I přes masivní kritiku podporuje ÍRáN ruskou útočnou válku proti Ukrajině. Co pohání vládce v Teheránu?
Zatímco RUSKO ve své útočné válce proti Ukrajině zažívá stále více neúspěchů, podpora nyní přichází z Íránu. Zdroje z Ukrajiny, USA a EU hlásí, že Rusko podle listu Economist dostalo od Islámské republiky nízkonákladové nízko létající drony Shahed-136, které Ukrajině způsobují značné vojenské problémy. Ve velkých formacích pronikají ukrajinskou protivzdušnou obranou, zabíjejí civilisty a ničí civilní infrastrukturu. Íránští instruktoři navíc údajně působí na Ruskem okupovaném Krymu, aby podpořili ruské síly při nasazení dronů. Írán tím přímo pomáhá Rusku dosáhnout jeho současných milníků v této válce. Jde o demoralizaci ukrajinského obyvatelstva a rozbití jejich vůle k odporu.
USA a EU uvalily nové sankce na jednotlivce a subjekty v Íránu zapojené do dodávek dronů do Ruska. UKRAJINA oznámila, že přeruší diplomatické vztahy s Íránem, a litevský ministr zahraničí jasně vyzval k dalším citelným sankcím vůči Íránu. Po zahájení dodávek dronů v létě 2022 nyní americké zpravodajské agentury varují, že Írán by Rusku také mohl dodat balistické střely, aby mu pomohl doplnit jeho rychle se tenčící zásoby. To by znamenalo, že Teherán by do války zasáhl ještě masivněji a tlak na zásah proti Íránu by se nadále zvyšoval.
Na Teherán rostoucí rozhořčení nezapůsobilo. Íránská Stálá mise při OSN dodávky popřela, čemuž se posmívali i někteří konzervativní íránští experti. I když možná došlo k vzájemnému porozumění mezi Moskvou a Teheránem, bylo by pro Moskvu trapné otevřeně přiznat, že postupuje tak neúspěšně, že je závislá na Íránu. Z pohledu Teheránu je určitý odstup užitečný, protože většina íránského obyvatelstva podporuje Ukrajinu, a ne starého imperiálního nepřítele Rusko. Přesto se zdá, že ti, kdo jsou v Islámské republice u moci, došli k závěru, že výhody spojenectví s Ruskem převažují nad nevýhodami.
Tento pohled je zakotven v základu chování konzervativní frakce tvrdé linie, která v této době udává tón: Západ postihuje úpadek, o čemž svědčí ponižující stažení USA z Afghánistánu a narůstající ekonomické potíže v západních demokraciích. Východ naopak zažívá boom a v Eurasii vzniká nový multipolární svět pod vedením Ruska a Číny. Podle této interpretace byl Írán oklamán světovými mocnostmi prostřednictvím jaderné dohody JCPOA, aby se vzdal svého vlivu, aniž by obdržel slíbené úlevy od sankcí, což by povzbudilo jeho ekonomiku. I když se Bidenova administrativa spolu se svými evropskými spojenci pokusila dohodu oživit, jakékoli ekonomické zisky pro Írán byly krátkodobé, protože nový republikánský prezident by od dohody stejně odstoupil – možná již v roce 2025. Republikáni skutečně více než jednoznačně naznačili, že přesně to by udělali.
Dodávky dronů ale také patří k íránské odstrašovací strategii
Z této perspektivy nemělo pro Teherán smysl zvrátit svůj jaderný pokrok a vzdát se souvisejícího vlivu výměnou za určitou nejistou a v každém případě krátkodobou ekonomickou pomoc. Tento kalkul podepřel zahraničněpolitickou doktrínu „hledání na východ“, kterou prosazuje konzervativní vláda Ebrahima Raisiho. Konkrétním výsledkem této politiky je plné členství Íránu v Šanghajské organizaci spolupráce (SCO), oficiálně zpečetěné na summitu v uzbekistánském Samarkandu v září 2022.
Ani východní orientace, ani členství v SCO jako takové však nebyly pro íránskou aktivní vojenskou podporu Ruska rozhodující. Ostatně většina členů SCO, zejména středoasijské státy a Indie, projevila z Putinova dobrodružného kurzu jen malé nadšení. Oproti těmto zemím je ale Irán izolován od Západu, a proto je ochotnější stát po boku Ruska, pokud si z toho slibuje bezpečnostní a ekonomické výhody. Společná ideologická opozice Moskvy a Teheránu vůči tomu, co považují za hegemonický světový řád vedený Spojenými státy, dává této účelové alianci obou zemí další energii.
