Národní myšlenka Grigorije Javlinského

Zdroj: IntersectionProject, Autor: Alexej Gorbačev, Překlad: Robert Nerpas, Úvodní foto: Jabloko/Foto Moskvy

V březnu se pravděpodobně završí jednání ruských demokratických opozičních stran Parnas (Strana lidové svobody) a Jablko. Předběžný výsledek lze jakž-takž pochopit – Parnas nabízí předvolební alianci, úplně zdržení se jakéhokoli konkurování a dokonce i sjednocení do jedné strany s Jablkem. Poslední variantu lze před volbami jen stěží realizovat – je zde příliš velké riziko, že sjednocená strana, mající navíc šanci na zvolení do Státní dumy, k volbám jednoduše nebude připuštěna.

Jablko považuje Parnas spíše za konkurenta než za partnera – politologové odhadují, že obě strany budou bojovat o téhož voliče. K takovým precedentům již došlo, například v regionálních volbách v oblasti Kostroma. Strana, která byla založena v 90. letech Grigorijem Javlinským, je však připravena k domluvě na rozdělení jednomandátních volebních okrsků, aby se předešlo zbytečné konkurenci mezi demokraty. Nabízí také, že do vlastních seznamů kandidátů voleb do Dumy zařadí představitele opozice z jiných stran včetně Parnasu. Ta to budou muset splnit jednu klíčovou podmínku – podporovat Grigorije Javlinského jako prezidentského kandidáta.

Je jasné, že Parnas na takový scénář přistoupí pouze v případě, že k volbám nebudou připuštěni jeho vlastní kandidáti, což také není vyloučeno. Snahu Jablka o včasné deklarování svých ambicí ohledně kampaní před volbami do Dumy i prezidentskými volbami lze vysvětlit snadno – strana ukazuje, že má osobnost, který je schopna upevnit ruskou opozici. Za tuto osobnost předkládá společnosti i demokratům „těžkou váhu“ ruské politiky Grigorije Javlinského.

Z hlediska politické taktiky je nominace Javlinského přímo do prezidentských voleb a, jeho očekávané zařazení na špičku stranické kandidátky projevem touhy co nejvíce jej propagovat před volbami. Zde, prosím, máte předvolební program a reálného kandidáta – a co navrhuje vy?

Na jedné straně to okamžitě „usekne“ část liberálů, kteří jsou připraveni spojit se za kompromisnějších podmínek. Na straně druhé to umožní Jablku říci: „Nechcete se spojit? Tak prosím, je to vaše vina, my jsme vám naši nabídku předložili.“ Objektivně je pozice Jablka o něco silnější, než ostatních demokratů, což mu umožňuje mluvit formou monologu. Strana má vládní financování, rozvinutou síť regionálních poboček, čímž se Parnas pochlubit zatím nemůže. Připomínám, že v souladu s ruským právem strana, která získá 3 % hlasů ve volbách do Státní dumy, obdrží ze státního rozpočtu 110 rublů za hlas. Stručně řečeno, u jablka jde o cca 250 milionů rublů ročně. Ostatní ruské demokratické strany buď nejsou zaregistrované, nebo jsou politicky velmi slabé.

Jablko má také své členy na magistrátech a v zákonodárných sborech. Členové strany mají funkce ve státní správě: Igor Artemjev je šéfem Federální antimonopolní služby, Alexandr Šišlov komisařem pro v Petrohradě.

Parnas má však také své trumfy v rukávu – je považována za jedinou registrovanou politickou strukturu, která se zúčastní voleb do Dumy a není nijak kontrolována Kremlem. Stranu Jablko Kreml v žádném případě přímo neřídí, ale administrativa prezidenta přeci jenom určité páky na vedení strany má – například neustálou hrozbu ztráty státního financování.

Dalším krokem po nominování Javlinského za kandidáta prezidentské volby i voleb do Dumy by měla být konsolidace demokratických sil. Zatím není jasné, která strana má výhodu. Na nedávném sjezdu strany vyslovili podporu Grigoriji Javlinskému přední ruští liberální politici Vladimír Ryžkov a Dmitrij Gudkov, stávající poslanec Státní dumy. Znamená to, že také budou kandidovat do parlamentu v jednomandátních volebních obvodech za Jablko.

