Sankce a ropa

Zdroj: IntersectionProject, Autor: Piotr Maciążek, Překlad: Alena Zbořilová

Ropný průmysl v Rusku – ples na palubě Titaniku pokračuje

I když v Kremlu tvrdí, že nemají na ruskou ekonomiku žádný vliv, fakta o tom nesvědčí. V ropném průmyslu, jenž má lví podíl na příjmech do ruského rozpočtu, je vinou zavedených omezení zastavena těžba z nových nalezišť, stejně jako oprava ropovodů (a to včetně strategických větví, například “Východní Sibiř – Tichý oceán”). Také se zhoršila kvalita surové ropy na export.

Sankce – ekonomický ekvivalent vysoce přesné zbraně

Podle ruského Goskomstatu byla v roce 2014 hodnota ruského exportu 500 mld. dolarů, přičemž 42 % z této sumy připadalo na prodej ropy a plynu (zejména ropy). Pro příjmy do ruského rozpočtu to znamená 51,3 %. Pokud se podíváme na čisté příjmy 500 největších ruských společností, pak 97,7 % připadá na uhlovodíkový sektor.

Západní sankce byly propočteny s přihlédnutím k výše uvedeným ukazatelům a jejich cílem bylo zasadit ruskému ropnému sektoru úder a zbavit prostředků na prodlužovaní jeho tažení na Ukrajině. Nicméně, plně se efekt sankcí projeví až v následujících letech. Tato strategie byla zaměřena tak, aby dala Rusku možnost opustit ukrajinský konflikt a zachovat si přitom důstojnost. Bohužel se ale tato skutečnost stále využívá k tomu, aby dokázalo světu, že americké a evropské sankce nefungují. Igor Sečin, prezident největší ruské ropné společnosti Rosněfť, která byla ve své době pokládána za nástupce Gazpromu, vydal nedávno prohlášení v tomto smyslu.

Vliv sankcí na ruské ropné odvětví

Oil pump, foto: Amanda Graham
Oil pump, foto: Amanda Graham

Západní sankce zbavily řadu ruských společností (v ropném sektoru Transněfť, a Něfť) přístupu k vrtným soupravám, technologii hydraulického štěpení břidlice, k potrubí, těžním věžím, pomocným plavidlům pro práci na šelfu, podmořským zařízením s dálkovým ovládáním, pumpám i k softwaru pro počítačové analýzy ložisek a seizmické aktivity. Kromě toho mají západní banky zakázáno poskytovat firmám, které spadají pod sankce, úvěry se splatností delší než 30 dní.

Těžba v nových ložiscích

Jedním z konkrétních výsledků sankcí namířených na ruský ropný sektor je pozastavení projektů na těžbu ropy v Arktidě a Východní Sibiři. To započalo už před prudkým pádem cen ropy, a to v souvislosti s technickými problémy ruských firem. Západní společnosti dodávající služby v oblasti těžby ropy ukončily s Ruskem spolupráci a tím jej zbavily možnosti provádět vrty, nakupovat nové vrtné soupravy atd. Právě proto se společnosti jako je Rosněfť snaží konsolidovat své firmy, jež služby pro ropný průmysl dodávají – RN Drilling a Orenburg Drilling. Existují spekulace, že nová organizace bude spojena s Eurasia Drilling Company – ruskou firmou, kterou plánovala koupit americká společnost Schlumberger.

Nicméně to bude jen ‘kapka v moři’. Ruští oficiální představitelé začali přiznávat, že přístup k nejbohatším arktickým nalezištím i vývoz ropy a plynu do Asie z nalezišť Arktidy a Východní Sibiře jsou bez spolupráce se západními společnostmi nemožné (nebudou-li sankce odvolány). Tuto tezi potvrzují dvě skutečnosti. Za prvé, záměr zapojit soukromé společnosti (Lukoil) do prací na arktickém šelfu se neposunul dál, o zahájení těžby nemůže být řeč. Za druhé, snaha o spolupráci s indickými a čínskými společnostmi, které na rozdíl od západních nemají nezbytnou techniku ani znalosti, nedopadla uspokojivě. (Zejména plán na získání čínských zařízení na těžbu ropy, který s velkou pompou oznámila Rosněfť, zmizel v nenávratnu). Japonsko – pro Rusko asijský partner snů – zaujalo nesmiřitelný postoj a podle amerického a evropského příkladu zavedlo vlastní sankce. Nedávná návštěva Igora Sečina v Tokiu na tom nic nezměnila.

