Když se podíváme na sousedy Čínské lidové republiky, konec bouřlivého roku 2015 proběhl pro tuto asijskou velmoc na první pohled v relativním klidu. Tento klid je však zavádějící: optika regionální diplomacie se stále více oddělovala od reality pod povrchem existujících napětí.
Během setkání s japonským premiérem Šinzó Abem v říjnu loňského roku řekl čínský premiér Li Kche-čchiang, že bilaterální vztahy „se dostaly z patové situace”, která vznikla před více než třemi lety v důsledku sporu o skupinu skalnatých ostrovů ve Východočínském moři. V listopadu se tempo diplomatického summitu zrychlilo. Po deseti letech proběhla první návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve Vietnamu, jehož vztahy s Čínou se v loňském roce dramaticky propadly poté, co Peking rozmístil vrtné soupravy do vod Jihočínského moře, které si nárokují obě země. Poté se zúčastnil summitu APEC (Sdružení asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce) v Manile, který se zabýval otázkou mezinárodní arbitráže proti nárokům a postupům Číny v Jihočínském moři. Na summitu zemí východní Asie v Malajsii, jejichž nároky se také překrývají s čínskými – Li přislíbil, že přispěje k tomu, aby se „Jihočínské moře stalo mořem míru, přátelství a spolupráce.“
Tyto diplomatické zdvořilosti budí dojem, že region se vrací k relativnímu klidu. Japonští diplomaté mluví s úlevou o bilaterálních vztazích, které se „nadále zlepšují.“ Pozorovatelé ve Vietnamu a na Filipínách se podivují, jestli ČíNA nezahájila další kolo „šarmantní ofenzivy.“
Nedávné sblížení poskytuje vítaný oddech po bouřlivém roce, v němž Čína vybudovala na sporných útesech obrovské umělé ostrovy se startovacími a přistávacími dráhami, čímž vyprovokovala USA k vyslání vojenských lodí a letounů pro zdůraznění právní normy, že nové ostrovy nevytvářejí nárok na omezení plaveb. Zbytek regionu situaci nervózně sledoval a obával se toho, jaké mu v boji mezi velmocemi vzniknou „vedlejší škody.“
Pod diplomatickou pompou a zdvořilostí se však rozvíjejí problematické spodní proudy. Tváří v tvář Číně, která je příkladem rostoucí ekonomické moci a vojenské zdatnosti, ale jejíž uklidňující slova jsou často v rozporu s akcemi (výstavba na umělých ostrovech pokračuje), zahájily sousední země nový proces ZBROJENí a posilování armád a snah o bližší bezpečnostní vztahy s Washingtonem, byť navenek vítají vstřícný přístup Číny s nadšením.
Japonsko začalo zvyšovat svůj vojenský rozpočet v roce 2014, a to poprvé po více než deseti letech. Přepracovalo svou obrannou orientaci, jejímž hlavním bodem již není odvrácení sovětské invaze ze severu, ale „dynamická spojená obranná síla“, schopná bránit nebo zpětně převzít vzdálené jihozápadní ostrovy, údajně cestou vytvoření linie raketové obrany proti lodím i letounům ve Východočínském moři. Tokio také zahájilo největší posilování americko-japonské obranné aliance v posledních desetiletích a rozšířilo pomoc zemím jihovýchodní Asie s cílem vybodování dostatečných kapacit jejich námořní bezpečnosti. „Přeformulovalo“ svou ústavu a částečně zrušilo zákaz „kolektivní sebeobrany,“ takže japonské síly sebeobrany mohou pomoci spojencům a přátelům, kteří se stali součástí konfliktu.
Vietnam rozšiřuje svou flotilu ponorek, které mají být vybaveny protilodními a řízenými střelami, a zároveň modernizuje svou armádu, „ne, aby porazil Čínu, ale dostatečně na to, aby jí v případě konfliktu rozbil nos,“ jak uvádí Ian Storey ze singapurského Ústavu pro jihovýchodní Asii. Hanoj a Washington podepsaly v červnu „Prohlášení o společné vizi,“ které nastiňuje rozšíření obranné spolupráce ve 12 oblastech. Obamova vláda změkčila omezení na prodej smrtících zbraní do Vietnamu, které bude posuzováno případ od případu, a oznámila, že USA poskytnou Vietnamu vojenskou pomoc ve výši 18 milionů dolarů na pořízení hlídkových lodí pro vietnamskou pobřežní stráž. Byť jsou to kroky skromné, symbolicky jsou velmi významné.
