Expert na masové vraždy

Vladimir Putin nedávno pověřil vedením války na Ukrajině generála Alexandra Dvornikova. Jedním z jeho nechvalně slavných počinů je masová vražda – vykalkulované opatření k zastrašení obyvatelstva. Jeho jmenování vypadá jako akt zoufalství ze strany Moskvy. A naznačuje, že by mohly následovat další zoufalé činy. 

Alexander Dvornikov není na Západě zrovna známé jméno, což se však může rychle změnit. Proto, že jde o ruského generála, kterého prezident Putin nyní pověřil vedením války na Ukrajině po dosavadním zklamání pro Moskvu. Dvornikovovi se připisuje „záchrana“ ruské vojenské kampaně v Sýrii a doufá, že dokáže zopakovat své úspěchy také v Evropě.

V Sýrii si byl Dvornikov vědom, že bojuje s rozptýlenou pěchotou, která má úzké vazby na obyvatelstvo v oblastech, kde se boje odehrávaly. Zahájil tedy válku proti obyvatelstvu, přičemž své zdroje nezaměřil na samotné bojovníky, ale na jejich přátele a rodiny. Chtěl je vyděsit a přesvědčit, aby ukončili válku. Méně abstraktně řečeno, Dvornikov provedl masovou vraždu – vykalkulované opatření k záchraně životů ruských vojáků a k zastrašení ostatních částí obyvatelstva, aby se neúčastnili boje. Putin ho jmenoval na základě jeho pověsti a schopnosti velet a masakrovat.

Ukrajina má NATO

Sýrie a Ukrajina se však liší v jednom rozhodujícím bodě: Syřané neměli žádnou vnější podporu. Na druhou stranu Ukrajinci mají NATO. NATO se dosud účastnilo hospodářské války proti Rusku a zásobovalo Ukrajince zbraněmi. K přímé, otevřené intervenci ve větším rozsahu nepřešlo. To by se s Dvornikovem mohlo změnit. Členové NATO zatím dávali jasně najevo, že přímo zasahovat nebudou, ale s nárůstem eskalací zvěrstev by se tlak na jednání mohl zvýšit. Veřejné mínění ve většině zemí NATO se staví proti zásahu, ale ke změně názoru by stačilo jen pár výbuchů. A samotné Spojené státy nejsou nikdy daleko.

Jmenování Dvornikova jako zachránce v nouzi je druh modlitby. Ale to je vedle. Protože i když Dvornikovova brutalita může nějak „uklidnit“ Ukrajinu ve prospěch Kremlu, zároveň přesvědčí zbytek světa, aby zachoval , a tím institucionalizoval jejich ochromující ekonomické dopady. Ekonomická je vedena masivní globální koalicí. Před válkou bylo Rusko stěží ekonomicky silné a nyní kolují odhady, že ruský hrubý domácí produkt se mohl zmenšit až o 50 procent. Možná je to nadsázka, ale o tom, že situace je špatná, není pochyb. „Vítězství“ Ruska na Ukrajině by tento problém nevyřešilo. Naopak, mohlo by to jej spíše prohloubit.

S Dvornikovem jako velitelem na Ukrajině bude Rusko pravděpodobně muset přejít od jedné modlitby k druhé, větší. Jediný způsob, jak na Ukrajině zvítězit a vymanit se ze sankcí, je vytvořit základ pro jednání a vzájemné ústupky. K tomu musí mít Rusko něco, s čím může přimět Západ, aby opustil svůj režim sankcí – to znamená, že musí mít s čím obchodovat. Moskva nemůže uvalit rovnocenné sankce ani vzbuzovat veřejné sympatie k Rusku. Má tedy jedinou možnost: ohrozit západní ekonomiky ohrožením obchodního systému.

Globální obchod v ohrožení

To zase vyžaduje vojenské řešení. Rusko má více než 20 ponorek třídy Kilo: ponorky s dieselovým pohonem, které sice nedoplavou tak daleko a nejsou natolik robustné jako ponorky s jaderným pohonem, ale mohou nést jak torpéda, tak řízené střely. To znamená, že jsou schopny operovat na velké vzdálenosti. Existuje řada úzkých míst, která jsou pro Západ životně důležitá: Dánský průliv, Gibraltarský průliv a Mexický záliv jsou jen některé. Varovný výstřel na kterékoli z nich by zastavil obchod a zvýšil technické pojistné. Globální obchod by ohrozila nejistota.

To by samozřejmě bylo krajní opatření. Ale uvádím je, protože podle mého názoru je hlavním zájmem každé nepřátelské zlepšit svou vyjednávací pozici s USA (nebo jiným obchodním partnerem). Ve většině případů jde o pochybnou strategii a pochybná by byla i tato. Cílem Ruska sice je vítězství na Ukrajině, ale jeho zásadní problém nevyřeší. Ekonomická vyjednávání může dosáhnout pouze pomocí páky a v současnosti má ekonomickou páku mizivou. Jediným možným řešením je tedy uchýlit se k páce vojenské.

Vzhledem k síle námořnictva USA a NATO je to bezvýchodná naděje, ale totéž platí i pro jmenování Dvornikova. Pro Rusko se počet možností snižuje.

Věřím, že Putin bojuje o svůj politický život, a to ho otevřeně nutí k zoufalým činům. Vzhledem k tomu, že svůj post v tichosti neuvolní, byl by to riskantní a radikální krok. Zdá se však, že v tuto chvíli dává přednost takovým krokům – možná z dobrého důvodu.

George Friedman, 73, je jedním z nejznámějších geopolitických analytiků Spojených států. Vede think-tank Geopolitical Futures, který založil, a je autorem mnoha knih včetně díla Bouře před klidem – Svár v Americe, nadcházející krize ve 20. letech 21. století a následné vítězství

 


Úvodní foto: Russian airbase in Syria by L-BBE, zdroj: Cicero, autor: George Friedman, překlad: Bohumil Řeřicha