„Žijeme v pekle”

Do války na Ukrajině byly odvedeny statisíce Rusů. Doma roste nespokojenost žen. Může být protest pro Putina nebezpečný?

Před patnácti měsíci podepsal Vladimir Putin dekret o částečné mobilizaci pro válku na Ukrajině. Přesný počet mobilizovaných není jasný a údaje se značně liší. Jedno je však jisté: stovky tisíc ruských vojáků zůstávají od té doby na frontové linii na Ukrajině bez vyhlídky na dovolenou. Naopak, zločinci naverbovaní do války jsou propouštěni domů po šesti měsících účasti v tzv. speciální vojenské operaci. Ve snaze zajistit návrat svých manželů se mnohé manželky mobilizovaných v srpnu 2023 spojily a založily telegramový kanál Heimweg, Cesta domů, který měl v prosinci již přes 38.000 odběratelů.

7. listopadu se ženy poprvé pokusily demonstrovat v Moskvě. Městská správa však akci zakázala s odvoláním na „omezení způsobená pandemií covid-19“. Připojily se tedy ke shromáždění komunistické strany u příležitosti výročí Říjnové revoluce, které překvapivě zakázáno nebylo. Asi 30 žen drželo transparenty s nápisem „Vraťte dětem jejich otce“. Jedna z aktivistek řekla novináři: „Žijeme v pekle. Lidi vzali do otroctví.“ Trvalo necelých pět minut, než shromáždění rozehnala policie. Ženy se poté snažily organizovat protesty po celé zemi na sociálních sítích. Demonstrace však nebyly povoleny.

Propagandistická mašinérie je rychle rozpoznala jako hrozbu pro režim a začala je systematicky diskreditovat. Hlavní ruský propagandista Vladimir Solovjov prohlásil, že telegramový kanál Heimweg byl „organizován zahraničními zpravodajskými službami“, a 30. listopadu byl kanál označen jako „fake“. Aktivistům také přímo vyhrožují bezpečnostní složky. Došlo k několika případům, kdy je navštívila policie, aby je upozornila na „nepřípustnost extremistických aktivit“.

Aktivistky jsou také přímo ohrožovány bezpečnostními složkami.

Přesto se ženy nevzdávají a hledají nové formy protestu. Na konci listopadu uspořádaly flash mob, při kterém si na auta nalepily samolepky s nápisy jako „Vraťte mi manžela“ nebo „Už toho mám dost“. V textu použili písmena latinské abecedy Z a V, která se v Rusku stala symbolem války a používají je hurávlastenci. Začátkem prosince aktivistky zveřejnily video, v němž přečetly manifest požadující stažení svých manželů, bratrů, synů a otců z válečné zóny. Na hlavách měly bílé šátky.

Účastníce hnutí Heimweg netrpělivě očekávaly Putinovu výroční tiskovou konferenci 14. prosince a poslaly mu spoustu otázek. Některé z nich byly dokonce vysílány na velkoplošné obrazovce: „Kdy budou mobilizovaní lidé propuštěni? Proč by mělo 300.000 lidí sloužit celé zemi?“. Putin je však ignoroval. Na otázku, zda bude nová mobilizace, odpověděl: „Proč potřebujeme mobilizaci? V tuto chvíli není potřeba.“ Jednoduše řečeno: žádná rotace nebude.

Jednou z podporovatelek žen v jejich boji je Olga Zukanová, vedoucí Rady manželek a matek. Pochybuje však, že se manželky mobilizovaných mužů mohou stát skutečným politickým hnutím. Jsou totiž „zcela apolitické“. Není také jasné, kolik takových žen je, kde žijí a zda stoupenkyně jejího telegramového kanálu skutečně sdílejí její požadavky. Provozovatelé kanálu Heimweg zůstávají v anonymitě.

Mnozí liberální členové opozice koordinátorky Heimwegu kritizuje. Tím, že volají po rotaci na frontě, souhlasí s tím, aby místo jejich mužů byli do války posíláni jiní. A to je právě slabá stránka jejich protestu – tímto způsobem si v ruské společnosti jen stěží získají sympatizanty. Opoziční politik a blogger na YouTube Maxim Kaz naopak označuje postoj matek a manželek mobilizovaných za „bezvadný“. Mají pravdu, říká, protože neexistuje žádné ospravedlnění války, do které byli jejich blízcí posláni.

Hlavní strategií je zastrašování.

Nespokojenost mobilizovaných žen je nepochybně jedním z nejdůležitějších témat nadcházející prezidentské volební kampaně. Kreml se možných masových protestů obává. Jejich příklad by mohl být precedentem. Například v Novosibirsku bylo povoleno jediné shromáždění hnutí Cesta domů, ale nikoli na ulici, nýbrž v kulturním centru. Bylo tam více policistů než účastníků, jejichž průkazy a plakáty byly u vstupu kontrolovány. Podle exilových novin Vjorstka nařídila prezidentská administrativa regionálním úředníkům, aby „penězi potlačili protesty příbuzných mobilizovaných“. Neměly by se stát celonárodním bojem.

Místní úřady taktizují a slibují ženám, že jejich stížnosti budou předány „nahoru“ v naději, že je na chvíli uklidní. Hlavní strategií je zastrašování. Proti Zukanové již bylo zahájeno trestní řízení za „podněcování k odpírání občanských povinností“. Cílem je aktivisty umlčet. Zukanová však varuje: „Když pružinu přetáhnete, může prasknout“.

Maxim Kaz dokonce přirovnal protestující ženy k matkám z Plaza de Mayo v Argentině, které hledaly své ztracené děti během vojenské diktatury v letech 1976 až 1983. Jejich protest byl jedním z faktorů, které nakonec vedly k pádu junty. I ony byly apolitické ženy v domácnosti. Jejich symbolem byl rovněž bílý šátek. A roli symboliky v politice bychom neměli podceňovat, upozorňuje politoložka Ekaterina Schulmann. Ženy v bílých šátcích nedokázaly svrhnout režim v Rusku. Způsobují mu však velké potíže tím, že požadují to, na co mají právo, říká Jekaterina Schulmann.

„Vzdáme se, až když budou naši muži v bezpečí doma,“ varují koordinátorky hnutí ve svém manifestu. Nevzdává se ani Olga Zukanová: „Ženy se musí sjednotit, vystoupit na federální úrovni a požadovat po prezidentovi řešení. Pokud získají své muže zpět, budou to samé požadovat i ostatní.“

 

Daria Boll-Palievskaya je novinářka na volné noze a spisovatelka. Je redaktorkou nezávislých online novin russland.NEWS a mimo jiné píše pro Zeit Online a MDR.

 

 

 


Úvodní foto: Ruští vojáci v hnědých maskáčích si na pozadí zasněžených stromů prohlížejí vojenské vybavení, Ministerstvo obrany RF, zdroj: IPG-Journal, autorka: Daria Boll-Palievskaya, překlad: Bohumil Řeřicha