Osvěžení s: Alexandrem Mitrofanovem

Otevíráme nový cyklus rozhovorů magazínu FreeMagOne se zajímavými hosty. Snad se nám podaří osvěžit čtenáře zajímavým pohledem na dnešní svět.

Prvním hostem našeho OSVĚŽENÍ byl komentátor Práva . vedli Robert Nerpas a Radim Doležal.


FreeMagOne
– Jste známý příznivec nových technologií. Vím, že jste svého času zkoušel Periscope.

Alexandr Mitrofanov
– Periscope jsem použil dvakrát. Při prvním pokusu do mého vysílání někdo vstoupil s poznámkou, zda mám vysílací práva. Bylo to ME v kopané hráčů do 21 let v Praze. Po tom úleku jsem to raději vypnul. Druhý pokus byla přednáška prof. Andreje Zubova v Praze. Vše probíhalo hladce, tedy až na můj rozžhavený smartphone. Přesto jsem přednášku stihl streamovat skoro celou.

Takže pokud se dostanu k veřejné události, která je zajímavá i pro větší množství lidí, budu to určitě zkoušet znovu a “periscopovat” dále. Ale nikam se moc nedostanu, jsem spíše připoután ke svému počítači.

FreeMagOne
– Což je možná dobře?

A. Mitorfanov
– Nevím, jestli je to dobře. Protože díky počítačům dnes sice získáváme informace pozitivní i negativní, ale také kvůli nim žijeme mnohdy život virtuální, a mnozí prý takový život považují za zavrženíhodný. Osobně tento virtuální život považuji za první stupeň kontaktu s okolím a lidmi. V tomto směru si samozřejmě pomáhám díky sociálním sítím. Jsou pro mne výborným instrumentem. Obohatilo to můj pracovní život, ale i můj život osobní. S tolika zajímavými lidmi jsem se na tak zhuštěném prostoru nikdy před tím nesetkal.

FreeMagOne
– Máte 47 tisíc sledujících na twitteru, jak jste toho dosáhl?

A. Mitrofanov
– No, upřímně – vidíte, že mám zapadlé oči. Vůbec v noci nespím. Létám na koštěti po různých virtuálních prostorech a osobně přemlouvám lidi, aby mi dělali “followery” (úsměv). A vidíte, že se to docela daří.

FreeMagOne
– O Vánocích jste se nám followerům na twitteru někam ztratil. Dovolená?

A. Mitrofanov
– Ano, a přiznávám, že jsem po dobu své dovolené neměl žádný absťák a twitter mi nechyběl. Navíc mi rodina zabavila smartphone a dohlížela, abych splnil slib, že se toho zařízení nedotknu. Kupodivu jsem vydržel. Až na jeden moment, a to jsem vydržet nemohl: Moji “followeři” mi poslali dárek – křeslo. To mě dostalo. Takže jsem neváhal a děkoval jsem a děkuji doteď. Jinak moje dovolená byl úžasný detox. Když jste v pracovním rytmu, obzvláště v tom mém, tak musíte neustále sledovat dění. Neusnadňuju si to a sleduji nejen Česko a Slovensko, ale taky , částečně ukrajinskou a polskou informační dálnici a jinde. Pokud člověk vypadne a dění nesleduje, je informačně skoro na mizině.

Informace čerpám hlavně přes twitter. Mám nastaveno sledování mnoha lidí, institucí a deníků. Říkám jim referenční body. Z té mozaiky pak skládám docela zajímavý obrázek. Jsem u toho de facto nepřetržitě.

Tohle samozřejmě moje rodina nerada vidí. Ale nedá se s tím nic dělat. Takže alespoň o dovolených se snažím své “nástroje” odkládat.

FreeMagOne
– Na konferenci Kritické myšlení a objektivita jste říkal, že odevzdáváte velké množství článků. Snad dvakrát denně?

A. Mitrofanov
– To se naštěstí změnilo. Ale ano, dělo se to 11 měsíců. To jsem měl opravdu co dělat. Úkol zněl, že musím skoro každý den odevzdávat dva texty. Dnes už to tak naštěstí není. Střídají se Oči a článek do tištěné verze Práva.

Jako správný ješitný chlap jsem si vyzkoušel, že na ten zápřah mám. Nicméně na konci toho období už jsem byl trošku vycucaný.

FreeMagOne
– Takže dnes vytváříte jeden článek denně?

A. Mitrofanov
– Ano. Většinou. Když píšu do Českého rozhlasu, tak dva. Pomáhají mi zkušenosti, můj život, zážitky s lidmi i aktuální události.

FreeMagOne
– Je možné se při takovém tempu neopakovat?

