Otevřený dopis

Všem bývalým Čechům německého jazyka a jejich potomkům dle nás Čechů „odsunutých“  z Československa po skončení 2.sv.války. // Der offener Brief den allem ehemaligen „Böhmen der deutsche Sprache“ und ihre Nachkommen der Tschechen aus der Tschechoslowakei nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs „vertrieben“ worden

Česká verzeDeutsche Version

Vážení  přátelé,

je tomu již 16 let, kdy Česká republika a její občané se stali součástí Evropské unie , jako jste jimi i vy.

Je tomu 75 let, kdy skončila strašlivá světová válka, vyprovokovaná hitlerovským nacizmem na základě ideologie nadřazené rasy. Evropa utrpěla nesmírnou ránu, z které se v podstatě zotavuje dodnes. Bohudíky, že poražená země, se z války poučilo a stalo se nesilnějším garantem míru v Evropě.

Jak mi to řekl Kníže Karel Schwarzenberg před více jak 20 lety  v Bad Alexandesrsbad poblíž Chebu.:

„Pane kolego, každá země v Evropě má na svědomí nějakou špatnost“.

Bydlím již více jak 70 let na území bývalých „Sudet“ v oblasti Chomutova, Kadaně, Podbořan a Žatce. Pamatuji si, jak jsem si ještě hrál jako dítě v Chomutově se svými německými kamarády, kteří do odsunu nešli, Nikdy jsem je nechápal jako mé nepřátele. Bohužel,  naše země byla na straně „vítěze“. Neřídili jsme se heslem W.Churchilla:

„Po porážce vzdor, po vítězství velkorysost.”

Přišla odplata v podobě  „kolektivní viny Čechů německého jazyka“ a jejich, v podstatě z míst, ve kterých žili od 12 století společně s Čechy někdy v přátelském soužití někdy v rozmíškách. Nynější český prezident Miloš  Zeman  pro rakouský magazín tehdy jako předseda české vlády v roce 2002 řekl:

„Nesmí se zapomenout, že Sudetští Němci byli Hitlerova pátá kolona, aby zničili , jako jediný ostrůvek demokracie ve Střední Evropě.”

A pak připojil otázku:

„Může se  nyní skutečně požadovat pro zrádce? Následné vyvlastnění a odsun (vyhnání) bylo alespoň mírné než trest smrti.”

Pak jel Zeman do Izraele a doporučoval Izraelcům další „odsunování“ (vyhánění) zjevně podle vzoru Benešových Dekretů.

Jako občan České republiky jsem si plně vědom zločinů, které spáchali nacisté na českém národě, Heydrich, Lidice, Ležáky, Terezín a tisíce mrtvých jsou toho svědkem. Nebyl jsem však vychováván (nar. 1944) svými rodiči k nenávisti k Němcům. Pamatuji, jak můj otec zval k nám pana Knechtla, antifašistu, který nešel do odsunu a jak se s ním učil německy, kdy jsem z úst mého otce často slyšel: “Wie sagt man (jak se to řekne)?”. A naopak, jak mi vždycky pan Knechtl říkal: „Gottlieb komm (Bohumile pojď ke mně).”

Bohužel  historické antiněmectví, které nás provázelo, někdy více či méně, bez ohledu, že Němci byli zváni českými panovníky do Čech, kteří zde zakládali města, řemesla, klučili lesy, vyvrcholilo po roce 1848 založením První Republiky československé v roce 1918. Aniž jsme se českých Němců, ale i ostatních národností zeptali v jakém soužití by s námi chtěli žít. Když sám prezident Beneš mluvil o kantonálním uspořádání jako ve Švýcarsku. Ještě Wenzel Jaksch,  jako novinář a sociální demokrat, po svých toulkách 1924-1928 „sudetským“ pohraničím, prohlásil, že tehdy „sudetoněmecký problém“ byl problémem ze 75 % sociálním a chtěl tento problém řešit s českými sociálními demokraty, byl však odmítnut. Pak přišla hospodářská krize, ponechání českých Němců na holičkách, Henlein byl jen důsledkem, Mnichov, okupace nacisty a nakonec tragické zakončení. Skončilo 800 leté soužití Čechů a Němců na základě kolektivní viny. Vyhnání německého kmene.

