Proč selhává boj proti kapitalismu

Jak vznikly kapitalistické systémy a mají budoucnost?

Již zhruba 200 let, tedy prakticky od vzniku kapitalismu, vyzývají chytré hlavy k boji proti němu – chtějí ho překonat. Na tom se dodnes nic nezměnilo. Ani celosvětové selhání socialismu a komunismu, zvěrstva a vražedné orgie prováděné ve jménu těchto myšlenek – od stalinského gulagu přes Maovu osvobozeneckou válku včetně kulturní revoluce a ničivých hladomorů až po vyhlazení celé střední třídy Pol Potem a jeho soudruhy v Kambodži, které si vyžádalo mnohem více obětí než fašismus – nevedly k zániku myšlenky, že kapitalismus musí být zrušen a nahrazen lepším systémem. Touhu vytvořit lepší svět nemůže naučit žádná realita.

Všichni, kdo chtějí odstranit nebo překonat kapitalismus, přehlížejí něco zásadního: nikdo ho nevytvořil, nikdo nevymyslel kapitalismus – na rozdíl od socialismu! Vznikl, vyrostl a to zcela sám od sebe. Nikdo neměl nápad zrušit feudální systém a cechy a vytvořit kapitalismus; nikdo neměl plán, jak by se to mělo stát a jak by to mělo vypadat. Nikdo nezaložil „kapitalistickou stranu“, nevyzýval nevolníky, aby odhodili okovy, a neorganizoval to jako masové hnutí.

Přirozený vznik kapitalismu

Žádný král, parlament ani referendum nyní nerozhodly o zavedení kapitalismu. Nikdo ani nevypracoval teorii, jak přeměnit soběstačnou předkapitalistickou ekonomiku v dynamický systém. Všechny ekonomické teorie byly pouze odpovědí na kapitalismus, všechny přišly později. 

Marx to viděl zcela správně: rozvoj přírodních věd a z nich plynoucí technické inovace uvedly do pohybu dynamiku, která přesáhla meze předindustriálního způsobu výroby. Řečeno marxisticky: výrobní vztahy byly pro nové výrobní síly příliš úzké, parní stroj se již nehodil do řemeslného podnikání a korporativní řád byl jednoduše vyhozen do povětří.

Vznikající továrny potřebovaly námezdní dělníky, potřebovaly lidi, kteří se hrnuli do továren a prodávali svou práci, nikoli nevolníky. I když se s dělníky zpočátku zacházelo jako s nevolníky, brzy se ukázalo, že to není produktivní. Stručně řečeno, kapitalismus je kvazi přirozeným výsledkem rozvoje vědy a techniky (výrobních sil), hmotným projevem lidského ducha a jeho autonomního vývoje. Autonomní je proto, že do něj ducha nikdo neposunul.

Totéž platí pro výsledek tohoto vývoje, kapitalismus. Dokud se zásadně nezmění duch, který je základem tohoto vývoje, lidské vědomí, nezmění se ani výsledek. Kapitalismus zůstane, protože je v nás, v každém z nás. Stejně jako věda je naší duchovní DNA. Věda, technika a kapitalismus nevznikly někde tam venku, ale v lidské mysli.

To platí i pro globalizaci. I ta je přirozeným důsledkem vědeckého a technického rozvoje – především objevu počítače a internetu; bez nich by nebyl možný žádný obchod, dodavatelské řetězce a výrobní metody. A protože díky internetu zmizely všechny hranice, vytvořil také dynamiku pro zrušení obchodních hranic.

Můžeme si myslet, že je to dobře nebo špatně, ale faktem je, že se nás na to nikdo neptá, kapitalismus nezajímá, jestli se nám to líbí nebo ne. Nebude cesty zpět, a to ani návrat do dob před globalizací. Možná nastane protekcionistická fáze, ale ta pomine. Celá kritika kapitalismu, jakkoli může být v detailech oprávněná, je zcela impotentní. Může sice vyvolat úpravy a změny uvnitř kapitalismu, ale nikdy nemůže ovlivnit nebo dokonce odstranit kapitalismus jako takový. Protože jeho hybnou silou není kapitál, ale věda, a tedy lidské vědomí.

V tom spočívá základní omyl Marxe a Engelse, který je stále základním omylem celé moderní doby: náš dnešní svět, včetně kapitalismu, je důsledkem vývoje vědomí, konkrétně vědomí křesťanského Západu. Je to vždy vědomí, které určuje bytí – existují bohatí lidé, kteří jsou nešťastní, a chudí lidé, kteří žijí v nejhlubší spokojenosti. Skutečnost, že kapitalismus vznikl v Evropě, a ne v Indii nebo Africe, je důsledkem křesťanského západního ducha.