A. Mitrofanov
– Nevím. Zpětnou vazbu by měli poskytnout čtenáři. Uvítal bych to.  Dojem, že se neopakujete, může být klamný.  Naštěstí vývoj událostí kolem nás je tak rychlý, že velké šance na opakování nedává. Můžete se však opakovat ve svých postojích, a to je v pořádku. To patří k věci.

Od Novinek mám stanovenou hranici 400 slov. To mi úžasně vyhovuje. Můj mozek si s tím ví rady. Často pracuje sám od sebe. Pak se jen divím, co mi dává k dispozici. Například některé obraty či přirovnání.

Není to sice úderné jako komentáře v bulvárním tisku, ale prostor je dostatečný, abych nějakou myšlenku dokázal rozvinout i dokončit.

FreeMagOne
– Vaše komentáře jsou vždy napsány srozumitelně a zároveň hutně. To je velké umění.

A. Mitrofanov
Je to věcí praxe. Když člověk píše den co den články delší dobu, mozek mu sám pomáhá.

Například dnes jsem psal něco o důchodcích. Ani jsem o nich psát vlastně nechtěl. Ale ráno jsem šel venčit svého psa a na zpáteční cestě jsem potkal jednoho pána důchodce. Vypadal strašně nešťastně. Šoural se ze samoobsluhy. Mozek si to sám poskládal. Někdy mě nakopne něco, co se odehrává zcela mimo politiku. Třeba sport, něco v televizi, syn, když se doma učí.

Dobře namazaný stroj už jede skoro sám. A naštěstí můj mozek v mém věku stále jede a doufám, že dlouho vydrží (úsměv).

Každopádně novinařina je práce jako každá jiná. Někteří lidé si ale myslí, že to žádná práce není. Na dopisy typu: “Jak to že vám za to ještě někdo něco platí?” nebo “Měl byste jít k lopatě a dělat něco poctivého”, jsem si už dávno zvykl.

Myslím si ale, že osobně mám nějaké vstupy a nějaké výstupy. Ty výstupy pak posoudí čtenář, kterého to možná zaujme. Dotknou se i jeho vlastního vnímání, přemýšlení, života. A pro takové lidi je můj článek důležitý. Podle něj se mohou dále orientovat, cestovat životem atd. Takhle to vidím já i běžná teorie komunikace.

Samozřejmě na druhé straně jsou lidé, kteří potřebují zcela jiné články. Potřebují diktátora. To nejsou moji čtenáři.

FreeMagOne
– Jakou jinou zpětnou vazbu ke svým článkům kromě twitteru kolem sebe nacházíte?

A. Mitrofanov
– Jeden čas mě oslovovali lidé v samoobsluze. Tam to byla zpětná vazba, která mírně bolela, ale byla také užitečná. Byli to lidé z jiného světa, zapouzdření do sebe.  Zapouzdřili se před 30,  40 lety a už z toho pouzdra nikdy nevystoupí. S těmi je marné diskutovat. Rychle to končívalo urážkami z jejich strany. Nesnažili se pochopit, jaká jsou fakta, co jim sděluji. Svou představu velmi často opírají o lži a polopravdy, mají svůj svět. Nejsou schopni se podívat sami na sebe do zrcadla a zhodnotit, jak prožili svůj vlastní život a co se děje dnes kolem nich, mnohem raději žijí ve svém vlastním, imaginárním světě. Hutně je jim ovšem pomáháno z Ruska, ruská propaganda cílí přesně na tyto typy lidí. Ruským cílem je rozložit demokratické evropské země a postupně se vrátit tam, kde už jednou Rusko (SSSR) bylo. A dělají to velmi chytře. Použít sílu nemohou, protože ČR je členem NATO, tak rozkládají společnost zevnitř. A zatím se jim to velmi daří.

Nicméně jsou lidé, kteří chtějí vědět a diskutovat. To jsou moji čtenáři. Jsem jim za to hodně vděčný. Publicista bez čtenáře je nesmysl.

FreeMagOne
– Jak v tomto kontextu vnímáte dnešní postupy občanské společnosti České republiky? Mám na mysli informační neziskové portály, například FreeMagOne nebo Open Doors, jedince jako Alena Zbořilová, Lenka Benešová a další.

A. Mitrofanov
– Je to naděje, příjemný paprsek světla. Z mého hlediska mimořádně kladná věc. Jako profesionální skeptik vám na to ale odpovím jinak. Společnost to ovlivní jen tehdy, když tyto aktivity budou převtěleny do politických mechanismů našeho státu. Myslím například volby. Ale to se dostáváme do jiné roviny. Zde musíme hovořit o politických subjektech a lidech, kteří se nabízejí.

Někde dole se tyto občanské aktivity zrodily, nejsou politické a dalekosáhlý dosah do politiky nemají.

