Na hraně

 

Politoložka se zabývala okolnostmi, za nichž se státy dostávají do chaosu a nepokojů. Z jejího pohledu jsou ohroženy zejména Spojené státy. Špatná znamení však vidí i v Evropě. „Bolsonaro je oportunista. Trump je oportunista. Erdoğan je oportunista. Orbán je oportunista. A naučili se, že není nutné provést převrat, abyste převzali kontrolu nad státní mocí,“ říká. „Pokud je demokracie dostatečně slabá, můžete být legitimně zvoleni a pak pomalu narušovat demokratické instituce, které v podstatě ztrácí moc.“

Útok na Kapitol ve Washingtonu „slaví“právě druhé výročí a trapný remake, neboli Bolsonarova kopie Trumpova pokusu o převrat, se odehrál teprve před několika týdny a poukazuje na ohrožení demokracie v Jižní Americe s její armádou prověřenou převraty. Dílo „Bürgerkriege. Warum immer mehr Staaten am Abgrund stehen“ (Občanské války. Proč se stále více států ocitá na hraně) od Barbary F. Walterové je nejnovější knihou zabývající se těmito otázkami. Důležitou roli zde však sehrávají také pojmy jako „anokracie“ a „fraktionalismus“.

Walterová, americká politoložka, zdědila citlivost na hrozby, které pro demokracii představují nerovnost, nespravedlnost, nedostatek nebo úplná absence právního státu a nejistota, od své matky. Pocházela ze švýcarského kantonu Appenzell Innerrhoden, kde většina mužů ve volebním obvodu s necelými 20.000 obyvateli úspěšně bránila ženám v dosažení politické rovnoprávnosti až do roku 1991, stejně jako tomu bylo ve většině ostatních kantonů od roku 1972 a téměř ve všech státech od konce první světové války. Mimochodem, úspěch referenda v roce 1991 byl možný až po úspěšné žalobě 100 občanů a kladném rozhodnutí nejvyššího švýcarského soudu.

Mnozí občané si postupnou změnu ani neuvědomují
Autorka ve své knize přesvědčivě ukazuje, jak státy, než upadnou do otevřených občanských válek, procházejí fází, v níž jsou systematicky oslabována demokratická práva a záruky, aby nakonec uvízly v otevřeném autoritářství, které vede k ozbrojenému konfliktu. Tento proces probíhá zákeřně, většina občanů jej podceňuje a nebere vážně.

je od roku 2017 členkou výzkumné skupiny Political Instability Task Force (PITF), která radí vládě USA, jak nejlépe reagovat na tendence, když se státy dostanou do procesů ohrožujících demokracii, tedy ve fázi anokracie.  Tento termín razil politolog Robert Gurr pro státy „v mezizóně mezi zatím ještě demokracií a rozvinutou autokracií, tedy pro hybridní či přechodný režim s demokratickými rysy, který však již umožňuje vládu s autokratickými pravomocemi“. Příklady dnešních anokracií jsou Maďarsko za Viktora Orbána, Turecko za Recepa Tayyipa Erdoğana a Polsko za Jarosława Kaczyńského.

Kniha pojednává o občanských válkách ve všech částech světa – v Palestině, Libanonu, Iráku, na Balkáně, v Severním Irsku, Rwandě a Zimbabwe, ale hlavním zájmem autorky jsou procesy v USA. Při práci ve výzkumné skupině PITF ji totiž překvapilo, „v USA je velmi přítomno mnoho indikátorů občanských válek nebo anokracie“ a Příslušné analýzy a informace studovala v databázích „Projektu politiky“ – Centra pro systémový mír Roberta Gurra a Monty Marshalla.

