Podněstří – ani vrátit, ani podporovat

Zdroj: IntersectionProject, Autor: Andrej Děvjatkov, Překlad: Alena Zbořilová, Úvodní foto: Kickanský klášter u Tiraspole/Clay Gilliland from Chandler, USA

Sociálně-ekonomická situace v vyostřuje otázky o budoucnosti tohoto separatistického regionu Moldavska.

Podněstří je jedna z hlavních geopolitických investic Ruska v postsovětském prostoru. Ale na rozdíl od Jižní Osetie nebo Abcházie se tento region nachází v bezprostřední blízkosti hranice , pod přímým vlivem turbulentních procesů probíhajících v sousedních zemích – Ukrajině a Moldavsku. Podněstří nemá s Ruskem společnou hranici, jeho spojení s vnějším světem (vzhledem k chybějícímu letišti nebo přístupu k moři) je možné jen přes ukrajinské nebo moldavské území. Navíc je ekonomika Podněstří orientovaná exportně (základem ekonomiky jsou giganti jako Moldavský metalurgický závod a Moldavský GRES, jejichž produkce jde na export). V důsledku nedokončených tržních reforem je agrární hospodářství v Podněstří v úpadku, byť má k dispozici plodnou černozem, a zabezpečení potravinami je tak značně závislé na dovozu – především z Ukrajiny.

Vzhledem k sociálně-ekonomické recesi a politické nestabilitě v sousedních zemích (včetně negativního ekonomického růstu v Rusku) čelilo vedení Podněstří problémům v podobě zastavení výroby ve velkých podnicích (např. v dubnu 2015 byla zavřena největší textilní továrna Tiroteks) a poklesu daňových příjmů do rozpočtů na všech úrovních. Od poloviny prvního desetiletí 21. století je pokrytí obrovského rozpočtového schodku založeno na prodeji ruského plynu, který vedení Podněstří dostává od Ruska prakticky bezplatně, ale prodává ho za ceny, které se stále více blíží těm tržním. Jeho prodejní cena pro hlavní průmyslové producenty činí v roce 2016 více než 150 amerických dolarů za 1000 krychlových metrů. Příjmy z prodeje plynu se akumovaly na tak zvaném plynovém účtu, ze kterého se následně financovaly, kromě jiného, sociální platby (důchody a platy statních zaměstnanců). Vzhledem k propadu HDP (v roce 2015 o 20 % ve srovnání s předchozím rokem) i poklesu průmyslové výroby (za stejné období téměř o 8 %) začalo doplňování plynového účtu váznout a v důsledku toho nastaly i problémy s výplatou důchodů a platů, chyběly peníze na výdaje za statní aparát i obranu. Regionální orgány byly donuceny brát si komerční úvěry na pokrytí aspoň části deficitu.

A protože orgány Podněstří udržují vysoký kurs podněsterského rublu k dolaru, který používají jako základní účetní valutu, v důsledku pádu kursu rublu k dolaru se značně snížila pravidelná finanční podpora z Ruska, která se téměr celá používala na výplatu důchodů (z 15 na 9 USD na jednoho důchodce) . Proto se Podněstří obrátilo na Moskvu s prosbou o další finanční pomoc, ale bylo odmítnuto.

Navíc po zvýšení ruských celních poplatků na moldavské zboží v roce 2014 utrpěli ztrátu i exportéři zemědělské produkce z Podněstří. Spolu s dalšími faktory to vedlo k poklesu ruského podílu v podněsterském exportu ze 23 % v roce 2011 na dnešních 8 %.

Stejně tak klesá podpora, kterou Podněstří  poskytovali ruští ekonomičtí aktéři. V únoru 2015 předal holding Ališera Usmanova “Metaloinvest” svůj kontrolní podíl akcíí Moldavského metalurgického závodu místním orgánům v Podněstří s tím, že na trhu metalurgické produkce se očekává negativní vývoj.

Pro Moskvu, která zakouší velké rozpočtové a ekonomické potíže, je stále těžší držet hlavu Podněstří nad vodou. Příznačné bylo, když se Moskva v podstatě smíříla se vstupem Podněstří do zóny volného obchodu Moldavska s EU na počátku roku 2016 (i když zatím není jasné, za jakých podmínek a zda vůbec bude realizován). Připomeneme, že podle údajů roku 2015 putuje 33 % exportu z Podněstří a 50 % z Moldavska do zemí EU. V této souvislosti se mezi některými experty znovu obnovila diskuse na téma, zda EU může tuto skutečnost využít a prostřednictvím ekonomických činitelů z Podněstří tlačit na Tiraspol s cílem reintegrovat Podněstří do Moldavska.

Tyto okolnosti nutí ruské vedení snižovat svou podporu Podněstří a snažit se o kompromis s co největšími výhodami pro sebe. Nicméně, stejně jako možnost poskytovat Podněstří vyšší podporu ve formě finanční hotovosti, je i tato pozice pro Kreml nepřijatelná. Takový postup by uvnitř Ruska vyvolal rozpor s dnes uplatňovaným “vlasteneckým” diskursem  a v mezinárodním měřítku by se výhody (v současných podmínkách) mohly ukázat jako klamné. Stejně tak konzervativní kruhy ruské zahraničně-politické elity mají dost důvodů k tomu, aby ve vztazích Ruska, Moldavska a Podněstří udržovaly status quo. Jednou z posledních událostí, která podobné reakce vyvolává, bylo vojenské cvičení NATO na území Moldavska, o němž informovaly všechny hlavní ruské sdělovací prostředky.

