Korupce, inflace, nedostatek vyhlídek: albánští mladí lidé utíkají

 

Mladí Albánci už léta emigrují, protože ve své domovině nevidí žádnou budoucnost. To poškozuje ekonomiku země. Co proti tomu dělají politici?

Sourozenci Arbi a Gisela chtějí odejít. A to tak rychle, jak je to jen možné. „Můžeš mít nejlepší vysokoškolské tituly v zemi, ale pokud nemáš spojení s mocnými lidmi, můžeš na to zapomenout,“ říká Arbi. Jeho sestra souhlasí. Zná lidi, kteří to dotáhli na nejvyšší pozice bez kvalifikace.

Otec Arbiho a Gisely by měl raději své děti u sebe, ale ani on pro ně nevidí v Albánii perspektivu. Jedna dcera již žije ve Velké Británii. „Když pomyslím na budoucnost Albánie a atraktivitu evropských zemí, neudržím rodinu pohromadě,“ říká. Dokonce i v okruhu Arbiho přátel se najde málokdo, kdo by chtěl zůstat.

Mnohým mladým Albáncům očividně chybí naděje, že mohou něčeho ve své zemi dosáhnout. Albánie se nachází na 110. místě v nejnovějším indexu korupce organizace Transparency International, spolu s Malawi a Thajskem. První pluralitní volby se zde poprvé konaly po pádu železné opony v březnu 1991. Země je od roku 2000 členem Světové obchodní organizace a v roce 2009 požádala o členství v Evropské unii. Kandidátskou zemí EU je od 24. června 2014.

Albánie je jednou z nejchudších v Evropě, každý desátý obyvatel je považován za chudého. Podle Global Hunger Index zde bylo v roce 2021 více než šest procent populace podvyživených. Problém prohlubují zvyšující se životní náklady. Základní potraviny jako chléb nebo zdražily o 30 až 50 procent. Inflace se pohybuje kolem osmi procent, je nejvyšší za více než 20 let. Litr benzinu například stojí v hlavním městě Tiraně skoro stejně jako na německých čerpacích stanicích a průměrný příjem v Albánii je necelých 450 Euro. „Ceny rostou všude, ale platy zaostávají,“ říká mladá psycholožka Krisi. Navzdory tomu, že pracuje šest dní v týdnu, stěží dokáže vyjít s penězi. Za svůj byt ve čtvrti mimo Tiranu zaplatí 260 Euro – s platem 300 Euro. I ona si dokáže představit, že by se v určité chvíli otočila ke své vlasti zády.

Mnoho Albánců hledá útočiště ve Velké Británii
Od roku 2010 mohou Albánci vstupovat do zemí Schengenu bez víz po dobu 90 dnů. Ti s vyšším vzděláním tam obvykle dostanou povolení k dlouhodobému pobytu. Mnoho Albánců však v současné době přitahuje Velká Británie. Je tam velká komunita, průměrná hodinová mzda je devětkrát vyšší než v jejich rodné zemi. Od začátku roku dorazilo do Spojeného království více než 12.000 Albánců – oproti 800 v roce 2021.

Albánci přicházejí do Spojeného království od začátku roku
Nárůst imigrace do Velké Británie je dán i nízkými cenami pašeráků. Přeplutí Lamanšského průlivu motorovým člunem se prostřednictvím sociálních sítí nabízí za 2.000 až 5.000 liber.

Navíc polovinu žádostí o azyl akceptuje. I když úřadům trvá měsíce, než o žádosti rozhodnou, žadatelé mají dost času na vydělávání peněz.

Albánie a EU: dejte nám konečně šanci!
V zájmu omezení přílivu imigrantů chtějí nyní Francie a posílit svou spolupráci v Lamanšském průlivu. Za 72 milionů eur má dalších 100 policistů zabezpečit francouzské pobřeží a psi vystopovat migranty. K dohledu poslouží i drony. Není však jasné, zda tato opatření zabrání Albáncům v přechodu.

Kritici obviňují vládu z nečinnosti
A jak reagují albánští politici? Premiér Edi Rama na začátku listopadu představil svá opatření pro sektor mládeže. Slova „emigrace“ nebo „chudoba“ však zmíněna nejsou. Dle některých pozorovatelů vláda nemá zájem s emigrací něco dělat, a to proto, že často odcházejí právě kritici vlády.

Exodus albánské mládeže má však důsledky pro albánskou ekonomiku. Na mnoha místech je nedostatek zaměstnanců, například v textilním průmyslu. Ten tvoří asi 40 procent exportu, hlavními obchodními partnery jsou Itálie a Německo.

Flor Zekja provozuje středně velkou společnost v Tiraně. Poptávka je vysoká, ale těžko se s ní vyrovnává. „Zaměstnávám 70 lidí. Potřebujeme o 20 procent více zaměstnanců, ale žádné se nám nedaří najít.“ Podle Albánské textilní asociace je neobsazených 20.000 volných pracovních míst. Mnoho firem již nemůže dlouhodobě uspokojovat vysokou poptávku a hledá zaměstnance v Nepálu či Bangladéši. Podle Albánské textilní asociace chybí v Albánii nová generace.

 


Úvodní foto: The National Historical Museum by Dennis Jarvis, zdroj: Tagesspiegel, autor: Niklas Mönch, překlad: Bohumil Řeřicha