Â
Ambice, nejistota a úskalà nezávislosti
George Kennan, významný americký diplomat a zkoumavý pozorovatel mezinárodnÃch vztahů, proslul pÅedpovÄdà rozpadu SovÄtského svazu. MénÄ známé je jeho varovánà z roku 1948, že žádná ruská vláda nikdy nepÅijme nezávislost Ukrajiny. Kennan tehdy pÅedvÃdal, že mezi Moskvou a Kyjevem dojde k patové situaci, a pÅedložil podrobné návrhy, jak by mÄl Washington ÅeÅ¡it konflikt, v nÄmž by se nezávislá Ukrajina postavila proti Rusku. K tomuto tématu se vrátil o půl stoletà pozdÄji. Kennan, tehdy devadesátiletý, varoval, že rozÅ¡iÅovánà NATO na východ by zniÄilo demokracii v Rusku a rozpoutalo dalšà studenou válku.

Kennan znal Rusko pravdÄpodobnÄ důvÄrnÄji než kdokoli jiný, kdo kdy působil ve vládÄ USA. JeÅ¡tÄ pÅedtÃm, než v roce 1933 pÅijel do Moskvy jako 29letý asistent prvnÃho amerického velvyslance v SovÄtském svazu, ovládal ruÅ¡tinu a mohl se vydávat za rodilého mluvÄÃho. V Rusku se ponoÅil do novin, úÅednÃch dokumentů, literatury, rozhlasu, divadla a filmu. Na veÄÃrcÃch s ruskými umÄlci, intelektuály a nižšÃmi úÅednÃky setrvával až do noci. Oblékal se jako Rus a odposlouchával Moskvany v tramvaji nebo v divadle. Chodil na pÄšà túry nebo lyžoval na venkovÄ, aby navÅ¡tÃvil skvosty staré ruské architektury. Jeho opovrženà diktaturou Josifa Stalina, zejména po nástupu krvavých Äistek v letech 1935-38, se vyrovnalo pouze jeho touze pÅiblÞit se ruskému lidu a jeho kultuÅe. V roce 1946, poté co nadiktoval svůj proslulý dlouhý telegram ministerstvu zahraniÄÃ, v nÄmž varoval pÅed sovÄtskou hrozbou, se vrátil zpÄt do Washingtonu. NásledujÃcÃho roku si zÃskal celonárodnà pozornost svým Älánkem ve Foreign Affairs, v nÄmž vyzýval k zadržovánà sovÄtské expanze.
Kennan byl jedineÄný. Když námÄstek ministra zahraniÄà Dean Acheson Åekl svému kolegovi, že tento nadaný diplomat má vést novÄ vytvoÅený Å táb pro plánovánà politiky, kolega mu odpovÄdÄl, že âÄlovÄk jako Kennan by byl pro tuto práci vynikajÃcÃâ. Acheson se ohradil: âÄlovÄk jako Kennan? Nikdo jako Kennan nenÃ.â Kennan, který pracoval v kanceláÅi vedle ministra zahraniÄÃ, pomáhal pÅipravit Marshallův plán a dalšà významné iniciativy poloviny stoletÃ.
Kennanova hvÄzda pohasla po roce 1949, protože se postavil proti rostoucà militarizaci americké zahraniÄnà politiky, ale stále byl ctÄn jako odbornÃk na Rusko. Jeho rady vyhledávala Trumanova vláda, když se obávala vyprovokovat vstup Ruska do korejské války, Eisenhowerova vláda po StalinovÄ smrti a Kennedyho vláda bÄhem berlÃnské krize v roce 1961. Navzdory jeho televiznÃmu vyjádÅenà nesouhlasu s válkou ve Vietnamu a protestům proti závodům v jaderném zbrojenà se na nÄj obraceli úÅednÃci ministerstva zahraniÄà a cia jeÅ¡tÄ v 90. letech 20. stoletÃ. V roce 2003 uspoÅádal tiskovou konferenci na protest proti invazi do Iráku. Kennan, elitáŠzaslepený oÅ¡klivými pÅedsudky, které vstÅebal na poÄátku dvacátého stoletÃ, pÅesto zůstal až do své smrti v roce 2005 jasnozÅivým analytikem zahraniÄnà politiky.
