za své poslání.  V létě 2014 kosovská policie zavřela Al Waqf al Islami a dalších 12 dalších islámských charitativních organizací a poslala do vazby 40 osob. Centrály organizace v Saúdské Arábii a Holandsku změnili jméno na Al Waqf, zřejmě proto, aby se distancovaly od balkánské operace. Na dotaz o obviněních uvedl Nasr el Damanhoury, ředitel Al Waqf v Nizozemí v telefonickém rozhovoru, že nemá konkrétní informace o operacích jeho skupiny v Kosovu nebo na Balkánu. Dále řekl, že organizace přestala působit mimo Nizozemí od roku 2013, kdy byl jmenován do funkce, že jeho předchůdce se vrátil do Maroka a není k zastižení a že členové správní rady ze Saúdské Arábie se k problematice nebudou vyjadřovat. „Naše organizace nikdy nepodporovala terorismus,“ prohlásil Damanhoury. „Vím to od roku 1989. Začal jsem u nich pracovat před třemi lety. Vždy to byla mírná skupina.“

Varování bez povšimnutí

O tom, proč kosovské úřady, ale také pozorovatelé z USA a OSN nejednali dřív, aby se předešlo šíření extremismu, se intenzivně diskutovalo. Již v roce 2004 se tehdejší předseda vlády Bajram Rexhepi snažil prosadit zákon o zákazu extrémistických sekt. V nedávném interview uvedl, že úředníci EU mu řekli, že by to porušovalo svobodu vyznání. „Nebylo to v jejich zájmu, nechtěli iritovat některé islámské země,“ řekl Rexhepi. „Jednoduše nedělali nic.“

Ne všichni si navíc toto nebezpečí uvědomovali. Na schůzce v roce 2003 varoval Richard C. Holbrooke, kdysi zvláštní velvyslanec USA pro Balkán, kosovské lídry, aby nespolupracovali se saúdskoarabským společným výborem pomoci pro Kosovo, což byla organizace zastřešující saúdské charitativní organizace, jejíž jméno se společně se jménem prince Naifa bin Abdul-Azize, ministra vnitra Saúdské Arábie, doposud objevuje na mnoha mešitách vybudovaných po válce. O rok později byla mezi několika saúdskými organizacemi, které byly v Kosovu uzavřeny kvůli podezření, že jsou předvojem Al-Káídy. Další byla organizace Al-Haramain, označená v roce 2004 Ministerstvem financí USA za propojenou s terorismem.

Přestože některé organizace byly zrušeny, další pracovaly dál. Jeden z umírněných imámů uvedl, že vybavení a zaměstnanci z Al-Haramainu byli přesunuti do Al Waqf al Islami. V posledních letech se zdá, že Saúdská Arábie omezila svou pomoc Kosovu. Dle údajů Kosovské centrální banky dosáhla výše grantů ze Saúdské Arábie za posledních pět let průměrně 100.000 eur ročně. Tu samou tvrdou verzi islámu dnes v Kosovu propagují peníze z Kuvajtu, Kataru a Spojených arabských emirátů. Každá ze zemí poskytuje přibližně 1 mil. eur ročně. Dle kosovských vyšetřovatelů platby přicházejí od nadací i jednotlivců a někdy od ministerstev zakatu (zakat, dobročinnost, představuje jeden z pilířů islámu) různých zemí.

Dle vyšetřovatelů jsou však platby často odkláněny přes jinou zemi, aby se utajil jejich původ a místo určení. Podle vyšetřovatelů a zprávy ministerstva zahraničí USA byl v roce 2014 zmražen jeden převod téměř 500.000 eur od osoby ze Saúdské Arábie, protože byl určen kosovskému teenagerovi. Náměstek ministra financí USA pro terorismus a finanční zpravodajství David S. Cohen v projevu v Centru pro novou americkou bezpečnost uvedl, že Al-Káída a další teroristické organizace stále ještě dostávají miliony od „bohatých dárců a charitativních organizací“ v Perském zálivu.  Dodal, že zatímco Saúdská Arábie dosáhla jistého pokroku v zabavování finančních prostředků pro Al-Káídu, soucitní individuální dárci z království stále ještě financují jiné teroristické skupiny.

