Nová severokorejská hrozba

 

Proč musí Spojené státy řešit jaderný pokrok Pchjongjangu hned teď

Mezi přehlížené geopolitické události roku 2022 patřil severokorejský program jaderných zbraní. Během roku provedla téměř 100 raketových testů, což je pro zemi rekord; několik z nich zahrnovalo zbraně mimořádného dosahu a síly. V listopadu režim odpálil mezikontinentální balistickou raketu Hwasong-17, která může nést více hlavic a je schopna zasáhnout Spojené státy. O měsíc později severokorejský vůdce Kim Čong-un osobně dohlížel na zkoušku výkonného raketového motoru na tuhé palivo – pro zemi je to zásadní nová schopnost, protože rakety na tuhé palivo lze odpálit rychleji než rakety na palivo kapalné a je obtížnější je odhalit a předejít jim.

Navzdory tomuto vývoji však SEVERNí KOREA nebyla v posledních letech v centru pozornosti Spojených států. Přestože země od roku 2006, kdy poprvé otestovala atomovou bombu, představuje stále větší hrozbu, mezinárodní snahy o zpomalení nebo zastavení jejího jaderného programu jsou slabé. Poslední pokus Spojených států o ukončení jaderného zbrojního programu ztroskotal na vrcholné schůzce Kima a Donalda Trumpa v Hanoji v roce 2019 a Bidenova administrativa nepřišla s žádným novým nápadem, jak toho dosáhnout. Částečně proto, že Spojené státy a jejich západní spojence zaměstnávají jiné naléhavé problémy, například válka na Ukrajině. Západ si však také do jisté míry zvykl na severokorejskou hrozbu.

Tento nedostatek pozornosti je nebezpečný. Vedle rostoucího počtu testů existuje řada dalších indicií, že úsilí Pchjongjangu o vytvoření zbraní hromadného ničení se rychle rozšiřuje a vyvíjí. Zejména vývoj v posledních několika měsících naznačuje, že jaderný program vstupuje do nové a nebezpečnější fáze. Riziko, že chybný odhad Pchjongjangu by mohl vést ke konfliktu, roste, zejména vzhledem k nedostatečné komunikaci s Washingtonem. Všechny tyto události jasně ukazují, že Spojené státy a jejich spojenci musí naléhavě posílit odstrašení severokorejského režimu.

Snaha Severní Koreje o výrobu raket na tuhé palivo je překvapivým ukazatelem jejích současných cílů. Všechny tři interkontinentální balistické střely (ICBM), které Severní Korea dosud testovala – Hwasong-14, Hwasong-15 a Hwasong-17 – mají kapalné palivo. To je v souladu s pětiletým plánem, který režim stanovil v lednu 2021 na svém osmém stranickém sjezdu, kde oznámil, že brzy představí ICBM na pevné palivo, které bude možné vypouštět z moře i ze země. Zdá se, že Pchjongjang nyní na cestě k tomuto cíli rychle postupuje. Již řada nových balistických raket krátkého doletu, které v posledních letech testoval, využívá pevné palivo. Nyní lze předpokládat, že Severní Korea provede další testy motorů na pevné palivo u větších raket. Mezi ně patří pravděpodobné testy balistické rakety Pukguksong odpalované z ponorky nebo nové ICBM na pevné palivo. Kimova sestra Kim Jo-čong nedávno varovala, že posledně jmenovaná raketa může být testována spíše na trajektorii s plným doletem směrem ke Spojeným státům než na trajektorii s odklonem do Japonského moře, kam směřovaly její předchozí testy ICBM.

V nadcházejících měsících by Severní Korea mohla také představit technologii MIRV (Multiple Independently Targetable Reentry Vehicle), která umožní jejím raketám znemožnit americkou protiraketovou obranu. Nedávno testovaná raketa Hwasong-17 je navržena tak, aby mohla nést více hlavic, a teoreticky by tak mohla zasáhnout Manhattan a Washington současně.

Severní Korea je jedinou zemí, která takto explicitně pohrozila použitím
 jaderných zbraní jako první

Jako by tyto raketové testy nebyly dostatečně znepokojivé, existuje mnoho náznaků, že Pchjongjang brzy provede svůj sedmý jaderný test. Takový test by mohl být využit k předvedení kompaktnější taktické jaderné hlavice pro použití na bojišti – zbraně, která by zvýšila hrozbu, jež Severní Korea představuje pro JAPONSKO a Jižní Koreu, jakož i pro americké síly umístěné v obou zemích. Satelitní snímky například jasně ukázaly, že testovací středisko Punggje-ri, které se nachází v hornatém terénu severně od Pchjongjangu a v blízkosti hranic s Čínou, je na takovou detonaci kdykoli připraveno. Testování taktické jaderné hlavice by bylo rovněž v souladu s Kimovými oznámenými cíli v oblasti vývoje zbraní.