Opravy a stavba ropovodů

Putin's Tears in Oil, in Perm, Russia, foto: Cea+
Putin’s Tears in Oil, in Perm, Russia, foto: Cea+

Mimochodem, když už mluvíme o vývozu ropy a plynu do Asie, je dobré připomenout, že západní sankce zablokovaly tyto dodávky už před prudkým pádem cen ropy a nesouviselo to pouze s těžbou v obtížně dostupných nalezištích Východní Sibiře. Bankovní omezení (limity na poskytování úvěrů) už tehdy zapříčinily finanční potíže Transněfti. K dnešnímu dni se podinvestování této společnosti odhaduje na 95 mld. rublů. Situace se stává vážnou i proto, že tarify na transport ropy zůstávají na úrovni, která je v dlouhodobé perspektivě příliš nízká (byly tak stanoveny úmyslně kvůli konkurenci jiných společností). Pokud se tarify nezvednou (a to se nestane, protože státní kasa je prázdná), tak deficit Transněfti bude růst. Už teď nemá finance na dokončení ropovodu Východní Sibiř – Tichý oceán, který se měl stát základní osou pro transport ropy do asijských zemí a Tichomořské pánve. Transněfť též oznámila pozastavení oprav, které jsou ale pro udržení funkčnosti přepravní infrastruktury nezbytné. Zde se projevily sankce na dodávky potrubí, čerpadel atd. V dlouhobějším výhledu to bude mít negativní dopady nejen na vývoz, ale zvláště na životní prostředí.

Kvalita ropy

Problémy Rosněfti a Transněfti způsobené západními sankcemi jsou nejzřetelnější na Západní Sibiři. Tento region je v Rusku tradičně spojován s těžbou ropy, těží se zde dlouho a zásoby pomalu vysychají. V minulém roce Rusko, které zůstalo bez peněz, moderních technologií i odborných znalostí, intenzifikovalo těžbu ropy v Západní Sibiři. Vzhledem k chybějící infrastruktuře se kvalita surové ropy zhoršila. Před několika měsíci přišla Transněfť – společnost obsluhující ropovod – s návrhem oddělovat vysoce kvalitní ropu od nízkokvalitní. Ta nízkokvalitní by se posílala ropovodem “Družba” zákazníkům v Evropě, a kvalitnější by směřovala do Usť-Lugu na Baltu, kde má přilákat zahraniční klienty. Takový krok by předpokládal od společnosti další vklad kapitálu (stanice kontroly kvality atd.), na což nemá prostředky. Umožnilo by to ale oddělit málo kvalitní surovou ropu, jejíž prodej za nízké ceny by řešil problémy spojené s těžbou ropy na Západní Sibiři. Nicméně by to ale ohrozilo celý ruský export ropy v západním a jižním směru, neboť bez příslušných úprav nikdo nebude chtít kupovat málo kvalitní ropu v době, kdy se Saudská Arabie snaží proniknout na trhy, které tradičně patřily Rusku.

Ples na palubě Titaniku

Těžkosti s těžbou ropy z nalezišť arktického šelfu a Východní Sibiře, potíže s opravami a rekonstrukcemi ropovodů, včetně těch strategických (např. Východní Sibiř – Tichý oceán), stejně jako otázka kvality surové ropy – to jsou jen příklady účinku západních sankcí. Tvoří jen špičku ledovce. Vždyť problém není omezen jen na ropný průmysl, přímo se projevuje i na rozpočtu Ruska, které je příkladem klasického petrokratického státu. Pokud se půjčky od západních bank a dodávky západních zařízení a odborných znalostí neobnoví, během několika let se účinek sankcí projeví naplno. Zdá se, že ruská vláda si rozměry procesu, který do chodu uvedly USA a EU, plně uvědomuje. Nicméně stále postrkuje zemi ke katastrofě, utrácí za válku v Sýrii (podle ministra financí RF Antona Siluanovova bude rok 2016 posledním, v němž bude moci Kreml volně využívat rezervy) a převádí vládnoucí režim na tvrdě autoritářský. V nějbližších měsících vláda seškrtá sociální kapitoly rozpočtu RF. Co udělá pak?