Po nepokojích ve Francii: tvoří nyní zákony policie?

Nejvyšší vedení francouzské policie otevřeně útočí na justici. Ministr vnitra mlčí. O nezvykle velké politické moci policie a jejích odborů.

Smrt 17letého Nahela při policejní kontrole v Nanterre vyvolala noční nepokoje. Vzápětí vypukl ve Francii boj o moc mezi policií, justicí a vládou.

Vedení policie ostře kritizovalo, že kolega, který zastřelil Nahela, byl umístěn do vyšetřovací vazby. Tam sedí také další policista, který byl zatčen za možné špatné zacházení s mužem během nepokojů v Marseille.

Šéf policie Frédéric Veaux požádal o vypracování zvláštních předpisů pro policisty. Myslí si, že „policista před případným soudem nepatří do vězení, i když se mohl dopustit přestupků nebo závažných chyb při výkonu své práce,“ řekl Veaux listu Le Parisien. „Vědomí, že je ve vězení mi nedá spát.“

Policisté si nechali vypsat nemocenskou

Mocný pařížský policejní prefekt Laurent Nuñez tento požadavek na Twitteru podpořil – i když šéfové obou historicky soupeřících institucí jsou zřídka jednotní. Na protest proti zadržování svých kolegů si mnozí policisté v Marseille vzali nemocenskou nebo omezili svou práci na tísňová volání. „Je policie nad zákonem?“ zněl titulek levicově-liberálního deníku Liberation.

Reakce vlády na tyto útoky na justici byla zdrženlivá. Prezident Macron ve svém rozhovoru 24. 7. z 12 000 kilometrů vzdálené Nové Kaledonie ujistil, že emocím policistů rozumí. Nikdo by však neměl být nad zákonem, dodal.

Policie pro sebe požaduje roli čtvrté moci.
Sébastian Roché, sociolog a policejní expert

Sociologa a policejního experta Sebastiana Rochého „šokovala“ výzva vedení policie ke zrušení rovnosti před zákonem požadováním „privilegií v oblasti trestní nezodpovědnosti“ pro policisty. Tento požadavek pro něj znamená, že policie „požaduje pro sebe roli čtvrtého stavu“. Byť mají policejní útoky na soudnictví a politiku dlouhou historii, „nové je, že pocházejí z nejvyššího vedení policie,“ řekl Roché listu Tagesspiegel.

Nové je také to, že vláda reaguje tak slabě. V roce 1983 prezident Mitterrand odvolal hlavního policejního šéfa a pařížského policejního prefekta, když tisíce policistů vyhrožovalo pochodem Paříží na protest proti údajně příliš laxní politice ministra spravedlnosti Roberta Badintera. „Dnes je situace téměř opačná,“ popisuje Roché reakci prezidenta Macrona jako „bojácnou“.

Policejní odbory již svrhly ministra

Na politiky už léta vyvíjejí tlak zejména mocné policejní odbory. Prezident Macron to už pocítil. V roce 2020, po do očí bijícím případu policejního násilí, kritizoval skutečnost, že nebílí lidé byli ze strany policie podrobováni výrazně častěji kontrolám totožnosti, a oznámil zřízení ohlašovny pro diskriminační zacházení.

Na to odboráři prostřednictvím sociálních sítí vyzvali policisty, aby na protest již žádné kontroly neprováděli a reagovali pouze na tísňová volání. „Prezident dostane policii, jakou si zaslouží,“ argumentovali.

Policejní odbory dokonce v polovině roku 2020 přivedly k pádu ministra vnitra Christopha Castanera, předchůdce Darmanina. Poté, co při kontrole zemřel další muž, zasažený policejním taserem, nařídil ministr vnitra jejich zrušení. Vyzval také k „systematické“ kontrole a pozastavení výkonu funkce policistů, pokud existuje „podezření“ z rasistických výroků nebo činů. Reakcí byly demonstrace policistů na Champs-Élysées, blokády komisariátů a ostrá prohlášení tehdejšího generálního tajemníka policejního odborového svazu SGP Police FO Yvese Lefebvrea v médiích: „Policisté již Castanera nepovažují za svého legitimního ministra,“ řekl. „Je nedůstojný úřadu ministra vnitra“. Sám Castaner prý potvrdil investigativním novinářům pořadu “Complément d’enquête” na kanálu France 2, že musel odstoupit kvůli protestům policejních odborů.