I dobře míněná demokratizace může být nebezpečná
Zajímá se o především vývoj a roli internetu a zejména sociálních médií v zemích a společnostech v různých fázích eroze a vyprazdňování demokracie. Dochází tak k velmi poučným zjištěním, která jsou empiricky velmi dobře zdokumentována. Může tak ukázat, že nebezpečí občanské války v zemi je vždy „největší, když se pohybuje směrem k demokracii nebo od ní“. Demokracie je ve velkém ohrožení v zemích, které postupují v procesu demokratizace příliš rychle nebo příliš radikálně. Ony přistanou právě v té „mezizóně anokracie“, protože „jednou z nepohodlných pravd demokratizace je, že pravděpodobnost občanské války se zvyšuje, čím rychleji reforma selže.“

Jiná zjištění otřásají platnými žurnalistickými věcmi robustnějšího charakteru, které jsou všeobecně považovány za věrohodné. Tedy „nejchudší země jsou nejnáchylnější ke konfliktům, nejsou to ty s největší nerovností, nejsou nejrepresivnější a ani ty s největší etnickou rozmanitostí.“ (…) Podmínky s částečnou demokracií vedou občany k tomu, chopit se zbraní”. Autorka ovšem také připouští, že „ani s těmi nejlepšími daty nelze předvídat budoucnost“.

Jiná zjištění boří to, co je obecně považováno za věrohodné novinářské zvyklosti robustnějšího charakteru. Proto „nejsou to nejchudší země, které jsou nejvíce náchylné ke konfliktům, ani ty s největší nerovností, ani ty s největší represí, ani ty s největší etnickou rozmanitostí. (…) Podmínky s částečnou demokracií vedou občany k tomu, aby se chopili zbraní“. Autorka ovšem také připouští, že „budoucnost nelze předvídat ani s těmi nejlepšími daty“.

Sociální média jako katalyzátor
Historicky se ukázalo, že mobilizace etnicko-národnostních a nábožensko-sociálních antagonismů, předsudků a zášti je nejvýznamnějším akcelerátorem požárů konfliktů. Podle výzkumných zjištění PITF tvoří skutečný „předstupeň občanské války“ frakcionizované společnosti, tj. společnosti, v nichž se etnické a/nebo náboženské zájmové skupiny spojují do homogenních klik nebo stran, které propagují a prosazují radikální politiku vymezení a vyloučení na základě etnických a/nebo náboženských přívlastků, jakmile jsou toho schopny. Sociální média prudce znásobila a výrazně rozšířila rozsah, dosah a účinnost těchto frakcí. Nejpůsobivějším příkladem a modelem této akutní formy politické polarizace (frakcionářství) na celém světě je rozsáhlá agitace až podněcování lidí pomocí sociálních médií ze strany (vyloučeného) amerického prezidenta Donalda Trumpa. Dosáhl tak rozmachu zakládání ozbrojených milicí a prodeje zbraní.

Otevřít detailní pohled
Poslední kapitola knihy Barbary F. Walterové se zabývá tím, „jak zabránit občanské válce“. Je příznačné, že je jednou z nejdelších a točí se téměř výhradně kolem nedostatků americké demokracie. Ta je podle autora vážně ohrožena, k čemuž přispěl padesátiletý pokles sociálních dávek a infiltrace bezpečnostních složek pravicovými radikály stejně jako volební systém, který je v mnoha ohledech nedostatečný, a neexistence centralizované volební komise s úkoly a kompetencemi, které jsou pro demokratické volby elementární. Taková komise by musela ověřovat legitimitu voleb, kontrolovat financování volebních kampaní nebo zamezit manipulaci s volebními obvody prostřednictvím falešných demografických předpokladů a spekulací (gerrymandering) a zastavit svévoli při schvalování a sestavování volebních seznamů.

Epilog Bohumila Řeřichy
I když autorka knihy zmiňuje Orbána, Erdoğana, Trumpa, Bolsonara, i u nás jsou skupiny podněcované Andrejem Babišem, které by se ve vhodné příležitosti staly akcelerátorem vzplanutí, jako byl útok na Kapitol a jeho nedávný remake v Brazílii.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: AFGE protest by AFGE, zdroj: Süddeutsche Zeitung, autor: Rudy Walther, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]