Jak se připravit na mírová jednání na Ukrajině

 

Ukončení války vyžaduje myšlení s předstihem

Brutální ruská válka na Ukrajině pokračuje v nezmenšené míře. Střídají se zde rozsáhlé vojenské akce s občasným zájmem o MíROVá JEDNáNí. Jasný konec je však v nedohlednu. Žádná ze stran nemá reálné vyhlídky na vojenské vítězství nebo bezpodmínečnou kapitulaci.

Všechny strany konfliktu daly jasně najevo, že na diplomacii je podle nich příliš brzy. V určitém okamžiku však přijde čas na jednání a je nezbytné, aby Spojené státy tento den pečlivě naplánovaly. Pokud tak neučiní, odsoudí Washington k uspěchanému a nedostatečně promyšlenému přístupu k ukončení války – chybě, které se Spojené státy dopustily v každém vážném konfliktu, do něhož se od roku 1945 zapletly. Žádná válka nekončí bez politických důsledků. Buď se Spojené státy zapojí do utváření těchto důsledků tak, aby sloužily jejich zájmům, nebo budou důsledky utvářet místo nich jiní.

Ukončení války probíhá ve třech fázích: předchozí přípravy, předjednání a samotná jednání. První fáze zahrnuje vyřešení vnitřních názorových rozdílů a zahájení komunikace mezi stranami: každá strana si vyjasní, s čím nemůže souhlasit, a přezkoumá postoje a stanoviska ostatních stran, aby určila priority a strategii. Druhá fáze zahrnuje přípravu podkladů pro oficiální jednání, včetně určení, kde a kdy se budou konat a kdo se jich zúčastní. A třetí zahrnuje přímá jednání, která si většina lidí spojuje s diplomacií.

Každá fáze nastolování míru zahrnuje volby. Žádný proces není šablonou pro ostatní. Rozhodnutí vedou k rozcestí, které některé možnosti otevírá a jiné uzavírá. Politické okolnosti, pákový efekt a měnící se vojenské reálie – to vše ovlivňuje přípravy. Stejně jako bitevní plány nemusí mírové plány přežít první kontakt s nepřítelem, ale základy položené před jednáním budou i tak sloužit jako podklad pro rozhodování a zvýší šance na příznivý výsledek.

Ale popořadě

Ruský prezident Vladimir Putin a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj jsou i nadále hluboce odhodláni válku vyhrát. Začaly se objevovat mírné možnosti pro vyjednávání, především díky upadajícím vojenským vyhlídkám Ruska. Může se jednat o skutečná východiska odrážející větší ochotu k jednání, nebo o falešná východiska vytvořená dvěma protivníky, kteří se stále snaží jeden druhého přelstít. Obě strany v současné době spolupracují ve velmi omezených oblastech: přeprava obilí, výměna vězňů a neformální (a možná i náhodné) sladění svých akcí, aby se zabránilo katastrofě v jaderných elektrárnách. Ale přinejmenším prozatím cíle obou stran stále daleko přesahují to, co je druhá strana ochotna připustit: pro RUSKO je to kontrola celé Ukrajiny a pro Ukrajinu navrácení celého jejího území.

Předběžná příprava nevyžaduje, aby se strany plně shodly na podstatných otázkách. Dokonce ani nevyžadují, aby se strany dohodly mezi sebou; k tomu slouží právě tato fáze smírčího jednání. Včasné vyřešení nebo dokonce jen pochopení rozdílů mezi klíčovými aktéry – v případě Spojených států mezi Národní bezpečnostní radou, ministerstvem zahraničí a ministerstvem obrany – je pro diplomatickou připravenost zásadní. Američtí diplomaté často říkají, že v průběhu jakéhokoli jednání se až 60 % toho, co je třeba vyřešit, týká neshod mezi administrativou a jejím vlastním vyjednávacím týmem. Včasná shoda mezi těmito aktéry je nejen prospěšná, ale i nezbytná.

Řešení vnitřních rozporů může být pomalé a obtížné, ale zahájení tohoto procesu může signalizovat, že k jednáním může dojít i tehdy, když se rozdíly mezi stranami zdají být nepřekonatelné. Právě nyní se Spojené státy nacházejí v počáteční fázi předběžné přípravy a musí ještě vyřešit neshody ohledně úlohy, tempa a účinku vojenských akcí – a jak je nejlépe načasovat, aby se utvářely příznivé výsledky, a to i prostřednictvím jednání.

Zatím není jasné, kdy bude možné – před jednáním – pokročit v další fázi nastolování míru. Světoví lídři zintenzivnili své výzvy k míru a Washington a další třetí strany zahájily neformální a důvěrné kontakty s ostatními stranami, aby zjistily jejich postoj k diplomacii. Cesta k předjednání je však někdy klikatá. Úsilí o uvedení vnitřních organizací do souladu je nesmírně užitečné pro přípravu strategií, ale je také náročné, nepředvídatelné a neustále podléhá změnám.