Jsou totiž politici a státníci; státník se dokáže postavit většinovému názoru společnosti a přesvědčit veřejnost o správnosti svého konání. Politik jde pouze za voličem. Český politik většinou společnost netlačí vpřed, spíše ji brzdí.

Dokud nebude jiná konfigurace politických sil a voličstva, můžeme se v těch zmíněných paprsích slunit, můžeme se v nich hřát, ale na společnost to nebude mít vůbec žádný dopad.

FreeMagOne
– To nejsou moc pěkné vyhlídky.

A. Mitrofanov
– Taková je realita. Kdosi řekl: Dělej, co pokládáš za nutné, a ať se stane, co se má stát.

V mém vysokoškolském mládí jsem měl spolužáka, jehož chování jsem nechápal a jednou jsem mu to řekl. Odpověděl mi: “Chovám se tak, abych se sám sobě nezpronevěřil.” Časem jsem pochopil, že to je v životě to hlavní. Zní to hrozně pateticky, ale tím se řídím.

FreeMagOne
– Znám několik případů, kdy jsou lidé perzekvovaní režimem před rokem 1989 dnes schopni říci, že jim bylo tenkrát lépe.

A. Mitrofanov
– Každý případ bychom asi museli posuzovat individuálně, nerad bych zobecňoval.

Postupem času přicházím na to, že v nás lidech jsou dvě kategorie: dobro a zlo. Můžeme se bavit o genech, o výchově v rodinách. Je možné, že ti lidé, o kterých jste hovořil, byli dotlačeni před rokem 1989 do určité situace jakýmsi vnitřním hnacím motorem – zřejmě ne politickým, a pak se může stát, že i dnes tento člověk protestuje proti všemu. Vyplyne to z povahy.

Dnes jsem přemýšlel o tom, jak se člověk naprosto zřetelně odhaluje na twitteru. Tam to nemůže zabalit do sáhodlouhých vět. Prostor je omezen na 140 znaků. Musí se vyjádřit přesně, konkrétně k dané věci. Když tohoto člověka sledujete několik měsíců či let, můžete vidět proměnu jeho postojů. Vše je tam jako na dlani. Někteří lidé jsou na twitteru velmi dobře čitelní a já odhaduji, jací jsou uvnitř.

FreeMagOne
– Nemáte pocit, že takových “najusťáků” se v ČR vyskytuje docela dost?

A. Mitrofanov
– Možná je to spojeno se základem české společnosti jako takové, která je plebejská. Plebejec musí přežít. Za každou cenu…

Rektor Mikuláš Bek o tom krásně hovořil na Albertově. Na tom letošním druhém setkání bez pana prezidenta. Projev si kladl za cíl definovat, co je to plebejství. Plebejství má dvě stránky, ta první je ta hnusná, o které jsem již hovořil. A ta druhá je svobodomyslnost. Nespoutanost hloupými konzervativními hranicemi a klecemi. Bohužel nás velmi zatěžuje především ta první stránka.

V naší společnosti se pěstuje kult průměrnosti. U nás je pěkné, že se lidé neperou na potkání, nicméně taková společnost trpí skrytou vadou. Vždy inklinuje k tomu, aby nikam nepostupovala. Přešlapuje na místě a čeká, až ji někdo zatlačí zpět.

A teď si představte, že toto v sobě člověk nosí a nenajde cestu k tomu, aby svůj tvůrčí potenciál přetvořil v něco, co mu přináší uspokojení. Pak se nedivme, že je věčně ubrblaný, protestující a nespokojený. To znamená nešťastný.

FreeMagOne
– Věnoval jste pozornost prolomení emailové korespondence našeho premiéra a zveřejnění jeho korespondence? Je možné, že za tímto napadením stojí  Rusko?

A. Mitrofanov
– Nevím. Beru však tuto hypotézu velmi vážně. Jsem zcela přesvědčen, že už dlouho zde probíhá obrovská kybernetická operace vedená z Ruska. Cílí na všechny evropské země, včetně té naší. Jejím cílem je návrat vlivu Ruska do našich končin.

Samozřejmě cokoliv, co může poškodit osoby v tak vysokých státních funkcích, jako je Bohuslav Sobotka, je voda na ruský mlýn. Navíc Sobotka je evropsky zaměřený politik a je to demokrat, to vím.  Pohybuje se však v nesmírně složitém prostředí, kde i jeho vlastní strana je demokratická jen zčásti. Sám o sobě je to člověk, který není Rusku nakloněn. Takže, pokud Rusko na něj uskutečnilo tento útok a pokud by se to prokázalo, vůbec bych se nedivil.