Kritici Kosovského islámského společenství říkají, že organizace je dnes natolik ovlivněná štědrostí arabských dárců, že přidělila zásadní funkce radikálním duchovním.

Ahmet Sadriu, mluvčí Kosovského islámského společenství uvedl, že organizace dodržuje kosovskou tradiční tolerantní verzi islámu. Přesto v zemi sílí hlasy, volající pro přestavbě organizace, která je považována za zkorumpovanou vnějšími vlivy a penězi. Kosovský ministr vnitra Skender Hyseni uvedl, že nedávno pokáral některé z vysokých církevních činitelů. „Řekl jsem jim, že dělají své zemi medvědí službu,“ řekl v rozhovoru. „Kosovo je podle definice, podle ústavy, sekulární společností.  Historicky zde vždy existovala mezi Albánci nepsaná tolerance mezi jednotlivými náboženstvími a chceme, aby to tak zůstalo.“

Rozdělené rodiny

Pro některé v Kosovu je však již pozdě. Rodiny byly rozděleny. Některé z kosovských nejlepších a nejbystřejších mozků se nechaly zlákat do osidel džihádu. Jeden z nejlepších absolventů kosovské politologie, Albert Berisha uvedl, že v roce 2013 odjel pomoci syrskému lidu v povstání proti vládě prezidenta Bašára Asada. Tento experiment mu vydržel pouhé dva týdny a dle svého tvrzení se nikdy nepřidal k bojovníkům Islámského státu, avšak po návratu byl odsouzen ke třem a půl letům vězení. Ismet Sakiqi z kanceláře předsedy vlády, veterán boje za osvobození Kosova, byl v šoku, když zjistil, že jeho 22letého syna Visara, studenta práv, zatkli spolu s jeho snoubenkou v Turecku na cestě do Sýrie. Teď syna navštěvuje ve vězení, v němž sám seděl v době, kdy Kosovo ovládali Srbové. A ve vesničce Busavate v zalesněných kopcích východního Kosova se vdovec Shemsi Maliqi  snaží vysvětlit, jak přišel o rodinu. Alejhim, jeden z jeho synů, se společně se svou rodinou připojil k Islámskému státu v Sýrii. Jak se Alejhim radikalizoval, není jasné. Ve šlépějích dědečka studoval islám v Gjilanu a šest let sloužil jako imám ve vesnické mešitě. Poté, před dvěma lety, požádal otce, aby mu pomohl vycestovat do Egypta, kde chtěl dále studovat. Maliqi se stále utěšuje nadějí, že jeho 27letý syn studuje v egyptě a nebojuje v Sýrii. Avšak kosovská protiteroristická policie nedávno vydala na Alejhima mezinárodní zatykač. „Bylo by lepší, kdyby se vrátil mrtvý než živý,“ říká Maliqi, chudý farmář. „Poslal jsem ho do školy, ne do války. Prodal jsem kvůli němu svou krávu.“

Alejhim se oženil s dívkou z vedlejší vesnice Vrbice, která byla tak konzervativní, že kromě očí nosila zahalený celý obličej a odmítala podat ruku svému švagrovi. Její matka nahněvaně odmítla odpovědět na jakékoli otázky. Řekla jenom, že její dcera udělala jenom to, co se od ní očekávalo, a následovala manžela do Sýrie.

Alejhim si tajně s sebou do Sýrie vzal další tři lidi – svou sestru, svého nejlepšího přítele, který se oženil s jeho sestrou, a sestru své manželky. Tito lidé se sice vrátili, ale zůstali radikály a odcizili se rodině. Alejhimův strýc Fehmi Maliqi je zdrcený, stejně jako zbytek rodiny. „Je to katastrofa,“ říká.