Směr: diplomacie

S tím, jak Washington a ostatní zainteresované strany zaujímají jednotnější postoje, může být věnována větší pozornost předběžným jednáním, jejichž cílem je přimět Rusko a Ukrajinu k přímým rozhovorům. Úkolem bude přesvědčit obě strany, že diplomacie může podpořit a dokonce prosadit jejich zájmy. Američtí představitelé by měli svým ruským a ukrajinským protějškům (a dalším, kteří by je mohli ovlivnit) zdůraznit, že pozitivní vojenský výsledek bude časově náročný, nákladný a nejistý a že diplomacie může být jistější cestou k dosažení toho, co chtějí. Cílem by mělo být zaměřit obě strany na trestající realitu dalšího boje a možnosti vyjednávání a vytvořit společné porozumění situace.

Jedním z praktických způsobů, jak toho dosáhnout, by bylo uspořádat takzvané proximitní rozhovory, které by obě strany přivedly do stejného města a umožnily zprostředkovatelům z řad třetích stran, aby se mezi nimi pohybovali tam a zpět, vyměňovali si informace o postojích, připravovali nápady a pracovali na podpoře přímých kontaktů. To může být užitečné zejména v případech, kdy – jako je tomu nyní – vnitropolitické důvody znesnadňují přímý rozhovor bojujících stran. Pro začátek by se jedna nebo více třetích stran, které Rusko a UKRAJINA považují za přijatelné, mohly individuálně setkat s vedoucími představiteli obou zemí (nebo jejich důvěryhodnými zástupci), aby v tichosti prozkoumaly myšlenky, cíle, možnosti a postoje a případně identifikovaly oblasti, které se překrývají a které by mohly být základem pro dohody. Tyto rozhovory by také mohly začít stanovovat agendu pro budoucí přímá jednání, vyřešit logistické otázky, jako je čas a místo konání schůzek, a určit, kdo se jich bude kromě bojujících stran účastnit.

Stejně jako bojové plány, ani mírové plány nemusí
přežít první kontakt s nepřítelem

Následovat by mohly formálnější osobní rozhovory, které by rovněž zprostředkovaly třetí strany. Generální tajemník OSN by mohl pomoci usnadnit tento proces jmenováním zvláštního zástupce, který by strany povzbuzoval a vedl je k přímým jednáním s pomocí Číny, Indie, Turecka, Spojených států a dalších zemí, které by mohly dohodu usnadnit. Evropská unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě by rovněž mohly vést strany k osobním rozhovorům.

Zahájení předjednání v neformálním prostředí může pomoci nastartovat proces, a proto jsou často užitečným nástrojem jednání přes prostředníky. Přílišná neformálnost však může situaci zbytečně zkomplikovat: otevírá dveře více třetím stranám, vytváří více příležitostí pro zásahy třetích stran, potenciálně prodlužuje jednání a zvyšuje pravděpodobnost nedorozumění. I když jednání probíhají ve společném jazyce, více významů slov a nejasnosti v syntaxi mohou bránit pokroku a nastražit nášlapné miny, které později dohodu zhatí. Na druhou stranu používání více jazyků za účelem vyhovění více stranám přináší své vlastní potíže.

To, zda budou strany ochotny přejít od předběžných jednání k jednání, bude částečně záviset na událostech na bojišti a na vnímání toho, kdo vyhrává a kdo prohrává. Bude to také záviset na zájmech, mezinárodním postavení a tlacích vyvolaných vším možným, od sankcí až po změny veřejného mínění a morálky. Vyjednavači třetích stran však mohou hrát zásadní roli při udržování mírového procesu na správné cestě, poskytovat pozitivní ujištění a dodávat inovativní nápady, jak překonat rozdíly.

Ta těžší část

Jakmile se strany dohodnou na postupu přímého jednání, začíná ta těžší část. Při osobních jednáních se obvykle doporučuje zachovávat důvěrnost, ale je obtížné jí dosáhnout. I když se mediátorům podařilo omezit přístup tisku a veřejnosti během předjednání, během přímých jednání se jim to pravděpodobně podaří jen s obtížemi.

Hlavním cílem těchto rozhovorů by samozřejmě měl být mír mezi Ruskem a Ukrajinou. Spojené státy a jejich evropští partneři však budou chtít také zajistit, aby jakékoli mírové ujednání zvýšilo bezpečnost v regionu a pomohlo stabilizovat dvoustranné americko-ruské vztahy, zejména v jaderné oblasti.

Jednou z otázek, která bude jistě sporná, a bude tedy vyžadovat opatrné řešení, je role ukrajinské ekonomiky v Evropě. Někteří naznačují, že Ukrajina má dobré předpoklady stát se mostem mezi Evropskou unií a ruskou Euroasijskou hospodářskou unií. Vytvoření takového hospodářského uspořádání bude náročné, přestože ukrajinský průmysl a zemědělství kdysi hrály v sovětské ekonomice významnou roli. Ukrajina bude také potřebovat rámec pro obnovu po válce, stabilizaci svého obyvatelstva, boj s korupcí a zajištění rovnoprávného postavení dvou hlavních jazyků – ukrajinštiny a ruštiny. Užitečný model může, přes všechny své zkoušky, představovat Quebec.

