Klíčoví hráči v případu Alexandra Litviněnka

Zdroj: TheGuardian, Autor: Luke Harding, Překlad: Robert Nerpas

Kdo jsou klíčoví hráči v případu bývalého ruského agenta po vynesení verdiktu?

Robert Owen, autor: WikiSpooks
Robert Owen, autor: WikiSpooks

Sir Robert Owen

Owen, dle slov jednoho z pozorovatelů „soudce v pohodě“ předsedal loňskému vyšetřování vraždy Alexandra Litviněnka. Jeho vzhled – konzervativní obleky, úhledně učesané bílé vlasy – evokuje klasického člena britského establišmentu. Ve skutečnosti však občas předváděl čtverácký smysl pro humor. Soudcem byl více než 20 let, v současné době je v důchodu a vyšetřování vedl s mistrovským klidem a nestrannosti. Neřekl toho moc, všechny závěry desetileté ságy vyšetřování shrnul v písemné zprávě. Zjevně sympatizoval s Marinou, vdovou po Litviněnkovi.

Nikolaj Patrušev

Nikolay_Platonovich_Patrushev, autor: Sgt. Aaron Hostutler, U.S. Marine Corps.
Nikolay_Platonovich_Patrushev, autor: Sgt. Aaron Hostutler, U.S. Marine Corps.

Soudce Owen ve své zprávě uvedl, že existují důkazy o tom, že „operaci FSB s cílem zabít pana Litviněnka zřejmě schválil Patrušev a také prezident “. Patrušev je jednou z klíčových postav v Putinově systému, je jedním z mnoha blízkých ruského prezidenta, který – stejně jako – působil v kanceláři KGB v Leningradě. Nahradil Putina ve funkci šéfa FSB v roce 1999, kdy se stal premiérem a poté prezidentem, a tuto funkci zastával téměř deset let. V roce 2008 se stal šéfem Bezpečnostní rady Ruska. Na veřejnosti se příliš neobjevuje, ale je známý svými jestřábími výroky o NATO a Západě. Je jedním z mála lidí, kteří mají až dodnes otevřené dveře k Putinovi.

Ben Emmerson QC

Ben Emmerson at Chatham House 2013, autor: Wikipedia
Ben Emmerson at Chatham House 2013, autor: Wikipedia

Úspěšný právník, známý tím, že nemá obavy vystupovat proti mocným, zastupoval během šetření Marinu Litviněnkovou. Je zakládajícím členem progresivní advokátní komory Matrix Chambers a pravidelně se objevuje před mezinárodními a evropskými soudy. Novináři jej milují pro jeho živé vystupování. Vladimíra Putina pospal jako „nic víc než běžného zločince, oblečeného jako hlava státu“ a přesvědčivě argumentoval, že ruský prezident stál za vraždou Litviněnka.

Viktor Ivanov

Viktor Ivanov, autor: KremlinRu
Viktor Ivanov, autor: KremlinRu

Šetření uvádí, že Ivanov, jeden z nejbližších spojenců Putina, mohl sehrát přímou roli ve vraždě Alexandra Litviněnka. V týdnech předtím, než byl otráven, se Litviněnko podílel na zpracování zprávy o Ivanovovi pro západní firmu, v níž je Ivanov, bývalý důstojník KGB a současný šéf ruské Federální protidrogové služby, popsán jako mstivý „netvor“ a symbol návratu stalinské éry. Zpráva rovněž uvádí, že Ivanov měl dlouholeté vztahy s ruskou mafií, a to v Petrohradu a ve Španělsku. Ivanov všechna tvrzení odmítl a v rozhovoru pro ruskou státní televizi RT řekl, že vyšetřování je „fraška“ a „fraškovitá show“.

Andrej Lugovoj, autor: P. Fedynsky
Andrej Lugovoj, autor: P. Fedynsky

Andrej Lugovoj

Hlavní podezřelý a šéf dvoučlenného atentátnického týmu. V říjnu a listopadu 2006 byl Moskvou vyslán do Londýna, aby zavraždil Litviněnka. Britské úřady jej z vraždy obvinily, ale Rusko jej odmítlo vydat k soudnímu líčení. Předtím byl důstojníkem KGB, bodyguard v Kremlu a šéfem ochranky v ruské televizní stanici. Důkazy nasvědčují tomu, že před smrtí Litviněnka pašoval třikrát do Londýna polonium. Kariéra Lugového začala po vraždě vzkvétat. Jako poslanec za ultra-nacionalistické liberálními demokraty je celebritou Ruské dumy. V době, kdy probíhalo vyšetřování vraždy, mu Putin udělil státní vyznamenání, což je znamení, že se i nadále těší prezidentově podpoře. Vyšetřování označil za „žalostný pokus Londýna využít kostlivce ve skříni pro dosažení svých vlastních politických ambicí“.

Dmitrij Kovtun

Kovtun, údajný druhý člen vražedného komanda, se dle svědectví během vyšetřování doznal těsně před „zásahem“ blízkému příteli, že vezl „velmi drahý jed“. Kovtun a Lugovoj jsou přátelé z dětství. Po útěku z ruského vojenského tábora strávil Kovtun 12 let v Německu, kde pracoval jako číšník v italské restauraci v Hamburku. Podle jeho bývalé manželky snil o tom, že se stane porno hvězdou. Pro operaci jej údajně zverboval Lugovoj. Scotland Yard zjistil stopy masivní radiace v Kovtunově pokoji v hotelu Millennium. Šetření uvádí, že po otravě Litviněnka spláchl zbytek polonia v umyvadle. Kovtun se v roce 2009 rozhádal s Lugovým, důvod však není znám.

Marina Litviněnková

Vdova po Alexandru Litviněnkovi. V roce 2000 uprchla se svým manželem a synem Anatolijem z Moskvy a Rusko od té doby nenavštívila. Je příjemná, empatická a zarputilá, 10 let vedla kampaň za zjištění pravdy o vraždě svého manžela. Největší překážkou jí byla konzervativní vláda a její koaliční předchůdce: zpočátku odmítala Marininy žádosti o veřejné vyšetřování, s kterým souhlasila teprve po porážce u Vrchního soudu a po sestřelení civilního malajsijského boeingu MH17, zřejmě proruskými separatisty na Ukrajině. Na svědecké židli statečně popsala život a smrt svého manžela. Rozsudek soudu o zodpovědnosti Ruska za vraždu je pro ni dlouho očekávaným zadostiučiněním.

Vladimir Putin, autor: KremlinRu
Vladimir Putin, autor: KremlinRu

Vladimír Putin

Putin se k průběhu loňského vyšetřování nevyjadřoval – své pocity sdělil jiným způsobem. Den poté, co jej Emmerson označil za „běžného zločince“, Moskva poslala dva bombardéry Tupolev, schopné nést jaderné hlavice, k přeletům kolem jižního pobřeží Velké Británie. Odpověď ruského prezidenta na vraždu poloniem je ukázkou hrůzné lehkomyslnosti: brzy po vraždě poznamenal: „Pan Litviněnko bohužel není Lazarus.“ Putin považoval Litviněnka za „zrádce“ – a trest ze strany KGB je v takovýchto případech velmi dobře znám. Během vyšetřování se zjistilo, že spor mezi Putinem a Litviněnkem byl hluboce osobní: v roce 1998 Putin, tehdejší šéf FSB, vyhodil Litviněnka od špionážní agentury poté, co poukázal na vnitřní korupci.