Náš soused má potenciál uplatnit silný vliv v EU. Vládní politika však zemi zakrňuje a poškozuje pověst Unie. EU potřebuje konstruktivní Varšavu více než kdy jindy.
V době, kdy EVROPSKá UNIE hledala orientaci, byl to úspěch pro polskou diplomacii: v roce 2014 tehdejší polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski zastínil své kolegy z Německa a Francie.
Během protestů na Majdanu na Ukrajině, které nakonec měly vést k abdikaci prezidenta Viktora Janukovyče, vystupoval Sikorski jako nikdo jiný. V trojici s Frankem-Walterem Steinmeierem a francouzským Laurentem Fabiusem odcestoval na Ukrajinu, setkal se s prezidentem v Kyjevě a nakonec demonstranty povzbudil – s vášní, kterou Steinmeier a Fabius nemohli projevit.
Minulost a Bělorusko
POLSKO, které bylo samotné dlouho v mocenské sféře Moskvy, vždy lépe a hlouběji chápalo situaci a v neposlední řadě realitu života lidí v zemích východní Evropy než staří členové EU. Sikorski tuto odbornost projevil veřejně ve prospěch společné evropské reakce na události na Ukrajině. Je zcela možné, že vývoj události by bez toho byl jiný.
V té době to vlastně vypadalo, jako by se takzvaný francouzsko-německý motor mohl rozšířit o Polsko jako konstruktivního partnera podporujícího integraci. Výmarský trojúhelník, volný formát těchto tří zemí, byl poprvé účinný z hlediska zahraniční politiky.
Polská strana jistě měla ještě vyšší ambice; Varšava se stále nedostala na úroveň „velké dvojky“ EU. Normandský formát byl organizován bez Polska. Sikorski byl doma vyšachován. Od té doby se Německo a Francie setkaly ve čtyřech skupinách s Ruskem a Ukrajinou. Tyto měsíce v roce 2014 jsou nicméně považovány za nejvyšší bod polského vlivu v EU a na politiku sousedů.
Dnes je Polsko znovu konfrontováno s krizí u svých východních sousedů. Vzpoura Bělorusů proti diktátorovi Alexandru Lukašenkovi je v zemi horkým tématem od voleb 9. srpna. Varšava, stejně jako několik dalších zemí, podporuje aspirace opozice, která čelí zatýkání a mučení.
Přední představitelé běloruské opozice jsou nyní v Polsku. Varšava se stala oblíbenou adresou této diaspory; nejlepším příkladem toho je režimově kritický kanál Nexta, který informuje o násilí vládních sil z bezpečné Varšavy.
Světlana Cichanovska, Lukašenkova protivnice, poprvé navštívila Polsko ještě ze svého pobaltského exilu, nikoli až po Německu nebo Francii. Polsko rovněž poskytuje finanční podporu a je jedním z nejhlasitějších zastánců přísnějších sankcí proti Lukašenkovi a jeho stoupencům.
Pro Polsko je však něco zásadního zcela jiné než v krizových měsících roku 2014: Varšavě se nedaří proměnit svůj závazek na vliv v EU. Málokdo si je úsilí Poláků vědom. Místo toho se kontaktním místem v záležitostech Běloruska pro Brusel nebo Berlín stala malá Litva se svým hyperaktivním ministrem zahraničí Linasem Linkeviciusem. Ale to není vše. Varšavské v podstatě chvályhodné úsilí v Bělorusku má negativní dopad na celou EU: Polsko podkopává evropskou zahraniční politiku tím, že poškozuje její vnímání.
Zóny bez ideologie LGBT
Večer před volbami v Bělorusku zveřejnili členové Výmarského trojúhelníku společné prohlášení. Vyjádřili v něm znepokojení nad „nesrovnalostmi“ během hlasování. Stěžovali si, že volební pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) nebyli přijati, a znovu vyjádřili svou naději, že Bělorusko se v budoucnu také vydá cestou „demokratických hodnot“ a „právního státu“.
Problém trojstranného vysvětlení spočívá v tom, že postrádá důvěryhodnost. Důvod: OBSE, přesněji její oddělení pro lidská práva, v létě kritizovala také volební kampaň v Polsku. Varšava byla s komisí EU po celá léta ve sporu ohledně své restrukturalizace soudní.
Práva menšin, svoboda tisku, nezávislost soudů – v tom všem Polsko zaostalo od doby, kdy v roce 2015 převzala vládu národně konzervativní Strana práva a spravedlnosti (PiS). Zatímco se v Minsku konaly demonstrace, ve Varšavě se aktivisté LGBT střetli s bezpečnostními složkami. V Polsku jsou nyní vyhlášeny „zóny bez ideologie LGBT“.
Stále více pozorovatelů se ptá, jak má EU vystupovat za demokracii a právní stát, když má ve svých řadách takového člena. Evropa se mezi demokraty stává nedůvěryhodnou. Během své volební kampaně jmenoval nedávno demokratický americký prezidentský kandidát Joe Biden Polsko stejným dechem jako Bělorusko. Ne však tak, jak by si to ve Varšavě přáli. Biden hovořil o „vzestupu totalitních režimů“. V tomto bodě je třeba připomenout, že Polsko je členem EU.
Požadavky a realita jsou si hodně vzdáleny. Polské zahraničněpolitické ambice jsou dnes mnohem větší, než byly v roce 2014. Země chce být středně velkou mocností regionu. Projevuje se to ve snaze převzít vedení ve formátech, jako je Visegrádská skupina nebo Iniciativa tří moří, která má za cíl lepší propojení zemí východní a střední Evropy s pobaltskými státy a Bulharskem. Nebo v Lublinském trojúhelníku, kde Polsko spolupracuje s Litvou a Ukrajinou.
Ambice je poslední útočiště před neúspěchem
Potenciál Polska ve skutečnosti hovoří ve prospěch vedoucí úlohy v Evropě: v zemi žije téměř 40 milionů lidí, před koronavirovou krizí rostla jeho ekonomika ročně až o pět procent a klíčovou roli sehrávají také polské vojenské schopnosti.
Jak však věděl již autor hororů Stephen King, ambice jsou posledním útočištěm před neúspěchem. Takto lze momentálně charakterizovat polskou zahraniční politiku, byť polská vláda to prezentuje tak, že na rozdíl od „liberální, zdegenerované“ západní Evropy provádí suverénní politiku. Neexistuje však žádné jiné vysvětlení skutečnosti, že Varšavu předstihla Litva s 2,8 miliony obyvatel.
Takzvaná soudní reforma, agitace proti menšinám, zejména sexuálním, postoj vůči médiím, jeho široce rozkročené vystupování, neohrabaná diplomacie, to vše znemožňuje Polsku hrát v Evropě rozhodující roli. Varšava by přitom jako regionální mocnost na východě společenství mohla právě v aktuální krizi zejména po brexitu Evropskou unii naopak posílit a zvýšit její schopnost jednat globálně. Dokud se však Polsko bude nadále odvracet od vlády zákona, nebude země konstruktivní, ale ničivou silou za svými hranicemi – ať už to chce nebo ne. A ani angažované zahraničněpolitické iniciativy to nezmění.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: View of the Basilica of Our Lady of Sorrows, Queen of Poland, located in the village of Licheń Stary, by Diego Delso, zdroj: Die Welt, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.