Nejbezpečnějším způsobem řešení územních sporů
je zeptat se lidí, co chtějí

Těžší bude dohodnout se na bezpečnostních vztazích: má Ukrajina vstoupit do NATO, nebo být vtlačena do Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti bývalých sovětských států? Učiní toto rozhodnutí po referendu, které by spravedlivě vystihlo názory jejích občanů, a po čekací lhůtě, řekněme deseti let?

Nejnáročnější ze všech – a tedy pravděpodobně poslední – budou územní otázky. Ty budou ovlivněny vojenskou realitou a dalšími zdroji vlivu. Žádná ze stran nedosáhla na bitevním poli dostatečného pokroku, aby dosáhla všech svých územních nároků: Moskva celou Ukrajinu a Kyjev hranice Ukrajiny při získání nezávislosti v roce 1991.

Nejbezpečnějším a nejspravedlivějším způsobem řešení územních sporů je zeptat se obyvatel regionu, co chtějí. Referenda nejsou vždy dokonalá. Při opatrném postupu ze strany OSN však mohou být nejlepším přístupem k usnadnění sebeurčení. Jednou z možností by bylo dát všechny okupované oblasti Ukrajiny pod správu OSN a požadovat, aby se obě armády stáhly na dobu tří až pěti let, po níž by ukrajinští občané hlasovali zvlášť v Donbasu a na Krymu o tom, zda chtějí být součástí Ruska, součástí Ukrajiny nebo autonomní oblastí jedné z těchto zemí. Tato referenda pod vedením OSN by probíhala pod širokým mezinárodním dohledem, aby se zajistilo, že budou svobodná a spravedlivá.

Další možností by bylo dočasně přijmout ukrajinské hranice z 23. února 2022 jako kontrolní linii oddělující vojenské síly a hranice z roku 1991 jako oficiální hranici mezi Ruskem a Ukrajinou, dokud by se pod vedením OSN neuskutečnilo referendum, které by určilo status všeho mezi těmito dvěma hranicemi. Donbas i Krym by pak během pěti až sedmi let uspořádaly lidová referenda, která by rozhodla o jejich přesné příslušnosti k Rusku nebo Ukrajině.

Spravedlivá a trvalá dohoda

Přestože by obrysy případné dohody byly z velké části určeny pákovým efektem, vzájemností, vyjednávacími schopnostmi a podmínkami, existuje několik základních principů, které by mohly napomoci k dosažení spravedlivé a trvalé dohody. Za prvé, jakmile jednání jednou začnou, měla by pokračovat pravidelně, pouze s krátkými, vzájemně dohodnutými přestávkami, dokud nebude dosaženo konečné dohody. Obě strany by měly mít možnost přizvat omezený počet států a mezinárodních organizací, aby pomáhaly při vyjednávání, ověřování, monitorování, pozorování a udržování míru. A měla by platit zásada, že „nic není dohodnuto, dokud není dohodnuto vše“, pokud se strany nedohodnou na brzkém zavedení některých opatření – například příměří, které umožní přístup humanitární pomoci.

Všechny dohody by měly být uzavírány u jednacího stolu, měly by být písemné, podepsané smluvními stranami, garantované rezolucí Rady bezpečnosti OSN a registrované podle Charty OSN. Dohodnutá opatření by měla být pokud možno reciproční, například společná obchodní cla, nebo by měla alespoň zahrnovat asymetrickou výměnu ústupků, například různé, ale doplňující se obchodní výhody, pokud jde o netarifní překážky. Mezinárodní společenství by se mělo zavázat k financování obnovy Ukrajiny a rehabilitace osob postižených válkou. A konečně, Ukrajina by měla mít právo požádat o vstup do jakékoli mezinárodní organizace nebo orgánu za stejných podmínek jako ostatní členové – pokud výslovně nesouhlasí s omezením tohoto práva v mírové dohodě.

Rusko a Ukrajina připraveny na přímé rozhovory zatím nejsou. Vedoucí představitelé Spojených států a dalších důležitých třetích stran by však měli s opatrností a důvěrností urychlit své předchozí přípravy a zahájit předběžná jednání. Jejich cílem by mělo být vybudování důvěry, přesvědčení stran, aby se postavily tvrdé realitě, a odstranění překážek bránících diplomatickému pokroku. V opačném případě by se Rusko a Ukrajina mohly dostat do začarovaného kruhu sebeklamu, popírání diplomacie a nekonečné války.

Thomas R. Pickering je vedoucím poradcem v Albright Stonebridge Group. Více než čtyřicet let působil jako americký diplomat, mimo jiné jako náměstek ministra zahraničí pro politické záležitosti a velvyslanec při O

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Ukrainian delegation for peace talks with Russian Soviet Republic, 1918, Oko magazine (1918), zdroj: FOREIGN AFFAIRS, autor: Thomas R. Pickering, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]