Hrozí duch studené války

již není vojenskou hrozbou, jakou kdysi býval SSSR, přesto představuje velkou hrozbu pro svobodný svět. Evropa tomu musí rozhodně čelit.

V Evropě se rýsuje duch: duch studené války. Vrací se jako zmrtvýchvstalý, jehož nelze zabít?

Evropa doufala, že zvítězila nad zlým duchem hnutími za svobodu proti komunismu. Rusku dnes chybí síla existenčního ohrožení, jaká kdysi vycházela ze SSSR.

Konfliktů přibývá – jde dokonce o ochranu údajů v Evropě

Konflikty s Čínou však děsivě rostou a rozšířily se do tolika oblastí, že není přehnané hovořit o globálních rozporech systému.

Jde o demokracii zaručenou mezinárodními smlouvami v Hongkongu, o lidská práva u většinové populace Číny, stejně jako o menšiny od muslimských Ujgurů po Tibeťany, o bezplatné přepravní trasy a vzdušný prostor v Asii, o duševní vlastnictví, přístup na trh a pravidla spravedlivého obchodu, o zodpovědné využívání zdrojů ve třetím světě, například v Africe, k ochraně klimatu – a k zajištění spolehlivé ochrany údajů zde v Evropě, pokud jsou do výstavby sítí 5G zapojeni vládní giganti jako Huawei.

Slovo o nové studené válce má své záludnosti, protože naznačuje opakování historie, která v tomto kontextu neexistuje. Zároveň je to oprávněné z důvodu rozměrů výzvy.

Čína neohrožuje Evropu vojensky, jako to dříve dělala vysoce vyzbrojená Varšavská smlouva. Rovněž neexistuje žádný riskantní nedostatek komunikace mezi Západem a Východem, který by mohl vést k nesprávným vyhodnocením situace, jak tomu bylo v padesátých letech. Čína je součástí mezinárodních institucí a diskusních fór, hraje důležitou roli v G20 a vede živou výměnu zboží s Amerikou i Evropou.

Čína Západ dohnala a částečně předběhla

Zároveň však má Čína potenciál hospodářského rozvoje, který Sovětskému svazu chyběl. Když vyšlo najevo, že východní blok z dlouhodobého hlediska nedokáže ani ekonomicky, ani technicky držet krok se Západem, utěšili se heslem „předstižení bez dostižení“. To nefungovalo.

Čína dohnala Ameriku a Evropu v mnoha oblastech a předběhla je v některých teprve nastupujících technologiích, jako je 5G a umělá inteligence. Její ekonomická síla je dnes stejně velká jako v EU nebo .

Efektivita jejího systému – od rozvojové země po supervelmoc během několika desetiletí – a různorodá spolupráce nabízí chudším zemím rozšíření infrastruktury. Atraktivním partnerem je i díky „nové hedvábné stezce“. A zároveň pro tyto země představuje alternativu k EU a USA.

Geostrategická mapa světa se nové přeskupuje. Země jako Írán, které jsou v konfliktu se Západem, se orientují na Peking, prodávají tam své zdroje, prodávají ropu a na oplátku dostávají cizí měnu a další nedostatkové produkty.

Některé země EU, jako je Řecko a Maďarsko, se staly na Pekingu riskantně závislými. Celkově samozřejmě Evropa a Amerika mají více „měkké síly“. Čínské zacházení s koronavirem poškozuje její image. A těžké váhy jako Indie, které byly dříve považovány za „neangažované“, mají s Čínou málo společného.

První pokus o integraci selhal

Jaké jsou v této situaci zájmy Německa a Evropy? Zavázání Číny k podpoře řádu svobodného světa. První pokus – změna prostřednictvím obchodu, sblížení a integrace – selhal.

Čína hovoří o multilateralismu a hodnotě mezinárodních dohod, aby se pozitivně odtrhla od Trumpova unilateralismu a jeho odstupování od smluv. V Hongkongu však Čína porušuje smlouvu o  jeho  autonomii.

Peking je odhodlán chránit klima, ale sám je největším znečišťovatelem, buduje tisíce uhelných elektráren a odmítá v nejbližší době snížit své emise. Využívá přístup na západní trhy, ale západním společnostem jej neposkytuje.

Svým způsobem je lidová republika pro svobodný světový řád větší hrozbou, než byl Sovětský svaz.


Úvodní foto: Cold War 2, US+EU+Allies vs. Russia, China+Allies, by Odemirense, zdroj: Der Taggespiegel, překlad: Bohumil Řeřicha