Poslední Gal

Maďarský předseda vlády Viktor Orbán nedokázal zastavit miliardovou pomoc EU pro Ukrajinu. Ale pravděpodobně měl stejně jiné starosti

Viktor Orbán hrál poker. A prohrál. Byl však dost chytrý na to, aby nevsadil všechno: Orbán se svým rozhodnutím na poslední chvíli nevetovat program pomoci EU Ukrajině jen tak tak vyhnul nenapravitelným škodám. Už před hlasováním v Bruselu věděl, že nemá šanci. V rozhovoru pro francouzský časopis Le Point již o dva dny dříve vyvěsil bílou vlajku: Maďarsko je bruselskými institucemi vydíráno, všechny ostatní státy EU vidí věci jinak než Maďarsko a není snadné „být osamělý v rodině“. Jak už to v případě jeho evropských a zahraničněpolitických eskapád bývá, Orbánovi šlo pravděpodobně více o upevnění jeho vnitropolitické pozice samozvaného strážce maďarských zájmů v nepřátelském světě než o otázku podpory Ukrajiny.

Navzdory nucenému obratu nebyl minulý týden pro Orbána úplně negativní. Maďarský premiér se vyfotil s „velkými jmény“ EU: Scholz, Macron, Meloni, von der Leyen, Michel – a on, Viktor Orbán, šéf suverénní „galské vesnice“ v EU, na něhož bylo třeba vyvinout mimořádný tlak. Podařilo se mu prosadit své populistické poselství, zaměřené na „malého človíčka“, že EU by měla hájit zájmy Evropanů proti zájmům Ukrajinců, a nikoliv zájmy Ukrajiny proti zájmům Evropanů, kteří by mimochodem těch 50 miliard také mohli dobře využít. A v malé válce o zadržení prostředků EU pro Maďarsko se mu podařilo dosáhnout několika verbálních ústupků. Vzhledem k jasné většině v této otázce už nebylo co získat a Orbán to věděl.

Maďarský premiér je zkrátka velmi zkušený politik, který v evropské politice zažil téměř vše (a všechny): když se v roce 1998 stal premiérem, Ursula von der Leyen ještě ani nezačala svou politickou kariéru. Olaf Scholz se snažil získat křeslo v Bundestagu jako předseda SPD v Altoně a Emmanuel Macron právě začal studovat poté, co dvakrát neuspěl u zkoušky na Grandes Écoles. Georgia Meloni byla čerstvě zvoleným mladým postfašistickým talentem v regionální radě římské provincie a dvaadvacetiletý Charles Michel začínal svou politickou kariéru v regionální radě Brabantsko-Valonska. V té době byl Orbán, jedna z nejznámějších tváří protikomunistického obratu, již osm let poslancem maďarského parlamentu.

Díky své politice „Maďarsko na prvním místě“
je Orbán v Maďarsku stále populární.

Orbán je v Maďarsku stále populární díky své politice „Maďarsko na prvním místě“. Řadě lidí vadí vysoce zkorumpovaný kamarádský kapitalismus, který se od roku 2010 vytvořil kolem premiérovy rodiny. Zároveň však stále funguje narativ, že nikdo nehájí maďarskou suverenitu a sebeurčení maďarských občanů tak jako Orbán a Fidesz. Kontinuální volební vítězství, jako jsou ta Fideszu –   strana je u moci s pevnou absolutní většinou od roku 2010 –   nepadají z nebe, ale dosahují se tehdy, když politici dokážou správně interpretovat (a účinně ovlivňovat) nálady v zemi.

To samozřejmě nemění nic na tom, že ostatní členské země EU daly tentokrát Orbánovi jasně najevo, že představa, že ocas může neustále vrtět psem, takto nefunguje. „Únava z Orbána“ (Donald Tusk) v EU zjevně opět vzrostla. V této souvislosti je zajímavé se ptát, jaká dlouhodobá kalkulace může za Orbánovým postojem vlastně stát. V tuto chvíli je pro téměř všechny pozorovatele – i pro ty, kteří jsou k Fideszu vstřícnější – velmi obtížné vidět v jeho manévrech dlouhodobější perspektivu. Tím, že oddaluje vstup Švédska do NATO, vyvolává značnou nelibost nejen u ideologických odpůrců, ale i u přátel.