Severní Korea již v uplynulém roce prokázala schopnost nasadit taktické jaderné zbraně. V září a říjnu provedla sérii testů raket krátkého doletu, přičemž při jednom z nich simulovala odpálení jaderné rakety z podvodního sila a při dalším nacvičovala odpálení jaderných hlavic, které by mohly zasáhnout letiště v Jižní Koreji. Režim však zatím neprokázal, že vyvinul menší hlavici, kterou by mohl tyto rakety vyzbrojit. Bude to muset udělat brzy, pokud je Kim hodlá nasadit ve svém ohlášeném pětiletém časovém horizontu.

Kromě toho, že Kim rychle posiluje severokorejský arzenál zbraní hromadného ničení, snižuje také hranici pro jejich použití. V září Severní Korea oznámila pět podmínek, za kterých by provedla preventivní úder. Pozoruhodné je, že mezi ně patří nejen situace, kdy hrozí jaderný útok zemi, ale také situace, kdy se její představitelé domnívají, že mohou probíhat přípravy na nejaderný úder na severokorejské vedení, severokorejskou jadernou velitelskou strukturu nebo důležité severokorejské strategické cíle. Pchjongjang rovněž uvedl, že by mohl použít jadernou zbraň, pokud by zjistil, že nemá jiný způsob, jak zabránit rozšíření konvenční války na válku, která by ohrozila přežití režimu. Kim jasně signalizuje, že pokud bude zahájen konvenční preventivní úder proti Severu nebo se dokonce bude zdát, že mu bezprostředně hrozí, vyhrazuje si právo odpovědět jadernými zbraněmi. Severní Korea je jedinou zemí na světě, která takto explicitně pohrozila prvním použitím jaderných zbraní.

Spolu s novou politikou preventivního použití zbraní hromadného ničení se Kimův režim snaží upevnit svůj status jaderné mocnosti, když v září prohlásil, že se „nikdy nevzdá“ svých jaderných zbraní a že jeho zbrojní program je „nezvratný“ a „nediskutovatelný“. Kim tak v podstatě tvrdí, že Severní Korea již nikdy nebude se Spojenými státy jednat o jaderném odzbrojení, a to i přesto, že rozšiřuje své jaderné síly a hrozí preventivním úderem. Jedná se o destabilizující trojí úder.

Nekonvenční hrozby
Ačkoli Spojené státy a jejich blízcí spojenci v Asii sledují Kimův zrychlující se program zbraní hromadného ničení s rostoucím znepokojením, zatím nepřijali žádnou reakci, která by Severní Koreu odradila od jejího současného postupu. Problém spočívá částečně v tom, že západní politici a pozorovatelé nejsou posledním vývojem znepokojeni tak, jak by měli být. Někteří pozorovatelé Severní Koreje například vyslovili domněnku, že program slouží pouze k obranným účelům a že Pchjongjang testováním pouze modernizuje svůj arzenál, což režimu umožní použít jej jako páku při budoucích jednáních, aby získal zmírnění sankcí a další ústupky. Podle tohoto výkladu je cílem nové politiky prvního úderu pouze odradit Spojené státy od úvah o útoku na režim. Logika tohoto argumentu spočívá v tom, že Kim není sebevrah a ví, že pokud by provedl první úder na Spojené státy, mohlo by to vést k plnohodnotnému konfliktu a zániku nejen jeho režimu, ale i jeho osobně.

Taková úvaha však opomíjí znepokojivější možnosti. Za prvé, Kim se může domnívat, že prostřednictvím jaderného šavlování může dosáhnout jednoho ze svých hlavních strategických cílů, kterým je podkopání americko-jihokorejského spojenectví. Možná kalkuluje s tím, že i kdyby preventivně použil jaderné zbraně proti Jihu nebo americkým základnám v regionu, Spojené státy neodpoví, dokud budou jeho síly ICBM dlouhého doletu ohrožovat americkou pevninu. Možná počítá s tím, že Washington – zejména za budoucího izolacionistického prezidenta – nebude pravděpodobně bránit Jižní Koreu, pokud tím bude riskovat vypálení amerických měst.

