Konec světa a jeho přátelé

na klimatickém summitu v Glasgowě mluvil o „poslední šanci“ pro naši planetu. Ale strašení blížícím se Armagedonem skutečné věci slouží jen stěží. Mnohem vhodnějším by spíše byl realismus a určitá skepse vůči domněle nezvratným pravdám.

Od COP26, jak se nedávná klimatická konference v Glasgowě jmenuje, se neočekávají žádné politické průlomy, které přinesou okamžitá řešení. To platí i přes skutečnost, že většina hlav států vřele schvaluje naléhavé napomenutí britského následníka trůnu. Pokud má pravdu, jsme všichni vyřízeni. V tomto ohledu se nabízí otázka, proč politici na jeho zoufalá slova reagovali tak kladně.

Jedním z vysvětlení by mohlo být, že samotní politici nejsou zcela přesvědčeni o nebezpečí klimatických změn. Spíše jen veřejně dávají najevo svůj hluboký zájem, aby pochlebovali těm, kteří se skutečně bojí apokalypsy. Vzhledem k tomu, že mají a vnoučata (nemluvě o politických funkcích, které si chtějí ponechat), zdá se jejich předstírání naprosto rozumné. Každopádně pokud by se nespokojili s lacinými pózami, museli by nakonec vlastně něco udělat.

Globální ekonomický chaos

V současné době zažíváme globální ekonomický chaos, který v podstatě vznikl pandemií koronaviru. Mnoho zemí na severní polokouli trpí nedostatkem pracovních sil, vysokou energetickou spotřebou, nefunkčními dopravními sítěmi a tak dále. Světová ekonomika klopýtla způsobem, který je mimo války sotva známý. Vzhledem k tomu, že se ekonomicky nacházíme v neprobádaných vodách, není od věci předpokládat nejhorší. Spuštění řady reforem v oblasti změny klimatu v letošním roce by nejen představovalo obrovské riziko pro globální ekonomiku, ale také pro ty stávající představitele, kteří pro ně hlasovali.

Snížení spotřeby uhlí by například mělo pro Čínu zničující důsledky. V době, kdy se čínská ekonomika snaží znovu získat pevnou půdu pod nohama, je nedostatek uhlí tím posledním, co potřebuje. Aby bylo možné bojovat proti změně klimatu, musí se světová ekonomika nejprve postavit na nohy, stejně jako společenský život lidí.

Nedůvěra ve vědu

A pak se vyplatí podívat se na sociální realitu. Změna klimatu je vědecká teorie a lze jen stěží popřít, že mnoho lidí vědcům nevěří. Tato nedůvěra není nová, ale jen vzrostla v důsledku pandemie, jejíž omezující opatření měla nepředvídatelné sociální, politické a ekonomické důsledky. Do kategorie nepříjemné pravdy patří také to, že velké množství lidí na celém světě se odmítá nechat očkovat – ať už jsou jejich individuální důvody jakékoli. Snaha vynutit si očkování pravděpodobné selže, a to zase obecně nebude příznivé pro odborné lékařské kruhy.

Důvody očkování jsou bezpochyby vědecky podložené – je však daleko složitější, než se může vědcům jevit. A rizika, která jsou z pohledu lékařů iracionální, se zdají být ostatními lidmi brána vážně.

Podobně reálné jsou skutečné vědecké důkazy o změně klimatu. Pro mne ale není zdaleka jasné, že to zničí planetu. Každý (zejména politik nebo hlava státu), kdo tvrdí, že s naprostou jistotou ví, že tomu tak bude, musí být schopen to také doložit. Ale tvrzení, že změna klimatu bude obecně katastrofální, jak řekl princ Charles, ignoruje dostupná data – z nich totiž vychází, že budou mít různé dopady region od regionu.

Apokalyptická tvrzení

V neposlední řadě panuje u veřejnosti určitá skepse ohledně apokalyptických tvrzení. Sám jsem léta četl hororové příběhy o populačních explozích a globálních hladomorech, které vyprávěli demografové – ignorujíc fakt, že porodnost dnešních silných ročníků byla anomálií a že populace by mohla znovu klesnout. Pamatuji si také údajně nezpochybnitelná faktická tvrzení, že existence jaderných zbraní by vedla k sebezničení lidstva. Ukazuje se však, že politici pochopili, že je špatné, když se všichni zabíjejí. Tak se tomu vyhnuli.

Je docela možné, že má pravdu a že politici, kteří nepřijmou rozhodná opatření k omezení klimatických změn, nás zabijí. Přesto pochybuji, že odklad bude znamenat zničení planety. Ať už to dopadne jakkoli, ukáže se, že to bude složitější než ten avizovaný Armagedon. Pokud jde o mě, nevěřím žádným domnělým pravdám, na kterých se shodla drtivá většina. A z mého pohledu sem patří i změna klimatu se všemi dnes předpovídanými důsledky.

Nikdo by nečekal, že koronavirová opatření povedou k něčemu, jako je ekonomická stagnace. Vztahy mezi lidskou interakcí jsou úžasně složité. Ani seriózní vědci z národních zdravotnických úřadů nemohli předvídat, k čemu v důsledku pandemie dojde. je mnohem složitější, než si představujeme – a já vím jen to, že to, co očekáváte, se pravděpodobně nestane. A to, co se skutečně stane, bude velmi zvláštní a nečekané.

George Friedman, 72, je jedním z nejvýznamnějších geopolitických analytiků ve Spojených státech. Vede think-tank Geopolitical Futures, který založil, a je autorem mnoha knih. Jeho posledním dílem je kniha The Storm Before the Calm: America’s Discord, the Coming Crisis of the 2020s, and the Triumph Beyond.


Úvodní foto: A giant puppet of a sea goddess made entirely of recycled materials walked through Glasgow during the climate change summit, by Scottish Government, zdroj: Cicero, autor: George Friedman, překlad: Bohumil Řeřicha