Válka proti Ukrajině začala okupací Krymského poloostrova. Pro kdysi dominantní etnickou skupinu začala další etapa dlouhé cesta utrpení. Její vůdce Refat Čubarov však neztrácí naději.
V exilu mohou krymští Tataři stále demonstrovat za svá práva a vyvěšovat svou vlajku, ale v jejich vlasti, na Rusy okupovaném Krymu, to už možné není.
„Krym je územím strachu,“ říká Refat Čubarov. Již deset let je předsedou politické reprezentace krymských Tatarů Medžlis. Téměř stejně dlouhou dobu, od anexe poloostrova Ruskem, žije v exilu na Ukrajině jako vysídlená a politicky pronásledovaná osoba.
Pro Moskvu je Čubarov extremistou, protože nikdy neuznal okupaci a veřejně proti ní protestoval. Šestašedesátiletý muž trvá na právu svého lidu na sebeurčení a poukazuje na to, že krymští Tataři byli na Krymu staletí před Rusy a občas měli dokonce svůj vlastní stát. Od anexe se jeho vlast stala vojenským táborem ruské armády, říká na setkání ve Vídni.
Stalinův kolektivní trest pro krymské Tatary
Politikova rodinná historie působí jako zrcadlo nedávné minulosti jeho lidu: Čubarovovi rodiče byli v roce 1944 deportováni z rodné vesnice Aj-Seres do Uzbekistánu. Stalin obvinil krymské Tatary ze spolupráce s německým wehrmachtem a téměř 200.000 z nich poslal na východ. Více než desetina zemřela při převozu ve vagonech pro zvířata a hned po příjezdu. S postupem rusifikace poloostrova tím skončila staletí trvající přítomnost krymských Tatarů v jejich vlasti.
V roce 1967 byli krymští Tataři zproštěni obvinění z kolektivní zrady. Málokomu, včetně Čubarovovy rodiny, však bylo umožněno vrátit se. Aby mohl studovat, musel svou vlast znovu opustit. Teprve o 22 let později tehdejší vůdce Kremlu Gorbačov umožnil většině etnické skupiny vrátit se domů. Do rodných měst se však vrátit nesměli, jejich domy už patřily jiným. Do ruské anexe žilo na poloostrově opět 266.000 krymských Tatarů.
Když ruské jednotky v roce 2014 vtrhly na Krym, napjatá, ale demokratická éra pro krymské Tatary náhle skončila. Pseudoreferendum 16. března vedlo k připojení k Rusku. Medžlis bojkotoval volby, které porušily mezinárodní právo. Od té doby okupanti odhodlaně potlačují politické aktivity menšiny.
Političtí vězni a nesvoboda
Ve zprávě z roku 2023 komisař Rady Evropy pro lidská práva konstatoval „masivní zhoršení situace v oblasti lidských práv krymských Tatarů“ za poslední desetiletí. Jen špičkou ledovce byl zákaz Medžlisu v roce 2016. Zmizely také všechny nevládní organizace a nezávislá média. Byly nahrazeny ruskou propagandistickou mašinérií.
Na školách se nyní vyučuje tzv. vlastenecký program, charakterizovaný ideologií a militarismem. 14 krymskotatarských škol na poloostrově zůstává otevřených. Čubarov ale barvitě popisuje, jak jim okupanti konkrétně přidělují ruské rodiny, které si pak uplatňují právo na výuku v jejich jazyce. „Dříve se krymskou tatarštinou mluvilo ve všech předmětech. Nyní existuje 45 minut jazykových kurzů týdně.“
K tomu se přidává otevřená represe. V ruských věznicích na Krymu je 200 politických vězňů. Dvě třetiny jsou Tataři a 13 příslušníků etnické komunity v posledních letech beze stopy zmizelo. Čubarov právě dostal od známého hlášení o dalším zátahu proti deseti mužům. Rusko je podezírá z teroristických aktivit – rozšířeného trestného činu s dramatickými následky: každý, koho politické soudy usvědčí, rychle dostane trest odnětí svobody na 13 nebo více let. Čubarov čte facebookovou zprávu od příbuzného zatčených: „Mýlíte se, pokud se domníváte, že se vás okupace nedotkne. Je jen otázkou času, kdy si pro vás přijdou a všechno vám seberou.“
Ruská armáda jako zbraň proti nepohodlným
Velký ruský útok na Ukrajinu v únoru 2022 a především částečná mobilizace na podzim téhož roku situaci ještě ztížily. Obyvatelé již obsazených oblastí byli mezi skupinami, které byly poprvé odvedeny do armády. Jen mezi krymskými Tatary dostalo od roku 2014 vojenský rozkaz nejméně 40.000 mužů. „Pro úřady je to nejlepší způsob, jak se zbavit lidí, které považují za neloajální,“ říká Čubarov. „Jsme potrava pro děla.“
Ruské vojenské převzetí Krymu fakticky změnilo poloostrov na vojenský tábor.
Čubarov říká, že koncem roku 2022 uprchlo se svými rodinami 6.000 krymských Tatarů, aby se vyhnuli vojenské službě. Protože mnohým z nich vypršely ukrajinské pasy, cestovali přes Kazachstán, který je přijal. Odtud se jim podařilo kontaktovat ukrajinskou ambasádu a Medžlis. Podle zprávy Rady Evropy se nyní někteří vrátili, protože nedošlo k žádným novým vlnám mobilizace. Nyní jsou také cílem ruských náletů.
Čubarov si stěžuje, že ti, kteří sloužili v ruské armádě, jsou nyní nuceni zvednout zbraně proti své vlastní zemi. Zejména loni se objevily zprávy o partyzánské skupině Ateš, která poskytovala informace ukrajinské tajné službě a podnikala i útoky na Krymu. Čubarov se ale domnívá, že tyto zprávy jsou přehnané. „Je to spíše symbolické a důležité pro morálku,“ říká. „Rusové monitorují prakticky každý centimetr, takže žádná větší aktivita není možná.“
Dnes pociťuje ke své etnické skupině něco mezi nadějí a rezignací. Ukrajinské útoky na Černomořskou flotilu a vojenské základny na Krymu jsou však zdrojem mírného optimizmu. „Deset let okupace však zanechalo stopy,“ říká. Někteří lidé si říkali, že to nakonec není tak hrozné, Rusové začali stavět silnice a školky, i když byly navrženy tak, aby vyhovovaly potřebám armády. „Takhle si pro sebe ospravedlňuješ spoustu věcí. Ale věřím, že lidé znovu najdou své pravé charaktery, až přijde osvobození.“
Úvodní foto: Den památky obětí genocidy krymských Tatarů, Visem, zdroj: Neue Zürcher Zeitung, autor: Ivo Mijnssen, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.