Navíc, i když Kim hodlá konfliktu spíše zabránit, než ho iniciovat, jeho rostoucí program zbraní hromadného ničení by mohl vést k válce. Historie poskytuje mnoho příkladů situací – od první světové války až po kubánskou raketovou krizi -, kdy řada chybných odhadů vedla nebo mohla vést ke katastrofálnímu konfliktu. Představte si, co by se stalo, kdyby severokorejská raketa namířená na jihokorejské teritoriální vody zasáhla jihokorejská rybářská plavidla a zabila jihokorejské námořníky. Jihokorejský prezident Yoon Suk-yeol by mohl nařídit omezený odvetný úder, což by urychlilo další eskalaci v širší konflikt. Tento scénář není nijak vzdálený: v roce 2010 se napětí mezi oběma zeměmi dramaticky zvýšilo poté, co Sever potopil jihokorejskou námořní korvetu Cheonan a ostřeloval jihokorejský ostrov Yeonpyong. Ačkoli Lee Myung-bak, tehdejší jihokorejský prezident, projevil po útoku na Cheonan pod tlakem USA zdrženlivost, po ostřelování ostrova odpověděly ozbrojené síly země dělostřeleckou palbou. Budoucí podobná konfrontace by se mohla snadno vymknout kontrole, zejména s ohledem na novou severokorejskou politiku prvního úderu.

71 procent Jihokorejců nyní podporuje získání jaderných zbraní

Jaderné a raketové hrozby nejsou jedinou hrozbou ze strany Severu, které se Spojené státy a jejich asijští spojenci musí obávat. Americký ministr pro vnitřní bezpečnost Alejandro Mayorkas v říjnu uvedl, že Severní Korea v posledních dvou letech ukradla kryptoměny a tvrdou měnu v hodnotě až 1 miliardy dolarů, aby mohla financovat svůj jaderný program. Aby si režim vynahradil ekonomické náklady spojené s mezinárodními sankcemi a uzavřením severokorejských hranic s Čínou během pandemie COVID-19, zřejmě zvýšil počet kybernetických krádeží. V budoucnu by severokorejští hackeři mohli využívat své schopnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti k útokům i krádežím. Dalším problémem jsou bezpilotní letouny: 26. prosince Sever narušil jihokorejský vzdušný prostor tím, že poprvé po pěti letech přeletěl hranici pozorovacími drony. Některé z dronů vletěly na severní hranici 2,3mílové bezletové zóny obklopující prezidentský úřad v Soulu. Toto vniknutí přimělo Jih k tomu, aby vypustil stíhačky, vypálil varovné výstřely a vletěl s vlastními bezpilotními letouny do severokorejského vzdušného prostoru.

Tento vývoj nutí Jižní Koreu a Japonsko, aby přehodnotily svou dosavadní politiku vůči Severní Koreji, protože jsou jako nejaderné státy zranitelné, když čelí jadernému gaunerskému režimu. Až dosud se spoléhaly na silnou konvenční obranu a na to, že je Spojené státy budou chránit před jaderným útokem pomocí svého jaderného deštníku. V prosinci však Yoon popsal to, co označil za „vážnou hrozbu“ ze strany Severu, která by mohla vést k nebezpečné chybné kalkulaci a vyvolat širší konflikt, a zintenzivnil svou výzvu k užší bezpečnostní spolupráci se Spojenými státy a Japonskem. Začátkem ledna prohlásil, že JIžNí KOREA musí posílit své obranné schopnosti, a navrhl, aby Spojené státy rozšířily své „rozšířené odstrašování“, včetně společných cvičení a plánování za účasti amerických jaderných prostředků a aktivnější výměny informací.

Koncem prosince schválilo jihokorejské Národní shromáždění navýšení výdajů na obranu na rok 2023 o 4,4 %, čímž se celkový rozpočet Soulu na obranu v příštím roce zvýší na přibližně 45 miliard dolarů. Toto navýšení zahrnuje financování nových schopností preventivního úderu a plán na boj proti severokorejským bezpilotním letounům v hodnotě 440 milionů dolarů. Prezident Yoon zašel v lednu ještě dál a prohlásil, že pokud bude jaderná hrozba ze strany Severu nadále narůstat, zváží Jižní Korea zahájení vlastního programu jaderných zbraní nebo požádá Spojené státy o rozmístění jaderných zbraní na Korejském poloostrově. Od roku 1991, kdy Spojené státy stáhly své jaderné zbraně z Jihu, je to poprvé, co se jihokorejský prezident veřejně zmínil o vyzbrojení země jadernými zbraněmi, což je možnost, kterou podle posledních průzkumů podporuje velká většina Jihokorejců – 71 %.