Po volebním vítězství opozice v Polsku a rozpadu Visegrádské skupiny kvůli válce na Ukrajině je Maďarsko v EU do značné míry izolováno. Okázalá přátelská gesta vůči nezápadním autokraciím, od Turecka přes Moskvu a Střední Asii až po Peking, nepřinášejí významné politické ani ekonomické dividendy. Vyvolávají však také rostoucí nedůvěru vůči budapešťské vládě v konzervativních kruzích v EU a NATO. Orbánův postoj k válce na Ukrajině je snáze pochopitelný: od počátku prohlašoval, že hlavním úkolem maďarské politiky je nezapojovat se do konfliktu v sousední zemi. Tento postoj mu v dubnu 2022 vynesl drtivé volební vítězství. Od té doby se vyslovuje pro politiku Západu zaměřenou na příměří, neboť vítězný mír založený na představách Kyjeva proti jaderně vyzbrojenému Rusku považuje za beznadějný. Čím déle se válka protáhne, tím více lidí zemře – včetně příslušníků maďarské menšiny na Ukrajině. I s tímto postojem je však maďarská vláda (stále) v EU a NATO izolována. Nic z toho neslouží zájmům země.

Mnoho nepřítel, mnoho cti nikdy nefunguje, zejména ne v politice a už vůbec ne dlouhodobě. Nejčastěji se proto předpokládá, že Orbán prostě hraje o čas a doufá, že příští evropské volby, stejně jako volby v USA a poté ve Francii, přinesou výraznou změnu politické rovnováhy na západní polokouli. Orbán by pak již nebyl ideologickým outsiderem, ale mužem v centru nového mainstreamu vedeného Donaldem Trumpem, o němž je známo, že Orbána považuje za „velkého vůdce“. To je však také velký hazard. Pokud to dopadne jinak, Maďarsko bude do značné míry odkázáno samo na sebe. Ale na druhou stranu si nemůžeme být zcela jisti, že se Orbán přepočítá.

Epilog Bohumila Řeřichy

Pro úsilí zorganizovat náš národní stát tak, aby nahradil liberální stát uvedl Orbán „hvězdy“, podle nichž je třeba se řídit: Čínu, Rusko a Turecko Volební mandát Fideszu, tvrdil, dokládá, že si Maďaři přejí překonat „liberální stát a éru liberální demokracie“.

Fidesz, potažmo maďarský lid, měli na vybranou. Buď „chceme prodlužovat systém dvou stran s přetrvávajícími hodnotovými rozdíly, nebo se prosadíme jako velká vládnoucí strana, politická síla usilující o trvalou vládu“. S každým dnem, který uplynul od návratu Fideszu k moci 25. dubna 2010 (od tak zvané revoluce z volebních místností, jak ji strana překřtila, se proroctví „ústřední politické síly“, vedoucí zemi jako „trvalá vláda“, přibližuje svému naplnění. Podle historičky z Yale Evy Balogh „maďarská politická mapa připomíná rozložení mezi světovými válkami“, kdy na zpochybňování autoritářského státního aparátu existovala jen symbolická „hrstka“ opozičních stran. Hodně se také podobá ruské „demokratce“ Vladimíra Putina, který Orbána za jeho změnu „pojetí hodnot“ pochválil.

Orbánova stále se utužující vláda jedné strany odráží obrat zahraniční politiky Maďarska od tradičních euroatlantických spojenců k autoritářskému Východu.

Trianonská smlouva z roku 1919 je dodnes Orbánem a Maďary považována za jejich ponížení.

Dnes již zesnulý Mark Palmer, který v Maďarsku dobře poznal Orbána v době maďarského přechodu k demokracii a později se s ním rozkmotřil, před svou smrtí autorovi knihy, z níž pochází citace, sdělil, že „až Maďaři dospějí do bodu, kdy je budou objektivní organizace považovat za nesvobodné, bude je muset EU vyloučit“. Jestli Maďarsko tohoto bodu ještě nedosáhlo, nemá k tomu daleko. Kdyby se ucházelo o členství v Unii dnes, pravděpodobně by nebylo přijato.

Jen na závěr pro nás Čechy: Andrej Babiš se hlásí k odkazu Orbána a pokud by se v roce 2025 opět stal předsedou vlády, stal by se zároveň i hrobařem demokracie a českého státu (Konec Evropy – Diktátoři, demagogové a doba temna před námi).

 

Dr. Ernst Hillebrand je vedoucím kanceláře Friedrich Ebert Foundation v Budapešti. Předtím byl vedoucím oddělení analýzy mezinárodní politiky, oddělení střední a východní Evropy a vedoucím kanceláří ve Varšavě, Paříži, Londýně a Římě.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Jarosław Kaczyński a Viktor Orbán v Sejmu, Kancelář Sejmu, zdroj: IPG-Journal, autor: Ernst Hillebrand, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]