Vyzbrojena vším vodstvem

Peking plánuje na toku Brahmaputry megapřehradu, což velmi zneklidňuje jeho sousedy. V Dillí a Dháce vzrůstá strach ze sucha nebo povodní, pokud otočí stavěcí šrouby na horním toku řeky. Na východě je také „Grand Canyon“, větší, hlubší a ještě divočejší než jeho slavný západní bratr v americké Arizoně. Leží z velké části nevyužitý v Himalájích, kde si razí cestu mezi horami jedna z nejmocnějších řek v Asii, . Lidé ji uctívali jako zdroj života po tisíce let. Přesto v několika posledních týdnech řeka vyvolává starosti a obavy, protože Čína s ní má velké plány.

Od svého vzniku na ledovci Angsi teče Brahmaputra, které se v horách stále říká Yarlung Tsangpo, zpočátku stovky kilometrů na východ. Poté opustí tibetskou náhorní plošinu, nakreslí smyčku doprava a hledá si cestu na pláň. Masy vody burácí zubatými soutěskami, sílí směrem na jihozápad, protékají indickým Assamem a do delty Bangladéš, kde společně s Gangou a Meghnou proudí do oceánu.

Brahmaputra chrání životy stovek milionů lidí na délce téměř 3000 kilometrů. Ti, kdo ovládají horní tok, mají moc nad těmi, kteří žijí po proudu a jsou na nich závislí, aby získali dostatek vody. Není tedy divu, že se v Indii a Bangladéši od doby, kdy Peking oznámil plány na vybudování obrovské přehradní zdi v horách, rozšířily nepokoje.

„Jedná se o vážnou hrozbu,“ říká E. A. S. Sarma, indický fyzik a bývalý vysoký vládní úředník. „ a Čína nikdy nepodepsaly smlouvu o sdílení vody v Brahmaputře.“ Dosud oba státy omezily spolupráci na výměnu informací v případě povodní. „Vypadá to, že chtějí použít projekt Brahmaputra jako páku, jako druh vodní zbraně,“ obává se Sarma s ohledem na čínský stavební projekt.

V dějinách neexistuje obdoba, raduje se energetický gigant v Pekingu

Peking využil k oznámení plánu mega elektrárny státem kontrolované médium  Global Times. Článek citoval Yana Zhiyonga, šéfa státní energetické společnosti Powerchina, který tento projekt ocenil jako „historickou příležitost pro průmysl vodních elektráren“ a hrdě prohlásil: „V historii neexistuje obdoba.“

Yan narážel na umístění a velikost přehrady. Od výstavby vodního díla na Jang-c’ neměl Peking takový ambiciózní projekt. Zeměpisec Sayanangshu Modak z Nadace pro výzkum pozorovatelů v Kalkatě hovoří o pokusu „zkrotit jeden z nejdivočejších úseků řeky na Zemi“.

O přesných souřadnicích se stále spekuluje. Peking vystupuje zdrženlivě, ale je známo, že plánovaná elektrárna s kapacitou 60 gigawattů bude zahrnuta do příštího pětiletého plánu. Podle Global Times je plánována v rozeklaném drsném „Grand Canyonu“ Yarlung Tsangpo, kde voda na vzdálenosti 50 kilometrů ztratí na výšce 2 000 metrů. Pokud bude projekt realizován, přinese třikrát  více energie než přehrada Tři soutěsky. Byla by to nejsilnější vodní elektrárna na světě.

Indická média jsou pobouřena, Dillí přesto působí bezmocně

Využít tak extrémní spád k výrobě energie je pro čínské technokraty lákavé, pro techniky komplikované a pro politiky v oboru životního prostředí extrémně složité. Na jedné straně existuje riziko nevratného zásahu do přirozeného říčního systému, na straně druhé vodní energie otevírá příležitost ke snižování skleníkových plynů a ochraně klimatu, což nyní zdůrazňuje Čína.

Pobouření v indickém kabinetu nebylo veřejně příliš ventilováno. Omezilo se na prohlášení ministerstva zahraničí, že „vláda pečlivě sleduje veškerý vývoj na řece Brahmaputra. Indické televizní stanice naopak pěnily a produkovaly titulky jako např. Dragon Dam Dare – troufalá dračí přehrada a komentáře s otázkou, kdo dal Číně právo zastrašovat své sousedy super přehradou.

Dillí již delší dobu musí žít s tím, že Peking plánuje a staví menší elektrárny na horním toku; jedna je v provozu od roku 2015. Nový projekt v „Grand Canyonu“ má ale jinou dimenzi. A přichází v době poznamenané obrovským napětím. V létě se v Ladaku střetly indické a čínské jednotky a mnoho vojáků zahynulo v boji zblízka pěstmi a kyji.

Příklad Mekongu je odstrašující

Ohledně stavebních plánů Pekingu varoval Indian Express, že přehrady zadržují velké množství živného bahna, které pak na pláních chybí. Zemědělství trpí a jsou ohroženy také druhově bohaté biotopy. Další riziko vyplývá z nebezpečí zemětřesení v Himalájích. To však nezabránilo Dillí ve stavbě přehrad jinde v horách, například v Tehri dále na západ.

Se zvláštním zájmem se Indie dívá na vývoj na Mekongu v jihovýchodní Asii. Tam již lze posoudit, jak řada přehrad na horním toku řeky – v Číně a Laosu – ovlivňuje země na dolním toku. Thajsko, Kambodža a Vietnam opakovaně trpěly nedostatkem vody, což ohrozilo rybáře, zemědělce, a tedy i spotřebitele. Výtky, že Čína v suchých obdobích zadržovala vodu, Peking odmítá.

