Žádné ano a amen

Ruská pravoslavná církev se stále více stává nástrojem propagandy Putinovy ​​vlády. Její stoupenci však před ní stále častěji utíkají.

Moskevský diecézní soud 13. ledna odvolal z funkce představeného moskevského kostela Nejsvětější Trojice arciopata Alexeje Uminského, který působil ve službě více než 30 let. „Za porušení přísahy“, píše se v rozsudku. Jeho suspendování vyvolalo rozruch již v předvečer pravoslavných Vánoc. Otec Alexej je jedním z nejznámějších duchovních v Rusku a jeho názory jsou považovány za liberální. Byl jedním z mála kněží, kteří odmítli odříkat modlitbu za Svatou Rus během božské liturgie. Předpokládá se, že ji napsal sám patriarcha Kirill a od září 2022 se na jeho pokyn musí číst ve všech chrámech. Mimo jiné se v ní píše: „Dej nám vítězství svou mocí“.

Uminského případ je příkladem vývoje, kdy jsou duchovní, kteří nesouhlasí s politickou linií církevního vedení, suspendováni nebo propouštěni. Po ruské invazi na Ukrajinu podepsalo téměř 300 ruských kněží a jáhnů otevřený dopis proti válce. Většina z nich již v Rusku nežije. Projekt „Křesťané proti válce“ zdokumentoval desítky případů, kdy pravoslavní duchovní čelili pronásledování kvůli svému protiválečnému postoji. Církevní struktura doslova zrcadlí metody státního aparátu tím, že systematicky odstraňuje ze svých řad odpůrce. Patriarcha Kirill vytvořil v církvi mocenskou vertikálu, která je podobná té, jež v celé zemi zavedl Putin.

Vedení ruské pravoslavné církve bezvýhradně podporuje válku na Ukrajině a prezentuje ji jako obranu vlasti a boj za křesťanské hodnoty, které „zkažený Západ“ pošlapává. V četných kázáních hlava církve zdůrazňuje, že válka slouží jako prostředek ochrany Ruska před jeho nepřáteli. Jeho rétorika je velmi podobná Putinovým litaniím o údajné zradě Západu vůči Rusku. Západu, který se snaží Rusku vnutit své hodnoty. „Náš lid a naše vedení však poznali, že tyto hodnoty jsou v rozporu s našimi vlastními, protože Svatá Rus, díky Bohu, zachovává křesťanské hodnoty, které byly začleněny do systému národních hodnot,“ řekl patriarcha.

Je zarážející, jaké královské dary Kirill od státu dostává. Šest set let stará ikona Nejsvětější Trojice od Andreje Rubleva (obraz je považován za mistrovské dílo ikonopisectví a nejvýznamnější ikonu ruské tradice) byla navzdory ostrým protestům muzejních odborníků předána z Treťjakovské galerie Moskevskému patriarchátu a o Vánocích vystavena v chrámu Krista Spasitele při venkovních teplotách minus 20 stupňů. V loňském roce byla relikvie na tři dny převezena do kláštera Nejsvětější Trojice a svatého Sergeje. Po této „služební cestě“ bylo na ikoně objeveno 61 závad. Potřebuje Kirill nejslavnější ruskou ikonu jako symbol své moci?

Zdá se, že ruská pravoslavná církev je
stále více spojena s Putinovým režimem a válkou.

Ať tak či onak, jedno by mělo být jasné: Trojice „chrání“ Rusko a zároveň nepatří státu, ale církvi. Na internetových stránkách moskevského patriarchátu se uvádí, že ikona byla předána na Putinův osobní příkaz. Ministerstvo kultury se proti tomu ohradilo, protože se obávalo nevratného poškození mistrovského díla. Zdá se však, že patriarcha Kirill dokáže prosadit své zájmy bez ohledu na postoje vlády.

