Izolovaná chobotnice

Putin už válku prohrál

Putinovu vládu lze chápat pouze na pozadí selhání . Pro Putina je studená válka předehrou k válce horké.

Útok Ruska na Ukrajinu představuje novou éru. Agrese Vladimira Putina je návratem dobyvačné války do Evropy – 80 let poté, co brutálně napadlo své sousedy. Válka ruského prezidenta zasahuje zemi, která musela ve druhé světové válce obětovat osm milionů lidí.

Tímto tažením definitivně zaniká Sovětský svaz. Leonid Brežněv podepsal Závěrečný akt KBSE v roce 1975. Putin nyní kope do této bezpečnostní architektury bojovými bagančaty. Cynicky ignoruje zřeknutí se použití síly nebo hrozby silou dohodnuté v Helsinkách a nevylučuje ani použití jaderných zbraní.

Putinova jaderná hrozba byla namířena proti NATO – a proti Ukrajině, která se v roce 1994, spoléhajíc na garanční mocnosti Velkou Británii, USA a Rusko, vzdala sovětských jaderných zbraní, které tam byly umístěny. Pro Putina není tabu ani první jaderný úder proti zemi bez jaderných zbraní. Od kubánské krize v roce 1962 nebyla hrozba jaderné konfrontace tak blízko jako dnes.

Romantismus uvolnění a nostalgie po studené válce

Nyní už víme: chtít pokračovat v politice détente ze 70. let s Putinovým Ruskem bylo stejně nerozumné jako strategie neokonzervativců směřující k návratu studené války. Přes všechny rozdíly vycházely romantika détente a nostalgie po studené válce ze stejného základního omylu: Rusko bylo jako Sovětský svaz. To je ale špatně.

Putinovo Rusko totiž na rozdíl od Sovětského svazu nemá zájem na zachování statu quo. Mírová změna s politikou „změny prostřednictvím obchodu“ vedla v roce 1990 k rozpadu sovětského bloku. Nakonec rozhodla ekonomická měkká síla demokratického kapitalismu, nikoli počet tanků a bojových hlavic. Už tehdy měl Sovětský svaz více tanků než NATO.

Putinovu vládu lze chápat jen na pozadí neúspěchu SSSR. Cílem jeho politiky je revize. Pro Putina byla a stále je studená válka předehrou k válce horké – stejně jako rozdmýchává nebo ochlazuje „zamrzlé“ konflikty například v Gruzii.

USA a Evropa se mstí za názor, že větší materiální prosperita by automaticky vedla k právnímu státu a dodržování lidských práv. Tento přístup dlouho formoval ruskou politiku kancléře Gerharda Schrödera a jeho nástupkyně Angely Merkelové. Nejviditelnějším výrazem byla úzká spolupráce v energetice.

To, že Putin je všechno možné, jen ne „bezchybný demokrat“, bylo dlouhodobě přehlíženo. Již v roce 1999, po bombových útocích na obytné domy v Moskvě, vyhlásil výjimečný stav. Nařídil vojákům vpád do Čečenska a jeho hlavní město Groznyj proměnil v trosky. Putinovou specialitou byl vždy výjimečný stav. A ten si vyžaduje eskalaci.

Nespokojená střední třída v Moskvě

Platí to tím spíš, že Putin na rozdíl od čínských lídrů nemá v úmyslu trvale zvyšovat blahobyt obyvatelstva. Nespokojená střední třída Moskvy a Petrohradu proto v roce 2012 demonstrovala proti jeho třetímu prezidentství. V roce 2014 Putin anexí Krymu uvrhl Rusko do nacionalistického šílenství.

K útoku na Ukrajinu v roce 2014 ho nevedlo rozšíření NATO na východ – založené na zakládajícím aktu NATO-Rusko. Bylo to odmítnutí Euroasijské hospodářské unie ze strany Ukrajinců a jejich prosba o přidružení k Evropské unii.

