Giorgia Meloniová je extrémní, ale není tyranka

A je to tady zas. Téměř 100 let od pochodu na Řím si Itálie v neděli zvolila pravicovou koalici v čele se stranou, která přímo vzešla z fašistického režimu Benita Mussoliniho.

Giorgia Meloni 2022
Giorgia Meloni 2022

To je, mírně řečeno, znepokojivé. Nejvíce všudypřítomná obava však nespočívá v tom, že strana Giorgie Meloniové znovu nastolí v Itálii – ať už by to znamenalo cokoli. Spočívá v tom, že vláda pod jejím vedením promění Itálii ve „volební autokracii“ po vzoru Maďarska Viktora Orbána. Během kampaně ředolevá – hlavní protivník Bratrů Itálie – obsesivně poukazovala na Maďarsko jako na osud Itálie pod vládou paní Meloniové. Opakovala, že jde o souboj mezi demokracií a autoritářstvím.

Úzkostlivý „poplach pro demokracii“ demokratů nakonec voliče nepřesvědčil: při předběžném sčítání získala strana 19 procent oproti 26 procentům Bratrů Itálie. Důvodů je celá řada. Jedním z nich jistě je, že obraz, který vykreslili o Giorgii Meloniové jako o budoucí tyrance, jež bere sekeru na italskou demokracii a zahajuje éru neliberalismu, byl nepřesvědčivý. Přes všechen rétorický radikalismus a historický extremismus její strany zůstává faktem, že nebude působit v podmínkách, které si sama zvolila. Meloniová, připoutaná k Evropské unii a svázaná italským politickým systémem, nebude mít mnoho prostoru k manévrování. Nemůže proměnit Řím v Budapešť, ani kdyby chtěla.

Hlavní hráz proti autokracii v Itálii lze shrnout do jednoho slova: Evropa. Naše křehká ekonomika, která by měla v roce 2023 podle nejlepšího scénáře Mezinárodního měnového fondu růst pouze o 0,7 %, je silně závislá na evropských institucích. Kromě obvyklé sítě ekonomických vazeb je země největším příjemcem z fondu Evropské komise na oživení ekonomiky, který má v příštích čtyřech letech rozdělit více než 200 miliard eur ve formě grantů a půjček. Zásadní je, že tato na záchranu ekonomiky, bez níž se země může propadnout do recese, je podmíněna dodržováním demokratických norem. Jakýkoli krok po Orbánově vzoru by ohrozil celou italskou ekonomiku, což by pro novou vládu jistě znamenalo konec.

Hrát podle evropských pravidel by nebyl tak velký ústupek, jak by se mohlo zdát. Koneckonců Bratři Itálie v průběhu let postupně zmírňovali své euroskeptické instinkty. V roce 2014 Giorgia Meloniová oznámila, že „nastal čas říci Evropě, že Itálie musí opustit eurozónu“. Strana, jak slíbila, bude usilovat o „jednostranné vystoupení“ z měnové unie a v roce 2018 sponzorovala návrh zákona na odstranění odkazů na blok z italské ústavy. Jakmile se však přiblížila vyhlídka na získání moci, tyto cíle z programu strany vypadly. „Nemyslím si, že Itálie potřebuje vystoupit z eurozóny, a věřím, že euro zůstane,” připustila loni Meloniová.

Také v oblasti zahraniční politiky se Giorgia Meloniová shoduje s převládajícím názorem na kontinentu. Dříve se přátelila s ruským prezidentem Vladimirem Putinem – požádala italskou vládu, aby stáhla svou podporu sankcím po ruské anexi Krymu v roce 2014, a blahopřála Putinovi k jeho bezpochyby podvodnému znovuzvolení v roce 2018 – a od ruské invaze na Ukrajinu se znovu stala nositelkou atlanticismu a věrnou stoupenkyní NATO. Nyní je hlavní zastánkyní celoevropského cenového stropu na plyn, nejsilnější ekonomické kontinentu proti Putinovi (a mimochodem opatření, kterému se dosud bránilo Maďarsko). Ať už jsou tyto kroky oportunistické nebo upřímné, signalizují, jak je Meloniová připravena zaujmout konvenční, k Evropě přátelskou pozici, která uklidní mezinárodní partnery i investory.

Pak je tu samotná země. Pro začátek, pravicová koalice, jejímiž členy jsou také strany Liga severu a Forza Italia, nedosáhla dvoutřetinové většiny v parlamentu, která by jí umožnila změnit ústavu bez lidového hlasování. Sen Meloniové o přeměně italské parlamentní demokracie na prezidentský systém, který kritici považovali za první krok k nebezpečnému rozšíření výkonné moci, je vyloučen.

Ani řízení roztříštěné vládní koalice nebude snadné. Na jedné straně stojí Matteo Salvini, energický vůdce Ligy. Ten je rozhořčen vzestupem paní Meloniové, který se odehrál na jeho úkor, a je neústupně proputinovský, takže by mohl způsobit nekonečné problémy. Na druhé straně je tu Silvio Berlusconi, který již své partnery varoval, že Forza Italia „se rozejde s vládou, pokud zaujme protiunijní linii“. V tomto rozhádaném prostředí bude pro Meloniovou nesmírně těžké prosadit jakoukoli skutečně rozvratnou politiku. Pokud se jí to podaří, zesílí již nyní slyšitelné volání po obnovení funkce Maria Draghiho, který vedl vládu národní jednoty, jež padla v červenci.

Mattia Ferraresi je , který se široce zabývá italskou politikou a společností.


Úvodní foto: Nascita Fratelli d'Italia, by GennaroCri, zdroj: New York Times, autor: Mattia Ferraresi, překlad: Robert Nerpas