Ukončení násilí v Sýrii v nedohlednu

Zdroj: IntersectionProject, Autor: Josh Cohen, Úvodní foto: Azaz Syria/Christiaan Triebert, Překlad: Alena Zbořilová

Tři scénáře dalšího průběhu války v Sýrii

Je možné po pěti letech od počátku kruté občanské války v Sýrii mluvit o záblescích světla na konci tunelu? Dohoda o zastavení palby, přijatá před několika málo týdny USA a Ruskem, dává určitou naději. Podmínky dohody požadují, aby jak Američané, tak Rusové donutili své partnery podvolit se příměří. Obě strany mají také připravit “horkou linku” pro koordinaci akcí a současně kontrolovat plnění dohody na místě.

Stejně jako u jiných příměří v takto nestabilních oblastech není jasné, co se bude dít dál. Existují tři možné scénáře.

Podle prvního scénáře příměří dlouho nevydrží. Nedávné události mluví právě pro tento scénář: hned následující den po vyhlášení příměří bombardovalo Syrskou svobodnou armádu (FSA) bez ohledu na to, že FSA měla být podmínkami příměří ochráněna.

Navíc jsou ze stávajícího režimu příměří vyjmuta teroristická uskupení ISIS a Džabhat an-Nusrá (filiálka Al-Kaidy v Sýrii), což poskytuje jak Rusku, tak Asadovu režimu záminku pro pokračování v bombardování vojsk FSA. Vojska an-Nusrá jsou rozmístěna mezi jinými, neteroristickými skupinami na severu a jihu Sýrie, což dává režimu předem ospravedlnění pro nálety na všechny opoziční skupiny.

Druhým důvodem, který příměří zpochybňuje, je stále viditelnější vzájemné vzdalování cílů Ruska a Asada. nedávno přísahal, že vrátí pod svou vládu celou Sýrii, a také zmínil, že vojenské a politické akce se uskutečňují souběžně. A i když syrská státní moc oficiálně podmínky příměří přijala, ponechala si právo pokračovat ve vojenských akcích proti teroristům. Asad se vzdává svých nároků krajně neochotně, o čemž svědčí jeho nedávný výrok: “Kdokoli v Sýrii s kulometem v rukou je terorista.”

Rusko se ale do této pasti zavedlo samo, protože úspěch ruské vojenské kampaně značně snížil Asadovu ochotu k rozhovorům. Co může Asada donutit zasednout ke stolu a jednat, když ruská podpora už převážila misky vah v jeho prospěch? Rusko může z této situace vybřednout jen jedním způsobem, ale ten není jednoduchý. Aby donutil Asada dodržovat stávající příměří, musel by ho přesvědčit, že Rusko bude pokračovat v letecké kampani se stejnou intenzitou, a ten obchod by museli uzavřít hned teď.

Druhý scénář poskytuje více naděje. Nehledě na to, že je mnoho důvodů k pesimismu ve vztahu k příměří, zdá se, že tentokrát je Rusko značně zainteresováno na zastavení palby. Pro začátek je dobré připomenout, že ihned po vyjádření Asada o jeho touze dojít k úplnému vítězství, Rusko jeho žár ihned zchladilo. V nedávném rozhovoru představitel Ruska při OSN upozornil Asada na nezbytnost “následovat vedoucí úlohu Ruska v regulaci krize” a doplnil: “Rusko se velmi vážně vložilo do této krize politicky, diplomaticky a nyní i vojensky. Proto, samozřejmě, by bylo vhodné, aby si to Bašár Asad uvědomoval.”

I když je spolehlivost Ruska jako patrnera v rozhovorech sporná, je možné pochopit, proč Putin zvažuje možnost zmenšení přímé účasti Ruska v syrské občanské válce.

Stačí si vzpomenout, že v prosinci minulého roku ministr zahraničí USA John Kerry ustoupil ruským požadavkům, že okamžitý odchod Asada není pro ukončení války nezbytný. Byť předtím Obamova administrativa vehementně prohlašovala, že “Asad musí odejít”, po setkání s Putinem Kerry řekl, že “USA a jejich partneři neusilují o změnu režimu jako o nějaký samostatný cíl”, a doplnil, že hlavním cílem je ukončení nasílí, a ne otázka, co lze nebo nelze ihned udělat s Asadem. To odráží rostoucí obavy Washingtonu ohledně boje s ISIS, a také to svědčí o značné připravenosti přijmout pozici Moskvy v tom, že odstranění Asada bez jasných představ o nástupci destabilizuje Sýrii ještě více.

