Migrační krize a souhrn novinek za poslední měsíc 03_16

Úvodní foto: Children of Zaatari camp/Oxfam International

Téměř všechny zde uvedené odkazy směřují na česká média. Kdo si dá práci s ověřováním faktů a zdrojů, může se pravdy dopátrat i bez zahraničních odkazů.

Svoji sedmidílnou práci o průběhu a aspektech migrace považuji za uzavřenou. Občas zde jen nabídnu shrnutí aktuálních informací a trendů, tentokrát za posledních přibližně pět, šest týdnů.

Jistě jste zaznamenali zvolna se měnící trend, kdy EU sice stále nemá pro uprchlíky žádné zásadní řešení jejich situace mimo EU, nicméně jednotlivé státy již hranice uzavírají, odvolávajíce se – a právem – na nesolidaritu části EU, zejména zemí V4. Důvodem není ani tak bezpečnostní situace, jako nálady voličstva a rovněž vzdálenost reálného řešení problému. Naše republika bojuje statečně. Zatímco si tu Agrofert zajišťuje předpolí na další léta, naši policisté už objeli jako strážci žiletkových plotů celý Balkán… A ačkoliv část politiků s většinou voličů neustále volá: ”Pomáhejme, ale tam!”, patříme mezi země, které svůj dohodnutý závazek na podporu lidí žijících v uprchlickém statusu neplní ani z poloviny, stejně jako Polsko či Slovensko. Zatímco Norsko dává skoro čtyřikrát více než by mu náleželo, Dánsko třikrát (zde).

Povězme si o dvou aspektech, z nichž je zřejmé, že momentální ústup Evropy ve ”vítací politice” není dán racionálním přístupem k nezvládání migrační vlny, ale lidovým tlakem zdola mohutně povzbuzovaným frontou ruské propagandy.

Za prvé jsou to čísla o tom, kolik přistěhovalců přišlo do Evropy v letech předchozích a kolik letos. Překvapivě se tyto údaje vzájemně moc neliší. Do unie v posledních letech přicházelo cca 2-2,5 milionu lidí, z nichž 29 % byli váleční uprchlíci – což je cca 600-800 tisíc ročně, takže v současnosti je nárůst zhruba jen o třetinu. Pro úplnost dodávám, že asi polovina z celkového počtu zase putovala opačným směrem (zde).

Druhá věc, která potvrzuje spíše populistické pohnutky politiků, jsou opakovaně zveřejněná čísla o nízké kriminalitě uprchlíků. První odkaz mluví o nárůstu kriminality o 80 %, což by bylo závratné číslo, pokud však sečteme trestné činy srbských, albánských a kosovských žadatelů, můžeme ze všech trestných činů cizinců rovnou ubrat 42 %, spolu s ostatními národnostmi například ze zemí bývalého Sovětského svazu se dostaneme až k polovině. A pokud víme, že cca třetina provinění imigrantů se vztahuje k platnosti, či spíše neplatnosti jejich dokladů, povolení k pobytu, či pracovnímu povolení, jsme zhruba na kriminalitě domácích obyvatel. Ostatně dle statistik Syřané, kterých je mezi uprchlíky 42 %, páchají jen 24 % trestných činů a pod průměrem jsou rovněž Afghánci i Iráčané (zde).  

S tímto fenoménem ostatně souvisí i pokles obav z uprchlíků v Německu o 15 % (dokonce v Sasku!). Připomínám, že jen měsíc po útocích v Kolíně (zde). Navzdory tomu v Česku média a politici živí názor, že Němci už kvůli strachu z uprchlíků odmítají imigrační politiku vlády. Jediné co v Německu roste, jsou aktivity a útoky neofašistů, které opět podporuje ruská propaganda a ostatně i samo Rusko jako stát, vždyť v loňském roce se v Petrohradu konal sjezd všech nacionalistických, mnohdy neonacistických stran Evropy, pod záštitou samotného prezidenta Putina (zde). Útoky neonacistů jsou samozřejmě nejsilnější v postkomunistické části Německa, kde má Rusko největší vliv a kde je uprchlíků jen minimum… Stejně jako u nás.

