Destruktivní postavení oligarchů v naší společnosti

Úvodní foto: Gun Barrel Proof House/Elliot Brown

Od začátků demokracie byla, je a vždy bude zárukou jejího fungování dostatečně početná a silná střední třída. Snoubí v sobě dva zásadní elementy: malé a střední podnikatele, kteří se museli vypracovat často z ničeho na uspokojivou ekonomickou úroveň, znající tak cenu věcí, cenu úspěchu i jeho chuť, a vzdělané, vysoce kvalifikované pracovníky. Z ní vyšla většina moderních elit, počínaje Českým národním obrozením a Sametovou revolucí konče a je tak mozkem i srdcem společnosti. Výše uvedené vlastnosti ji dávají pevně vybudovaný hodnotový rámec, často nazývaný liberálně-konzervativní, podepřený životním příběhem a zkušeností jejích členů. Jednou z jejích základních vlastností je vědomí ceny osobní svobody, bez které nemůže žít, chřadne, uvadá, a díky které se snaží v každé diktatuře zbavit okovů. Je postrachem všech diktatur a diktátorů současných, i možných budoucích.

Oproti tomu oligarcha je singularitou tržního systému, která se vymkla kontrole a korekci nejen trhu, ale i platným zákonům a ústavnímu pořádku dané země. Po dosažení určité míry bohatství tyto prostředky vynakládá k nákupu politických ústavních činitelů státu, za účelem znásobení zisku nebo získání osobní moci. V této zemi bývaly doby, kdy každý oligarcha měl svého politika a kamaráda, s nímž žil ke zdaru obou v symbióze, nebo si ho aspoň jednou za čas koupil. Pryč jsou ty časy, kdy Šlouf chodil do Strakovy akademie za Zemanem a Marek Dalík hrával s Topolánkem tenis. Jsme dál. Dnešní oligarcha se nezdržuje chozením někam, kafíčky za zavřenými dveřmi či nesmyslným pobíhání po greenu. Racionalizoval výrobu a je sám sobě ministrem financí. .

Bez jakýchkoliv důkazů prohlašuje, že všichni okolo kradou, že má o tom důkazy, a jmenuje při tom konkrétní osoby. Zde se minimálně dopouští na daných lidech pomluvy, v některých případech neoznámení trestného činu. Plácá. Když za své peníze postavil stranu a ta mu nechtěla navolit vedení, jaké chtěl, ztropil hysterickou scénu, při které někteří přítomní položili stranické legitimace. Postavil svou image na podnikateli, který dává lidem práci, namísto toho skupuje a ničí potravinářské podniky a jejich fúzí lidem práci bere. Soukromý majitel na to sice právo má, ale aspoň by nemusel lhát. Koupil jeden z největších vydavatelských domů v zemi MAFRA, aby si zajistil dostatečnou propagandu pro své konání. Zničil tím kvalitní žurnalistiku MF Dnes a Lidových novin. Skupuje společensky významné osobnosti svých oborů, aby mu pomohli s PR, čímž navazuje na tradici normalizačních kádrů v kšeftu „duše za kariéru“.

Je ministrem financí a zároveň jedním z největších příjemců dotací. Když začalo vyšetřování možného dotačního podvodu v kauze , dotyčného z moci ministra financí prostě vyhodil. Mohli bychom pokračovat donekonečna. Největší zrůdnost je ale jeho snaha mít perfektní přehled o veškerých transakcích konkurence pod rouškou EET. Argumentuje chorvatským modelem, který zahubil část tamních živnostníků, a snaží se jinde neúspěšný model zavést i zde pod záminkou boje proti daňovým únikům. Jde o největší snahu šmírovat obyvatelstvo od roku 1989. Jeho pomocí získá příliš mnoho dat na to, aby je mohli finanční úředníci rozklíčovat, zároveň bude systém umožňovat cíleně vytahávat data o subjektech, které budou šmírujícího zajímat. Tento krok povede k ukončení řady provozů, které si náklady na přechod k novému systému nemohou dovolit a proti těm, které mohou, to umožní použít nestandardní výhodu v informacích, které by mimo ministerskou funkci Babiš jinak nezískal. Když už neví jak získat nyní více popularity, uchyluje se k předvolebním slibům s nižším DPH na pivo, k čemuž by mohl dodat zrušení ranní kocoviny, jako bylo kdysi přisuzováno Jiřímu Paroubkovi.

Jedná se ne o klientelistické chování, nýbrž o kombinaci politické, ekonomické i mediální moci. Tomu lze čelit jediným způsobem: silnou občanskou společností, která odmítne koupí výrobků Agrofertu podporovat ekonomické chapadlo Babišovy krakatice a zároveň jednotou demokratických politických stran, které odmítnou s  spolupracovat. Není to strana, je to pouhá divize Agrofertu, jak dokazuje svojí názorovou vyprázdněností, velmi proměnlivými názory na cokoliv kromě Babišova podnikání a bezprecedentním střetem zájmů. Je na nás, politicích demokratických stran, abychom vyeliminovali ANO z účasti na moci a neumožnili jeho předsedovi zneužívat své postavení, a zároveň abychom občanovi ukázali, že s námi mu bylo lépe.