Japonsko mezitím v reakci na zvýšené hrozby ze strany Severní Koreje a Číny provedlo bezprecedentní změnu své vlastní národní bezpečnostní strategie. Podle plánu, který v polovině prosince představil japonský premiér Fumio Kišida, zvýší země své výdaje na obranu v letošním roce o neuvěřitelných 26,3 % a v příštích pěti letech o více než 50 %, čímž naruší svou desetiletí starou doktrínu omezování výdajů na obranu na jedno procento HDP. Japonsko rovněž plánuje pořídit si protiúderné kapacity dlouhého doletu, kterým se dlouho vyhýbalo, včetně několika stovek raket Tomahawk americké výroby, které by mohly zasáhnout cíle v Číně i Severní Koreji.

Silnější deštník
Přestože nové přístupy Soulu a Tokia představují důležité kroky v boji proti severokorejské hrozbě, je nesmírně důležité, aby obě země těsněji spolupracovaly se Spojenými státy. To by mohlo zahrnovat více společných vojenských cvičení, jako byla ta, která Jižní Korea, Japonsko a Spojené státy uspořádaly v říjnu a listopadu, počítačové simulace severokorejského útoku a cvičení, hlubší sdílení zpravodajských informací a důkladné plánování využití rozšířeného amerického jaderného deštníku. Spojené státy a Jižní Korea by měly vytvořit poradní skupinu, do níž by se zapojili jak vysoce postavení bezpečnostní činitelé, tak neoficiální pozorovatelé s cílem získat větší podporu pro trvalou bezpečnostní spolupráci a prozkoumat možnosti zlepšení krizového řízení.

Washington by měl rovněž podniknout kroky k posílení vlastního bezpečnostního deštníku v regionu. Spojené státy by měly znovu potvrdit své smluvní závazky v oblasti kolektivní obrany vůči Japonsku i Jižní Koreji a zároveň posílit své regionální odstrašující a obranné schopnosti, a to mnoha způsoby. Patří mezi ně posílení protiraketové obrany a rotace amerických zbraňových systémů s větší kapacitou jaderných zbraní do Jižní Koreje, jako jsou letouny B-52 a F-35. Jak se uvádí v dokumentu Bidenovy administrativy Nuclear Posture Review 2022, Spojené státy budou muset těsněji spolupracovat s Jižní Koreou a Japonskem, aby zajistily „účinnou kombinaci schopností, koncepcí, rozmístění, cvičení a přizpůsobených možností k odstrašení a v případě potřeby k reakci na nátlak a agresi“.

Posílení odstrašujícího účinku vůči Severní Koreji je však pouze jednou částí skládačky. Ve spolupráci s Japonskem, Jižní Koreou a dalšími spojenci musí Spojené státy rovněž ztížit Kimovi přístup k tvrdé měně, kterou potřebuje k financování svého programu zbraní hromadného ničení. Vzhledem k eskalujícímu napětí s Pekingem nemůže Bidenova administrativa počítat s tím, že ČíNA prosadí tvrdé sankce. Spoluprací se svými spojenci však mohou Spojené státy udělat více pro narušení severokorejských kybernetických loupeží. Pokud se Západu podaří odříznout více Kimových zdrojů příjmů, vytvoří tím nejen významnou překážku jeho programu zbraní hromadného ničení. Je také možné, že by takový finanční tlak mohl Kima nakonec přimět k jednacímu stolu, protože by ohrozil jeho schopnost rozdávat laskavosti potřebné k podplácení severokorejské elity.

Severokorejský program zbraní hromadného ničení roste alarmujícím tempem. Jižní Korea a Spojené státy musí tuto situaci řešit dříve, než se stane destabilizující a strategická rovnováha se vychýlí ve prospěch Severní Koreje, což by pro Západ znamenalo mnohem obtížnější reakci. Takové důrazné a koordinované úsilí bude vyžadovat prohloubení a rozšíření americko-jihokorejského spojenectví a navázání užší spolupráce Jižní Koreje s Japonskem, dalším významným spojencem Washingtonu v regionu. Zavedení tohoto přístupu do praxe bude vyžadovat překonání politického odporu v Jižní Koreji a Japonsku a větší pozornost ve Washingtonu, dnes pochopitelně soustředěného na válku na Ukrajině. Bezpečnostní imperativ je však jasný a naléhavý.

Sue Mi Terry je ředitelkou Asijského programu a Centra pro korejskou historii a veřejnou politiku nadace Hyundai Motor-Korea Foundation ve Wilsonově centru. Bývalá analytička CIA působila v letech 2009-2010 v Národní zpravodajské radě a v letech 2008-2009 v Národní bezpečnostní radě.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Propaganda of North Korea by Mark Fahey, zdroj: Foreign Affairs, autorka: Sue Mi Terry, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]