Proč návštěva Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu tak naštvala Čínu?

Pro Peking je návštěva prezidentky Sněmovny reprezentantů USA urážkou. Ukazuje, jak nestabilní jsou vztahy mezi Čínou, Tchaj-wanem a USA.

Když Nancy Pelosiová přistála v úterý 2. srpna v tchajwanském hlavním městě Tchaj-pej, vítaly ji stovky lidí. Čínská lidová republika však byla z cesty předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA silně rozladěná.  Pro čínské vedení je návštěva třetího nejvyššího ústavního činitele Spojených států z hlediska protokolu urážkou, „zahráváním si s ohněm“.  Co je však pro Peking na té návštěvě tak špatného? Proč Pelosiová letěla na Tchaj-wan? Jak návštěva zapadá do koncepce zahraniční politiky USA?

Jak vysvětluje Nancy Pelosiová – koneckonců jedna z nejvýše postavených politiků USA – svou návštěvu na Tchaj-wanu?
Pelosiová po příjezdu řekla, že její návštěva je aktem solidarity s demokratickým Tchaj-wanem. Ostrov je stále více pod přibývající čínskou hrozbou. Spojené státy „nemohou zůstat stranou, když čínská komunistická strana ohrožuje Tchaj-wan – a demokracii samotnou,“ uvedla v komentáři zveřejněném ve Washington Post v době jejího příletu na Tchaj-wan. Pelosiová také výslovně zmínila vývoj v Hongkongu, Tibetu a Sin-ťiangu. Na středečním setkání s tchajwanskou prezidentkou Tsai Ing-wen zdůraznila, že odhodlání USA zachovat demokracii na Tchaj-wanu a ve zbytku světa je pevné. Zatímco Spojené státy respektují zásadu jedné Číny, „naše solidarita je důležitější než kdy jindy“. USA Tchaj-wan neopustí.

Co je myšleno principem jedné Číny – a jaký je s tím problém?
Na počátku 90. let se Peking a Tchaj-pej dohodly na konsensu založeném na principu jedné Číny. Představuje něco jako nejnižšího společného jmenovatele mezi oběma stranami sporu a v jádru říká, že Čína je jen jedna – kdo je právoplatným zástupcem, je předmětem diskuse. Tuto pozici si nárokují obě strany.

Zejména od nástupu Si Ťin-pchinga k moci v roce 2012 Peking stále intenzivněji požaduje opětovné začlenění ostrova do čínského území – v případě potřeby i násilím. Čínská letadla v posledních letech stále častěji vstupují do tchajwanského vzdušného prostoru a přibývá výhružných gest.

Spojené státy tradičně Tchaj-wan podporují v rozšiřování jeho obranných systémů, k čemuž se smluvně zavázaly v zákoně o vztazích s Tchaj-wanem. Spojené státy tradičně nechávají otevřenou otázku, zda by samy Tchaj-wan bránily, kdyby došlo k nejhoršímu.

Jak vlastně ke konfliktu došlo?
Konflikt o ostrov se datuje od založení moderního čínského státu. Po svržení císaře v roce 1911 vznikla v Číně republika. V následujících letech zde probíhala občanská válka mezi republikány pod vedením Čankajška (Kuomintang) a komunisty pod vedením Mao Ce-tunga. Mao zvítězil a v roce 1949 vyhlásil Čínskou lidovou republiku. Kuomintang uprchl na ostrov Tchaj-wan.

USA a většina mezinárodního společenství uznaly Tchaj-wan jako legitimního zástupce Číny v OSN. V průběhu sbližování mezi USA a Čínou na počátku 70. let se Tchaj-pej musel této pozice vzdát ve prospěch Pekingu a Tchaj-wan postupně ztrácel uznání v OSN. Dnes stojí na straně Tchaj-wanu jen hrstka zemí. Spojené státy již delší dobu s Tchaj-wanem oficiální diplomatické styky neudržují.

Proč konflikt eskaloval právě v posledních letech?
Pro to je více důvodů, které zase nepůsobí nezávisle na sobě.  Spojené státy v posledních letech obnovily svůj zájem o Tchaj-wan. Po Donaldu Trumpovi pokračuje v kritické linii vůči Číně také Joe Biden, sice umírněnějším, ale v některých ohledech vehementnějším tónem.