Došlo k popření spjatosti Čech s kulturou německou.

Vážení přátelé,

30 let jsem činný v česko-německém porozumění, mám jedny z nejlepších přátel v Německu. Ctím Německo jako skutečnou vyspělou demokracii, která je garantem nejen EU ale i míru v Evropě. Jako Evropan českého původu jsem přesvědčen, že  subjekt, jakým je Evropská unie, nemá alternativu i přes své těžkosti. Včetně současné pandemie koronaviru. Jen společně státy Evropy mohu řešit problémy a výzvy, které před námi stojí.

„Odsun“, vyhnání Čechů německého jazyka, jak píše Peter Glotz, byl zločin proti lidskosti. Moje známá ze Siřemi, která to zažila jako 13 letá a jejíž rodiče znali Franze Kafku, který zde v roce 1917-1918 pobýval, to nazvala křivdou.

Vyhnání bylo nejen tragédií pro české Němce, ale prokletí i pro nás Čechy, neboť dodnes se bývalé „Sudety“ z toho nevzpamatovaly, žijí zde lidé bez kořenů, bez zvyků, tradic. Toto vyhnání uspíšilo i nástup komunistů v tehdejším Československu.

Hluboce se omlouvám všem Čechům německého jazyka, ještě žijícím, pamětníkům a jejich potomkům za tuto velkou křivdu. Cítím spoluvinu jako občan bývalého státu Československa, nyní České republiky, který selhal. Skláním se před památkou těch, kteří již nežijí.

S úctou

Bohumil Řeřicha, V Podbořanech 13.května 2020

Liebe Freunde,

es ist 16 Jahre her, dass die Tschechische Republik Teil der Europäischen Union wurde und wir, ihre Bürger, genau wie Sie Teil davon wurden. Es ist 75 Jahre her, dass der schreckliche Weltkrieg endete, provoziert durch Hitlers Nationalsozialismus, basierend auf der Ideologie einer übergeordnete Rasse. Europa hat einen schweren Schlag erlitten, von dem sie sich bis heute im Wesentlichen erholt. Zum Glück hat Deutschland, ein besiegtes Land, aus dem Krieg gelernt und wurde ein stärkerer Garant für den Frieden in Europa.

Wie Fürst Karl Schwarzenberg mir vor mehr als 20 Jahren in Bad Alexandesrsbad bei Eger sagte: “Kollege, jedes Land in Europa ist schuld an etwas Falschem.”
Ich lebe seit mehr als 70 Jahren im ehemaligen “Sudetenland” in der Gegend von Komotau, Kaaden, Podersam und Saaz. Ich erinnere mich, wie ich als Kind in Komotau mit meinen deutschen Freunden gespielt habe, die nicht deportiert wurden. Ich habe die nie als meine Feinde verstanden. Leider war unser Land auf der Seite des “Gewinners”. Wir folgten nicht dem Motto von W. Churchill: “Nach der Niederlage Trotzt, nach dem Sieg, Großzügigkeit.”

Die Vergeltung kam in Form der “kollektiven Schuld” der “Böhmen der deutschen Sprache” und ihrer Vertreibung aus den Orten, an denen sie seit dem 12. Jahrhundert mit den Tschechen zusammengelebt hatten, manchmal in freundschaftlichem Zusammenleben, manchmal in Streit. Der derzeitige tschechische Präsident Miloš Zeman sagte der österreichischen Zeitschrift als Ministerpräsident der Tschechischen Republik im Jahr 2002:

„ Man dürfe nicht vergessen, dass die Sudetendeutschen die fünfte Kolone Hitlers waren, um die Tschechoslowakei als einzige Insel der Demokratie in Mitteleuropa zu zörsteren.“

Dann schlos ser dioe Frage an:
„Kann man jetzt wirklich Versöhnung für Verräter fordern ?“ Die 1945 erfolgte Enteigung und die Vertreibung der Sudetendeutschen sei „immerhin milder als die Todesstrafe gewesen.
Dann fuhr M.Zeman nach Israel und empfahl den Israekis weiter die Vertreibungen der Palästinenser, offenbar nach dem Vorbild der Beneschs-Dekreten…Peter Glotz: „Die Vertreibung –Böhmen als Lehrstück“.