U Brahmaputry neexistují jen obavy z hrozícího nedostatku vody, ale také z bleskových povodní, podle toho, jaké stavěcí šrouby by Čína mohla použít. V Bangladéši bezmocně alarmují odborníci: „Čína sedí zcela nahoře u Brahmaputry. Dosud jsme oficiálně nezjistili, co dělá,“ stěžoval si Mahmudur Rahman v Dháce. „Slyšeli jsme o výstavbě přehrady z médií, nemáme žádné údaje.“

Rahman je členem Společné říční komise, kterou Indie a Bangladéš vytvořily za účelem koordinace vodohospodářských záležitostí. Bangladéš si již dlouho stěžuje, že Indie odebírá z řek příliš mnoho vody. Nyní přichází plány Pekingu. Dháka si nestěžuje hlasitěji jen z toho důvodu, že Čínu potřebuje jako investora.

Soupeření mezi jadernými mocnostmi narůstá na „vodní frontě“

Netrvalo to dlouho a Peking se snažil uklidnit obě země, že by se neměly zabývat plány, které jsou v raném stádiu, a zdůrazňuje, že Čína vždy zaujímala „odpovědný přístup“. Nervozitu v Indii ani Bangladéši to však nervozitu nesnižuje. Již nějakou dobu zde panují obavy, že by Čína mohla využívat přehrady pro svou vlastní strategickou výhodu. Studie US Naval War College, institutu amerického námořnictva, dospěla v roce 2013 k závěru, že Čína může pomocí přehrad získat dostatečnou kontrolu nad řekou, aby potlačila produkci potravin svých sousedů.

Existuje obava, že by Čína mohla doslova vykopat vodu od svých sousedů přesměrováním toku, například k zásobování suchých oblastí na severu. Čínské úvahy o odvádění vody z Tibetu sahají do 19. století. Zprávy o údajných plánech v roce 2017 vyvolaly rozruch, ale nebyly oficiálně potvrzeny. Vlády v Indii a Dháce však vědí, že tyto scénáře představují existenční hrozbu. Potenciál vydírání prostřednictvím kontroly vody je obrovský.

Indický politolog Brahma Chellaney poznamenává, že Indie nyní nejenže zažívá „čínskou agresi“ na souši, ale Peking ji obtěžuje také v námořní dopravě. Nyní jeho zemi ohrožují také „vodní války“. Peking vždy dával záruky, že neudělá nic, co by negativně ovlivnilo dolní toky, ale Dillí jen stěží odhadne, jaké jsou takové sliby plněny v době rostoucího napětí. Toho využívá Peking, jehož státní tisk zdůrazňuje, že Dillí nemá v Pekingu „dostatečnou politickou důvěru“ a nyní se, bohužel, nechává unášet nacionalistickými emocemi místo toho, aby uvítalo příležitost ke spolupráci v energetickém sektoru.

Soupeření mezi těmito dvěma jadernými mocnostmi hrozí eskalací na vodní frontě. Indie dokonce uvažuje o vybudování vlastní přehrady, aby lépe kontrolovala možné důsledky čínské přehrady. Nádrž poblíž hranic by měla dostat pod kontrolu, jak regulovat hladinu vody podle  vlastních potřeb. Takže začal závod o vodu. Kromě toho, že ti, kteří jsou na dolním toku, mají vždy slabší pozici.

Epilog Bohumila Řeřichy z roku 2017
Před více než 10 lety uvažovala Čína, že kvůli napjaté situaci s vodou otočí tok Brahmaputry směrem do Číny. V roce 2015 došlo v indickém tisku k velkému rozruchu. Čína spustila s náklady 1,5 miliardy dolarů poslední turbinu o výkonu 510 megawatt na vodní elektrárně Zang-mu na Brahmaputře. Obavy Indie nejsou neoprávněné. Všechno, co Čína dělá na horním toku, má potenciální důsledky na dolní tok řeky v Indii. Tam a v Bangladéši, kde Brahmaputra ústí do moře, žijí miliony lidí. Nikdo neví, jaké následky přehrada může mít. Pár stovek kilometrů severovýchodně od Zang-mu v Pang-duo je již několik let v provozu přehrada Tři soutěsky, postavená na posvátné tibetské řece Jarlung Cangpo největší stavební firmou Sino-hydro na přítoku k Brahmaputře.  V Číně je dohromady známých 11 přehradních projektů podél Brahmaputry a dalších 20 na jejích přítocích, což vyvolává závody mezi Čínou a Indií, neboť ta chce držet krok. Podle geologa Jespera Svenssona jsou tyto závody zničující. Na Brahmaputře bude dokončeno 7 velkých elektráren, několik se ještě staví. A přes 140 je jich v plánu. Při těchto projektech nejde jen o získání energie, ale také o moc. Čína má velké, ale sporné plány. Dává Indii jen sporé informace o připravovaných stavebních plánech, což Indii nadále zneklidňuje. Podobně mocensky se Čína chová i v případě veletoku Mekong, kde má nyní podle ředitele Mekong Energy a Ecology Network absolutní vyjednávací moc. Tvrdošíjně převládá fáma, že Čína chce vodu na severu převést, aby mohla zásobovat vodou průmysl v oblasti řeky Chuang-che. Dvě odbočné trasy od Jang-ce už byly položeny. Pokud jde o vodu, Čína se angažuje i na hranicích s Ruskem, kde chce také investovat. Co se stane, když vyjde předpověď vysloužilých amerických generálů, kteří před deseti lety varovali, že pokud půjde tání ledovců v Himalájích dosavadním tempem, tak v roce 2050 zmizí? Himálajské ledovce přitom tvoří 15 % globální ledovcové masy.


Úvodní foto: A River Festival on Brahmaputra River, by Utpaljunak, autor: Arne Pernas, zdroj: Süddeutsche Zeitung, překlad: Bohumil Řeřicha