Měkká síla Ruska prohrála s měkkou silou EU. Putin odpověděl tvrdou silou. Mezitím ruský lid zchudl. Vše, co získala z obchodu s komoditami, šlo do armády a do kapes oligarchů. Od anexe Krymu klesl hrubý domácí produkt na obyvatele pod 10.000 dolarů. Je nižší než v Číně a v nejchudší zemi EU, Rumunsku.

Dnes už je jasné, že Putinova koncepce bleskové války na Ukrajině nefunguje. Možná vyhraje bitvu o Kyjev, ale ani to zdaleka není jisté. Válku proti zbytku světa už ale prohrál.

Jeho ekonomické a finanční zdroje pravděpodobně nebudou stačit na trvalou okupaci Ukrajiny – zejména s ohledem na ničivý účinek západních sankcí.  Ty ekonomicky vracejí Rusko do Sovětského svazu šedesátých let minulého .

Není to dobrá zpráva. Systém vlády, který zná jako východisko z krize pouze eskalaci pomocí tvrdé síly, je tím nebezpečnější, čím beznadějnější se jeví její situace. Proto by bylo dobré, kdyby se NATO do války nezapojovalo. Ne proto, že by nám byl osud Ukrajiny lhostejný, ale proto, že válkou by počet obětí vzrostl.

Plýtvání penězi musí skončit

Nyní je třeba odstranit nedostatky ve vybavení Bundeswehru. Během 16 let, kdy byla kancléřkou, vzrostl německý rozpočet na zbrojení téměř na úroveň ruského, ale to nestačí ani na to, aby vojáci Bundeswehru umístění v Litvě dostali teplé spodní prádlo. Je třeba obojího: lepšího financování a konce plýtvání penězi při zadávání veřejných zakázek. Bezpečnost Evropy se však neomezuje pouze na armádu. Evropa musí být odolnější.

Zejména musí snížit svou závislost na dovozu fosilních paliv. Vztah mezi importem energie a energií domácí je možné zvrátit tak, abychom museli dovážet pouze čtvrtinu primární energie. Klíčem k tomu je urychlená dekarbonizace a rychlé ukončení dovozu z Ruska. Někteří se na „studený odchov“ doslova bojí přejít. Ale pokračovat v pití ze strachu z kocoviny byla vždy špatná rada. Dodávky ropy a uhlí z Ruska můžeme ukončit do konce roku. Kromě toho je třeba zajistit plnou kapacitu zásobníků plynu a zajistit kontrakty na zkapalněný plyn, který se uvolní na světovém trhu. Měli bychom zavést povinnost instalovat tepelná čerpadla místo plynového vytápění, rozšířit obnovitelné zdroje energie a zvýšit výrobu vodíku. Vzhledem ke zvýšení jaderné hrozby ze strany Putina a nejisté situaci v ukrajinských jaderných elektrárnách bychom se měli radovat z každé odstavené jaderné elektrárny v Evropě.

Rusko není Sovětský svaz. Na Valném shromáždění OSN nedávno 141 zemí vyzvalo Putina k okamžitému ukončení války. Podpořilo ho pouze pět zemí. SSSR takto izolovaný nebyl nikdy. Válka na Ukrajině také není v souladu s ekonomickými zájmy Putinova partnera Číny. Pro Evropu je nyní důležité obnovit rovnováhu mezi tvrdou a měkkou sílou. Ze strategického hlediska zvítězí síla měkká.

Epilog Bohumila Řeřichy

Jürgen Trittin se vždy jasně profiloval jako člen německé strany Zelených. Pokud jde o „radost za každou v Evropě odstavenou jadernou elektrárnou,“ nebude to tak jednoduché. Belgie kvůli válce na Ukrajině oznámila prodloužení životnosti svých dvou jaderných elektráren do roku 2035.  Některé země – včetně Francie – uvažují o výstavbě malých jaderných reaktorů. V přechodu k úplnému odstranění fosilních zdrojů energie se to jeví jako jediná možnost.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Krake Putin hält die Ukraine und sein eigenes Volk im Würgegriff, mit großrussischen Wahnvorstellungen auch mit Blick nach Europa, Birkho, zdroj: Der Tagesspiegel, autor: Jürgen Trittin, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]