Používání freemailového účtu u premiéra ale není samozřejmě vhodné. Je to šlendrián a velmi nezodpovědný přístup. Myslím si však, že to není pouze jeho nezodpovědný přístup. Přeci má kolem sebe lidi, kteří jej musí donutit k tomu, aby freemail nepoužíval.

FreeMagOne
– Chodíte občas do hospody?

A. Mitrofanov
– Nikoliv. Občas si zajdu s někým popovídat. Ani do kavárny nechodím. A vůbec nevím, co je to “pražská kavárna”.

Ten pojem vymyslel Stalin v roce 1939. Tedy, mám-li být přesný, mluvil o kavárně pařížské. A Miloš , jelikož má Stalina stále v hledáčku, například si od něj vypůjčil motto do své knihy, to jen zopakoval.

FreeMagOne
– Pochopil jsem správně, že vy nepatříte k lidem, kteří tvrdí o Miloši Zemanovi, že je to opilý, senilní hlupák?

A. Mitrofanov
– Miloše Zemana znám z osobního kontaktu od roku 1991. V letech 1992 až 1996 jsem mu byl skoro neustále v patách. Dělal jsem politického zpravodaje se zaměřením na levostředové spektrum. Ale protože Zeman tenkrát jako obrovský vysavač všechno vysál, zbyla z tohoto spektra jen ČSSD. Tou stranou jsem se zabýval velmi důkladně. Neustále jsem byl na nějakých stranických jednáních, s těmi lidmi jsem jednal i mluvil. I s Milošem Zemanem. Také jsem ho pozoroval v situacích formálních i neformálních. Jsem tedy dalek toho, abych říkal, že je to opilý hlupák. Samozřejmě, že pil. Nevím ale, zda pije i teď, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.

Tenkrát to byl člověk nesmírně nadaný a člověk obdařený, řekl bych, mechanickým intelektem. Ale co mu příroda dala na mechanickém intelektu, to ubrala na ostatních duševních schopnostech. Dnes je to vidět pouhým okem.

Dlouho to vidět nebylo, dokázal to hezky kamuflovat. Pamatuji si na velmi nesouhlasné reakce lidí, když jsem to před prezidentskými volbami popisoval na twitteru. Volby nakonec vyhrál. Mnoho z těch, co mi na twitteru nemohli přijít na jméno, se mi následně omlouvali za to, že to neprohlédli.

Neměl jsem tenkrát žádnou zvláštní prozíravost. Pouze jsem věděl své díky tomu, jak jsem mu byl v devadesátých letech poblíž. Psal jsem to i ve svých knihách o ČSSD.

Miloš Zeman byl člověk neobyčejně zajímavý a osobně jsem se od něj naučil vyšroubovat své nasazení ve věci, na které mi záleží, do netušených výšin. To, jak dokázal dělat volební kampaně, bylo úžasné. Mělo to ale i své stinné stránky, které mu zůstaly do dnešních dob. Bohužel, teď jsou snad jediné, co je vidět.

FreeMagOne
– Máme tendenci zjednodušovat. Například Zemanův mluvčí Ovčáček také není žádný hlupák. Dělá svoji práci a dělá ji dobře.

A. Mitrofanov
– Otázka je, co je to za práci a jaké používá prostředky. V žádném případě to hlupák není. Znám ho z redakce. Tuhle práci si sám vybral.

FreeMagOne
– Je otázka, zda pro něj budou nakonec převládat klady nebo zápory. Myslím, že v této zemi spíše klady. Po skončení kariéry v kanceláři prezidenta se jistě ocitne na nějakém jiném dobrém místě.

A. Mitrofanov
– Podle toho, kam se pohne tato země. To podhoubí sahá hodně vysoko. Ale asi už těžko bude mluvčím prezidenta republiky. Přesněji mluvčím prezidenta, který se nebude jmenovat Miloš Zeman… a nebo Václav Klaus.

FreeMagOne
–  O Rusku se 40 let říkalo, že je to země neomezených možností, a já myslím, že už i . Takže pojďme to rozšířit třeba i na pana Škromacha.

A. Mitrofanov
– Pokud bude dalším prezidentem Zdeněk Škomach, tak to bude na pováženou.

Zdeněk je zředěný klon Miloše Zemana. To je velmi nepravděpodobná možnost. Na druhou stranu bychom na Hradě měli bazének.

Myslím si, že pokud to Zemanovi zdraví dovolí, bude opět kandidovat. Zdeněk Škomach je čestný muž a slíbil, že pokud bude Zeman kandidovat, on do toho nepůjde.

FreeMagOne
– Děkujeme za váš čas, který jste našemu rozhovoru věnoval. Budeme se těšit opět někdy na shledanou v našem Osvěžení s …