Manila pozvala námořnictvo USA, aby se 20 let poté, co bylo vyhozeno, vrátilo na Filipíny, a objem vojenské pomoci, kterou dostává z Washingtonu jak formou financování, tak vyzbrojování, narůstá. 28. listopadu přistály na Filipínách první dvě z dvanácti nových stíhaček, vyrobených v Jižní Koreji, díky čemuž filipínské letectvo poprvé od vyřazení svých Northropů F-5 Tiger v roce 2005 získává schopnost nadzvukové protivzdušné obrany.
Singapur, který sice v Jihočínském moři žádné nároky nemá, ale stabilitu a otevřenost moře považuje za jeden ze svých životně důležitých národních zájmů, přivítal rozmístění amerických hlídkových letadel P-8 Poseidon 7. prosince, a ve stejný den informoval o nové dohodě s Washingtonem o bližší vojenské spolupráci.
Byť je snadné nechat se ukolébat sebeuspokojením o povrchním klidu, takto vypadají regionální závody ve zbrojení.
Čína se až příliš spoléhá na diplomacii summitů. Ve svém systému, založeném na direktivách seshora dolů, gesta jejích vůdců nastavují politický tón, kterým se pak řídí vládní úřady, think tanky a státní média. Z čínského pohledu společná fotografie nejvyšších představitelů často přijímána jako ukázka posunu v bilaterálních vztazích, ale země, které nemají jistotu o skutečných záměrech Pekingu, zůstávají skeptické. Návštěva čínského prezidenta v Hanoji, byla sice dle vietnamských politologů „významným krokem, možná dokonce historickým,“ ale přesto byla „spíše symbolickou než věcnou.“ Nepřispěla téměř vůbec k zmírnění obav Vietnamu a dokonce by se mohla projevit jako politicky škodlivá lídrům země. Hanojské vedení se pro jistotu pojistilo tím, že současně přivítalo na oficiální návštěvě japonského ministra obrany. Jednání s ním se soustředila na námořní bezpečnost v Jihočínském moři a vietnamský hostitel pozval japonské námořnictvo na návštěvu strategicky důležité námořní základny v Cam Ranh Bay.
Úředníci Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), jediného regionálního fóra zemí východní Asie, mají také tendenci spokojit se s formalitami a přehlížet výsledky, a rovněž oslavují společné fotografie nejvyšších představitelů jako podstatné úspěchy. Navzdory nedostatku věrohodných pokroků v jednání o kodexu chování, které by zavázal všechny strany, aby k dodržování povinných, konsenzuálně přijatých norem chování v Jihočínském moři, summitu ASEAN v roce 2014 „uvítal, že proces konzultací mezi ASEAN a Čínou je stejně důležitý jako podstata samotného kodexu,“
Narůstající oddělování diplomatického symbolismu od reálných vztahů ohrožuje účinnost diplomacie jako takové, jako nástroje buď řídit proces rozdílů, nebo signalizovat záměry. Mnohé regionální státy ztrácí důvěru, že Čína je upřímná při hledání mírného a spravedlivého řešení sporů o mořské cesty, v schopnosti ASEAN řídit vztahy s Čínou, ale také ve vlastní schopnosti předvídat chování Pekingu. Uchylují se ke staromódní politice vyvažování, zabezpečování a odstrašování formou vyzbrojování a posilování armády, a také spolupráce s velmocemi. Z ASEAN, který je na jedné straně příkladem frustrující byrokracie, na straně druhé však jediným orgán samosprávy a kontroly členských zemí nad regionem, se stává skořápka.
Sebeuspokojení s klidem pod povrchem také podporuje projevy představitelů čínské tvrdé linie. Tvrdí, že vzhledem k narůstající asymetrie moci mezi Čínou a jejími sousedy, a se Spojenými státy vázanými krizemi v jiných regionech, může Čína šroubovat napětí směrem nahoru i dolů, měnit status quo ve svůj prospěch a nutit země regionu k tomu, aby přijímaly čínské požadavky. Zastánci tvrdé linie se dívají na zjevný úspěch čínského koloběhu vyvolávání hněvu u svých sousedů přednášením svých územních nároků a poté jejich slovním uklidňováním, to vše pořád dokola, a pochvalují si, že u jižních sousedů nezaznamenávají žádný rostoucí strach a hněv.
Diplomacie je dobrá věc, ale pokud Peking nepodpoří svá slova činy, a pokud země regionu nebudou trvat na smysluplných změnách v chování a na podstatném pokroku v jednání o kodexu chování, bude současné období relativního klidu, stejně jako mnoho jiných předtím, pouze letmou přestávkou mezi bouřemi.
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.