Svrhl Putin Draghiho?

Tím, že se vměšuje do západní politiky, je Rusko notoricky známé. Mohl by to být i nedávný případ vnitropolitických změn v Itálii. Protože s novou vládou by mohlo dojít ke změně v podpoře Ukrajiny. Zdá se, že ruský prezident Vladimir Putin měl prsty v nedávném politickém vývoji v Itálii, který vyvrcholil rezignací premiéra Maria Draghiho.

Po invazi Ruska na Ukrajinu na konci února Draghi zareagoval rozhodně a podpořil masivní sankce proti Rusku. Poskytl také Ukrajině politickou, finanční a vojenskou pomoc. Ale obojí se setkalo s odporem populistických stran v jeho vlastní vládní koalici Národní jednoty, konkrétně vedeného bývalým premiérem Giuseppem Contem a strany Mattea Salviniho. A jak válka postupovala, odpor těchto proputinovských sil rostl.

Ruská ambasáda v Římě této příležitosti okamžitě využila: už měsíce se snaží o Salviniho přízeň a dokonce mu věnovala letenku do Moskvy na květnovou „mírovou misi“, o které Salvini Draghiho neinformoval. Přestože byla cesta po protestech veřejnosti na poslední chvíli zrušena, Salvini už počátkem března – pouhý týden po invazi – poobědval s ruským velvyslancem.

Chaotické a amatérské

Bývalý premiér Silvio Berlusconi, starý Putinův přítel, také minimálně jednou volal ruskému velvyslanci ve dnech před Draghiho rezignací. A v květnu se prý zástupce Berlusconiho strany Forza Italia a top ruský diplomat ptali představitele Ligy severu, kdy Salvini plánuje opustit Draghiho vládu.

To vše víme, protože italský politický systém je příliš chaotický a amatérský na to, aby udržel tajemství. Mnoha stranám a politikům prostě chybí potřebná disciplína pro skryté machinace. Brzy tedy pravděpodobně vyjdou na světlo další detaily o tom, jak Rusko pracovalo na sesazení Draghiho.Takové akce nejsou novinkou: již v roce 2018 odcestovali představitelé Ligy severu do Moskvy, aby se domluvili na financování strany Ruskem, a začátkem roku 2020 Conteho vláda povolila Putinovi provést masivní vojenskou operaci v Itálii pod záminkou humanitární pandemické pomoci. Tváří v tvář těmto pochybným machinacím nyní italští političtí pozorovatelé a aktéři uvádějí, že Kreml naléhal na své italské zástupce, aby se zbavili Draghiho vlády. Ostatně Rusko je tím, že se vměšuje do západní demokratické politiky – od ovlivňování referenda o brexitu a amerických prezidentských voleb v roce 2016 až po financování krajně pravicového hnutí Národní shromáždění Marine Le Penové ve Francii – známé. Je tedy nepravděpodobné, že by se země podobné taktice zdržela v Itálii, když dostane příležitost rozdělit Evropskou unii.

Skupina na Kreml napojených Wagnerových žoldáků prý v libyjských uprchlických táborech propaguje vstup uprchlíků do Itálie, aby měl Salvini výraznější záminku pro svou obvyklou protiimigrační politiku před novými zářijovými volbami. Opět nejde o nic nového: Bělorusko loni použilo stejnou strategii proti Polsku a Litvě – jistě s Putinovým souhlasem.

Podle nedávných průzkumů veřejného mínění má v současnosti jasný náskok pravicová koalice zahrnující Ligu severu, Forzu Italia a italské „postfašistické“ Bratry Itálie v čele s Giorgií Meloniovou. Zda zřejmá role Ruska při sesazení Draghiho ovlivní italské volby, se teprve uvidí. Byť odhalení nejdříve vyvolalo vlnu pozornosti, problém rychle ztratil na významu.

Podle nedávného průzkumu v Itálii je Putin samozřejmě velmi nepopulární: 56 % tamních obyvatel viní z války Rusko. Italové ale nejsou sami, kdo svá volební rozhodnutí zakládají méně na mezinárodních intrikách a více na domácích problémech každodenního života – a zde pravicová koalice nabízí pro každého něco. Prorusové mohou volit Ligu severu nebo Forzu Italia a ti západněji a proukrajinsky orientovaní Bratry Itálie, kteří jsou v průzkumech v tuto chvíli jasně napřed.

Meloniová sice ve volbách v roce 2018 vystoupila proti sankcím proti Rusku, ale poté změnila názor – a nejenže podpořila Draghiho prodej zbraní Ukrajině, ale také varovala, že Itálie by se mohla stát „nejslabším článkem západní aliance“. Jak by skutečně vypadala zahraniční politika vlády pod jejím vedením, není jasné.

Nejasný program

Za svůj politický vzestup vděčí Meloniová především svému osobnímu charismatu a stále nejasnému programu „Bůh, rodina a vlast“, který se zatím vyhýbal podrobnému vysvětlování toho, co si ve skutečnosti hodlá ve funkci myslet nebo dělat. Neřekla téměř nic o svém ekonomickém programu ani o fašistických kořenech své vlastní strany – ani o svých přátelských vztazích s maďarským autoritářským premiérem Viktorem Orbánem a španělskou „neofrankistickou“ stranou Vox. V důsledku toho mnoho Italů přijalo její prozápadní prohlášení loajality za hotovou hodnotu.

Ale opravdu by Meloniová prosadila nebo dokonce zpřísnila sankce proti Rusku jako Draghi? Pravděpodobně by se tomu věnovala mnohem méně než její předchůdce. Nejenže na jaře řekla, že EU by měla Itálii „odškodnit“ za náklady na sankce, ale také, že Spojené státy by neměly očekávat, že Itálie bude sloužit jako „tahoun Západu“ a omezí svůj export do Ruska.

Nezávisle na tom, co dalšího se o ruském úsilí svrhnout Draghiho dozvíme, jedna věc je již jasná: Kreml bude pravděpodobně reagovat na vládu Meloniová -Salvini-Berlusconi s nadějí a škodolibou radostí.

Federico Fubini je ekonomický novinář a redaktor v Corriere della Sera. Je autorem knihy „Sul Vulcano“ (Longanesi 2020).

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Pres Draghi Auditoriun conciliazione by Attili Filippo, zdroj: Der Standard, autor: Federico Fubini, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]