Ani ve Švédsku nenastává bezpečnostní kolaps, ba naopak. Švédsko přijalo v přepočtu ke své populaci do země 2 % nových lidí, kteří však páchají jen 1 % trestných činů v království, tudíž o polovinu méně, než ostatní obyvatelé. A opět podotýkám, že část těchto přečinů spadá do kategorie neplatných dokumentů a podobně (zde). Ke Švédsku ještě odkaz s často používaným argumentem o “NO GO zónách”: Kladenský rodák žijící v jedné z těchto údajně maximálně nebezpečných oblastí tvrdí, že chodí normálně večer běhat, za celého půl roku se nesetkal s žádným projevem násilí a bojí se v ní méně než na Kladně… Jak sám přiznává, problémy bývají sociálního rázu (nikoli náboženského), až 45 % obyvatel stockholmské Tensty nepracuje (zde). Totéž ostatně potvrzuje u nás právě hostující umělecká skupina z Molenbeeku, který má být také takovou lokalitou (zde).

Na druhou stranu v souvislosti s uzavíráním hranic roste opět význam kriminality pašeráků a výskytu velkého množství falešných dokladů a tím i falešných identit lidí, kteří pocházejí buď z jiných než v současnosti přijímaných zemí, nebo mají dokonce kriminální minulost (zde). Pašeráci samozřejmě s uzávěrem hranic vycítili svou šanci a šroubují ceny pasů na několikanásobek (zde). Státy EU místo snahy o potlačení tohoto nežádoucího fenoménu, ho svou krátkozrakou politikou v zásadě přiživují… Navíc se s nekoordinovaným cestováním Balkánem opět množí okrádání a sexuální násilí zejména na osaměle putujících ženách, jak ze strany pašeráků, tak i ze strany některých uprchlíků (zde).

Další věc, která by mohla trochu snížit počty uprchlíků a uklidnit rozjitřené emoce zejména ve východevropských zemích EU, je poznání jejich ”push” a ”pull” motivací pro útěk. To je snaha o zjištění, proč utíkají a proč utíkají na určitá konkrétní místa a ne jinam. Jisté je to, že až 3/4 z nich utíkají před Asadem a jeho ruskými pomocníky a jen třetina prchá před ISIL (zde).

V samotné Sýrii, Iráku a ostatně i Afghánistánu je situace napjatá, mrtvých přibývá, stejně jako uprchnuvších. Uvidíme, co přinese právě započaté mocnostmi dohodnuté příměří. Ruské plošné bombardování civilních cílů vyhnalo desítky tisíc lidí jen v posledních několika týdnech (zde). Poté následuje obvykle dlouhý pobyt v sousedních zemích v uprchlických táborech, kde však panují pro delší přebývání nemožné podmínky (zde), které nakonec donutí lidi z těchto táborů k riskantní cestě do Evropy (zde). Koloběh se uzavírá před našimi aktuálně zavřenými hranicem i (zde).

O stavu infrastruktury ve válečné zoně se dozvíme například v odkazech Člověka v tísni, který se v Sýrii stará o téměř 200 000 civilistů . I tak na tuto a na jiné dobrovolnické organizace útočí proruské servery a čeští nacionalisté (zde). Ačkoliv právě svými humanitárními projekty v místě konfliktů drží statisíce lidí právě tam (zde a také zde).  Potraviny až desetkrát dražší, palivo a pohonné hmoty taktéž nárůst o stovky procent, elektřina nejde už tři měsíce. Zkuste si to všichni, kteří soudíte, že mají zůstat doma, alespoň představit.

Všichni se shodneme, že pro další vývoj v uprchlické krizi bude rozhodující postoj Německa a jeho premiérky Merkelové. Navzdory přáním odpůrců migrace je pozice Angely Merkel pevná a s náskokem se drží i její vládnoucí koalice. Některá česká media živí mezi obyvateli myšlenku, že Merkelová je na odpis a Německo brzo ovládnou nacionalistické strany. Když pominu tu hrůzu, dávat slovo mluvčí německé Pegidy, uvidíte sami, že lže (zde).

