Ruský vůdce ustoupil tváří v tvář odporu; tento krok také ukazuje rostoucí vliv Turecka
Vladimir Putin nakonec ustoupil. Tváří v tvář možnosti zablokovat lodě vezoucí obilí z Ukrajiny nebo mlčky přiznat, že jeho hrozby byly blafem, se kremelský vůdce rozhodl nerozpoutat celosvětovou potravinovou krizi.
Odstoupení Ruska od dohody, která umožňovala vývoz obilí z Ukrajiny přes Černé moře, se připravovalo několik týdnů. RUSKO jím pohrozilo poté, co v říjnu otřásl Krymským mostem výbuch, a znovu po útoku dronu na jeho černomořskou flotilu minulý týden. Jakmile však Rusko dohodu nakonec pozastavilo, rychle se ukázalo, že Moskva nemá žádný plán. Když se Putin po konzultacích s tureckým vůdcem Recepem Tayyipem Erdoğanem dopustil ponižujícího obratu, jediné ústupky, které mohl požadovat, byly „písemné záruky“ Kyjeva.
„Kreml se právě sám chytil do pasti, ze které nevěděl, jak ven,“ píše Taťjana Stanovaja, šéfka analytické společnosti R.Politik. „Obchod [s obilím] byl pozastaven, ale není jasné, jak vývoz obilí zastavit. Neexistuje žádný způsob. Jedině vojenskými prostředky, což nebylo součástí jejich plánů.“
Rusko možná obdrželo soukromé sliby, včetně záruk, které by mu mohly pomoci při vývozu vlastních zemědělských produktů. Přesto ústupek Kremlu do značné míry ukazuje, že Putin může ustoupit, když narazí na odpor a vzdor. „Umí ustoupit, když je to nutné,“ řekla Stanovaja.
V podmínkách, kdy se zdá, že Putin je odhodlán k eskalaci jako způsobu, jak si zachovat tvář na bojišti, se západní představitelé mohou soustředit na to, co přesvědčilo Kreml, aby ustoupil.
Rusko, čelící ukrajinské protiofenzívě, v posledních týdnech vypálilo stovky raket na ukrajinské elektrárny a další klíčovou infrastrukturu s cílem uvrhnout ukrajinská města do tmy a chladu a způsobit na prahu zimy humanitární krizi.
A západní představitele znepokojují hrozby Ruska, že použije všechny dostupné prostředky, včetně taktických jaderných zbraní, aby si udrželo území, které nezákonně anektovalo od Ukrajiny.
Ukrajinští představitelé říkají, že obrat Kremlu je pro Západ důležitou lekcí, jak se vzepřít ruskému vůdci.
Ruský vyděrač „se obává těch, kteří jsou silnější a umí jasně vyjádřit svůj postoj“, napsal poradce ukrajinského prezidenta MYCHAJLO PODOLJAK. „Cesta k pacifikaci agresora spočívá v rozumné demonstraci síly.“
V tomto případě hrozilo, že si Rusko svými kroky rozhněvá i lídry v Africe a na Blízkém východě, s nimiž se Putin snaží navázat či udržet dobré diplomatické vztahy. V oznámení o obnovení dohody ve středu Erdoğan uvedl, že další dodávky ukrajinského zemědělského zboží jsou určeny pro Somálsko, Džibuti a Súdán.
A pak je tady Erdoğan, Putinův regionální rival, který se stal hlavním mocenským hráčem při jednáních o válce. Erdoğan hrál také hlavní roli při výměně zajatců, při níž Rusko propustilo klíčové ukrajinské velitele z oceláren Azovstal v Mariupolu. Moskva předtím uvedla, že se je hodlá soudit před vojenským tribunálem a případně popravit.
S tím, jak se Rusko dostává do stále větší izolace, a to jak diplomatické, tak ekonomické, vliv Turecka jednoznačně roste.
„Předpokládal jsem, že Ankara by zde mohla mít rozhodující slovo, ale nečekal jsem, že bude mít na Putina až takový vliv,“ napsal Andrej Sizov, šéf společnosti SovEcon, zabývající se výzkumem zemědělských trhů. „Opravdu by mě zajímalo, jaké je Erdoğanovo tajemství.“
Na domácí půdě vyvolala dohoda o obilí hněv mezi zastánci války, kteří odmítli „písemné záruky“ a v některých případech obvinili vládu, že zaprodala své vojáky.
„Na tuhle válku kašlou! Záleží jim na penězích,“ napsali správci jednoho populárního účtu na Telegramu, který shromažďuje prostředky a vybavení pro ruskou armádu. „Takhle uvažují politici. A co se týče našich vojáků, kteří málem zemřeli v zátoce v Sevastopolu, je jim to u prdele.“
Prokremelští blogeři a novináři se dohodě vysmáli podobně. „Karetní podvodník dal písemné záruky, že nebude používat označené karty,“ napsal Alexander Kots, reportér prokremelského listu Komsomolskaja pravda.
Plukovník Cassad, jehož kanál na Telegramu má více než 800 000 followerů, říká: „Pokud jde o důvěru k těmto ‘ukrajinským zárukám',… jako by nestačilo osm let znesvěcování minských dohod nebo Steinmeierova plánu.“
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Трактор Т-150К на полі. «Касова Гора», Галицький район, Івано-Франківщина, Україна, Vian, zdroj: Guardian, autor: Andrew Roth, Moskva, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.