Ve svÄtle tÄchto zkuÅ¡enostà stojà za to prozkoumat jak Kennanův skepticismus vůÄi ukrajinské nezávislosti, tak jeho návrh, jak by mÄl Washington reagovat na ruský útok na nezávislou Ukrajinu.
Ukrajinský skeptik
V politickém dokumentu nazvaném âCÃle USA ve vztahu k Ruskuâ, dokonÄeném v srpnu 1948, Kennan vyložil hlavnà cÃle Spojených států v pÅÃpadÄ, že Rusové napadnou Ukrajinu. UvÄdomoval si, že Ukrajinci ânesou nelibÄ ruskou nadvládu a jejich nacionalistické organizace jsou v zahraniÄà aktivnà a hlasitéâ. Bylo by proto âsnadné dojÃt k závÄruâ, že Ukrajina by mÄla být nezávislá. Tvrdil, že Spojené státy by vÅ¡ak toto oddÄlenà nemÄly podporovat.
Kennanův odhad hrubÄ podcenil vůli Ukrajinců k sebeurÄenÃ. NicménÄ dva problémy, které pÅed tÅemi Ätvrtinami stoletà identifikoval, pÅetrvávajÃ, zejména v myslÃch ruských vůdců. Kennan pochyboval o tom, že Rusy a Ukrajince lze snadno etnicky odliÅ¡it. V poznámce ministerstva zahraniÄà napsal, že âmezi Ruskem a Ukrajinou neexistuje jasná dÄlicà Äára a bylo by nemožné ji stanovitâ. Za druhé, ruská a ukrajinská ekonomika byly vzájemnÄ provázané. VytvoÅenà nezávislé Ukrajiny âby bylo stejnÄ umÄlé a destruktivnà jako pokus oddÄlit KukuÅiÄný pás vÄetnÄ průmyslové oblasti Velkých jezer, od ekonomiky Spojených státůâ.
Od roku 1991 se Ukrajinci snažà stanovit územnà a etnickou dÄlÃcà Äáru a zároveÅ si vydobýt ekonomickou nezávislost na ruském impériu. Moskva tyto snahy podkopává tÃm, že podporuje nespokojenost v ruskojazyÄných oblastech na východÄ Ukrajiny, podnÄcuje hnutà za nezávislost a nynà oficiálnÄ anektuje ÄtyÅi odtržené regiony. Rusko se roky politického a hospodáÅského nátlaku a nynà i vojenskou brutalitou snažà zmaÅit hospodáÅskou nezávislost Ukrajiny tÃm, že naruÅ¡uje jejà plynovody, vývoz obilà a lodnà dopravu.
JeÅ¡tÄ v dobÄ vrcholÃcà studené války Kennan trval na tom, že âpocity samotných Velkorusů nám nemohou být lhostejnéâ. Protože Rusové zůstanou ânejsilnÄjÅ¡Ãm národnÃm prvkemâ v oblasti, musà být jakákoli životaschopná âdlouhodobá politika USA založena na jejich pÅijetà a spolupráciâ. OpÄt pÅirovnal ruský pohled na Ukrajinu k americkému pohledu na StÅedozápad. Samostatnou, nezávislou Ukrajinu by bylo možné âv koneÄném důsledku udržet pouze silouâ. Ze vÅ¡ech tÄchto důvodů by hypoteticky vÃtÄzné Spojené státy nemÄly usilovat o vnucenà ukrajinské nezávislosti vyÄerpanému Rusku.
Pokud by Ukrajinci dosáhli nezávislosti sami, Kennan radil ministerstvu zahraniÄÃ, aby Washington alespoÅ zpoÄátku nezasahoval. To, že nezávislá Ukrajina bude ânakonec napadena z ruské stranyâ, bylo dle nÄj vÅ¡ak témÄÅ nevyhnutelné. Pokud by v tomto konfliktu âvznikla nežádoucà patová situaceâ, mÄly by Spojené státy usilovat o âvyrovnánà rozdÃlů podle zásad rozumného federalismuâ.