Teherán, který vsadil na Rusko, nyní potřebuje zabránit Rusku prohrát válku na Ukrajině. Dodávka bezpilotních letounů (a možná brzy i raket) je však také součástí vlastní odstrašující strategie Íránu: demonstrace, jakou zkázu mohou způsobit íránské zbraně, je poselstvím jeho regionálním protivníkům Izraeli a Saúdské Arábii, ale také iráckému Kurdistánu, Ázerbájdžánu, Bahrajnu a Spojeným arabským emirátům – tedy všem regionálním aktérům údajně podporujícím nepřátele Teheránu.
Domácí nepokoje vyvolané vraždou mladé Mahsy Amini takzvanou mravnostní policí jsou o to větším důvodem, aby režim zastavil své regionální odpůrce ve snaze vyvinout tlak na oslabený Teherán. Demonstrací účinnosti íránských dronů a raket chce Írán dokázat, že domácí nepokoje ani v nejmenším neoslabují obranu země. Totéž platí pro útoky v iráckém Kurdistánu, které mají tlumočit stejné poselství.
Jak však ukazují nedávné protesty, íránský režim je extrémně zranitelný
Režim v Teheránu vidí v provádění této strategie jen málo nevýhod. Skutečnost, že podpora agresora, jakým je Rusko, podkopává jeho vlastní starý příběh – že se Islámská republika stala obětí agresora Saddáma Husajna v 80. letech – mu nezpůsobuje žádné bolesti hlavy. Ti, kdo jsou u moci v Teheránu, zjevně došli k závěru, že vnímané výhody spojenectví s Ruskem převažují nad morální nadřazeností, za kterou Teherán stejně nikdy nebyl odměněn.
Zdá se, že v rozhodovacích procesech v Teheránu nehraje ani možný definitivní konec JCPOA. I když se íránští diplomaté snaží vzbudit dojem, že Spojené státy a jejich spojenci chtějí dohodu oživit, je těžké si představit, že by Západ při prohlubování válečného spojenectví s Ruskem zasypal režim miliardovými sankcemi. V očích nejoddanějších zastánců tvrdé linie neúspěch dohody také otevírá cestu pro íránský pokrok směrem k jaderné bombě jakožto konečnému odstrašujícímu prostředku. Vliv této tvrdé frakce zajistil, že Teherán promeškal příležitost dokončit dohodu v srpnu.
Odstrašující účinek pravděpodobně nebude mít ani hrozba nových citlivých sankcí, ke kterým vyzval litevský ministr zahraničí. Poté, co se Západu nepodařilo navázat významné ekonomické vazby s Íránem prostřednictvím původní jaderné dohody (JCPOA), sám sebe již sankcionoval a ztratil jakýkoli vliv na Teherán.
Jak však ukazují nedávné protesty, íránský režim je extrémně zranitelný. Zatímco současné protesty byly vyvolány kulturními omezeními, zejména pro ženy, masové nepokoje v roce 2019 byly zakořeněny v hrozných socioekonomických podmínkách nižších tříd. Různé aspekty nespokojenosti – socioekonomické, kulturní a politické – by se mohly spojit v mocné opoziční hnutí. Jejich požadavky budou mnohem radikálnější než požadavky nesmělého reformního hnutí, které usilovalo o evoluční změnu v rámci stanoveném Islámskou republikou.
Režim by mohl reagovat určitým stupněm kulturní liberalizace, například uvolněním kodexů oblékání pro ženy nebo dokonce zrušením požadavku na hidžáb – zvláště pokud, jak je pravděpodobné, Sbor islámských revolučních gard (IRGC) získá ještě větší politický význam na úkor duchovních. Je však nepravděpodobné, že by to bylo dostačující, a přichází to příliš pozdě, protože režim by po skončení dohody neměl příležitost rychle zlepšit ekonomickou situaci. Hlubší vazby s Ruskem – další zemí zasaženou tvrdými sankcemi – nevyváží ztrátu příležitostí a příjmů, které režim utrpí ukončením JCPOA. Spojenectví s Ruskem může být pro íránský režim z čistě bezpečnostního hlediska výhodné, ale z dlouhodobého hlediska by se mohlo ukázat jako strategická katastrofa.
Eldar Mamedov působí jako politický poradce sociálních demokratů ve Výboru pro zahraniční věci Evropského parlamentu a vede delegace pro meziparlamentní vztahy s Íránem, Irákem, Arabským poloostrovem a státy severní Afriky. Předtím pracoval na lotyšském ministerstvu zahraničních věcí a jako diplomat na lotyšských velvyslanectvích ve Washingtonu a Madridu.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: 2021 Iranian drone exercise in Semnan desert by Bahareh Asadi, foto Alan Santos, zdroj: IPG-Journal, autor: Eldar Mamedov, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.