Holanďané ukázali světu, jak Rusko ovlivňuje volby v západní Evropě

zdroj: WashingtonPost, Autor: Anne Applebaumová, Překlad: Robert Nerpas, Úvodní foto: Morning Mood/Bert Kaufmann

Obecně jsou si mnozí lidé vědomi, že ruská vláda poskytuje materiální a morální podporu extremistickým politickým skupinám v Evropě. Kancléřka Angela Merkelová požádala své bezpečnostní služby, aby se zabývaly ruským vlivem na německá on-line média. Marine Le Penová, vůdkyně francouzské krajně pravicové Národní fronty, si na financování své strany vzala úvěry od ruské banky a žádá o další.

Welcome Russia, foto: Andreas Hunziker
Welcome Russia, foto: Andreas Hunziker

Avšak až do nedávného referenda v  jsme neměli k dispozici konkrétní příklad toho, jak ruský vliv skutečně funguje v západoevropských volbách. , první, které proběhlo dle nového zákona, byla vyhlášeno poté, co populistická, hoaxy milující webové stránka shromáždila více než 300.000 petičních podpisů. Redaktoři stránek hledali problém – jakýkoli problém – a jeden našli: ve středu byli nizozemští občané požádáni, aby vyjádřili své pocity ohledně evropské dohody o obchodu s Ukrajinou, stejné dohodě, za kterou Ukrajinci bojovali a umírali v únoru 2014.

Při zpětném pohledu je zvláštní, že tato dohoda, jež má usnadnit obchod a spolupráci mezi Ukrajinou a Evropou, vůbec způsobila nějakou kontroverzi. Je to dlouhý, technický dokument, obsahující více než tisíc stran žargonu. V platnost vstoupila již 1. ledna. Není ničím ojedinělá či zajímavá. Evropská unie má takových smluv spoustu, s Chile, Jordánskem a dalšími zeměmi. Z těch, kteří se obtěžovali jít volit, ji, troufám si říci, četl jen málokdo. Jeden z těch, kteří referendum iniciovali, řekl mému známému ukrajinskému novináři, že ji určitě nečetl a číst nehodlá, ale „neberte to osobně.“

Je pravda, že nizozemská krajní levice i nizozemská krajní pravice měly jiné cíle. Používali hlasování pro to, aby podkopaly pozice ekonomicky liberální vlády pravého středu a povzbudily své protievropské stoupence. Podařilo se jim to. Ve středu přišlo k urnám 32 % nizozemského obyvatelstva, těsně nad procentní limit nezbytný pro to, aby bylo referendum zákonné, a dvě třetiny z nich hlasovali proti dohodě.

Kolik z nich bylo ovlivněno ruskými dezinformacemi? Odhadnout to není jednoduché; těchto dezinformací bylo v Nizozemsku v posledních letech opravdu hodně a v posledních měsících se jejich počet a intenzita zvýšily. Většina z nich sloužila k vytvoření další nejistoty a obav z neexistujících ukrajinských hrozeb. Mnohá negativní témata, zaměřená na negativní hlasování, titulky a dokonce i fotografie dodaly přímo webové stránky ruské státní propagandy Russia Today a Sputnik. Podle průzkumu, citovaného úředníkem ukrajinského ministerstva zahraničních věcí, 59 % z těch, kteří hlasovali proti dohodě, uvedlo jako důležitou motivaci vysokou úroveň korupce na Ukrajině, 19 % věří, že je zodpovědná za havárii MH-17, letadla, sestřeleného ruskými separatisty nad Ukrajinou v roce 2014, 34 % věří, že dohoda bude garantovat členství Ukrajiny v Evropské unii. Druhé a třetí tvrzení je určitě lživé. První, byť je pravdivé, může jen stěží sloužit jako racionální argument proti dohodě, určené ke snížení korupce na Ukrajině.

Kampaň byla navíc hodně zmatená. Krajně levicoví účastníci kampaně si na demonstrace proti Ukrajině brali palestinské vlajky. Krajní pravice mluvila o muslimských imigrantech. Nizozemská vláda, povinná dotovat skupiny zúčastněné na kampani před referendem, zpackala svou práci a

Amanita Muscaria, Odijk, Netherlands, foto: Tom Jutte
Amanita Muscaria, Odijk, Netherlands, foto: Tom Jutte

přidělila mimo jiné i skupině, která tiskla ukrajinské národní symboly na toaletní papír, ale také aktivistům za práva zvířat a proti využívání jaderné energie. Ironií je, a možná ani není, že nizozemská krajní pravice použila pro boj proti nezákonnosti na Ukrajině nezákonné prostředky a získala hodně finančních prostředků pod falešnou záminkou.

Nizozemská vláda jako taková se ke kampani vůbec nepřipojila. Měsíc před referendem jsem se v Amsterodamu setkala s holandskými úředníky, kteří neskrývali své obavy z krajně pravicových médií. Nechtěli být kritizováni nebo zesměšňováni v novinách, nebo aby po nich pokřikovali rváči na ulici. Bylo mi řečeno, že vládní většina je příliš malá a slabá. Jistě, řekli mi, koluje zde hodně lží, ale my nechceme riskovat jejich vysvětlování.

Co bude dál, není zatím jasné. Referendum mělo být „konzultativní“, ne závazné. Dohoda, kterou schválilo již 27 zemí, se nemůže opět začít projednávat od nuly. Nějaké řešení se bezpochyby najde, ale ať už bude jakékoli, není natolik důležité jako lekce, kterou jsme právě dostali: malé menšiny rozzlobených lidí, když se dobře zorganizují, mohou v západní Evropě překřičet rozdělené, bojácné, apatické centristické většiny – a je připraveno pomoci jim v tom. Tentokrát toho v sázce nebylo až tak moc, ale příště by už být mohlo: krajní pravice je nyní největší politickou sílou v Nizozemsku. Podobnou lekci jsme dostali v třicátých letech, ale vypadá to tak, že je zapotřebí, abychom ji dostali znovu.

The following two tabs change content below.
FreeMagOne

FreeMagOne

Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.