Navzdory promÄnám poslednÃch 75 let zůstávajà Kennanovy rady aktuálnà i dnes. Federace umožÅujÃcà regionálnà autonomii na východnà UkrajinÄ a možná i na Krymu by mohla pomoci soužità obou stran. Mnozà analytici majà tendenci lÃÄit souÄasný konflikt jako âPutinovu válkuâ, ale Kennan vÄÅil, že témÄÅ každý silný ruský vůdce by nakonec vystoupil proti úplnému osamostatnÄnà Ukrajiny. A koneÄnÄ, demografická a geografická realita diktuje, že Rusko v dlouhodobém horizontu zůstane hlavnà mocnostà v tÄchto Äasto tragických âkrvavých zemÃchâ. V zájmu regionálnà stability i dlouhodobé bezpeÄnosti USA si Washington musà zachovat tvrdou hlavu a jasný pohled na zájmy Rusů i Ukrajinců a dalÅ¡Ãch národnostÃ.
Ignorovaný prorok
Na rozdÃl od Kennana mnozà kremlologové nepÅedpokládali, že by se SovÄtský svaz mohl zhroutit. Na konci studené války byl oslavován jako prorok. NicménÄ v následné debatÄ o rozÅ¡iÅovánà NATO byl spÃÅ¡e ctÄn, než aby byl brán v potaz. Tento paradox se projevil v roce 1995, kdy se poradce amerického prezidenta Billa Clintona pro ruské záležitosti Strobe Talbott snažil vzdát hold Kennanovi, jehož hluboce obdivoval. Talbott pozval Kennana, aby s prezidentem pÅiletÄl do Moskvy na 50. výroÄà Dne vÃtÄzstvà v EvropÄ, který se konal 9. kvÄtna a pÅipomÃnal kapitulaci nacistického NÄmecka. V roce 1945 Kennan, nejvyššà americký úÅednÃk v MoskvÄ, vÅele zdravil jásajÃcà Rusy, kteÅà se tlaÄili na velvyslanectvÃ. Nynà vÅ¡ak ve svých 91 letech pozvánà kvůli Å¡patnému zdravotnÃmu stavu odmÃtl. Jeho odmÃtnutà bylo pravdÄpodobnÄ nejlepÅ¡Ãm krokem.
Kennan by se pravdÄpodobnÄ cÃtil zneužitý, kdyby se dozvÄdÄl o celém programu cesty. V memorandu Clintonovi Talbott charakterizoval den po oslavách výroÄà jako â10. kvÄten: okamžik pravdyâ. PÅi setkánà s ruským prezidentem Borisem Jelcinem postupoval Clinton podle Talbottova návrhu a tlaÄil na Rusy, aby pÅijali jak rozÅ¡ÃÅenà NATO, tak úÄast Moskvy v Partnerstvà pro mÃr, což je sdruženÃ, které je nÄco jako âNATO-liteâ a které bylo vytvoÅeno s cÃlem uklidnit ruské obavy. Talbott Clintonovi pÅiznal, že âprakticky vÅ¡ichni významnà hráÄi v Rusku napÅÃÄ politickým spektrem jsou buÄ zásadnÄ proti rozÅ¡iÅovánà NATO, nebo se ho pÅinejmenÅ¡Ãm hluboce obávajÃâ.
V roce 1997 byl Kennan dále znepokojen rozhodnutÃm Washingtonu nejen pÅijmout do NATO Äeskou republiku, MaÄarsko a Polsko, ale také zahájit vojenskou a námoÅnà spolupráci s Ukrajinou. PÅekreslená linie oddÄlujÃcà východ od západu nutila Ukrajinu a dalšà zemÄ, aby si vybraly stranu. âNikde se tato volba nejevà tak pÅedvÃdatelná a tÄhotná osudovými důsledky jako v pÅÃpadÄ Ukrajiny,â varoval Kennan Talbotta v soukromém dopise.