Podmínky se v posledních letech změnily také v Číně: země zapůsobila rychlým hospodářským vzestupem. Na cestě stát se novou světovou velmocí je celoživotním snem prezidenta Si sjednocení Tchaj-wanu s pevninskou Čínou. Opakovaně avizuje, že tento krok je na pořadu dne.

Stejně se okolnosti změnily i na samotném Tchaj-wanu: V roce se k moci dostala Demokratická progresivní strana (DPP) s předsedkyní Tsai Ing-wen, která konsensus jedné Číny až tak výrazně neprosazuje a koketuje s nezávislostí na ní. Hlasy, které to požadují, sílí po celém ostrově. Pro Čínu je to samozřejmě červená čára.

Jak reaguje Čína na návštěvu Nancy Pelosiové?
Jak je obecně známo, návštěva paní Pelosiové nezůstala bez následků. Čína zahájila vojenské cvičení v Tchajwanském průlivu. Mělo by zasahovat do tchajwanských vod tak daleko, jako ještě nikdy předtím. Čínské stíhačky vstoupily do tchajwanského vzdušného prostoru od úterka několikrát. Počínaje čtvrtkem, po návštěvě Nancy Pelosiové, Čína provádí kolem ostrova další vojenské manévry s použitím ostré munice, což samozřejmě znepokojuje Tokio, protože manévry se mimo jiné odehrávají ve výlučné ekonomické zóně Japonska. Peking také částečně pozastavil obchod s Tchaj-wanem. Zakázal vývoz písku na ostrov a dovoz potravin, hlavně citrusových plodů z něj.

Pozorovatelé již hovoří o čtvrté tchajwanské krizi – k poslednímu takovému napětí došlo v polovině 90. let poté, co tchajwanský prezident navštívil Spojené státy. Ruská invaze na Ukrajinu na konci února již podnítila spekulace o tom, zda by Si Ťin-pching mohl využít ruské akce jako precedens pro Tchaj-wan.

Jak reaguje na napětí Rusko?
Kreml návštěvu již předem ostře odsoudil s tím, že návštěva Nancy Pelosiové jen eskaluje napětí. Ve středu ruský ministr zahraničí Lavrov prohlásil, že návštěva je pouze demonstrací „americké svobody pohybu“ a touhy podráždit Čínu.

Proč Nancy Pelosiová navštívila Tchaj-wan právě teď a riskovala tak novou krizi?
O tom lze jen spekulovat. Návštěvu ohlásila již na duben, ale musela ji odložit kvůli koronavirové infekci. Pelosiová byla vždy považována za kritičku Číny. Vyzvala například k diplomatickému bojkotu olympijských her 2008 a 2022. Již v roce 1991 rozzlobila komunistické vedení akcí na náměstí Nebeského klidu v Pekingu.

se ve skutečnosti vyslovil proti její návštěvě. Jeho vláda zároveň pracuje na vytvoření protiváhy Číně v Asii. USA aktuálně hledají spojenectví v tichomořském regionu, kde posilují bezpečnostní spolupráci mimo jiné s Indií, Japonskem a Austrálií.

Je pravděpodobná vojenská eskalace?
Napětí kolem Tchaj-wanu už dlouho nebylo tak velké, ale pozorovatelé pořád ještě eskalaci neočekávají – pokud by současné řinčení šavlí nevedlo k „eskalaci neúmyslné“. Návštěva je na první pohled provokací pro Peking a ztrátou tváře pro prezidenta Si Ťin-pchinga. Ale možná by Si mohl dokonce využít incident pro své účely. V listopadu chce na 20. stranickém sjezdu potvrdit své třetí funkční období a výrazně tak upevnit svou moc. Otevřený vojenský konflikt by v té době nebyl v jeho zájmu – ale hrát si na silného muže proti stále provokativněji vystupujícím Spojeným státům, to už ano.

Epilog Bohumila Řeřichy:

Všude, kde vládly komunistické systémy, prohlašovaly, že nejvyšším stádiem kapitalismu je imperialismus. Střelily se do vlastní nohy. Pravdou je, jak vidíme na příkladech Ruska a Číny, že „nejvyšším stádiem komunismu je imperialismus“.


Úvodní foto: 08.03_總統與美國聯邦眾議院議長裴洛西媒體互動, zdroj: Der Standard, autorka: Anna Sawerthal, překlad: Bohumil Řeřicha