S objevy a vznikem přírodních věd se z omezeného světa stal svět zcela otevřený a bez hranic, což postupem času prolomilo i všechny hranice myšlení a posléze i hranice institucionální a ekonomické. Akumulace kapitálu, vznik peněžní ekonomiky a globalizace nejsou příčinou, ale důsledkem. Nejhlubším fungujícím principem kapitalismu je duch, který si chce podmanit zemi a hranice již neuznává ani neakceptuje. Neomezený růst je naší nejvnitřnější hnací silou, která se již dávno stala nutkáním (Hartmut Rosa, „Nedostupnost“, Residenz Verlag, Vídeň 2019).

Jestliže byl člověk dříve součástí Božího stvoření, které mu určovalo pevné místo v nadřazeném řádu, dnes je Bůh považován za výtvor člověka – zda mu přiznáme existenci, záleží na nás, na každém jednotlivci, a věda ho už dávno odstranila. Současný požadavek řídit se „vědou“ je stejně pošetilý jako politicky motivovaný, protože nic takového jako „věda“ v tom smyslu, že by byla autoritou, která ví a může nám říkat, co máme dělat, neexistuje.

Ve skutečnosti sledujeme vědu již dlouho, celý náš každodenní život je nejen prostoupen výsledky vědeckých objevů, ale máme také stejný základní postoj ke světu, k životu a k sobě samým jako věda. Je to náboženství modernosti.

Z ní také vzešel kapitalismus, intelektuální pohyb od křesťanského náboženství k vědě jej předcházelo o několik set let. A předchází mu i nadále, i když kapitál hraje rozhodující roli v určování toho, co se zkoumá a co ne a jak se poznatky vědy využívají. Hnací síla spočívá v duchu, a to v duchu křesťanském.

Ale ani tento duch není něco stvořeného, ale něco, co vyrostlo. Od biblické výzvy k podmanění země vede dlouhá, ale zcela logická cesta k vědě, kapitalismu, globalizaci a nejnověji k transhumanismu. Ty jsou naplněním, skutečnou realizací křesťanského ducha (Malte Nelles, „Boží stěhování do mého já“ Europa Verlag, Mnichov 2023). Stejně jako probíhá evoluce druhů, probíhá i evoluce vědomí. Je to přirozený proces.

Má kapitalismus budoucnost?

Z toho vyplývá něco velmi jednoduchého: kapitalismus nelze zrušit. Musí – Marx to také viděl, ale nebral to vážně – dosáhnout svých hranic a pak se zhroutit zevnitř, stejně jako feudální systém a jemu odpovídající formy ekonomické činnosti. Aby se tak však stalo, musí v něm vzniknout nové vědomí, vědomí, které přesahuje ducha vědy, stejně jako kdysi začalo s objevy Koperníka, Kolumba, Galilea a mnoha dalších. Levicová naděje na „revoluční subjekt“, který se postaví proti panujícím poměrům a překoná je, je zcela iluzorní.

Proletáři (Marx) nebo i lidé na okraji společnosti (Fanon, Marcuse) chtějí jen dostatek jídla nebo drogy, které jim nedají pocítit jejich bídu, a levicoví myslitelé jsou všichni dětmi téhož ducha, který působí také v kapitalismu. Ten by bez nich pravděpodobně už dávno zanikl; jejich kritika a jejich boj jej činí pružným, a tak jej udržují při životě.

Obecně platí, že ze soupeření a boje nikdy nevznikne nic nového. K tomu je zapotřebí odvážných lidí, kteří vstupují do nového a širšího intelektuálního obzoru a otevírají ho tak mnoha dalším, obzoru, který není proti ničemu, ale přesahuje vědecké náboženství a kapitalistický moloch, který vytvořil, a dává jim místo, které si zaslouží: místo praktického nástroje, který může zpříjemnit život.

Stejně jako to nikdo nedokázal tehdy, nedokáže to nikdo ani dnes. Stane se to, když vzduch k dýchání začne být příliš těsný, když se duch chce osvobodit do nové dimenze. Objevitelé, kteří se do tohoto neznámého nového světa vydají, pak přicházejí z vlastní vůle – a jsou samozřejmě ostrakizováni, pomlouváni a pronásledováni masami a těmi, kdo profitují ze statutu quo. Tak tomu bylo vždy a tak tomu bude i nadále. Mnozí z nich jsou již zde, ale staré síly neustoupí novým bez boje, budou se bránit jejich smrti zuby nehty a vším, co mají.

Zánik starého světa bude velmi bolestivý a zdlouhavý proces. Poslední zbytky starého feudálního systému byly smeteny první světovou válkou, přibližně 400 let po Koperníkovi a Kolumbovi a 300 let po Galileovi a počátcích osvícenství. Zda po zániku dnešního vědecko-kapitalistického světa vznikne nový svět, je ve hvězdách. Jedno je však jisté: nový svět se nikomu nepodaří vytvořit. Buď vznikne sám od sebe, z vnitřního hnutí ducha (lidského vědomí), nebo nevznikne nikdy.

Wilfried Nelles je psycholog, sociolog a spisovatel.

Úvodní foto: Karl Marx, Friedrich Engels a Vladimír Iljič Lenin, Mr. Schnellerklärt, zdroj: Berliner Zeitung, autor: Wilfried Nelles, překlad: Bohumil Řeřicha