Merkelová si stojí v kramflecích hodně pevně a má proč. Německo pod jejím vedením skončilo už čtvrtý rok v přebytku a vloni dokonce až v rekordním, navzdory migrační krizi a navzdory – dle místních vševědů – líné a nevzdělané pětimilionové muslimské menšině (zde). Němci jsou si toho samozřejmě vědomi (zde) a na rozdíl od představ paní z Pegidy vyjadřují většinově stále podporu. Podle posledního průzkumu zvýšila Merkelová preference své strany o 2 % a o ty naopak klesla ultrapravicová AFP. Němci totiž vědí, ačkoli nezapomínají na ”silvestr po arabsku”, že jejich čelní politici krizi zvládají. Citování každého německého okrajového politika, který říká opak, v českých mediích rozhodně neznamená, že je opak realitou (zde). U samotné Merkelové je poměr spokojen s její politikou / nespokojen 58:42 (zde).

Jedním z důvodů této důvěry Němců v Německo a jeho politiku je právě důsledná a úspěšná dosavadní integrace nově příchozích do země. Jen vloni vynaložilo na první fázi integrace 21 miliard eur, což je obrovská částka, která se však státům s poctivou, neodfláknutou integrací vrací (zde)

Podle zveřejněné studie z Velké Británie přispívali mezi roky 2000 až 2011 imigranti ze zemí mimo EU o 3 % více, než kolik z rozpočtu přijali.

Engaged in a Syrian refugee camp Aya and Mohammed, foto:Oxfam Int.
Engaged in a Syrian refugee camp Aya and Mohammed, foto:Oxfam Int.

Zajímavá čísla jsou i z ČR, kde se počítá s platbou na jednoho zahraničního studenta na státní škole ve výši 35 000 korun, ředitel jedné z vysokých škol však tvrdí, že studenti za rok utratí za potraviny, nájmy a zábavu kolem 100 000 ročně, tudíž stesky, že zde studují zadarmo, nejsou na místě (zde).

Dalším mediálním hoaxem šířeným jak maistreamovými, tak i neonacistickými proruskými servery je situace ve Švýcarsku, které údajně zcela otočilo svou imigrační politiku: právě tento víkend však švýcarská společnost v referendu odmítla přísnější pravidla pro imigranty ohledně udělování azylu (zde).

Mediálním manipulacím je věnována další část dnešního příspěvku

Nejprve již tradiční “zemanolež” o 80 % mladých a zdravých mužů v uprchlické vlně: čísla za leden – ženy 21 %, děti 36 % a muži celkem – nejen mladí a zdraví – 43 %.  (zde)   A tato čísla se podle lidí z terénu stále mění ve prospěch žen a zejména dětí. Kdo lže, ten krade. Pamatujme si to i s ohledem na následující fotku (zde).

Další z obvyklých lží politiků je ta o možnosti kompletní ochraně hranic. Tentokrát vynechávám Chovance, který má poslední dobou starosti sám se sebou, a předkládám Orbána (zde)Ale když se podíváme na reálné ceny pouze základních zařízení, kde na Slovensku stojí jen pár kilometrů základního plotu cca milion eur, bez jakékoli nástavby, platů policistů, vojáků a jejich logistiky je jasné, že se jedná pouze o populistické houpání voliče (zde). Ostatně v článku je malá část těchto artefaktů zmiňována a vychází bratru na 160 milionů eur, a to prosím v době, kdy kvůli neuspokojivému stavu svých resortů stávkují pedagogové a stovky zdravotních sester podaly hromadnou výpověď. volič si to přeje, tak to dostane, co na tom, že jinde hoří a tady se hasí požár, který tu není.

Dalším nešvarem v našich mediích je neustálé dávání prostoru lidem, kteří jsou odborníci a profesionálové v různých oborech, nicméně s uprchlickou krizí nemají nic společného a jejich názory podle toho vypadají. Lid akceptuje, že mu zpěvák nebo fotograf vykládá, jak se vše má ohledně migrace, a důsledně těmto bludům věří. Pokud by však tito “odborníci” začali mluvit o střešních krytinách, nikoho ze slušných Čechů by asi nenapadlo nechat je, aby jim pokládali střechu… Pomíjím exoty typu Brichty, F.R.Čecha, ale mám na mysli například spisovatele Vondrušku, chirurga Pafka nebo naposledy – a opětovně – fotografa Šibíka. Jeho kauza (zde).

