Strategie USA v íránsko-izraelském konfliktu je podobná té na Ukrajině – posilují své spojence silnými zbraněmi a zároveň se vyhýbají vlastním obětem. Hlavním zájmem Washingtonu není stát na straně Izraele, ale hrozit Íránu.
Spojené státy přijaly národní strategii použití síly bez rizika vlastních obětí. Tato strategie se projevila na Ukrajině, kde Washington sehrál významnou a možná rozhodující roli, nikoliv však vysláním vojáků, ale vyzbrojením ukrajinských ozbrojených sil a snahou ovlivnit ruské kroky politickými signály a potenciální zvýšenou vojenskou přítomností. Tato politika je v ostrém kontrastu s politikou ve Vietnamu, kde USA utrpěly obrovské ztráty a vážné vnitropolitické dopady. Politika během operací v Iráku a Afghánistánu byla variací této strategie.
Pokud jsme si mysleli, že intervence na Ukrajině byla jednorázová, události tohoto víkendu možná naznačují opak. V obavách z íránského zásahu do jeho války proti Hamásu vypálil Izrael 1. dubna rakety na íránský diplomatický komplex v Damašku a zabil dva generály a pět dalších vysoce postavených důstojníků Islámských revolučních gard.
Írán na to o víkendu reagoval vypálením raket a bezpilotních letounů na izraelské cíle. V této fázi se zdá, že způsobily jen velmi malé škody, protože se zdá, že izraelský vícevrstvý systém protiraketové obrany většinu střel zachytil. Jinými slovy, Izrael v tomto případě nutně nepotřeboval pomoc zvenčí.
USA vysílají signál směrem k Teheránu
Spojené státy a Velká Británie nicméně vyslaly námořní jednotky vybavené systémy protiraketové obrany, aby zachytily íránské rakety nad Sýrií, Irákem a Jordánskem. V současné době neexistují žádné důkazy o tom, že by se Írán zaměřil na americká nebo britská zařízení – nebo že by Izraelci potřebovali pomoc. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se jednalo o signál Íránu, že útok na Izrael by mohl vyústit v zásah USA a Spojeného království, i když bez pozemních jednotek. USA mají s Íránem dlouhou a nepříjemnou historii a chtěly Teheránu připomenout, že v případě konfrontace s Izraelem by měl více než jednoho nepřítele.
Nejde o to, že by se USA postavily na stranu Izraele, ale o to, že hrozí Íránu. Íránský jaderný projekt Američany již nějakou dobu znepokojuje, stejně jako snahy Íránu přetvořit region podle svých představ. Spojené státy považují íránskou sílu za hrozbu pro americké zájmy. Izrael je sice americkým spojencem, ale jeho obrana nebyla pro Washington primárním motivem. Tou bylo odradit Írán od expanzivního chování.
Víkendové kroky Washingtonu tak odpovídají jeho snaze neposílat vojáky do války s vysoce motivovaným nepřítelem, který bojuje na svém vlastním území. Pokud je obránce motivovaný a přiměřeně dobře vyzbrojený – jako tomu bylo například ve Vietnamu –, nemohou USA ze strategických a politických důvodů udržovat konflikt donekonečna a akceptovat ztráty. Nicméně američtí stratégové se domnívají, že je důležité ukázat, že konflikt je pro Spojené státy důležitý a že jsou připraveny podle toho vést bitvy – jen ne s pozemními jednotkami.
Nové jádro americké strategie
Jinými slovy, strategie USA v konfliktu na Blízkém východě je podobná té na Ukrajině – posilovat spojence silnými zbraněmi a zároveň se vyhýbat obětem. Zdá se, že něco podobného se nyní rýsuje i na Blízkém východě. Stejně jako USA na Ukrajině nejde ani tak o samotnou Ukrajinu, jako spíše o zadržování Ruska, tak i při intervenci USA na Blízkém východě nejde ani tak o pouhou podporu Izraele, jako spíše o zadržování Íránu. Zachycení několika íránských raket příliš nepřispívá ke zlepšení obranyschopnosti Izraele, ale ukazuje záměry USA do budoucna.
Přístup, který spočívá ve vstupu do války bez velkých ztrát, existuje v jistém smyslu již delší dobu, ale nyní se stává jádrem americké strategie. Jeho úspěch závisí na síle a vůli protivníka a jakýkoli chybný odhad donutí USA přehodnotit svůj postoj nebo nasazení sil. Za normálních okolností bych to považoval za součást americké strategie, ale vzhledem ke konfliktům na Ukrajině a na Blízkém východě se domnívám, že je to nový normál – a to nejen v případě menších problémů, ale i při řešení širších a dlouhodobějších výzev.
Čtyřiasedmdesátiletý George Friedman je jedním z nejznámějších geopolitických analytiků ve Spojených státech. Vede think tank Geopolitical Futures, který založil, a je autorem mnoha knih. Jeho poslední knihou je „Bouře před uklidněním: Rozdělení Ameriky, vznikající krize a následný triumf“, kterou vydalo nakladatelství Plassen-Verlag.
Úvodní foto: Flag Of America, Sharefaith, zdroj: Cicero, autor: George Friedman, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.