Tentýž odborář před loňskými všeobecnými volbami prohlásil, že „nikdy nebudu poslouchat Jeana-Luca Mélenchona“. Vůdce radikálně levicové strany „La France insoumise“ vytvořil širokou levicovou aliancí se zelenými, která však nemohla sestavit vládu. Policista v tomto případě oznámil „masivní protesty v policejním sboru“.

70 procent policistů je v odborech

Jak ale mohou policejní odbory ve Francii dosáhnout takové politické moci? Na jedné straně je zde vysoký stupeň organizace národní policie: asi 70 procent policistů je organizováno v odborech – ve srovnání s asi 8 procenty ve zbytku veřejné služby.

Sdruženi jsou hlavně ve dvou velkých odborech, Alliance a SGP Police FO. Celkem existuje asi 30 policejních odborů. Zastupují zájmy policistů, kteří nesmějí stávkovat, ale také pomáhají s hledáním ubytování a mají vliv na povýšení.

Nejsme mocnější než ministr, ale můžeme být nebezpečnější. Prezident to ví.
Fabien VanheMelryck, generální tajemník Policejní unie Alliance v roce 2022

Sebevědomí, které z toho u odborových předáků pramení, vysvětlit Lefebvre přímo do očí „svému“ ministrovi: „Rozdíl mezi námi je: vy jste jmenován, já jsem zvolen.“  Generální tajemník policejní odborové Alliance Fabien VanheMelryck odpověděl na otázku, kdo je mocnější, zda ministr nebo odbory: „Nejsme mocnější než ministr, ale můžeme být nebezpečnější. Prezident to ví.“

Přitom prezident a ministr vnitra na mnohé požadavky policejních odborů léta reagují, což jim umožnilo vyjednat si další privilegia v důchodové reformě. Na jejich přání byly modernizovány a nyní mohou používat plastové náboje, které opakovaně vedly k nejhorším zraněním během protestů žlutých vest.

Od roku 2017 je také povoleno použít střelnou zbraň, pokud se účastníci silničního provozu vyhýbají kontrole, aniž by se policisté nacházeli v ohrožení života. Začátkem roku 2023 bylo na následujících pět let uvolněno celkem 15 milionů eur na modernizaci výzbroje a vyplácení bonusů.

Přesto to nevede ani k menšímu počtu obvinění ze strany policie, ani k lepšímu vztahu mezi policií a obyvatelstvem, stěžují si sociolog Christian Mouhanna a profesor trestního práva Olivier Cahn v Le Monde. Kritizují, že se policie neustále snaží být tvrdší a podařilo se jí za pár let přesvědčit vládu, že vlastně jen díky její pomoci je stále ve funkci.

Tento pohled na svět lze vyčíst ze společného prohlášení, které po červnových nepokojích zveřejnily dva hlavní policejní odbory. Policie se dne nachází „v boji“ a „ve válce“ proti „divokým hordám“, proti kterým musí bránit republiku. Následuje tajemná a dost hrozivě znějící věta: „Zítra budeme v odboji a vládě to musí být jasné“.

Už je nebaví dělat špinavou práci
v problémových oblastech.
Jean-Marc Berlière, historik, o francouzské policii

Historik Jean-Marc Berlière, jehož těžiště je historie policie ve Francii, označuje společnou intervenci dvou nejmocnějších policejních šéfů za „neobvyklou“ a „vážnou“. Po mnoha diskusích s policisty ale nevěří, že se by chtěli postavit nad zákon.

„Už mají dost toho, že musí dělat špinavou práci v problémových oblastech,“ řekl pro Tagesspiegel. Nedostatek uznání je jedna věc, zadržení policisty v Marseille vnímají jako „příliš velké ponížení“. Policejní expert je znepokojen, protože nemá dojem, že by prezident Macron pochopil rozsah nelibosti mnoha policistů.

Historik Emmanuel Blanchard se naopak obává, že policie směřuje k „autonomizaci“. „Postavení politiky ve vztahu k instituci policie je v posledních letech oslabeno,“ říká v Libération. Důvodem je, že vláda a prezident musí stále častěji „volat policii o pomoc, aby udrželi sociální protesty na uzdě“. Na oplátku pak musí dělat stále více ústupků policii, je to jako spirála. Dochází tak k vývoji, o kterém se mnozí odborníci, právníci a levicové strany domnívají, že by mohl ohrozit právní stát ve Francii.

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Francouzská policie, Paříž, Kristoffer Trolle, zdroj: Tagesspiegel, autorka: Andrea Nüsse, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]