Druhá příčina pro optimismus ohledně záměrů Kremlu je to, že ruská letecká a raketová podpora očividně Asadovi ve válce pomohla, a je tedy plně logické, že Putin bude chtít válečné úspěchy dovést k dlouhodobým geopolitickým ziskům. Stephen Blank tvrdí, že Putin má v Sýrii tři hlavní cíle: vybudovat permanentní ruskou vojenskou základnu, která umožní působit na region; ovlivňovat syrskou vnitřní politiku (nebo ji plně kontrolovat) a reguloval toky energií do a z ní. Když Putin dosáhl stabilizace postavení Asadova režimu v zemi, vybudoval tu čtyři vojenské základny a Asada postavil do situace naprosté závislosti na dobré vůli Ruska, přišel ten nejlepší čas oznámit vítězství v syrské kampani a proměnit své žetony na výhru.

Je nezbytné upřesnit, že nic z výše uvedeného neznamená, že příměří nebude narušeno. Nicméně vzhledem k úsilí vynaloženému jak Washingtonem, tak Moskvou je ideální varianta sice málo pravděpodobná, ale přece jen není zcela vyloučena.

Třetí scénář vzbuzuje největší obavy. Podle něj syrská občanská přeroste do přímého střetnutí mezi Ruskem a Tureckem. se bojí, že hlavní kurdské síly v Sýrii – YPG nebo Lidová obranná fronta – brzy vytvoří na severu Sýrie samostatný stát podél celé -syrské hranice.

A obavy Turecka rozhodně nejsou neopodstatněné. Jak ukazuje mapa Institutu pro studium války (ISW), Kurdové kontrolují skoro celou turecko-syrskou hranici, s výjimkou stokilometrového úseku, který je na mapě označen šedou barvou. Ankara hrozí Kurdům vojenskou odpovědí, pokud oddíly YPG překročí tureckou červenou linii – “západně od Eufratu”. Turecké dělostřelectvo už začalo ostřelovat pozice YPG. Vzhledem k nervozitě Turecka ohledně možnosti kontroly jižní hranice země jednotkami YPG může Ankara dospět k tomu, že vyšle vojsko do severní Sýrie a udeří tam na Kurdy.  mapa

Je možné, že turecký útok je přesně to, co si Putin přeje. Podle slov tureckého analytika není Putin ochoten zapomenout na letadlo sestřelené Tureckem v listopadu 2015 a proto se “Rusko postará o vyprovokování konfliktu s Tureckem ze msty”. A skutečně, Putin už začal proti Turecku rozehrávat kurdskou kartu poskytováním podpory akcím YPG ze vzduchu podél takzvané turecké “červené linie Eufratu” a rušští vojáci, podle určitých údajů, řídí vzdušné operace naváděním ze země v blízkosti pozic YPG.

Přímý střet Ruska s Tureckem je sice málo pravděpodobný, zato hrozí těmi nejvážnějšími důsledky. Jak ukazuje mapa ISW, ruské protiletadlové systémy S-400 nyní kontrolují nebe nad vetší částí Sýrie včetně jižního Turecka.

mapa dosahu ruských systémů S-400

Co se stane, rozhodne-li se Turecko podpořit pozemní útok ze vzduchu, a ruské síly sestřelí jedno nebo několik tureckých letadel? A i když turecká letadla nebudou pronikat do syrského vzdušného prostoru, co jestli ruské pozemní síly odpoví na turecký průnik přímým útokem na turecká vojska? Je těžké si představit, že by jakýkoli z podobných scénářů mohl skončit dobře.

Turecko určitě počítá s pomocí NATO, pokud střet Ruska s Tureckem proběhne na území Sýrie. Nicméně tato pomoc je málo pravděpodobná. Obamova administrativa nevykazuje žádnou touhu vstoupit do konfliktu s Ruskem kvůli Sýrii. Vůbec není jasné, zda Washington Ankaře pomůže, a to ani v případě, kdyby ruský S-400 sestřelil tureckou stíhačku nad Tureckem. Pokud se něco takového stane, tak Rusko nejenže poníží Turecko, ale také potvrdí svůj vliv na Blízkém východu. A pokud NATO Ankaře nepomůže, tak akce Moskvy oslabí NATO jednou ranou.

Vzhledem k rizikům pro Ankaru většina analytiků pokládá vtrhnutí Turecka do Sýrie za málo pravděpodobné – ale když je řeč o Blízkém východu, nelze si být ničím jistý.

Při zohlednění množství faktorů, které mohou podkopat stávající příměří v Sýrii, všechny strany oprávněně pochybují, že násilí může být ukončeno v blízké době.