Obával se zejména spoleÄného námoÅnÃho cviÄenà Ukrajiny a NATO Sea Breeze, které ignoruje tradiÄnà ruskou nejistotu ohlednÄ cizÃch váleÄných lodà v úzkých vodách Äerného moÅe. AÄkoli bylo Rusko k úÄasti na cviÄenà pÅizváno, rozzlobenÄ odmÃtlo. K napÄtà pÅispÄl v té dobÄ probÃhajÃcà spor mezi Kyjevem a Moskvou o námoÅnà základnu Sevastopol na Krymu. Jak, ptal se Kennan Talbotta, zapadalo toto námoÅnà cviÄenà do snahy Washingtonu âpÅesvÄdÄit Rusko, že rozÅ¡ÃÅenà hranic NATO smÄrem k ruským hranicÃm ve východnà EvropÄ nemá bezprostÅednà vojenské konotace?â
Talbott sice respektoval Kennanovy pochybnosti, ale zůstal pevný. PÅedpokládal, že ekonomické vyÄerpánà Ruska znamená, že se bude muset pÅizpůsobit západnÃm způsobům. âRusko se bude muset vymanit z hluboce zakoÅenÄného návyku myÅ¡lenà a chovánÃ,â napsal Talbott Kennanovi, a to tak, že se bude snažit spolupracovat se svými sousedy, a nikoli je ovládat. Rusko se muselo pÅizpůsobit a pÅijmout moc USA na svých hranicÃch. Clintonova administrativa mÄla v úmyslu ânepÅestat spolupracovat s Ukrajinou, ale zdvojnásobit naÅ¡e úsilà o zapojenà Ruskaâ.
Vedle Talbottovy zmÃnky o âplánovánà letoÅ¡nÃch cviÄenà ve StÅednà Asii i v PobaltÃâ napsal rozÄilený 93letý Kennan dva vykÅiÄnÃky. Moskva opÄt odmÃtla úÄast na tÄchto vojenských cviÄenÃch pod vedenÃm Západu v oblastech, které byly jeÅ¡tÄ pÅed nÄkolika lety pod jejà kontrolou.
PÅedpovÄdi se Äasto hodnÄ mýlÃ. Kennan podcenil intenzitu ukrajinského nacionalismu. Ale jeho pÅedpovÄdi z roku 1948 o ruské tvrdohlavosti, pokud jde o Ukrajinu, a jeho varovánà z 90. let pÅed americkou necitlivostà a ctižádostà platà dodnes. Jeho návrh urÄitého federálnÃho uspoÅádánà a regionálnà autonomie ve sporných oblastech zůstává slibný, i když je stále obtÞnÄjšà ho realizovat.
HlavnÃm problémem je to, co historik Paul Kennedy z Yale University nazval imperiálnÃm pÅetÞenÃm. JeÅ¡tÄ za druhé svÄtové války Kennan snášel dlouhé lety v ledových dopravnÃch letadlech, která pÅeskakovala Atlantik, Äetbou Edwarda Gibbona o tom, jak ÅÃmská ÅÃÅ¡e upadala a pak padla. Kennan byl skeptický k dlouhodobé životaschopnosti i tÄch nejmocnÄjÅ¡Ãch zemà udržovat vojenské sÃly daleko od domova. V důsledku toho podcenil stabilizaÄnà úÄinek amerických vojsk umÃstÄných v západnà EvropÄ bÄhem studené války.
Od studené války se vÅ¡ak vojenská hranice Spojených států posunula mnohem dále na východ. Bez ohledu na to, jak skonÄà brutálnà ruská válka na UkrajinÄ, se Spojené státy zavázaly udržovat silnou vojenskou pÅÃtomnost na prahu Ruska. Kdyby dnes Kennan žil, upozornil by na nebezpeÄà zahnánà Rusů do kouta do té mÃry, že by mohli zaÄÃt útoÄit. Upozornil by také na Äetné problémy Spojených států doma a položil by si otázku, jak tato exponovaná pÅÃtomnost ve východnà EvropÄ odpovÃdá dlouhodobým zahraniÄnÃm a domácÃm zájmům AmeriÄanů.
Â
Â
Ãvodnà foto: This is what happens when beasts run the states. In the end, they will go down in history, but as despicable wretches by Cosme Madini, zdroj: Foreign Affairs, autor: Frank Costigliola, pÅeklad: Robert Nerpas

Nezávislý internetový magazÃn se zamÄÅenÃm na geopolitiku, kulturu, sociálnà oblasti a technologie. Jsme ve virtuálnÃm éteru od záÅà 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z územà Evropy, Asie a Severnà Ameriky. ZajÃmá nás vÅ¡e nové.