V zimě a na začátku podzimu a jara oslabuje výroba elektřiny z „dobrých“ zdrojů, jako je voda a slunce. Kompenzujeme to dovozem uhlí a jaderné energie. Ale o tom nemluvíme. Koneckonců, máme zelenou elektřinu.
V technickém žargonu se v čase, kdy nesvítí slunce, nebo svítí jen v omezené míře a vítr fouká nanejvýš jako slabý ventilátor, zelené elektřině říká „nejistota ochablosti“. Tohoto útlumu má RAKOUSKO již delší dobu víc než dost. A nejen to: nedostatečná je také výroba energie z vodních toků.
Realisticky vzato, výroba „sluneční“ energie je v zimních měsících a na počátku podzimu a jara zanedbatelná. Solární panely, schopné dodávat přibližně 1,3 gigawattů, mají v Rakousku prakticky zimní prázdniny. Ale to se ví předem. Víc ovšem bolí, když vynechá také vítr. Například domácí větrné turbíny s celkovým výkonem více než 3,1 gigawattů přinesly koncem loňského roku elektřinu do zásuvek pouze ve dnech kolem 10. prosince. A leden nebyl o nic lepší. Výroba energie byla buď nízká, nebo vypadla úplně.
Žádný vítr, žádná síla. A je dobře známo, že slunce v našich zeměpisných šířkách v zimě oslabuje. Vítr také hrál roli v evropském výpadku proudu (totální výpadek elektřiny) 8. ledna: v případě německého šampiona větrné energie byla výrobní kapacita obnovitelné energie během čtyř hodin před masivním poklesem frekvence sítě o celých 7,8 gigawattů. To odpovídá průměrné celkové poptávce v Rakousku.
Nejbolestivější je však nízká větrnost a srážky od listopadu. A ani v prosinci a lednu to nebylo o moc lepší. Větrné elektrárny v Rakousku – s možnými osmi gigawatty špičkového výkonu, na nichž stojí nebo padá domácí bilance ekoelektřiny – dodávaly poměrně málo elektřiny. Turbíny v přehradách dokázaly generovat minimálně sotva čtvrtinu a maximálně ani ne polovinu maximálního výkonu.
Až třetina dovozu, většinou ze „špatných“ zdrojů
Co tedy zbývá k naplnění elektrické sítě a následnému provozu všech počítačů, smartphonů, osvětlení, průmyslových strojů, železnic, „zelených“ elektronických automobilů a domácích elektrospotřebičů? Dovoz. Až na několik dní bylo Rakousko od listopadu dovozcem elektřiny. Až třetina poptávky po elektřině byla pokryta ze zahraničních zdrojů, zejména z Německa, České republiky, Maďarska a Slovinska. Celkově do Rakouska přes hranice proudily až tři gigawatty energie. A to hlavně z uhlí a jaderných elektráren.
Na našich účtech za elektřinu samozřejmě nic z toho nenajdeme. Protože Rakousko již neprovozuje uhelnou elektrárnu. Ta v Mellachu, jižně od Štýrského Hradce, byla uzavřena v dubnu 2020 a podle sdružení elektráren ukončila „éru dodávek uhlí v Rakousku“. A jak je známo, Rakousko je také ústavním zákonem bez jaderné energie.
A aby svědomí netrpělo, je „špatná“ dovážená „šedá elektřina“, než skončí maskovaná na našem účtu za elektřinu, pokryta nákupem certifikátů zelené elektřiny. Fyzickému toku elektřiny v sítí je to ovšem jedno. Rakousko nakonec žije také s jadernou energií.
Martin Rosenkranz je specialista na letecká, vojenská a technologická témata.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Aerial view of the unit I, III, and IV, of Abengoa Solar’s Solnova Solar Power Station, by Abengoa Solar, autor: Martin Rosenkranz, zdroj: Die Presse, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.