Novinářka a autorka telegramového kanálu „Pravoslaví a zombie“ Ksenia Lučenko vyslovila domněnku, že iniciativa možná vůbec nevzešla od Kirilla, ale jednalo se o příkaz z Kremlu: „Vezměte Trojici a modlete se, jak se patří.“ Putinův režim, který si horečně pohrává s ideologií, k tomu potřebuje podklad a pravoslaví se k tomu hodí nejlépe. Svými tradičními hodnotami, o nichž propagandistická mašinérie neustále žvaní, odlišuje Rusko od „v hříchu se utápějícího Západu“. Církev nabízí „pravoslavný design, krásný obal“, jak to nazývá Ksenia Lučenko, a tím propůjčuje režimu posvátnou legitimizaci.

Na oplátku dostává od státu dary a ochranu. Zdá se tedy, že ruská pravoslavná církev je stále těsněji spojena s Putinovým režimem a válkou. V rozhovoru pro exilové noviny Verstka jeden z kněží, který si nepřál uvést své jméno, řekl, že od začátku války se názory církve a státu téměř ztotožnily a diecézní shromáždění se změnila ve stranicko-politické akce. Podle arcikněze Arcidiecéze pravoslavných ruských obcí v západní Evropě Dimitrije Sobolevského je nyní pro většinu Rusů církev jen další součástí státního aparátu.

Vyvstává však otázka, zda je toto úzké spojení se státem pro ruské pravoslaví z dlouhodobého hlediska skutečně přínosné. V kázání v listopadu loňského roku Kirill řekl, že se nemůžete nazývat Rusem, pokud nechodíte do kostela. To kontrastuje s různými studiemi, které ukazují, že Rusko není příliš nábožensky založenou zemí. Podle průzkumu World Values Survey 2017 se 77,4 % Rusů označuje za věřící, ale většina z nich nechodí do kostela a nezná ani nejjednodušší náboženská pravidla.

Církev, která je zdánlivě mocnější než kdykoli předtím
a téměř splynula s Kremlem,
ztrácí stále více v ruské společnosti respekt.

Náboženství pro ně není duchovním zaměřením, místo toho se soustředí na církevní rituály, které naplňují „mystické potřeby“. Ksenia Lučenko podotýká, že novorozeně musí být pokřtěno, aby neonemocnělo, a pohřeb bez kněze není řádným pohřbem. Těm, kdo jen občas zapálí svíčku před ikonou, je jedno, zda je patriarcha pro válku nebo proti ní. Ale pro věřící lidi jsou patriarchovy výroky o tom, že padlí ruští vojáci půjdou rovnou do nebe, neslučitelné s jejich vírou.

Podle oficiálních statistik ruského ministerstva vnitra se letos pravoslavných vánočních bohoslužeb zúčastnilo 1,4 milionu lidí, zatímco v roce 2020 to bylo 2,3 milionu a v roce 2019 přes 2,6 milionu. Stále méně oblíbené je i kněžské povolání. Jen v loňském roce musely být uzavřeny tři semináře. Církev, která je zdánlivě mocnější než kdykoli předtím a téměř splynula s Kremlem, ztrácí stále více v ruské společnosti respekt. Zvyšuje se také nebezpečí rozkolu uvnitř církve, protože mezi duchovními vznikají dva tábory: jedni obhajují rozhodnutí Kremlu, druzí se stahují do vnitřní emigrace nebo dokonce opouštějí zemi.

Více než 12.000 lidí podepsalo dopis patriarchovi Kirillovi na podporu Alexeje Uminského. Nikdo na něj zatím neodpověděl. Pravoslavnou vánoční bohoslužbu v kostele Nejsvětější Trojice již vedl nový představený, arcikněz Andrej Tkačev, jeden z nejhorlivějších válečných jestřábů v ruském kléru, který je znám svými tmářskými výroky. Symbióza mezi ruskou pravoslavnou církví a státem může přinést krátkodobé politické výhody, z dlouhodobého hlediska však vyvolává otázky ohledně duchovní legitimity a společenského postavení církve v Rusku.

Daria Boll-Palievskaja je novinářka na volné noze a spisovatelka. Je redaktorkou nezávislých online novin russland.NEWS a mimo jiné píše pro Zeit Online a MDR.

 

 

 

 

 


Úvodní foto: Ruský pravoslavný kříž, Mikeypugs0134, zdroj: IPG-Journal, autorka: Daria Boll-Palievskaja, překlad: Bohumil Řeřicha