Grigorij Javlinsky, foto: Bachtjor Abdulajev
Grigorij Javlinsky, foto: Bachtjor Abdulajev

Zde je na místě svatební paralela – jak nevěstě před svatbou roste věno, tak stranám před volbami přibývají známý politici. Z prostředí ruských ů a částečně také celostátně ostatečně známých osobností bude za Jablko do Státní dumy kandidovat Grigorij Javlinskij, Dmitrij Gudkov, Vladimír Ryžkov, bývalý předseda strany, Sergej Mitrochin a také předseda pskovské pobočky strany Lev Šlosberg, známý po celé Ruské federaci poté, co veřejně přinesl odhalení o účasti a úmrtích ruských vojáků v konfliktu událostech na jihovýchodě Ukrajiny.

Parnas, který vytvořil demokratickou koalici s dalšími čtyřmi politickými silami, povede do voleb do Státní dumy lídr strany a bývalý předseda ruské vlády Michail Kasjanov. Celostátně známý a proslavený je také ruský politik Alexej Navalnyj, dříve druhý ve volbách do funkce starosty Moskvy, ale ten se voleb nemůže přímo účastnit kvůli neukončenému soudnímu procesu. Může se pouze účastnit kampaně. V kruzích protestujících jsou neméně známí opoziční vůdce Ilja Jašin, zástupce Kasjanova, a bývalý předseda strany Demokratická volba Vladimír Milov.

Na otázku, jaké má seznam kandidátů v tomto složení šance, je těžké odpovědět. Totéž platí i pro kandidátskou listinu Jablka, protože obě strany kvůli cenzuře dlouho chyběly v televizi, což znamená, že vypadly z veřejného života většiny Rusů. Jejich volební šance to nepochybně snižuje.

Z pohledu volebních vyhlídek má proto skutečnou šanci dostat se za současných okolností do Státní dumy sjednocená kandidátská listina Jablko-Parnas, a to bez ohledu na to, na základě které z těchto stran byla vytvořena. Jde o to, že pro řadového ruského voliče není až tak důležité, pod jakou značkou budou demokraté vystupovat. Důležité je, aby se ukázali jako skutečná opozice proti vládě v řadě klíčových otázek. Mimochodem, mezi Jablkem a Parnasem neexistují závažné ideologické rozdíly týkající se současné situace v Rusku. Obě strany vystupují jako důslední kritikové režimu Vladimíra Putina a zákonů směřujících k potlačení práv občanů, ve prospěch spolupráce se Západem, proti válce s Ukrajinou. A neuznávají legitimitu anexe Krymu.

Jak Michail Kasjanov, tak Grigorij Javlinskij a bývalý předseda Jablka Sergej Mitrochin již dříve jednoznačně prohlásili, že „Krym není náš a měl by být vrácen Ukrajině. Tento postoj odráží pohled velké části liberálních voličů. Nesdílí jej však většina Rusů, v souvislosti s čímž vznikly odůvodněné obavy: Co bude demokratům bližší? Jejich vlastní zásady nebo počet hlasů ve volbách?

Pocit ohrožení se zvýšil po změně předsedy Jablka. V prosinci nahradila Mitrochina vedoucí karelské pobočky strany Emilia Slabunovová. Nová předsedkyně učinila již dvakrát prohlášení o Krymu, po kterých byla strana obviněná z odmítání bývalých principů. Slabunovová nejdříve popřela skutečnost, že problematika Krymu bude obecně součástí volebního programu. A nedávno řekla ům, že Jablko ví, jak vyřešit problém Krymu bez toho, že by byl vrácen Ukrajině. Strana se nicméně od stanoviska Slabunovové okamžitě distancovala – postoj Javlinského je nadále takový, že „přičlenění“ poloostrova bylo nezákonné a že na Krymu je nutné uspořádat nové referendum se souhlasem Ukrajiny a pod mezinárodním dohledem.

Kamenem úrazu se stal i člen opozice Michail Chodorkovskij, nyní žijící v Evropě. Jablko vazby s ním popřelo s tím, že v roce 2003 údajně financoval stranu na základě příkazu Vladimíra Putina. Tento postoj způsobil další trhlinu a nedorozumění v demokratickém táboře.

S ohledem na to, že politologové odhadují počet opozičně naladěných ruských voličů na 30 % ve velkých městech a 20 % v celé zemi, a radikální opozice na 12 %, prostor pro práci není až tak velký, jak opakují experti. A pokud odečteme ty, kteří k volbám nechodí nebo hlasují pro jednu z politických sil s výjimkou Jednotného Ruska, ukáže se, že se demokraté – v rámci současného politického režimu – mohou spolehnout na vstup pouze jedné do Dumy.

Klíčovou otázkou před ruskými demokraty před volbami tudíž je, co tentokráte převáží: ambice nebo touha dostat se do Státní dumy a připravenost na nejširší možný kompromis? Okolnosti zatím zjevně nemluví ve prospěch druhé možnosti.