Důležitým faktorem je působení proruské propagandy. To ona stojí za všemi vymyšlenými případy ataků a znásilnění uprchlíky, které se buď nestaly vůbec, nebo před mnoha lety a na jiném místě planety. Je na místě se ptát, čemu mají dezinformace sloužit a proč jsou vždy primárně šířeny našimi protimigrantskými organizacemi. Několik příkladů z poslední doby (zde). Ruští kolaboranti jsou na našem území nyní opravdu aktivní a nejde jen o starého zapšklého pána s hůlkou, ale o celou kolonu jeho přisluhovačů. Naposledy stačilo na ČT v pořadu u Michaely Jílkové jen vystoupit proti politice Putina jako řečník z hlediště a dva dny poté už musí paní učitelka žádat o policejní ochranu (zde).

Další případ je článek známého “kremlobota” Jana Petránka, který říká, že hlavním motorem příchodu uprchlíků do Německa je snaha německých úřadů o okamžitou finanční podporu muslimům v zakládání náboženských obcí. Článek hojně sdílený “slušnými Čechy”, kteří by jinak určitě pomáhali, ale když čtou toto, tak prostě nemohou (zde).

Rozhodujícím faktorem je přitom transparentnost v azylovém řízení a dostupnost udělení azylu. V ČR pouhých 7 % (2013), v zemích EU takřka 50 %, v Německu 48 %. Za druhé – dostupnost trhu práce: u nás nesmíte pracovat po čas řízení a poté ještě celý rok, v Německu nepracujete jen tři měsíce po azylovém řízení. Za třetí – platy: start do nového života, často už na mizině, někdy zadluženi a mnohdy ještě nutnost živit zbývající rodinu v uprchlických táborech nebo na válečném území. Za čtvrté – přítomnost výrazné menšiny v lokalitách a zemích kam směřují (SRN, Švédsko). Pomoc do startu s ubytováním, hledáním práce, naučení fungování státní správy, úřadů atd… Petránek prostě lže. Hlavní důkaz je v tomto článku (zde).  Zcela explicitně se v něm píše o vlažnosti k víře až ateismu u muslimských imigrantů do Evropy: ”37 % Íránců v Německu jsou ateisté. Velmi silně věřících je u respondentů tureckého původu 41 %, u osob z Blízkého východu 23 %. U Íránců jde o pouhých 10 %. Z věřících se vůbec nikdy nemodlí: u Turků je to 15 %, u lidí z Blízkého východu třetina, u lidí ze severní Afriky téměř čtvrtina, u jihovýchodní Evropy 40 %, u Íránců více než polovina. Pokud jde o návštěvu mešit, pak více než tři čtvrtiny Turků do mešit chodí nejméně jednou měsíčně, více než pětina nikdy, což je obdobné u osob z jižní a jihovýchodní Asie, téměř polovina muslimů z Blízkého východu a jihovýchodní Evropy do mešity nechodí nikdy. U severní Afriky jde o téměř o třetinu, u íránských muslimů více než 70 % nikdy nechodí do mešity.” Tudíž není důvod předpokládat, že by všichni uprchlíci, jak píše Petránek, chtěli kvůli své víře a její podpoře ze strany státu právě do Německa. Proč se tito lidé tak moc snaží přesvědčit nás o něčem, co není pravda, a proč se tak snaží o to, aby většina společnosti uprchlíky nenáviděla?

Závěrem přidávám odkaz na některé nejasnosti ohledně počtu uprchlíků přicházejících do Evropy (zde), dále odkaz na muslimku českého původu, která bez příkras komentuje některé aspekty života v islámském světě  (zde) a malou ukázku naší, evropské, sebestřednosti (zde).

Nebojme se migrace, stejně nemáme šanci tomuto fenoménu v příštích letech uniknout a negativní jevy s ní spojené můžeme aktivním přístupem minimalizovat tak, že ty pozitivní převáží.

The following two tabs change content below.
Karel Paták

Karel Paták

Zdravotník ve středních letech. Svoboda, demokracie, humanita, woodcraft, Slavia. Nechci zvonit klíči, chci být ten, který s nimi odemyká.