Ve stávajících podmínkách je taktika lavírování účinným mechanismem, který v regionu Rusku umožňuje realizovat zahraničně-politické zájmy. To znamená, že v praxi se Moskva bude snažit zabezpečit dobré mezinárodně politické a ekonomické podmínky pro existenci Podněstří tím, že umožní posilování politického dialogu s Moldavskem a také s EU. Ale žádné vážné ústupky nelze od Moskvy čekat. , které OBSE předsedá a které se od dob Mesebergského memoranda stabilně zajímá o řešení otázky Podněstří jako o pilotní projekt spolupráce s Ruskem, zprostředkovalo už několik jednání prostředníků a stran konfliktu s cílem co nejrychleji obnovit jednací formát 5 + 2 (OBSE, , Ukrajina a strany konfliktu jako účastníci, EU a USA jako pozorovatelé). Minulé kolo těchto rozhovorů v roce 2011 dospělo ke značnému posunu v řešení praktických problémů ve vztazích mezi dvěma břehy Dněstru, nicméně od roku 2012 jsou rozhovory zmrazené.

Na poli diplomacie se uskutečnilo i dvoustranné sblížení Ruska a Moldavska. Moldavský ministr zahraničí Andrej Galbur v dubnu 2016 navštívil Moskvu, kde spolu se Sergejem Lavrovem oznámili, že jsou připraveni ke spolupráci, včetně podněsterské otázky. V rámci přípravy této akce navštívil náměstek ministra zahraničí RF Grigorij Karasin i Tiraspol, čímž podtrhl význam této problematiky pro dvoustranné vztahy.

Přesto lze jen těžko očekávat, že Rusko Podněstří “nechá plavat”, jak občas naznačují političtí komentátoři. Bude se spíše jednat o dovednou diplomacii, s jejíž pomocí Kreml postupně vynuluje vzájemná omezení ve vztazích s Moldavskem (Rusko zavedlo omezení v obchodních vztazích s Moldavskem a Moldavsko stále brání přístupu ruským vojákům na své území, zavádí různá transportní omezení pro Tiraspol, zahajuje trestní řízení proti podněsterským představitelům atd.). Politická situace v Moldavsku tomu, bez ohledu na chaos vladnoucí v zemi, spíše nahrává: vláda premiéra Filipa, za kterým tak či onak stojí oligarcha Vladimir Plachotnjuk, je pro Kreml lépe pochopitelná a je i pragmatičtější, než ideologicky motivovaná vláda Vladimira Filata a Jurije Ljanke, kteří vládli do roku 2013. V tomto smyslu situace připomíná Gruzii po převzetí moci Bidzinou Ivanišvilim.

Mimochodem, tato taktika lavírování byla viditelná už na počátku událostí kolem Krymu. Tehdy se, díky úniku informací na ruských stránkách “Anonymnij internacional”, vyjasnily cíle návštěvy Dmitrije Rogozina v Tiraspoli v květnu roku 2014: uklidnit místní “horké hlavy” a odvrátit rozšíření konfliktu i na Podněstří.

Taková taktika může mít ale jednu slabinu: ekonomika Podněstří potřebuje nikoli jen pouhý návrat ke statu quo (který předpokládá stabilní přístup regionu na světové trhy), ale úplnou změnu ekonomického mechanismu a rozsáhlé vnější investice. Vedení Podněstří ve snaze naplnit rozpočet v posledních letech prudce zvedlo vnitřní prodejní ceny plynu, čímž přispělo ke kolapsu mnohých podniků.To se stalo jednou z hlavních příčin konfliktu Nejvyšší Rady (kde dominuje strana Obnovení spojená s hlavním podněsterským producentem, společností Sheriff) s prezidentem Ševčukem, který se už v očekávání voleb na konci roku 2016 pustil do otevřené předvolební kampaně. V průběhu tohoto konfliktu místopředsedkyně Nejvyšší rady Galina Antjufejeva obvinila Jevgenije Ševčuka z odklonění finančních prostředků klíčových státních zařízení na offshory.

Rusko se snaží uchovat si schopnost situaci uřídit, a to i díky věřejné podpoře dialogu s oběma stranami. V Podněstří jen těžko proběhnou rozsáhlé sociální nepokoje (byť se náznak oranžové revoluce v Podněstří v roce 2011 – 2012 objevil), protože sociálně aktivní obyvatelstvo jednoduše region opouští. Ale zachovat stabilitu v podmínkách zadržování platů a důchodů bude pro vedení Podněstří velmi těžké. Model, který je založen na financování sociálních potřeb elektorátu loajálního “myšlence Podněstří” z vnějších zdrojů (prodej ruského plynu na vnitřním trhu, jednotlivé investice z ruského rozpočtu na stabilizaci podněsterské ekonomiky před několika lety atd.), se už vyčerpal. Co ho však nahradí, je zatím nejasné.

1 komentář u „Podněstří – ani vrátit, ani podporovat“

Komentáře nejsou povoleny.