Als Bürger der Tschechischen Republik bin ich mir voll bewusst, der Verbrechen der Nazis in der tschechischen Nation verübten . Heydrich, Lidice, Ležáky, Theresienstadt und Tausende von Toten sind Zeugen dafür. Ich wurde jedoch nicht von meinen Eltern erzogen / geboren 1944/ um die Deutschen zu hassen. Ich erinnere mich, wie mein Vater Herrn Knechtl, einen Antifaschisten, der nicht in die Deportation ging, einlud und wie er mit ihm Deutsch lernte, als ich oft aus dem Mund meines Vaters hörte: Wie sagt man? Umgekehrt, wie Herr Knechtl mich immer “Gottlieb komm” nannte!

Leider gipfelte der historische Antideutschstum, der uns manchmal mehr oder weniger begleitete, ungeachtet der Tatsache, dass die Deutschen von den tschechischen Monarchen nach Böhmen eingeladen wurden, die hier Städte gründeten, handwerklich, die Wälder gerodet hatten, nach 1918 mit der Gründung der Tschechoslowakischen Republik. Ohne die „Böhmen der deutsche Sprache“, aber auch andere Nationalitäten zu fragen, welche Art von Koexistenz würden sie gerne mit uns leben. Als Präsident Beneš ihnen selbst eine kantonale Regelung wie in der Schweiz versprach.

Auch nach seinen Wanderungen durch das Grenzgebiet “Sudetenland“” als Journalist und Sozialdemokrat in den Jahren 1924-1928, erklärte Wenzl Jaksch, das “Sudetendeutsche Problem” sei zu 75% ein soziales Problem und wollte dieses Problem mit den tschechischen Sozialdemokraten lösen, wurde aber abgelehnt. Dann kam die Wirtschaftskrise und ließ die deutsche Böhmen im Stich. Henlein war nur eine Folge, München, die Besetzung der Nazis und schließlich ein tragisches Ende. Das 800-jährige Zusammenleben der Tschechen und Deutschen endete aufgrund kollektiver Schuld. Vertreibung des deutschen Stammes.

Die Verbindung zwischen Böhmen und deutscher Kultur wurde geleugnet.

Liebe Freunde,

ich bin seit 30 Jahren im tschechisch-deutschen Verständnis aktiv und habe einige meiner besten Freunde in Deutschland. Ich respektiere Deutschland als eine wirklich fortschrittliche Demokratie, die nicht nur die EU, sondern auch den Frieden in Europa garantiert. Als Europäer tschechischer Herkunft bin ich davon überzeugt, dass nur eine Einheit wie die Europäische Union, die trotz ihrer Schwierigkeiten, einschließlich der gegenwärtigen Coronavirus-Pandemie, keine Alternative hat. Die Probleme und die Herausforderungen, die vor uns liegen, müssen wir nur gemeinsam lösen.

Die Vertreibung von “Böhmen der deutschen Sprache”, wie Peter Glotz schreibte, war ein Verbrechen gegen die Menschlichkeit, meine Bekannte von Zürau bei Podersam, die es als 13-Jähriger erlebte, nannte es das grosse Unrecht Die Vertreibung war nicht nur eine Tragödie für die tschechischen Deutschen, sondern auch ein Fluch für uns Tschechen, denn das ehemalige “Sudetenland” hat sich bis heute nicht davon erholt.Die Menschen leben hier ohne Wurzeln, ohne die Bräuche der Traditionen. Diese Vertreibung beschleunigte auch die Ankunft der Kommunisten in der damaligen Tschechoslowakei.

Ich entschuldige mich zutiefst bei allen Böhmen der deutschen Sprache, die noch lebende Zeugen und ihre Nachkommen sind, für diese große Ungerechtigkeit. Ich verneige mich vor der Erinnerung an diejenigen, die nicht mehr leben. Ich habe die Mitschuld als der Bürger der Nation,die in der Vergangenheit versagte.

Bohumil Řeřicha

Podbořany – Podersam


Úvodní foto: Karlsbad 1930 Blick auf Karlsbad, Brück & Sohn Kunstverlag Meißen; Použíté zdroje v textu: Peter Glotz: Vertreibung Böhmen als Lehrstück – Vyhnání – Čechy jako lekce